autor: Tina
Ahoj všichni! Mám tady pro vás další povídku. Nechala jsem se inspirovat knížkou, takže doufám, že se vám povídka bude líbit. Z původní plánované jednodílky se vyklubala vícedílka. Má magických sedm dílů, což je také mimo jiné mé oblíbené číslo. Napsáno je to tak, jak to je, a je už tedy jen na vás, jestli se vám zalíbí, či nikoliv. Samozřejmě budu ráda za každý komentář, který mi zanecháte. Přeji příjemné čtení. Tina
Někdy jsem si připadal, že naše rodina je spíš napodobenina cirkusu. Poměrně často jsme se stěhovali a mě to už docela unavovalo. Neustále popocházení z místa na místo, co to je?
Doufal jsem, že tentokrát to už vyjde. Mimochodem, abych nezapomněl jednu velice důležitou informaci. Nejsme sami. Na Zemi nežijí pouze lidé, žijí tady také vampýři a poté zvláštní druhy lidí. Jsou to potomci lidí a vampýrů, tedy, když má vampýr s člověkem dítě, vznikne dhampýr. Někteří jízlivci je rádi označují přezdívkou kříženci, což je hanlivý výraz pro jejich rasu.
Já jsem člověk, je mi osmnáct a jmenuju se Bill. Právě jsme se s rodiči přestěhovali do Virginie. Dům jsme měli pěkný a už jen zbývalo se nastěhovat a zabydlet. Přesto, že navzájem víme o existenci dalších dvou ras, příliš se nemusíme. Existují města, kde převládá většina obyvatel vampýrů, a města, kde převládá většina obyvatel lidí, nejsou však nijak izolovaná. Dhampýři jsou rozmístěni rovnoměrněji než lidé a vampýři. Dá se říct, že s námi lidmi vycházejí líp, poněvadž je mnoho vampýrů, kteří se cítí být nadřazenější než my ostatní. Myslí si, že jejich rasa je daleko ušlechtilejší. Je to pouze ale myšlenka, nezachází to k válkám či jiným konfliktům, za což jsem rád.
Čekal mě první den ve smíšené škole a měl jsem z toho tak trochu nepříjemné pocity. Byla to škola, kde převládala většina vampýrů a dhampýrů, lidí tam moc nebylo. Přesto to byla prestižní a vyhlášená škola. Musel jsem se už předem obrnit proti všemu, co na mě bude sesláno, a vykročil jsem s odvahou.
Zamířil jsem si to rovnou do ředitelny, kde jsem se měl přijít nahlásit. Musel jsem si vyzvednout svůj rozvrh a rozpis učeben. Bylo mi vysvětleno, kde jakou třídu najdu. Škola byla rozdělena na budovy A, B a C. D už byly pouze kanceláře a nejrůznější sklady. Velice rychle jsem se zorientoval. Na tohle mám buňky. Dokážu se rychle orientovat v prostorech, knihách a tak dále. Ovšem mám zase nedostatky někde jinde.
Zaplul jsem do třídy na první hodinu, a okamžitě si povšiml několika zvědavých pohledů. Okamžitě bylo rozeznat, kdo je vampýr a kdo člověk či dhampýr, ale rozeznat člověka od dhampýra už byl problém. Jsme si totiž velice podobní a tady hraje roli už jedině síla a rychlost, tu mají dhampýři větší než lidé.
Usadil jsem se do prázdné zadní lavice a snažil se hlavně zachovat klid a vydržet, to bylo jediné. Neměl jsem z nikoho strach, prostě jsem si jen potřeboval zvyknout. Zazvonilo na hodinu a profesorka vešla dovnitř. Měli jsme první hodinu dějepis. Ten mi jde výborně a baví mě. Dokázal jsem odpovědět na všechny otázky, co pokládala, a vysloužil si buď obdivné, nebo pohrdavé pohledy. Možná bych se měl držet trochu zpátky, nebo si budou myslet, že jsem šprt.
Po hodině dějepisu jsme se museli přemístit do jiné třídy a po mém boku se objevila vampýrka, její velice bledá pleť a hubená postava to potvrzovaly.
„Vidím, že dějepis ti jde, jak se jmenuješ?“ zeptala se a hodila si své dlouhé blond vlasy přes rameno.
„Bill,“ odpověděl jsem.
„Jsem Mia. Jsi tu nový, že? Odkud jsi?“ vyptávala se dál. Vypadala přátelská. Jak jsem dřív trochu černě pošpinil vampýry svým popisem, neplatí to pro všechny, někteří jsou přátelštější a milejší než lidé. Zamyslel jsem se, jestli bych jí měl jmenovat všechny města a státy, ve kterých jsem dřív bydlel, ale rozhodl jsem se pro to poslední.
„Z jižní Dakoty,“ pousmál jsem se. „Máš teď se mnou matematiku?“ zeptal jsem se, abych pořád jen tupě neodpovídal.
„Ne, kdepak, čeká mě teď francouzština. Máš hezké tetování, co znamená ten nápis?“ vyptávala se zvědavě. Poukazovala na mé nové tetování na předloktí, které jsem si nechal udělat na své osmnáctiny.
„Je to německy, znamená to svoboda,“ objasnil jsem a ještě dodal, „a ta čísla jsou rok mého narození,“ pousmál jsem se.
„Páni, to je skvělé, vypadá to vážně stylově, proč zrovna německy?“
„Vlastně úplně původně jsem z Německa, než jsme se přestěhovali sem do Ameriky,“ vysvětlil jsem.
„No já jsem se nestěhovala ani jednou, tvrdnu tady už od svého narození, ale ráda bych se podívala do New Yorku.“ Než jsem stačil cokoliv dalšího odpovědět, zazvonilo na hodinu a my jsme museli do svých tříd. Byl jsem rád, že jsem si už první den dokázal s někým popovídat.
S Miou jsem se potkal ještě na obědě. Přisedla si ke mně společně s jedním klukem, který byl dhampýr a jmenoval se Daniel. To jsme teda skupinka, od každého jeden. Seznámil jsem se s ním a zjistil, že je to sympatický kluk stejného věku jako já. Snědl za dva, ale pořád měl atletickou postavu. Dal jsem mu i svůj oběd, který už jsem stejně nemohl. Díval jsem se kolem po lidech. Jídelna byla poměrně velká, přesto nebyl zcela zaplněná.
„Povím ti pár drbů, jelikož Daniel je nechce poslouchat,“ uculila se Mia a já viděl jen jeho protočení očí. Přikývl jsem a pokrčil rameny. Proč něco nevědět navíc, že? „Támhle u stolu u okna sedí takzvaná elita. Všichni se s nimi chtějí kamarádit, jsou to dětičky bohatých obchodníků a jen tak si k tělu někoho nepustí.“ Povídala tiše Mia a já je pozoroval. U stolu sedělo pět lidí. Tři vampýři a dva lidé. Takovíto bohatí rozmazlenci nepovažují dhampýry za sobě rovné, takže tady vládne jakási nevyřčená diskriminace.
„Ta hnědovlasá vampýrka se jmenuje Lilian Jasonová. Často se jí přezdívá „sladká Lili“, ale nenech se tím zmást, je to pěkná mrcha. Ta zrzka je Marry Margaret Moreová, říká se jí prostě Marry M, další povedená mrcha.“
„No tak, Mio, nech toho,“ protočil Daniel oči a já se jenom pousmál.
„Musím si rozšířit obzory,“ pousmál jsem se na něj.
„Neremcej a raději mě běž zapsat na seznam čekatelů, dneska si chci kousnout,“ uculil se a on s protočením očí šel.
„Jak to myslíš kousnout?“ nechápal jsem zprvu.
„Vidíš támhle ty dveře?“ ukázala mi na bílé hezké dveře. Přikývl jsem a poslouchal. „Tam vejdeš a necháš se zapsat, oni tě pak zavedou k člověku, ze kterého se můžeš napít. Tady máš na výběr. Buď si zajdeš pro pytlíček s krví, nebo si můžeš rovnou kousnout do člověka či dhampýra…“ Tyhle její choutky jsem rozhodně nesdílel, takže mě to dost překvapilo. Na většině škol už existovaly skutečně jen pytlíčky s krví, ale našly se i takové, spíš ty prestižní, kde si mohli vampýři, jak řekla Mia, i kousnout.
„Ale snad jsem tě nevyděsila…“ usmívala se na mě mile a trošku i šibalsky.
„Ne ne… jen tohle je první škola, kde něco takového skutečně je, vždycky jsem o tom spíš jenom slyšel,“ usmíval jsem se.
„Tak vidíš a teď zpátky k drbání, ještě jsem neskončila,“ pokračovala dál. Rozhodně jsem uvítal víc, než rozebírat její choutky o krvi.
„Ten vampýr je Olly More, brácha od Marry M, a ti dva další, ten v té modré mikině je Richard Ashker a ten druhý je Finn Michaelson, naše elita-jelita,“ uculovala se Mia a já musel taky.
„I když musím říct, že Olly je vážně hezký, ale je stejně namyšlený jako jeho veledůležitá sestra.“
„Přestaň žvanit a běž, zrovna tam nikdo není,“ pověděl Daniel, který se z ničeho nic objevil u našeho stolu. Mia se okamžitě zvedla a šla.
„Musíš se naučit to ventilovat, protože ona mluví a mluví, až ti vymluví do hlavy díru,“ zasmál se Daniel a dopil svůj džus. Zasmál jsem se tomu.
„Jak to teda děláš ty?“ zeptal jsem se.
„Mám tohle,“ ukázal sluchátka černé barvy a já se rozesmál.
„Ale i tak musí jít poznat, že posloucháš hudbu, ne? Vlasy moc dlouhé nemáš.“
„Jednoduše, prostě povím, že zrovna nic neposlouchám, to jí stačí a mluví dál a dál. Nepotřebuje, aby člověk reagoval, jen aby ji poslouchal, ale jinak je moc fajn, něco jako moje sestra,“ usmíval se.
Následující hodinu mě čekalo kreativní psaní, byl to dobrovolný předmět, do kterého jsem se přihlásil okamžitě, jelikož psaní mě baví. To jsem měl v budově A, a protože se mi nechtělo prodírat chodbou plnou studentů, rozhodl jsem se zvolit venkovní cestu, kterou využívalo také několik studentů, bylo to dovoleno a navíc pohodlnější. Nečekal jsem na Miu, až se vrátí, a vyrazil sám. Ona má stejně jiný předmět.
Musím uznat, že dnešní den se zatím vyvíjí dobře, za což jsem velice rád, tak doufám, že se to nepokazí. Už jsem viděl vchod do budovy A, když mě zastavil hlas.
„Nemáš cigáro?“ zněla otázka prohozená ledabylým tónem. Otočil jsem se a uviděl vysokého vampýra s hnědými vlasy ve stylovém oblečení, jak se opíral o fasádu budovy. Kouřil jsem, a proto mu jedno nabídl.
„Ty jsi tady nový, co?“ zeptal se a potáhl do sebe.
„Jak to víš?“ zeptal jsem se překvapeně. Nezdálo se mi, že bych tohohle kluka už někde dneska potkal. Studentů tady bylo opravdu hodně.
„Protože kdyby nás teď někdo viděl s cigaretami, měli bychom parádní průser,“ pověděl, jako by se bavil o počasí. Hned jsem krabičku cigaret schoval zpět do tašky. A rozhlédl se kolem. Toho mladíka jsem tím evidentně pobavil.
„Klid, teď tady chodí většinou jenom studenti, správci školy, ani profesoři na to nemají čas, jen zběsile přebíhají z kabinetu do učeben,“ potáhl do sebe znovu a vydechl kouř. „Tvoje jméno, můj cigaretový dealere?“ ušklíbl se a prohlížel si mě.
„Bill Kaulitz a nejsem žádný tvůj cigaretový dealer,“ odpověděl jsem.
„Němec?“ znělo to, že jen odhaduje, přikývl jsem a on se pouze vítězoslavně usmál. Po chvíli dodal i své jméno. „Viktor Safirsky,“ pověděl své jméno s velmi ruským přízvukem, aby mi tak nejspíš napověděl.
„Rus,“ bylo to spíš konstatování než otázka.
„Da,“ odpověděl mi a já si uvědomil, že má skutečně oči jako dva safíry. Byl hezký, ten musí mít každou holku, na kterou si ukáže.
autor: Tina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Začíná to skvěle určitě budu číst dál 🙂
jsem zvědavá jak to bude pokračovat! :3
Noo, dlouho jsem nečetla takovouhle fantasy povídku 🙂 Skutečně jsem ráda, že se tu nějaká objevila, takové fantasy já můžu 😀 Přes upíry, po vlkodlaky a podobně 😀
Tahle zatím vypadá zajímavě 🙂 Nikdy jsem se s dhampýrama nesetkala, ale o to je to pro mě víc zajímavější 🙂 Ale musím říct, že Billa obdivuju. Já bych byla po*raná až za ušima, jak bych se v té škole bála 😀 Zatím tam teda všichni vypadají milí a v pohodě, ale nevím jak dlouho! 😀 Mia se mi zatím líbí, prostě typická holka 😀 Takže s tou jsem spokojená! 😀
Popravdě já si původně myslela, že jak Bill potkal Viktora, tak že to bude Tom 😀 Vlastně ani nevím proč, to asi ten popis jak vypadá 😀
Jsem zvědavá, kdy se setká s Tomem a jak se bude povídka odvíjet dál 🙂 Moc se těším na další díly 🙂
Pridávam sa k čitateľom. Pripomína mi to Twilight a napriek tomu, že ho mnohý odsudzujú a znevažujú, mne sa páči. A páči sa mi aj táto prvá kapitola.
Děkuju vám holky všem, moc jste mě potěšily 🙂
Pekně to začína jdu číst další díl.