
Všichni slyšeli blížící se sirény. Bushido a jeho parta se dali na útěk. Nechtěli být chyceni. Bylo jasné, že pokud se sanitou přijede i policie, jsou všichni v háji. Zato Tomova a Billova parta tu zůstala. Dívkám stékaly slzy, jak ty dva sledovali. Měli Toma rády a tohle si rozhodně nikdo nepřál. Dokonce ve tvářích několika chlapců se objevily. Kdo by v takovou chvíli nebrečel, když jim před očima umírá kamarád.
Záchranáři dorazili na místo, a hned si razili cestu k dvojici na zemi. Tom lapal po dechu, jak se mu plíce zalévaly krví. Dusil se jí. Muži začali okamžitě jednat, ale neměli jistotu, zda to chlapec vydrží až do nemocnice. Jeho zranění bylo opravdu ošklivé, a navíc velice blízko srdce. Rozstřihli Tomovo tričko a na ránu umístili tlakový obvaz, aby zastavili krvácení. Bill prosil, aby mohl jet s bratrem. Naštěstí mu to záchranáři povolili, rychle přemístili Toma na nosítka a vraceli se k sanitce.
Jeli asi deset minut a Tomův tep se nepříjemně blížil k nule. Záchranáři se snažili udržet jeho srdce v chodu, ale marně. Jakmile se o pár sekund později ozval vozem táhlý nepříjemný tón oznamující zástavu, záchranáři okamžitě začali s masáží srdce, ale nemělo to žádný účinek. Billovo tělo se otřásalo potlačovanými vzlyky, a když se k němu otočil jeden z mužů, bylo mu jasné, co se děje. Okamžitě se hlasitě rozvzlykal a nebyl k utišení. Muž mu tedy musel píchnout uklidňující injekci, aby se jim tam chlapec nesložil.
Druhý přikrýval Tomovo tělo látkou, aby se na to ten chlapec nemusel dívat. Bylo to ale houby platné, protože Bill stále viděl Tomův nehybný obličej před očima.
Když dojeli k nemocnici, odvezli Tomovo tělo okamžitě do márnice a Billa odvedli do budovy, kde se o něj postaral nějaký doktor. Černovlásek byl v šoku a psychicky na dně. Sestřičky ho odvedly na pokoj, který mu byl přidělen, a uložily ho do postel. Bill pod množstvím léků na uklidnění nakonec po nějaké chvíli usnul.
Alice pobíhala po celém domě a hledala Toma. Nikdo se jí neozval a ona měla strach. Nakonec vytočila Gustavovo číslo a čekala, až to zvedne.
Překvapeně se podívala na telefon a nechápala, co se děje. Gustav zněl docela šokovaně. Nezbylo jí ale nic jiného, než čekat, a opravdu po pár minutách uslyšela tlumený hovor všech z party. Rychle běžela ke dveřím, které otevřela a zasekla se vprostřed pohybu. Dívky měly oči plné slz a kluci jim pomáhali v chůzi. Nechala je tedy projít a ihned vyhledala Gustava. Našla ho rychle, vzala ho za zápěstí a vydala se na zahradu před domem.
„Co se stalo? Kde jsou kluci? Kde je Bill s Tomem?“ ptala se rychle a nedala tak ani čas Gustavovi, aby se nadechl a všechno to dění toho dne nějak vstřebal.
Dál už ani jeden nepromluvil ani slovo. Nebyli toho schopní. Jen se tiše přesunuli do domu, kde spolu s ostatními truchlili nad ztrátou kamaráda, a zároveň vyčkávali, až se ozve Bill.
Uběhly dva dny, které naprosto psychicky vyčerpaný Bill prospal. Doslova se sesypal a doktoři ho chtěli mít pod dohledem, protože o něj při jednom záchvatu málem přišli.
„Bille? Jsi v pohodě?“ zeptal se ho starostlivě, když přijal hovor.
Bill se tedy posadil na postel a koukal na podlahu. Pozoroval vzory na linoleu.
„Kam zmizel ten bastard?“ zeptal se Bill tiše.
Bill jim byl za tu samotu vděčný, když pomalu vstupoval do domu. Koukal se kolem sebe a přitom pociťoval tak nehorázný vztek, že chtěl ten barák podpálit. Pak mu ale pohled padl na dveře do sklepa. Jako by se mu vybavila vzpomínka na Toma. Aniž by si to uvědomil, zamířil tam. Otevřel dveře, které zavrzaly, a shlédl dolů. Sešel schody a uviděl před sebou postel. Postel, na níž Tom zažíval snad to největší peklo, které ho zlomilo. Všiml si i krve na povlečení. Trochu pootočil hlavu a všiml si háku, a dokonce i provazu na podlaze. Tolik vzpomínek na bratrovu záchranu. Najednou jako by se začal dusit, tak se raději otočil a vyšel ze sklepa nahoru.
Pak ale uskutečnil to, co se mu honilo hlavou. V kapse u kalhot nahmatal zapalovač, který vzal pevně do ruky, a rozhlédl se okolo, aby našel něco, co bylo dostatečně hořlavé. Všiml si pár kousků oblečení, co ležely pohozené na pohovce uprostřed místnosti. Došel tam, vzal kus toho hadru a zapalovač posunul pod látku. Ta okamžitě vzplanula. Odhodil hořící látku ke zbytku oblečení na pohovce, a to okamžitě začalo hořet. Chvíli to sledoval, a pak se otočil na patě a vyšel z domu.
„Co tě to napadlo, Bille?“ zeptal se blonďák.
Alice si jen povzdechla a objala Billa tak pevně, jak jen dokázala. Ten se jí rozvzlykal v náruči a brečel až k jejich domu. Když viděl, jak všichni jdou ven, zhluboka se nadechl a otřel tváře. Vystoupil a šel vstříc ostatním.
Všichni se k němu okamžitě nahrnuli. Někteří ho jen objali, někteří zas jen potřásli rukou a jiní dokázali ze sebe dostat slova o upřímné soustrasti.
„Uvidíš, že všechno bude v pohodě,“ řekla mu dívka, když mu pomohla posadit se na postel.
Alice si povzdechla a ještě chvíli s Billem v místnosti zůstala. Ale po chvíli ji požádal, aby ho nechala o samotě, tak vstala a velice nerada opustila pokoj.
Bill po jejím odchodu ještě chvíli seděl na posteli a zkoumal koberec pod nohama, ale pak se zvedl, vzal Tomovo tričko ležící kousek od něj na posteli a sevřel ho v rukách. Přešel k oknu a podíval se na oblohu.
„Pomstím tě, bráško!“
KONEC
autor: T-KAY
Takhle špatnš to nemnělo skončit,ale je to pěkně napsané.
Mohlo mě to čekat, že to skonci smrti Toma, ale .. no .. druhou radu uz fakt ani radeji nechci . Anis by nemusel byt mrtvy ze jo ..
I kdyz to ma smutny konec .. Stejne tu povidku mam rada 🙂
Tak až takhle smutný jsem to fakt nečekala. Dalas mi teď teda pěkně zabrat, slz jsem se ale jako vždy ubránit nedokázala. Krásně jsi to napsala a musím říct, že je možná lepší skončit to takhle smutně, než se nutit k nějakýmu happy-endu. To by nakonec vypadalo uměle… za to tohle na mě působilo opravdu až krutě reálně.
V každým případě je mi už teď smutno po otrokovi a myslím, že ještě nějakou dobu na něj budu vzpomínat 🙂