Bill se jako obvykle schovával ve svém pokoji a snad po milionté přemýšlel, jak měl tehdy ten závod zajet. S odstupem času totiž viděl všechny chyby, co udělal, a všechny šance, které propásl.
Po celém těle mi proudil adrenalin. Už je to dávno, co jsem naposledy doopravdy závodil, protože ta kolečka s Tomem ani nemůžu počítat. Myslím, že mě vždycky nechává vyhrát, protože není možné, aby jezdil tak hrozně.
K mému překvapení jsem bez sebemenšího zaváhání proletěl zatáčkou a udělal si pořádný náskok. Do dalších zatáček jsem už trochu přibrzdil a nechal Deanovy kumpány, aby ho trochu stáhli.
„NE!“ naštvaně jsem bouchnul do volantu.
Slzy očerněné make-upem se začaly koulet po alabastrové pleti mladíka stuleného do klubíčka pod oknem. Bill si je ihned otřel hřbetem ruky, ale nebylo to nic platné, protože další a další slané perly si hledaly cestu po jeho lících.
„Bille?! Bille?! Otevři, prosím!“ zalomcoval klikou Tom, ale měl smůlu, protože černovlásek poslední dobou dveře raději zamykal, aby ho už nikdy nenašel v podobném stavu jako tehdy.
„Běž pryč, Thomasi! Nemám na tebe čas ani náladu!“ zakřičel poměrně vyrovnaně na to, jak byl vnitřně rozerván na malinké kousíčky, které další a další návštěva Deana ještě více ničila.
„Sakra! Musíme si promluvit!“ Teď pro změnu do dveří kopnul, ale ani tak mu černovlásek nehodlal otevřít.
„Ježiš! Dej mi pokoj! Jasný?!“ Bill už byl opravdu naštvaný. Vždycky se s bratrem respektovali, a když se Tomovi řeklo, ať jde pryč, tak bez keců odešel. Ale poslední dobou to bylo jiné. Tom si ho všímal až moc a Billovi se to moc nelíbilo, protože se mu tak hůř skrývalo jeho tajemství.
„P-prosím?“ zakoktal se.
„Ahoj Bille. Mám náladu na další kolo. Do půl hodiny ať jsi tu,“ řekl mu chladný hlas jeho noční můry, a pak už slyšel jenom pípání zavěšeného hovoru. Zhluboka se nadechl a pokusil se rozehnat všechny myšlenky na to, co ho čeká. Teď se prostě půjde projít. Vůbec nejde vstříc odpornému násilníkovi, který si ho bere, jak jen to nejvíc bolestivě jde.
Popadl bundu přehozenou přes židli a vyrazil z pokoje. Jeho bratr stále stál za dveřmi, a tak mu Bill málem vyrazil zuby, když rozrazil dveře.
„Kam jdeš?“ dožadoval se ihned Tom, ale Bill ho nevnímal a co nejrychleji se snažil dostat z jeho dosahu. Jenže rasta se nechtěl jen tak vzdát a rozeběhl se za ním. „Můžeš mi laskavě říct, kam to jedeš?“ vyjel na něj, když si Bill sedal za volant svého miláčka.
„Co je ti do toho?!“ odsekl mu černovlásek a snažil se rozklepanými prsty dostat klíč do zapalování.
„Všechno!“ zakřičel Tom za odjíždějícím autem, ale nenechal na sebe čekat a ihned usedl za volant své Alfy Romeo a vydal se za ním.
Bill kličkoval všemožnými uličkami, aby setřásl bratra, což se mu sice povedlo, ale ztratil tak drahocenný čas a věděl, jak moc si Dean na dochvilnosti zakládá.
„Tady jsi!“ zvolal Dean skoro přívětivě, když černovlásek vešel do domu, který pro něj znamenal pouze bolest a utrpení. „Jdeš pozdě.“
„Někdo mě pronásledoval,“ zamumlal Bill směrem ke koberci. Věděl, že mu ani racionální důvod nepomůže, ale cítil by se ještě hůř, kdyby to aspoň nezkusil.
„Tvůj bráška, počítám,“ ušklíbl se tyran a s radostí sledoval šok v Billově obličeji. „Mám svoje zdroje,“ odpověděl rovnou na nevyslovenou otázku. Tetelil se blahem, když mohl mít nad chlapcem moc, ať už fyzickou nebo mentální.
Bill vzlykl pod náhlým náporem bolesti a raději se soustředil na všechno hezké, co kdy zažil. Už dávno zjistil, že je to to jediné, co mu byť i nepatrně pomáhá překonat muka, která mu Dean způsoboval. Ten ho několikrát švihl připraveným páskem přes záda a užíval si všechnu tu bolest, kterou mohl chlapci působit.
Za chvíli bylo po všem a zdrcený Bill se opět oblékl a urychleně vypadl, než si to ten parchant stihne rozmyslet. Nasedl do svého Nissanu a vydal se domů.
Zaparkoval a pomalu se vydal do svého pokoje. Doufal, že se mu podaří kolem Toma proklouznout, aniž by si ho všiml.
„Kde jsi byl? A kam jsi sakra zmizel?“ zeptal se ho Tom nepříjemně. Zároveň se mu nelíbil pohled na Billovu tvář.
„Dej mi klíče od Nissanu. Zaparkuju ti ho do garáže,“ ozval se mu za zády Tomův hlas.
Tom v ložnici jen zalapal po dechu a odešel k sobě. Tam popadl velkou sportovní tašku a naházel do ní pár svých věcí. Tolik ho mrzela Billova slova, ale asi ho musí opravdu nenávidět, když mu řekl tohle.
Za stálého přemýšlení, ale usnul velice neklidným spánkem.
Bill vyšel ze sprchy asi po hodině a půl, ale i tak si nepřipadal čistý. Bylo to tak pokaždé. Nejlíp mu bylo, když mohl být s bratrem doma, ale i to nebylo dobré, protože měl tendence mu to všechno říct. Proto se ho stranil. Ale i tak mu připadalo, že i Toma ztrácí. A jeho potřeboval ze všech nejvíc. I když mu to moc neukazoval.
Když se šel obléct, zaznamenal v celém jejich bytě ticho. Proto se oblékl a jako každý večer se vydal k Tomovu pokoji. Nerozsvěcel, protože měl strach, že to Toma vzbudí, proto se teď skoro přerazil o Tomovu sportovku.
„Nechceš mě opustit, že ne?“ šeptal vzlykavě Bill a pořád Toma hladil. „Nepřežiju to bez tebe, prosím, bráško, neopouštěj mě. Mám tě moc rád, i když ti to neukazuju. Ani ti nemůžu vyčítat to, co se děje, protože za to nemůžeš. Byla to moje blbost a platím za ní. Jen tě prosím, neopouštěj mě,“ šeptal dál a nechával slzy, aby skrápěly bratrovu postel.
Tom se zamrskal, ale spal dál. I když si Bill myslel, že se budí, ale když tomu tak nebylo, zůstal tam ještě chvilku sedět a nepřestával se dotýkat bratrovy tváře. Tolik mu to chtěl říct, ale Deanovo vyhrožování, že by z toho ani jeden nevyšel zdravý, ho děsilo. Nemohl si dovolit, aby kvůli němu ublížili Tomovi.
Pak ale vstal a zase odešel k sobě do pokoje. Tam si lehl na postel a stejně jako každou noc usnul s přáním, aby už nikdy nemusel za Deanem, aby se Tom dozvěděl o tom, co cítí a o tom, co se mu děje, a aby konečně opustili tohle strašné místo.
autor: T-KAY & KarlaSka
Tenhle díl byl tak moc smutný 🙁
Mě je to všechno líto. Oprvadu nemám ráda, když je Billovi ubližováno a ještě k tomu takhle pravidelně a Tom o tom nic neví. Opravdu Billa chápu, že se bojí to Tomovi říct, ale určitě by to bylo o dost lepší než takhle. Takhle se den ode dne jenom víc a víc odcizují a mě se to vůbec nelíbí. 🙁
Taky se děsím, že se Tom ráno opravdu rozhodne odjet a nechá Billa napospas toho všeho. I když mu bych to nemohla vyčítat, protože on o ničem neví a věřím, že jej Billovo chování opravdu ubíjí.
Opravdu se moc těším na další díly, ale zároveň se i malinko bojím, co všechno se ještě semele 🙁
Děkuji za další část 🙂
bille za chyby se plati, a verim tomu, ze kdybys Tomovi vsechno rekl, tak se to urcite zpravi at se deje, co se deje .. Verim tomnu, ze by vymyslel neco cim ti ppomuze .. ale preju ti at Tom odejde a pak na vsechno budes sam ..
kezby to Tom slyšel co mu Bill šeptal..ale nestalo se..Bill by to mohl rict Tomovi ale zase chapu ze by to mohlo dopadnout špatne..ze je urcitym zpusobem chráni..no..tesim se na dalsi dil a doufam ze Tom neodjede a vyresi se to nejak..
Doufám že Tom neodejde.