*flashback*
Tom chvíli jen zaraženě zíral. Dívka se natáhla a zastrčila Willovi jeden mokrý pramen dlouhých vlasů za ucho. To Toma dopálilo.
„Wille… tak tady jsi.“ Snažil se moc nedávat najevo svou žárlivost a hněv. Vždyť… Will by mu přece nebyl nevěrný. On ne.
„Ah, ahoj, Tome…“ černovlásek rychle vyskočil na nohy a šel k němu. Na tváři mu hrál upřímný úsměv, až měl Tom pocit, že i kdyby chtěl, nemohl by se na něj zlobit. Ačkoli… když se Will postavil, mohl Tom skrz mokré oblečení vidět všechno.
„Co tady děláš? Hledal jsem tě.“ Odpověděl Tom smutným tónem. Will lehce provinile sklonil hlavu. Nechtěl, aby se o něj Tom bál.
„Omlouvám se.“
„Wille?“ Ozval se za černovláskem tichý plachý hlásek. Tom si všiml, že tmavovláska na sebe mezitím natáhla sukni, která ještě před chvílí visela na větvi, a přehodila přes sebe ještě tenký šátek, snad aby zakryla to, co dozajista celou dobu před Willem odhalovala. Tenhle fakt Toma rozzlobil.
„Wille, kdo je to?“ otázalo se děvče, když došlo až těsně za Willa a trochu se za něj skrylo.
„Ah, Milli, tohle je… můj starší bratr. Tom.“ Tomovi lehce zatikalo v oku.
Starší bratr? Co to sakra… na druhou stranu ho chápal, nemohl přece říct,
tohle je můj milenec, ale v tuhle chvíli ho to popudilo ještě víc.
„No… tak můžeš mi teda říct, co’s dělal? Tvůj starší bratr se o tebe bál.“ Tomův jízlivý tón Willovi nemohl uniknout.
„Tome… není to tak, jak to vypadá. Já…“ ale Tom ho přerušil.
„Nemusíš mi nic vysvětlovat. Vlastně mi, jako staršímu bratrovi, může být úplně ukradený, co můj mladší bratr dělá, že?!“ Will se zamračil. Tom chtěl pokračovat v rozčilování, ale Will začal první.
„Můžeš mi laskavě dát prostor, abych ti to vysvětlil? Vážně si myslíš, že jsem takový? No dobře. Je fajn vědět, co si o mě doopravdy myslíš! Vážně skvělý!“ Na ta slova rozčíleně oddupal pryč.
„Jo, jasně… běž si!“ Zahulákal za ním ještě Tom. Chtěl se rozejít směrem k domovu, když se ozval nesmělý dívčí hlásek.
Milli tam celou dobu jen zaraženě stála a pozorovala hádku dvou mladíků. Vůbec tomu nerozuměla.
„Em… promiňte, ale… nemáte se na Willa proč zlobit.“
„Jak to, že nemám?!“ Jedna část Toma chtěla téhle holce jednu natáhnout a zmizet, ale ta druhá chtěla zůstat a třeba se i dočkat vysvětlení.
„Ne… Will mi zachránil život. Uklouzla jsem nahoře na skále při sběru klestí a spadla do vody. Neumím plavat, takže nebýt vašeho bratra, utopila bych se. Vytáhl mě z vody. Jen jsme si povídali. Jestli si myslíte, že došlo k něčemu víc, tak jste na omylu. Jsem slušná dívka a nikdy bych… no prostě si myslím, že jste na něj byl nespravedlivě tvrdý. Je to hodný kluk. A pokud jste vy ten Tom, o kterém mi vyprávěl, tak musím říct, že jste mě opravdu zklamal. Pokud dokážete člověku tak ublížit a nedat mu šanci na vysvětlení, nejste tak skvělý, jak Will vyprávěl. Sbohem.“
Na ta slova se dívka otočila na bosé patě a než se Tom stačil vzpamatovat z toho, co řekla, byla pryč. Will jí o něm vyprávěl? Zklamal její představy? Najednou se Tom cítil jako neuvěřitelný pitomec. Jak mohl na Willa tak vyjet? Vždyť věděl, že by ho jeho černovlásek nikdy nepodvedl. Najednou se cítil opravdu uboze. Musí se mu omluvit. Musí.
Rozeběhl se směrem, kterým Will utekl.
„Wille?! Willy, ozvi se… omlouvám se. Nechtěl jsem… já… miluju tě.“ Volal Tom, ale odpovědi se mu nedostávalo.
Slunce se pomalu klonilo k západu, ale Will pořád nikde. Tom začínal být opravdu zoufalý. Will nebyl ani doma ani na žádném z jejich míst.
Kam mohl jít? Vrtalo Tomovi hlavou. Celou noc běhal po lese za domem a volal a hledal… až k ránu se zmoženě vrátil domů. Slzy mu neslyšně stékaly po tváři. Nikde ho nenašel.
K poledni se vydal do vesnice. Všude byla cítit taková zvláštní nepříjemná atmosféra. Zastavil jednu starší ženu.
„Prosím vás, co se tady stalo?“
„Vy o tom nevíte? Včera sem přišli vojáci. Chytili tu čaroděje, který prý způsobil mor v hlavním městě. Ještě večer ho odvlekli pryč. Už se prý nemusíme ničeho bát. No věřil byste? Čaroděj a tady… a ještě takový mladý černovlasý kluk… kdo by to byl řekl, že někdo jako on může být tak nebezpečný, nemyslíte?“
V Tomovi by se krve nedořezal. Chytili Willa… bože, co bude dělat?! Nevnímal už, že stará žena ještě něco říká. Rychle se rozeběhl domů. Naskočil na koně, který byl v ohradě za domem a štval ho směrem k hlavnímu městu. Doufal, že vojáci v noci někde zastavili a on je včas dožene.
Bohužel, vojáci s vystrašeným Willem již dorazili do hlavního města. Hodili černovláska do temné cely, kde seděly další tři ženy. Všechny upíraly na mladíka vyhaslé oči. Will se chtěl zeptat, co se teď stane, ale strach mu nedovoloval promluvit. Stačilo se podívat na zmučené ženy a bylo mu jasné, že teď ho čeká něco… něco hrozného.
*konec flashbacku*
Tom promnul unavené oči. Od chvíle, kdy Sandra začala Billa svádět, uplynuly už víc jak tři měsíce a pořád nic. Bill s Liz všechno ustáli. Jejich láska se zdála naprosto neochvějná a nezničitelná. Tom se cítil stále zoufalejší a zoufalejší. Všechny jeho pokusy selhaly a on neměl tušení, co dělat dál. Nevěděl…
Mezitím se Bill s Liz v klidu procházeli po parku. Drželi se za ruce. Liz se dnes opravdu cítila jako královna. Už tři měsíce se utápěla v beznaději kvůli tomu, co se dělo se Sandrou, ale dnešní událost se navždy zapíše do její paměti jako nejšťastnější den.
Sandra totiž na Billa zase dorážela a tentokrát už vážně překročila hranici Billovy trpělivosti. Když se ho pokusila před všemi na školní chodbě políbit, strhl ji od sebe, a jak byl klidný a trpělivý, tak na ni teď vykřičel všechen svůj vztek. Dozvěděl se totiž od Jenn, co všechno provedla jeho milované Lizie. To byla poslední kapka. Na závěr jí do očí vmetl, že by si nikdy nezačal nic s někým tak bezcharakterním a pohrozil, že jestli ještě někdy něco udělá Liz, bude toho do konce života litovat. Liz to všechno viděla od dveří svojí třídy a musela říct, že ačkoli to bylo i trochu škodolibé, cítila se po tom opravdu skvěle.
Podzimní listí jim šustilo pod nohama a zapadající slunce vytvářelo vskutku romantickou atmosféru. Liz se přitulila blíž k Billovi a zavrtala mu nos do teplé mikiny, kterou měl na sobě.
„Je ti zima?“ Zeptal se Bill.
„Hmm… trochu.“
„Tak půjdeme domů.“
*flashback*
Tom hnal koně, jak nejrychleji mohl. Samotnému mu bylo toho nebohého zvířete líto, ale teď hrál s časem. Kdo ví, co se právě teď Willymu děje. Možná mohl být rád, že nevěděl.
Krátce po tom, co Willa přivedli do cely, pro něj přišel kat. Vytáhl vystrašeného chlapce na nohy a odvlekl ho do mučírny. Will sebou cukal. Děsila ho představa, co se teď bude všechno dít. Při pohledu na všechny ty nástroje v místnosti se mu dělalo slabo v kolenou. Tohle bude utrpení. Doslova.
Připoutali ho k dřevěnému sloupu a strhli košili. Z rohu místnosti vystoupil kněz v rouchu, v jedné ruce třímal bibli a v druhé mnul růženec.
„Jak se jmenuješ?“
„W-William.“ Pípl tiše Will. Na to schytal první ránu bičem.
„Nahlas. Neslyším.“ Řekl kněz jako by se nechumelilo.
„W-William.“ Řekl černovlásek hlasitěji. Kněz se hraně usmál.
„William… byl jsi obviněn ze zločinu čarodějnictví. Způsobil jsi morovou ránu a sucho ničící naši úrodu. Jsi si vědom svých hříchů?“
„Já nejsem čaroděj.“ Bránil se Will, ale jen to řekl, dostal dalších deset ran bičem. Když kat přestal do vyhublého tělíčka švihat, zeptal se kněz znovu.
„Ptám se tě znovu, hříšná duše. Jsi si vědom svých hříchů? Přiznáš-li se, Bůh k tobě bude milostivý.“
„Nic jsem neudělal,“ stál si Will na svém. Kněz se opět usmál a pokynul katovi. Na mužově tváři se objevil děsivý úšklebek. Will mohl jen s hrůzou sledovat, jak vytahuje s ohniště do ruda rozžhavené železo.
O chvíli později už celým komplexem zněl jen křik a pláč.
*konec flashbacku*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
:O Tome pohni si… :/ nelíbí se mi jak mohli být ty lidi hloupý… Rychle dál! 🙂
Proboha to je krutý, a ještě ke všemu když si člověk představí že se to v minulosti dělo, Tome pohni si!! A ta Liz už mě taky parádně se*e, bože to se nemužou nějak rozhádat?! :DD
Chudak Willy, mam strach, ze mu Tom uz nijak nepomuze. Mel si to od Willa nechat vsechno vysvetlit, mozna by pak bylo vsechno jinak. A musim souhlasit, lide byli tehdy vazne hloupi, stesti, ze ted uz je svet o neco jiny, v mnoha smerech lepsi. Myslela jsem, ze Willa hned upali nebo popravi a ne ze ho ted budou mucit, jen doufam, ze Tom jeste Willa stihne zachranit.
Mrzi me, ze Tomovi nic nevychazi, preju si, aby jeste mohl byt s Willym. To, ze Tom Billa a Liz rozdeli, uz nevypada tak nadejne, jako ze zacatku. Mozna Tom prijde jeste na nejaky zpusob, jak byt zase s Willym. Ale vzhledem k tomu, ze povidka pomalu konci to uz nevypada moc realne, vlastne o tom zacinam pochybovat.
Krasny dil, strasne se nemuzu dockat pokracovani ^^
Bože, ja v tejto poviedke zbožňujem flasbacky, ale ten, v ktorom Willa mučia a zabijú ho nechcem čítať. Nezvládla som to a preskočila. Stačilo mi to, že ho vzal kat a už ma mrazí 🙁 Asi nedokážem prečítať ani začiatok ďalšej kapitoly. Surovo ju preskočím. Wind nemôžeš Willa mučiť 🙁
Wind, co mi to děláš? 🙁
Já jsem na konci brečela zoufalstvím z toho, jak je Bill bezmocný, utrápený a vlastně už i snad smířený se vším, co se mu stane. Já tak moc doufala, že se tohle ve flashbacích nebude popisovat a ono přece. Dalšího dílu se opravdu děsím, protože mám strach, co všechno tam ještě bude. 🙁 Myslím, že Tom Willyho zachránit rozhodně nestihne..podle mě k tomu ani nebude mít příležitost. Jenom nevím, jak to v téhle povídce bude přesně. Vím, že dříve se čarodějnice upalovaly před zraky všech lidí ve vesnici a jen se děsím toho, že by to i Tom musel vidět. Sakra, já i teď, když píšu komentář, tak brečím! 🙁 Už jsem to tu zmiňovala několikrát, jak byla tahle doba hrozná, ale teď, když jsem si Willyho tak oblíbila a doslova jeho duši miluju, tak je to pro mě ještě těžší vidět, jak trpí a smířit se s tím, jak strašnou smrtí musí zemřít. Je mi to tak líto! Jsem z toho opravdu hrozně smutná a myslím, že nad tímhle budu dneska hodně dlouho ještě přemýšlet 🙁
Taky se mi momentálně nelíbí to, že Bill s Liz všechno překonávají díky vzájemné lásce. Já vím, já jsem trošičku ohledně tohoto zmatená, protože jednou říkám, že mi jich je líto – hlavně Billa a podruhé zase říkám, že mi jsou skoro jedno! Ale po dnešním dílu si nepřeju nic víc, než aby se to Tomovi povedlo a Willy díky Billovi opět obživl! Minulý díl to začínalo vypadat opravdu slibně, že se to Sandře povede, ale dnes? Steně jako Tenullka začínám mít strach, že tahle povídka nakonec pro Toma a Willa skončí hodně špatně. Což mě bude mrzet ještě ze vešho nejvíc! Dokázala bych přežít myšlenku, že Willy tak trpěl, ale za cenu toho, že se s Tomem opět shledají..kdyby to mělo skončit ještě špatně, tak to nevím, jak budu zvládat.
Ovšem mockrát Ti děkuji za další díl! I když byl takhle neuvěřitelně moc smutný, tak byl nádherně napsaný a prostě skvělý! ♥♥♥
No… je pravda, že se povídka žene ke konci, už zbývají jen dva díly. Nemusíte se tolik bát, nebudu kdo ví jak do podrobna popisovat Willovo mučení, jen maličko. A možná… jen možná… se dočkáte i Willa x Toma v současném světě ;P
[6]: No ja ti dam mozna 😀 Skoda, ze zbyvaji uz jen dva dily 🙁
[6]:ani troška mučenia nezvládnem 😀 a Toma s Willom dokopy, nie možno ale určite. Len čo bude s Billom??? už aby tu bolo pokračovanie. Som zvedavá ako to rozmotáš. Podľa mňa je to takmer neriešiteľné.