Belgická čokoláda 1.

Vysoký chlapec netrpělivě přešlapuje z jedné nohy na druhou, neustále se otáčí, kouká střídavě na oblohu a na své boty. Několikrát si popraví šátek, co má na hlavě a nervózně těká očima ze strany na stranu. I nepozorný divák by si jistě všiml, že na někoho čeká. Ten pozornější by řekl, že snad na dívku. Napovídal by tomu i průhledný pytlík bonbónů, který svíral v ruce, ovšem jen opatrně za okraj sáčku, aby se nezačala čokoláda rozpouštět.

Mnohým gurmánům by se začaly sbíhat sliny, když by jen spatřili několik pralinek pravé belgické čokolády. Mušličky z mléčné čokolády s lahodnou máslovou náplní jsou stejně dobré jako pralinky z hořké čokolády, které uvnitř skrývají višeň napuštěnou alkoholem. Co teprve malá pyramida z bílé čokolády, jejímž překvapením je nugátový krém s kousky pomerančové kůry, nebo dokonale kulatý bonbón, který na povrchu hraje barvami hořké, mléčné i bílé čokolády, a ve kterém na vás čeká lískový oříšek, který jen podtrhne požitek z těchto čokoládových pochoutek.

Chlapec se mírně pousmál. Poupravil malou mašličku, kterou byl ozdobený průhledný sáček. Na malou chvíli se zadíval na oblohu, jež byla naprosto bez mráčků. Byl to jeden z těch perfektních jarních dnů. Po malé chvíli přivřel oči a zapřemýšlel se; jen jeden člověk dokáže mít takový požitek z obyčejných bonbonů.

„To by bylo poprvé.“Pronesl stroze Bill, ale přesto zavřel oči a očekával, co se během pár minut stane. Uslyšel lehké zašustění a po bratrově UŽ otevřel oči. „Ty já miluju,“ řekl nadšené, a hned vzal sáček čokoládových bonbonů do ruky. Netrpělivě ho začal rozbalovat, a jen co si strčil do pusy první bonbón, tak uslyšel bratrův smích. Podíval se na něj a lehce odfrkl: „Vysmíváš se mi? Zase?“

„Ne!“ Odpověděl rychle Tom. „Jen se mi líbí, jak si to pokaždé, když je máš, užíváš. Vychutnáváš si každý.“
„Mám je prostě rád.“
„Já vím, proto jsem ti je koupil. A chtěl jsem se omluvit.“
Bill si povzdechnul. Neodpověděl ani slovo, přijal od bratra bonbony, ale nepřijal jeho omluvu. Věděl, že to nebylo poprvé, a jako by v hloubi duše tušil, že ani naposled.

I když oči otevřel, viděl před sebou obraz svého bratra úplně jasně. Tehdy mu bylo 14, vlastně jim oběma. Dlouhá doba mezitím uběhla a velkou část z ní tvoří doba, kdy se oba neviděli a Toma to velice ubíjelo. Už kvůli tomu, že všechno tohle zavinil on. Někdo by možná tvrdil, že by si zasloužil druhou šanci. To je pravda, ale sám Tom věděl, že už dostal několik druhých šancí. Jeho bratr mu vždycky důvěřoval. Dokázal v něm znovu najít důvěru, a on ho zradil. Zakroutil několikrát hlavou, snad aby rozehnal špatné myšlenky plné výčitek, které se mu začaly hromadit v hlavě.

Tom ztěžka dosedl na lavičku, která byla kousek od místa, kde před chvílí stál. Zadíval se na hodinky. Byli domluvení na tři a už je půl čtvrté. Povzdechl si, protože tušil, že dnešek nebude patřit mezi jeho úspěšné dny. Předklonil se a začal se dívat na svoje boty, mezitím mu v hlavě běhala jedna vzpomínka za druhou. Na koho jiného by mohly být než na jeho bratra. Tom by rád vrátil čas, aby byl Bill zase u něj, ale asi to nebude tak jednoduché. Sám tušil, že získat Billovu důvěru zpátky, už poněkolikáté, bude velice těžké. Ale i přesto se pořád držel naděje, která mu jako jediná zbývala.

„Vidíte ho? Ten je pořád stejně tlustý.“ Takto se posmívala skupinka mladých lidí Billovi. Byl zvyklý na to, že si z něj lidé utahovali, dokázal to ignorovat. Bylo mu už 20, takže nebyl žádné malé dítě, aby se rozbrečel a utekl. Ve skutečnosti ale i přes fakt, že byl vyrovnanější, než když byl malý, tak měl slzy v očích. Od pootevřených úst mu šla pára, protože byla zima a rty se mu chvěly, ale určitě ne ze zimy.

„Koukněte na něj, nemusel by na sobě mít ani tu bundu, aby vypadal jako špekáček.“
„Nedáš bratrovi pusu na přivítanou, pořádnou gayovskou?“
„Vypadá jako sněžný muž.“
„Je pořád stejně tlustý, blbý a i teplý.“
„Z jeho špeků by se nakrmila celá Afrika.“

Tyto a ještě mnoho dalších vět si Bill musel vyslechnout. Po pravdě je moc nevnímal. Od okamžiku, kdy se tahle parta vynořila z vedlejší ulice, se nepřestal dívat na Toma. Ten se sám ze začátku smál, pak uhýbal pohledem, ale po pár okamžicích se nedokázal vyhnout pohledu svého bratra. Byl plný bolesti a ublížení.

„Tome, to se ti povedlo. Je to lepší, než jsem si myslel,“ řekl jeden kluk a hodil po Billovi gumového medvídka. „Dej si, ať nám tady nezhubneš.“
Znovu se všichni začali neuvěřitelně smát, kromě Toma. Bill se jen smutně podíval na místo, kde malý gumový medvídek dopadl.
„Jak si mi to mohl udělat?“ řekl tiše Bill. „Proč mi pořád ubližuješ?“
Jen co dořekl tuhle větu, tak se všichni začali opět hrozně smát, mít poznámky ohledně orientace a lásky Billa k Tomovi. Vzduchem lítala slova jako gay, teplý, buzna a mnoho dalších. Bill už je neposlouchal, jen se smutně díval na Toma, který ač by hrozně chtěl, tak se těm smutným očím nevyhnul.
„Promiň, promiň, Bille, já jsem tohle nechtěl,“ řekl smutně a tiše Tom. Bill jen zakroutil hlavou a otočil se k odchodu. Tom ho chytl za ruku. „Ne, počkej, já jsem tě chtěl vážně vidět. Chtěl jsem si promluvit. A hlavně jsem se chtěl omluvit.“
Bill se smutně díval na ruku Toma, která svírala jeho paži. Jemně se vyvlekl a podíval se Tomovi do očí.

„Už tě nikdy… nikdy nechci vidět!!“ řekl a hlas se mu zlomil. Sklonil hlavu a Tom si mohl všimnout, jak na zem padá pár slz. Do očí však Billovi přímo neviděl. Ten se otočil zády k Tomovi a začal pomalu odcházet.
„Bille…“ řekl tiše Tom a udělal pár kroků směrem ke svému bratrovi. Ten se zastavil, ale stál pořád zády k Tomovi, neotočil se.
„Nikdy!“ procenil mezi zuby, ale tak, aby ho Tom dobře slyšel. A to bylo právě to poslední, co mu Bill od té doby řekl.

Tom přivřel víčka těsně k sobě. Nikdy nebrečel, ale chtělo se mu právě z toho, jaký neuvěřitelný hajzl byl. Tehdy si ani nepřiznával, jak moc svému bratrovi ubližoval. Nejdřív si to ani neuvědomoval. Bylo pro něj důležitější být součástí party a nezáleželo mu na ničem jiném. Později si vůbec nechtěl připustit, že by to Billovi tak moc ubližovalo. Chvíli se taky snažil namlouvat si, že se nic z toho nestalo, nebo že za nic z toho nemůže. Ale z toho už vyrostl. Teď si plně uvědomuje to, co všechno svému bratrovi provedl. Nejenže on sám si z něj střílel kvůli váze a kvůli tomu jak vypadá. Sám ho postrkoval a popichoval, ale ještě to dělal se svými kamarády. Alespoň tehdy je za kamarády považoval.

Až později si začal uvědomovat, že má Billa vážně rád, že mu na něm záleží. Nebavilo ho to jen se poflakovat venku s lidmi, kteří si bůhví proč vybrali jeho bratra za terč posměšků. Už dřív si dělali srandu z jiných lidí, ale nejvíc Toma štvalo to, že se Billa nezastal, když to potřeboval. Měl ho rád, ale neřekl mu to. Že jeho city přerostly v něco víc než jen bratrskou lásku, to nikdy nikomu neřekl a asi ani neřekne. Sám si tím citem nikdy nebyl úplně jistý hlavně proto, že nikdy nic takového necítil k žádnému jinému klukovi. Navíc, dlouho Billa neviděl, sám si nebyl jistý, co od života chce a jakou plánuje budoucnost. Jediné co chtěl od Billa, bylo to, aby mu jeho mladší bráška odpustil.

Když otevřel oči, na malou chvíli ho oslepilo slunce, které prosvítalo mezi
stromy. Tom se podíval okolo sebe. Zvedl ruku a podíval se na své hodinky, které ukazovaly něco málo po čtvrté hodině. Povzdechl si, vstal, a s pomalým krokem odcházel pryč. Tušil, že Bill se s ním dneska nesejde a ani se tomu moc nedivil.

autor: Disturbed Angel