Slave 13. (1/2)

autor: T-KAY

Ahojky všichni, kdo ještě čtete tuhle povídku. Jak asi tušíte, tak tohle je poslední díl. Nevím, jak to vezmete, ale zároveň neprozradím osudy všech osob. To by nebylo už tak zajímavé. Ale snad mě budete mít i nadále rádi, protože tahle povídka si o tohle přímo říkala. Nevím, asi bych si nedokázala představit jiný konec. Abyste v tom neměli bordel, tak je tenhle díl rozdělen na dvě části.

Nevěděl, jak vlastně začít. Byl nesvůj. Byl tu sám, a to ho děsilo, protože Bill nejspíš odešel k autu. Sledoval náhrobek a nadechoval se ke slovům, která však z jeho úst nevycházela. Vlastně netušil, co by měl říkat.

„Ahojky… já…. cítím se blbě, když tady mluvím do větru. Vždyť je to šílenost. Nemůžete mě slyšet. Nechápu, do čeho jsem se nechal uvrtat. Kdybych tak věděl, co se mu honí hlavou. Nechce dovolit, abych se k Bushidovi vrátil, ale co mám dělat. Nechci, aby někomu ublížil, když zůstanu schovaný. Ale Bill je tvrdohlavý. Má to po vás. Stejně jako já. Já nevím, co mám dělat. Nechci, aby někdo ublížil lidem z party, ale hlavně nechci, aby bylo ublíženo Billovi. Ale když se Bushidovi vydám, ublížím mu sám. Nevím, co mám dělat,“ povzdechl si smutně.

Opět na tváři ucítil ten lehký vánek a zároveň, jako Bill řekl, vítr v zádech. Jako by v tu chvíli s ním byli oba rodiče. Cítil se jinak. Možná trochu klidněji. Jako by přece jen Bill nelhal a přítomnost jejich rodičů Toma nějak uklidnila.

„Nechci, aby tu zůstal sám. Nechci ho opustit, ale ani nechci, aby se mu něco stalo,“ šeptal dál Tom a sklopil hlavu. „Já fakt nevím, co mám dělat. Nechci tam jít, nechci, aby někdo přišel k úrazu, nechci, aby se trápil. Ale je jedno, co nechci. Nikdo se nezajímá o to, co chci já. Všichni jdou za svým a druzí je nezajímají. Já chci mít konečně klid,“ rozbrečel se naplno. Už toho na něj bylo moc.

Seděl na okraji hrobu a plakal. Nevšímal si ničeho, a zároveň mu bylo jedno, zda se na hřbitově někdo pohybuje. K jeho úlevě tam ale nikdo nebyl. Byl tam sám se svým trápením. Trvalo mu deset dlouhých minut, než se uklidnil dost na to, aby se mohl vydat k autu za Billem, který už netrpělivě poklepával prsty do volantu. Když jen na chvíli otočil hlavu nalevo, mohl vidět svého bratra, jak se blíží pomalým krokem a se sklopenou hlavou k autu. Rychle vystoupil. Byl ale zachmuřený stejně jako jeho bratr. Jakmile Tom došel k autu, Bill rozpřáhl ruce a bratra hned objal. Ten se mu schoulil do náruče, a jako by z něj konečně spadla všechna tíha. Objal Billa kolem pasu tak pevně, že měl Bill co dělat, aby se mohl nadechnout.

„Co se děje, bráško?“ zeptal se černovlásek tiše.

„Nechci, aby se ti něco stalo. Nechci, abys trpěl. Já nevím, co dělat. Pomoz mi, prosím,“ šeptal zoufale rasta a hledal v náruči svého bratra uklidnění a odpovědi.

„Pomůžu ti, ale nesmíš zítra vyjít z domu. Slib mi to,“ Bill vzal Toma za ramena a odtáhl ho od sebe tak, aby si viděli do obličeje.

„Zbláznil ses? Vždyť vám ublíží, když nepřijdu,“ Tom okamžitě protestoval.

„Slib mi to, Tome. Já vím, co dělám. Musíš mi věřit,“ přesvědčoval ho bráška, ale Tom byl starý pesimista a nějak tomu opravdu nechtěl věřit. Nakonec si ale povzdechl.

„Tak dobře, slibuju ti to, ale nemám z toho dobrý pocit,“ šeptl nakonec a zase sklopil hlavu. To se ale Billovi nelíbilo. Za bradu mu opět hlavu zvedl.

„Věř mi, bráško. Nikdy jsem se nemýlil. Navíc je nás dost na to, abychom tě ochránili. Prostě už se k němu nevrátíš,“ Bill se usmíval, jako by to byla samozřejmost.

Oba po nějaké chvíli nastoupili do auta a vyjeli zpět k jejich domovu. Co ale nečekali, byl ten povyk, který byl v domě. Netušili, že zatímco byli pryč, byl tam Bushido a chtěl si Toma vzít sám, protože nevěřil, že dodrží jejich lhůtu. Gustav, který se mu postavil do cesty, byl omráčený na gauči, kam ho ostatní po Bushidově odchodu přemístili.

„Co se tu stalo?“ zeptal se Bill naštvaně, zatímco Tom tušil, co se přibližně stalo.

„Byl tu Bushido. Chtěl Toma a nevěřil, že tu není. Gustav se mu postavil, ale omráčil ho a šel nahoru do vašeho pokoje,“ vysvětlila Alice, která měla líčení rozmazané po tvářích.

„To je takovej zmrd. Prostě zítra nikam nepůjdeš. Tohle mu neprojde, podrazákovi,“ řekl Bill teď už rozzuřeně.

„Bille, to vážně chceš riskovat svůj krk, jen abych tam nemusel?“ zeptal se ho tiše rasta.

„Pro tebe cokoliv. Klidně se nechám zmlátit, jen abys nemusel trpět. Tome, nejsem ten malej kluk, kterej bulí kvůli malý facce. Jsem už dospělej stejně jako ty. Něco vydržím,“ odpověděl mu Bill odhodlaně.

Tom překvapeně zalapal po dechu. Tohle od svého malého brášky nečekal. Nikdy ho nezažil takhle odhodlaného a připraveného na rány, které mohou přijít. Jen si ho prohlížel a snažil se přijít na změnu v Billovu postavení ke světu.

„Kdo jsi a co jsi udělal s mým malým bráškou?“ zeptal se po chvíli. Stále si držel vážnou tvář.

Bill se na něj otočil s překvapeným výrazem ve tváři, ale nakonec se rozesmál a Tom s ním. Alici Tomova věta taky pobavila, tak se k nim přidala. Na chvíli tak zapomněli na hrůzy, které mají přijít další den.

Když se uklidnili, šli se podívat na Gustava, který mezitím přišel k sobě a tvářil se k dané situaci docela klidně. Atmosféra v domě se uklidnila a všichni jako by zapomněli na to, co se ten den stalo. Do postelí nakonec uléhali s jasným plánem, co se bude druhý den dít.

***

Druhý den byli ale všichni nervózní. Doufali, že Tom poslechne Billovu prosbu, aby nevycházel z domu, protože by ho mohl Bushido dostat. Měli jasný plán. A do toho plánu rozhodně nebyl počítán Tom jako účastník. V domě s ním ale zůstala Alice, která měla dohlédnout na to, aby vůbec nevycházel z domu.

Všichni, celá jejich parta se vydala v čele s Billem k Bushidovu domu. Vypadalo to, že už je čekají. Jako by Anis tušil, že Tom jen tak nepřijde. Z toho domu nakonec vyšli i Bushidovi lidi a za nimi i on sám.

„Takže nedorazil!“ zasmál se zákeřným smíchem Arab.

„A nikdy nedorazí. I kdyby ses posral, tak nedovolím, aby dál prožíval to tvoje týrání,“ řekl Bill pevným hlasem, i když se uvnitř třásl jako osika.

„Nezabráníš mi, abych dostal to, co chci. Na to jsi malej pán. Mně nikdo neodporuje, a hlavně ne moje děvky. A tou tvůj bratr je,“ odpověděl Anis a udělal krok k Billovi.

„Nenazývej ho tak,“ vykřikl Bill teď už rozzuřeně.

„A proč bych neměl? Vždyť je to pravda,“ zasmál se Arab.

„Není to pravda. Kdyby byla, dělal by to dobrovolně. Ale on to dobrovolně nedělal. Ty sis ho bral násilím,“ řekl černovlásek a přistihl se, že se třese vzteky.

„Ale neprotestoval,“ pokrčil rameny Anis a jeho lidi se začali smát.

„Tomu odmítám věřit. Tom takový není. Drž už sakra hubu,“ zakřičel Bill a Georg ho musel uklidnit.

„Sere tě to, co?“ smál se Bushido a sledoval, jak s černovláskem cloumá vztek.

Mezitím byl Tom jako na trní. Netušil, co se děje, a nebavilo ho čekat na to, až se ostatní vrátí. Musel jednat. Ale netušil, jak se proplete kolem Alice. Pak ho to ale napadlo. Vyleze oknem a sleze po hromosvodu dolů. Byla to jeho jediná naděje. Jen nakoukl na chodbu, zda není Alice v dohledu. Když ji nikde neviděl, zavřel dveře a zamířil k oknu. Potichu ho otevřel a vykoukl ven. Trochu se přepočítal, protože přeci jen bylo první patro dost vysoko.

Zhluboka se nadechl a vylezl z něj. Musel se pevně držet, aby nespadl a nezlámal si kosti. To by mu Bill nejspíš neodpustil a nejspíš by ho ještě dolámal. Znal svého bráchu, když se naštve. Roztřesenou rukou nahmatal hromosvod, kterého se následně pevně chytl. Pak se ho chytl i druhou rukou, až nakonec na něj přesunul i nohy. Pomalu lezl dolů a modlil se, aby se za ním Alice nešla podívat. To by se mu asi těžko vysvětlovalo, proč leze po hromosvodu dolů.

Naštěstí ale nešla, takže jakmile se Tomovy nohy dotkly země, trochu si oddechl. Věděl, kde všichni budou, protože slyšel, jak si o tom povídají. Nechtěl poslouchat, ale když si šel do kuchyně pro něco k pití, zaslechl jejich rozhovor.

Zamířil tedy k Bushidovu domu, kde jak čekal, budou ostatní. Neběžel. Věděl, že se ho Bill bude snažit jen zpomalit, v nejlepším ukecat, že ho má nechat na pokoji. Ale jak měl šanci poznat Bushidovu povahu, ten se jen tak ničeho nevzdá.

Co ale nečekal, když tam došel, bylo, že bude Bushido mířit na Billa pistolí. Vytřeštil oči a okamžitě přidal do kroku. Bylo mu jedno, že naráží do svých lidí, kteří byli doslova překvapeni tím, že ho vidí. Musel se dostat ke svému bratrovi.

„To chceš fakt chcípnout kvůli takové děvce, jakou je tvůj ctěný bratr, který nebyl schopný ani přijít?“ zeptal se teď už naštvaně Bushido Billa.

„Klidně pro něj umřu. Klidně umřu pro každého z naší party, jen abys nedostal Toma do svejch nechutnejch pracek. Je mi z tebe na blití, Bushido. Jsi jen násilnickej parchant, kterej neumí nic jinýho, než vyhrožovat a ubližovat druhým. Je ti jedno, že to ten člověk třeba nechce, hlavně když jsi uspokojený ty!“ Bill už neměl trpělivost na to, aby si hrál na vystrašeného. Prostě už nedokázal držet jazyk za zuby.

Tom to ale slyšel a doslova otevřel ústa na znamení údivu. Takového Billa neznal, a to ho překvapilo. Ale musel rychle, protože viděl, jak Bushido pomalu stiskává spoušť. Připadal si jako ve zpomaleném záběru. Jako by se všichni kolem něj pohybovali doslova šnečí chůzí a on sám jako by letěl časem, jen aby zachránil bratra.

Jakým překvapením pro všechny bylo, že když se ozval výstřel a Bill měl už nějakou chvíli zavřené oči, necítil žádnou bolest. Poplašeně zamrkal a jediné, co viděl bylo, jak se tělo jeho bratra pomalu sesouvá k zemi. Rychle se probral ze šoku a chytil padající bratrovo tělo do náruče.

Bushido, který tohle opravdu nečekal, upustil pistoli a překvapeně koukal na tu scenérii před sebou. Ustoupil o pár kroků a pozoroval oba bratry.

Bill rychle přiložil ruku na ránu v Tomově hrudi a z očí se mu spustily slzy.

autor: T-KAY