autor: GossipGirl
Dopolední slunce pražilo do bělostného sněhu, na dráze probíhaly tréninky na odpolední semifinále. Tom to párkrát sjel, následně zakempil v hlubokém sněhu přibližně v polovině dráhy. Snažil se přinutit sám sebe, aby si přestal dělat starosti. Bill vysedával s Andreasem v ice-campu, neměl se proč obávat. Andreas mohl mít zlámanou půlku kostí v těle, ale všichni už se dávno přesvědčili, že stačí samotná jeho přítomnost a Josh se jeví nanejvýš půlcentimetrový. Civilní lyžaři okolo něj projížděli, každý druhý na něm spočinul pohledem, zastíněným drahými, skoro zlatě zdobenými brýlemi. Neschvalovali freeskiing jako sport. Možná to byl ten důvod, proč organizátoři v čele s Erikem dělali tenhle contest každý rok právě tady. Aby ukázali, kde jim jsou tihle páprdové. Kitzsteinhorn se alespoň na pár dní v roce proměnil v žijící lyžařské středisko.
Zanadával, když ho minula babka napresovaná ve stříbrné kombinéze a ostrou zatáčkou mu ohodila obličej záplavou sněhu. Pomyslel si něco o zlatokopkách a obrátil pohled do slunce. Tyhle úvahy… nejspíš zachraňovaly jeho příčetnost. Nutily ho, přemýšlet o čemkoli, kromě…
Kay byl jako zapíchnutý střep, se kterým někdo ještě ne příliš šetrně otočil. Byl pryč. Vážně pryč. I když už od sebe byli půl Evropy, nikdy to nebylo tak daleko. Od rána se mu snažil napsat smsku. Ale nedokázal ji odeslat, i když sesmolil už několik verzí. Teď vytáhnul telefon, ale zastavil se hned na začátku seznamu. Chviličku uvažoval, který z nich spíš uslyší vlastní mobil, než vybral Billa. Přece jen…
Oběd za dvacet minut?
Do dvou minut přišla kladná odpověď. Tak nějak ho to uklidnilo. Jméno Josh se mu od rána vznášelo před očima, i když v porovnání s tím Kayovým, tučně vyrytým do sítnic, nemohlo soupeřit. Zacpal přívod podobných myšlenek a soustředil se jen na to, jak se co nejelegantněji dostat ze závěje, do které se chytře usadil. Oprášil si zadek a stáhnul černý dres zpátky na svoje místo. Vážně doufal, že se den stane snesitelnějším, až se naobědvá.
Druhá odpolední. Komentátor postával uprostřed trati v křiklavě modré kombinéze a poskakoval. Jak jinak. Všechno vypadalo normálně. Až na to, že dnes nemohl pravděpodobně čekat žádnou povzbuzující smsku. Získal akorát úsměv od Andrease, který stál opřený o zábradlí, a malou pusu od Billa. Nervozita s ním zacloumala. Kenworthy k němu přistoupil a položil mu ruku na rameno.
„Co plánuješ?“
Pobaveně pozvednul koutky. „Ani náhodou. Už tak si lepší než já.“
„To se uvidí, v tomhle je nejlepší Andreas.“
Tom se krátce zadíval k zábradlí, kde právě zmíněný blonďák postával. Přikývnul.
„Tome, jedeš!“ houknul Erik od brány. Povzdechnul si a odhodlaně sebral svoje lyže.
„Drž mi palce,“ brouknul ke Kenworthymu a vykročil. Věděl, že jestli chce zítra jet finále, nesmí udělat ani malou chybu. Rozhodovalo všechno. I ruka na zemi po doskoku. Bylo jich dvaadvacet, postupovalo deset nejlepších. Třeba to nebude tak ztracený. Nadechnul se. Než se odrazil od barevných hůlek, vybavil si tři obličeje. Tři lidi, na kterých záleželo. Tři lidi, pro které to ještě nevzdal.
První překážka, zábradlí, druhé, platforma, skok, skok. Krev mu burácela v uších, když doskočil. Skoro najel do zábradlí, jak pod náporem toho slastného pocitu úlevy zapomněl brzdit.
„Kdy budou výsledky?“
„Za půl hoďky, sedni si,“ přistrčil mu Andreas černé lehátko, jakmile se ukázal poblíž.
Úlevně vydechnul a natáhnul si nohy. „Nějaký výhrady?“
„Jasně že jo. Ta první půlka byla k uzoufání nudná.“
„Kdybych nebyl rád, že sedím, praštil bych tě.“
Andreas se rozesmál a periferním pohledem našel Billa. Dělal to tak celý den, přítomnost toho kreténa mu dělala mnohem větší starost, než dával najevo. Už od loňské zimy se obával, že to neskončilo. Černé scénáře se naplňovaly. A on rozhodně nebyl ve stavu, kdy se mohl za Toma postavit. Žebra ho bolela při každém nádechu.
Erik vyběhl na malé podium s jedním papírem v ruce. Pozornost dvaadvaceti závodníků se upřela jen a jen na něj. Nezdržoval to jako loni, prostě začal číst. Vypadal vynervovaně. Tomovo jméno padlo jako osmé. To znamenalo, že semifinále odjel na třetí místo. Hvízdnul a usmál se. Andreas ho poplácal po zádech. Rozhlédl se, aby našel Billa. Postával o kousek dál a rty mu zdobil polovičatý úsměv. Došel k němu a ukradl si jeden polibek.
„Gratuluju…“
„Děkuju. Je to i tvoje zásluha.“
„Ale houby. Ty si to odskákal.“
„To je sice fakt, ale myslel jsem na tebe,“ pousmál se Tom a přiblížil rty k Billovým na pár milimetrů.
„Tak tohle je nechutný,“ ozvalo se za nimi. Tom se prudce otočil a Bill ucouvnul. Josh se šklebil, ruce založené na hrudi. „Tohle jste mi dělali celou dobu za zády? Nádhera. Teď je ti moje děvka dobrá, co?“
„Drž hubu!“
„Nebo co, Kaulitzi? Rozbrečíš se jako tenkrát?“ Josh nasadil pisklavý hlas. „Prosím, už mě nech… prosím… nedělej to…“
Bolest. Nechuť. Křičel, ale nikdo nemohl slyšet co. „Ty kurvo…“
„Sám jsi kurva…“
„Prosím… nech mě…“ Ruce se mu podlomily.
Tomovi zbělaly klouby, jak tisknul prsty do dlaní. „Otoč se a vypadni. Tady tě nikdo nechce.“ Hlas se mu třásl potlačovaným vztekem.
„Promiň, Tomi,“ provokoval Josh dál, už jenom tím oslovením Toma neuvěřitelně vytáčel, „ale musel jsem se přesvědčit, jestli ve svůj velkej den nebudeš nervózní. Teď, když už ti odjel i tvůj kamarádíček…“
Tom zadržel dech. Jak se kurva dozvěděl o…? Něco v jeho výrazu asi muselo tuhle otázku přímo křičet, protože Josh se ušklíbnul.
„Mám svý zdroje. Tady se nic neutají, to nevíš?“
Neodpověděl. Otočil se zpátky k Billovi a zatínal zuby. „Jdeme,“ zavelel šeptem. Bill se bez nejmenších protestů otočil, v obličeji bledý jako stěna.
„No tak, víš, jak by se ti ulevilo, kdybys mi jednu ubalil?“
Ignoroval ho. Nebo se o to alespoň snažil. Jakmile se dostali z doslechu, Bill přestal křečovitě svírat jeho ruku a zvednul hlavu. „Běž si odjet poslední čestnou jízdu, počkám dole.“
„Vážně?“
Bill kývnul.
„Tak jo, ale doprovodím tě k lyžím.“
Ledabyle projel parkem, hůlky zdvižené nad hlavou. Usmál se na pořadatele pod modrým zábradlím a smykem zastavil uprostřed trati u Erika.
„Plánuješ jít na Apres-ski?“ otočil se Erik s širokým úsměvem.
Tom si stáhnul brýle z očí a zakroutil hlavou. „Nemám náladu. A navíc, určitě by si mě dotáhnul na panáka… pak na dalšího… a zejtra bych skončil možná tak pod startovní bránou.“
„Jo tak… ty plánuješ vyhrát…“
„Nech si tu ironii…“
„Asi bych tě měl upozornit, že vítěz se fotí s vítězkou.“
Tomovým výrazem se mihlo porozumění. „Víš co? Bude mi stačit druhý místo… Jen tak okrajem… která byla tenhle rok nejlepší? Ta, co ani jednou nespadla, nebo ta, která dokonce vyskočila?“
Erik pobaveně zakroutil hlavou. „Ty si trotl.“
Chtěl dodat něco na svoji obranu, ale za Erikovými zády uviděl něco…
Bill stál opřený o hůlky na jednom ze zlomů dlouhé sjezdovky, vlnící se víceméně kolem dráhy, kde se konalo AFO’s. Sledoval spěchající lyžaře, kteří toužili stihnout ještě jednu jízdu. Nevnímal okolí. Užíval si chladného vzduchu, svobody. Půl života strávil ve společnosti lyžařů a nějak se naučil mít rád tyhle drobnosti, které jejich styl života přinášel. Nikdy neměl potřebu se na lyžích zabíjet jako oni, ale neobdivoval je o nic míň. Přemýšlel. Když se z Joshe stal… Josh, myslel si, opravdu si myslel, že jsou všichni takoví. Jenže pak poznal Toma. Toma jako někoho, kdo ztělesňoval toho vysněného Joshe, který nikdy nebyl skutečný.
Ztratil ho. Vlastní zbabělost mu nedovolila udělat ten rozhodující krok. Až loni. Když Toma uviděl stát mezi ostatními… bezstarostného, šťastného… na moment snad ztratil smysl života. Neuměl ten pocit jinak pojmenovat. Najednou cítil jen prázdno. A touhu změnit minulost. Kdybych měl odvahu začít s ním znova… byl by šťastný se mnou. A pak se události seběhly tak rychle, že ani ten rok nebyl dost času. Cítil všechny ty zvířené myšlenky… pomalu se usazovaly. A dávaly jasnější a jasnější obrysy. On, Tom a…
Najednou ztratil půdu pod nohama. Cítil, jak letí vzduchem a dopadá hlavou na chladný sníh. Helma vzala největší náraz, ale to si neuvědomoval. Dezorientovaně mával rukama kolem sebe ve snaze zabránit tělu, aby se dál pohybovalo. Bylo to ještě horší. Kutálel se po prudké části sjezdovky a zastavil se až po několika desítkách metrů. Nevěděl, kde je. Jestli ještě je. Netušil, co se stalo. Sníh byl všude kolem něj. Chladil.
Šok. V jedné vteřině viděl jen Billa, pak blížícího se Joshe… a pak Billa, který letěl z kopce. Adrenalin se rozlil jeho tělem, musel… rozjel se z kopce, přeskočil oranžový plůtek. Slyšel Erika hned za sebou, jak za jízdy volá na organizátory, ať pošlou skútr. Vykašlal se na obloučky, prostě se potřeboval co nejrychleji dostat k ležícímu Billovi. Skoro nevnímal realitu. Vyšlápnul boty z vázání a posledních pár metrů doběhl. Sklonil se a odhrnul rozcuchané černé vlasy z obličeje. Řemínek přilby povolil a kus plastu se válel kousek od nich. Bill pootevřel oko a úlevně vydechl.
„Aspoň už vím, kde je nahoře a kde dole…“
Tom se rozesmál. Musel. „Bolí tě něco? Já ho zabiju… vážně…“
„Ne, nic, ale… co se stalo?“
„Ten hajzl. Zabiju ho,“ opakoval Tom pořád dokola, neschopný souvislejší myšlenky. „Co si o sobě myslí?“ nadával a držel Billovu ruku.
Erik k nim došel a pohledem zhodnotil situaci. „Dobrý? Můžeš vstát?“
Bill pomalu kývnul a zmateně zamrkal. „Co tu…“
Pomohli Billovi na nohy. Tom ho bedlivě sledoval celou dobu, co pomalu sjížděl k lanovce. Vypadal v pořádku. Ale Tomem lomcoval neuvěřitelný vztek. Co si to do hajzlu dovoluje? Když se usadili na šestisedačku, otočil se k Erikovi.
„A tohle ti nepřijde jako důvod pro diskvalifikaci?“
Erik praštil hůlkami za sebe, aby je nemusel držet. Ze stažených svalů v obličeji bylo znát, jak velký má vztek. „Ten hajzl tu není… není přihlášenej. Je tu jako divák,“ štěknul někam do prostoru.
„Co?“ vyjevil se Tom. „On nejel…“
„Kvalifikaci? Ne. Přijel až po ní. Myslel jsem, že dělat problémy už ho přešlo.“
„Očividně…“ zabručel Tom a otočil se k Billovi. „Vážně tě nic nebolí? Vypadalo to děsivě.“
Bill pozvedl koutek a zakroutil hlavou.
„Jednou ti nahraju nějakej tvůj pád. Prej děsivě.“
Dojeli zpátky do Ice Campu. Andreas si povzdechl, jen je uviděl. „Vážně bych tu chtěl jednou zůstat až do čtyř.“
Tom stiskl zuby a v rychlosti nastínil právě minulou situaci. Andreas to chvilku zpracovával, než si promnul obličej. „Kašli na něj. Nestojí ti za diskvalifikaci. I když… tenhle případ napadení by Erik možná i pochopil. Jsi v pohodě?“ otočil se na Billa.
Tom pochodoval po celém pokoji a kopal do všeho, co mu přišlo do cesty. Nechal se tisíckrát a ještě jednou ujistit, že Billovi nic není, ale stejně… měl vztek. A ten odplouval jen pomalu. Hajzl. Hajzl, hajzl, hajzl.
U večeře panovalo ticho. Včera tu sice byli taky jen tři, ale věděli, že čtvrtý se nachází ve stejném penzionu. Dneska už nebyl ani v tom samém státě. Toma tahle skutečnost požírala zevnitř. Přisuzoval vinu sobě, to bylo to jediné, co dokázal. Až teď si uvědomoval tu tíhu… Kay cítil to samé, co on sám k Billovi, a ještě to skrýval. Jak dlouho proboha? Systematicky do sebe vpravil večeři, aniž by vnímal chuť. V ruchu soutěžního dne bylo snadné zapomenout… určitě snadnější než v téhle ponuré společnosti. Sevřel se mu žaludek, když si představil Kaye, samotného v jejich bytě, jak do sebe obrací láhev… čehokoli, zvedl se mu žaludek.
Jenže přes to všechno… stále nevěděl, co by měl napsat do smsky, kterou by konečně odeslal.
Těšil se, neuvěřitelně se těšil, až se zkroutí v posteli a u boku ho bude hřát známé tělo. Usínali tak málokdy, ale pamatoval si to… nebo spíš si to zase začínal vybavovat. Potlačené vzpomínky, násilně zasunuté do hlubin podvědomí, se vynořovaly zpět rychleji a rychleji, s každým dalším dnem stráveným v Billově přítomnosti.
„Co tu děláš?“ Tom se vyděšeně posadil na posteli, zíral na dveře. V nich postával Bill oblečený jen v dlouhém tričku a nervózně kroutil prsty u bosých nohou. Tomovi se rozbušilo srdce.
„Josh je pryč. A nikdo mě neviděl.“
Bez dalšího slova odhrnul peřinu, pozval Billa k sobě. Nezaváhal. Jen rychle zamknul a už se uveleboval u Tomova boku.
Tom ho objal a zabořil nos do černých vlasů. Nemohl uvěřit, že už to byly tři měsíce od doby, co Bill přišel k němu do pokoje. Dlouhá doba. Na rychlovku někde v rohu si našli pár minut vždycky. Ale tyhle chvíle… ty byly vzácné. Usínat vedle sebe… Tom by to v tu chvíli vyměnil za cokoliv od lyží, přes helmu až po svou vlastní příčetnost. Padal po hlavě do něčeho, co neznal. A v čem figuroval Bill. Tušil, že to může špatně dopadnout, ale nemohl si pomoct. Nedokázal se držet dál… zamiloval se.
autor: GossipGirl
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Ten zmetek by si mněl zlomit obě nohy.Tom by se mněl přestat trápit,nejde milovat někoho koho nemiluješ.
No ja bych Joshe normalne vyliskala! Je to fakt idiot.. Chudak Bill, jeste, ze je v poradku.
Mrzi me, ze se Tom porad trapi kvuli Kayovi, ale vypada to, ze oba mit nemuze. Jen doufam, ze Kay svuj smutek nezapiji nebo tak.
Nadherny dilek, moc se tesim na pokracovani <3
Divím se, že to všechno Tom ještě psychycky zvládá… :/
A propo jak bylo na AFO's? Pokud si dobře pamatuji tak si říkala, že se pojedeš podívat… 😉
Ten Josh nieje kompletný, sice to nieje pekne ale bodaj by sa polámal. Som rada, že je Bill ok.
Rýchlo ďalej.
[3]: AFO's byla bomba…akorát Andreas byl až čtvrtej, takže … :D. Ne vážně, sluníčko, celkem teplo … sen každýho lyžaře :D.
Všem vám děkuju za komentáře :))
Tak veľmi som sa o Billa bála. Stále mám strach či sa mu naozaj niečo nestalo. Josh by mal dostať doživotný zákaz smrdieť na akomkoľvek kopci.
Flashback ako vždy… berie dych. Nádhera.
A já jsem přesně čekala, že ten blbeček Josh něco provede. Já ho tak strašně moc nemám ráda! Grrr! Ten by si zasloužil pořádnou, ale pořádnou nakládačku! Napřed se zase blbě do Toma strefuje slovně a pak ještě shodí Billa? Já už vážně nevím, co z toho ten člověk má..a ještě když se nezapsal ani na závody. Nojo, hold někdo potřebuje pořád prudit. Doufám, že se to hošánkovi pořádně vymstí!
Tom je opět šikulka, že postoupil a ještě se tak hezky umístil, hrozně ráda bych, kdyby vyhrál, ale já budu vlastně ráda za jakékoli jeho umístění! 🙂 Už teď se dostal do posední desítky a i to je fajn umístění (ne že bych tomu nějak rozuměla :D) Moc se mi líbilo, když si před jeho jízdou vzpomenul na Billa, Andyho a Kaye..to bylo strašně hezké 🙂
Flashbacky ohledně vztahu Toma a Billa prostě miluji a nikdy ani nepřestanu, protože jsou strašně krásné a kouzelné a neuvěřitelně ráda si je čtu 🙂
Moc děkuji za další díl, tuhle povídku prostě zbožňuju! ♥
Ty jeho pohledy do minulosti miluju… 🙂 Josh je tupec, tohle mě vůbec nepřekvapilo. Ale na takový vždycky dojde, tak můžeme doufat. Je to fakt hajzl… Každým dílem si víc a víc uvědomuju, jak mám Toma ráda, je fakt skvelej 🙂
Já na tebe myslela a tiše jsem záviděla 😀 kdo má být ten Andreas? 🙂