Ale dneska to bylo jiné. Tom tu byl opravdu sám, za celou dobu netelefonoval, nepsal žádnou zprávu, nedával tajné signály osobě ukryté ve křoví nebo za rohem. Co Billa zaujalo, byl Tomův dárek pro něj. Tedy, předpokládal, že je pro něj. Malý pytlík s pár bonbony dokázaly to, že se Billovo srdce na malou chvíli zaradovalo, což se nestalo už dost dlouho. Billa velice potěšilo, když viděl, že si jeho bratr vzpomněl. On vážně miluje belgickou čokoládu. Ovšem s pocitem radosti se dostavil i opačný pocit, protože Billa pojilo s belgickými pralinkami zcela jistě více špatných než dobrých vzpomínek a myšlenek.
Tahle hádka byla jednou z vážnějších mezi dvojčaty. Možná tomu přidával ještě fakt, že byli oba v těžké pubertě. Tom se snažil, aby se do Billa tak nenavážela jeho parta, ale dělal to špatným způsobem. Snažil se změnit Billa, ovšem svým kamarádům neřekl ani půl slova. Bill se zase snažil vyrovnat s faktem, že má víc než pár kilo navíc a nebylo by to tak těžké, kdyby nebyl neustále téměř každodenně šikanovaný. Tak své trápení s váhou utápěl v bonbónech belgické čokolády.
Bill pozoroval Toma od doby, co přišel, až dokud se mu neztratil z očí. Díval se na jeho postavu, chůzi, oblečení, prostě všechno. Uvědomoval si, jak moc se Tom změnil. Když ho viděl naposledy, byl to chlapec, ale teď už vypadá vážně jako muž. Pod tričkem se mu rýsovaly svaly, rysy v obličeji měl ostřejší, prostě vypadal mnohem lépe, než jak si ho pamatoval.„Tome? Spíš?“ zeptal se potichu černovlasý chlapec ve dveřích bratrova pokoje. Když se mu nedostalo žádné odpovědi, odvážil se vstoupit dál. Tom ležel na boku a Bill na něj vůbec neviděl. Klekl si před jeho postel a natáhl ruku, chtěl ho pohladit po boku, ale nakonec ruku stáhl a dal si ji zpět k tělu.
„Víš, tys mě nikdy neměl moc v lásce, ale jí tě mám vážně rád. Kdybychom se měli rádi, tak bychom se teď mohli obejmout, poplácat si rukama po ramenech a říct něco jako: drž se, kámo.“
„Tomi, ale já tě mám rád víc než jako bratra.“
Tom se posadil a lehce se ušklíbl. „Já ale nejsem teplej. Nejsem gay. Mně se přece líbí holky. A i kdyby ne, tak se na sebe koukni. Vážíš přes 100 kilo, to je děs.“
Billovi se samozřejmě nahrnuly do očí slzy. Nevadí mu ani tak to, že ho Tom odmítl, ale ranilo ho to, jak se mu zase vysmíval. Jeho vlastní bratr se teď zachoval přesně jako ti kluci, co se mu posmívají venku. Bill si chvíli myslel, že to od Toma bylo zkratkové jednání, že přijde a omluví se. Doufal v to. Myslel si, že svého bratra zná natolik, aby předvídal jeho chování. Ale bohužel, spletl se.
Kdyby jen tušil, že Tom se chtěl přijít omluvit. Necítil k bratrovi ty city, které mu on sám vyznal, ale chtěl si s ním o tom promluvit, ale hlavně říct, že mu nechce ubližovat. Několikrát se vydal ke dveřím Billova pokoje, ale vždy se otočil a zbaběle se vrátil. Bylo to několik týdnů po jejich 18. narozeninách a Tom ještě netušil, že za pár týdnů ho jeho bratr na dlouho dobu opustí.
Bill se posadil na lavičku, na které pře pár minutami seděl jeho bratr. Chvíli jen tak bez hnutí seděl a hlavou mu běhaly různé myšlenky. Měl přivřené oči a všechno, co mu v tu chvíli běhalo hlavou, se týkalo právě jeho staršího bratra. Když otevřel oči, podíval se vedle sebe, kde ležel na dřevěné desce lavičky malý sáček s pár čokoládovými bonbony. Vzal ho do ruky a po zádech mu přejel chlad. Zachvěl se.Byl to takový pocit, kdy vás něco dojme a lehké brnění vám projede nosem až do očí, kde vám vhrknou slzy. Ani jedna neutekla ven, protože to sám Bill nedovolil, ale byl opravdu dojatý. Někdo by řekl, že štěstím, ale ve skutečnosti to byly velice smíšené pocity. Bill byl opravdu dojatý z toho, že mu Tom donesl dárek. Navíc to, co na světě miloval nejvíc. Dokonce vybral i jeho oblíbené kousky. Sám Bill se divil, že si to Tom po tolika letech pamatoval. Na druhou stranu Tom nevěděl, že Billovi se právě tyhle bonbony do jisté míry zprotivily. Bylo to částečně kvůli jeho šikanování, a to že utíkal a schovával se právě za belgickou čokoládou. Ale také kvůli tomu, že se mu s ní Tom několikrát omlouval. Když byl menší, tak si toho ještě nevšiml, ale s postupem času zjišťoval, že se Tom nebyl schopný omluvit normálně. Nezvládl prostě říct obyčejné promiň a svým způsobem se za tyto pralinky taky schovával. Bill, čím byl starší, zjišťoval, že Tom se bojí postavit se za něj. I to ho od bratra velice mrzelo.
Bill bolestně přivřel oči. Vzpomněl si totiž na chvíli, kdy Tom znovu přišel s omluvnými bonbony, ale Bill ho odbyl a oznámil mu zprávu, kterou Tom rozhodně nečekal.
„Proč nechceš ty bonbony?“ ptal se už po několikáté Tom a snažil se je svému bratrovi několikrát vnutit jako další, již několikátou, omluvu.
Tom se zarazil a zůstal na Billa koukat. Pamatuje si, že už několikrát se Bill zmínil, že půjde studovat, že se odstěhuje a bude bydlet sám. Myslel, že jsou to jen plané řeči, že to nesplní. Bill si taky několikrát předsevzal, že bude hubnout, a taky mu to moc dlouho nevydrželo. Tom si jednoduše myslel, že to bude něco podobného a Bill to stejně nakonec opět vzdá. To se ale škaredě spletl.
„Ty sis to vážně nerozmyslel?“
„Tak si běž. Však ty si ještě vzpomeneš.“
Bill si opravdu vzpomněl na svého bratra, a ne jednou, ale Tom, tak ten na tom byl mnohem hůř. Od té doby, co Bill odjel studovat a odstěhoval se z domu, myslel na něj Tom každý den. Ne nadarmo se říká, že si uvědomíš pravou podstatu a hodnotu věcí, osob a vztahů, až o ně přijdeš.autor: Disturbed Angel
No tyjo, nevím, co si mám o tom myslet… myslela jsem, že si promluví nebo tak něco, ale takhle to možná zase bylo zajímavější a trochu jsme se dozvěděli něco nového o jejich minulosti… Těším se na další díl, doufám, že tam už se setkají ;o)
bože to je tak strašně krásná povídka :')
Oh bože, z téhle povídky jsem opravdu hotová! Už dlouho mě žádná vážná povídka takhle nevzala u srdce a dlouho jsem se do žádné neponořila tak, jako do téhle! Já si prostě nemůžu pomoc, ale i přes všechnu tu bolest a zklamání mi to přijde strašně krásné 🙂 Já tak doufám, že se brzo setkají 🙂
:')
víš Tome, možná kdybys odešel o chvilku později, že se třeba stihnete ..
Ale ono je to vážně pravda, že si pozdě uvědomíš, co jsi vlastně měl .. sama jsem to poznala.. Věřím tomu, že se Tome jednoho dne setkáte a Bill bude ten, kdo tě bude odbývat .. ať
:')
víš Tome, možná kdybys odešel o chvilku později, že se třeba stihnete ..
Ale ono je to vážně pravda, že si pozdě uvědomíš, co jsi vlastně měl .. sama jsem to poznala.. Věřím tomu, že se Tome jednoho dne setkáte a Bill bude ten, kdo tě bude odbývat .. ať je člověk jakýkoliv .. ostatní by se mu neměli posmívat ..
Takže, Bille .. držím ti palce 🙂
Lidé dokážou být někdy hnusní. Neberou ohledy na ostatní… Ale pokud si dotyčný uvědomí svou chybu a začne toho upřímně litovat, tak by měl dostat druhou šanci. 🙂
Tahle povídka mě opravdu zasáhla, už jenom proto, že jsem si zažila něco podobného… :')
Jejda, tenhle díl byl tak strašně smutný 🙁 Na konci, kdy se Bill rozhodl, že odejde z domu, půjde jinam studovat a prostě začne od začátku, mi normálně vhrkly slzy do očí i přes to, že jsem už věděla, že od sebe byli chvíli odloučeni. Ano, myslím, že Bill udělal to nejlepší, co mohl. Nedivím se mu. Nejde bezstarostně žít někde, kde cítíte, že nejste milován. Věřím, že nejvíc ze všeho mu ubližoval fakt, že ani Tom se za něj nedokázal postavit. Musím říct, že Tom mě opravdu zklamal 🙁 To, jaký byl v minulosti..to je vážně otřesné. Možná to s Billem myslel dobře, ale špatně to podával a vlastně se taky divím, jak dlouho to tam Bill s ním vydržel a nebyla z něj jenom hromádka neštěstí. Chápu, že bude mít Bill velký problém Tomovi znova uvěřit. Na tuhle dobu prostě nejde jen tak zapomenout. A to, že Tom neuměl říct ani promiň..to je na tom celé asi to nejsmutnější. Tak doufám, že si teď opravdu uvědomil plný rozsah všech svých chyb a pokud se s Billem setkají, tak se pořádně omluví.
Jinak se mi tahle povídka opravdu skutečně moc líbí! Je prostě skvěle napsaná, i když smutně, a já hltám řádky očima!
Děkuji za další část 🙂
Myslela jsem, ze Bill vubec neprisel, ale nedivim se mu, ze se pak schovaval. Tom se k nemu choval fakt hnusne, bude trvat fakt hodne dlouho, nez mu Bill odpusti a zase zacne verit, jestli se to vubec stane. Doufam, ze v pristim dile se setkaji. Krasny dil 🙂
Mrzí ma, že sa nestretli, ale chápem, že má Bill strach uveriť. Dúfam, že Tom to nevzdá a zabojuje. Veľmi dúfam, že nebudú od seba oddelený ďalšie roky.
Je to krásna kapitola, ale taká smutná…