autor: Wind & Lady in Black
Tom
„Davide?! Jsi tu někde?!“ křičím na celej barák. Nikomu to nevadí. Kdo není na lovu, ten hraje hry nebo je prostě venku. Slyším nevrlé vrčení. Že bych ho vzbudil? No nepovídejte. Copak? Měl těžkou noc?
„Co je, vole?!“ řve na mě Dave z jeho krcálku. Jdu tam za ním.
„Nazdar… hele, potřebuju helfnout.“
„S čím zas?“ No jo. Milej jak osina v zadku. Asi jsem ho vážně vzbudil.
„Slib, že mi pomůžeš, ať se jedná o cokoli.“
„Nechceš ho doufám vyhonit. K tomu mě totiž nikdy nedonutíš!“ vyjekl vystrašeně a stáhl si deku blíž k tělu.
„Ne, ty hovado. Potřebuju jen s něčím malinkatým pomoct. Potřebuju, aby sis večer zahrál na hodného, milého a vycvičeného… pejsánka. Mého, samozřejmě.“ Uculuju se jak měsíček na hnůj a on se tváří, jako by do toho hnoje právě slítnul odněkud z Marsu.
„COŽE?!“ tuhle reakci jsem přesně čekal, proto mě ani nijak nepřekvapila.
„No, zahraješ si na vzorného psa. Potřebuju nějak zapůsobit na Billa. On je totiž pejskař.“
David
Dělá si ze mě prdel?! Psa?! To dělá schválně, zmetek jeden!
„Žádnýho podvraťáka dělat nebudu.“
„No tak… Dave. Potřebuju pomoc od nejlepšího kamaráda, kterého tu mám.“ Koulí na mě ty svoje kukadla a vrhá na mě štěněčí pohledy. Kdyby nebyl můj kámoš už od štěněte, asi bych ho vážně poslal někam. Ale nemůžu. I proto, že on mi taky pomohl, když jsem potřeboval pomoct. Soutěžíme spolu, děláme si naschvály, kolikrát jsme se i vážně hodně zle porvali, ale v jádru se máme rádi. Ty rozbroje mezi námi způsobuje naše zvířecí Já v nás.
A to moje Já mi právě našeptává, že bych téhle jeho potřeby mohl využít ve vlastní prospěch. Mám ho rád, ale jak už je u vlků zvykem, přežije jen ten nejsilnější. Ale naše smečka funguje na principu pomoci v nouzi. Nikdy druha nevystavíme smrtelnému nebezpečí, a pokud se do něj dostane sám, pomůžeme mu. Jenže… klidně se může stát, že milej zlatej Tom u svého nápadu, vydávat mě za jeho psa, pohoří.
„No dobře. Ty seš tak otravnej, Thomasi. Co mám s tebou dělat.“
Tom
Já věděl, že mi na to kývne. Jen jsem počítal s delším přemlouváním. Ale nejspíš je opravdu unavený a chtěl se mě co nejdřív zbavit.
„Tak fajn. Dneska okolo pátý se připrav. Půjdeš se mnou na vlakáč. Lepší bude, když půjdeš jako pes už odtud.“
„O tobě ale lidi vědí, že psa nemáš. Nebude jim divný, že ho najednou máš?“ polemizuje Dave. Jen zavrtím hlavou.
„A nebude divný, že jdu tam s tebou a zpátky se psem? To je lepší jít se psem už z domova, ne?“
„Asi máš pravdu.“
„Asi určitě ji mám. Věř mi.“ Po těchto slovech opustím jeho pelech a jdu do lesa. Večer jdu přece s Billem kalit, takže se musím posilnit, abych pak neměl chuť se posilnit jím. I když… to budu nejspíš chtít i s plným žaludkem.
Vyběhl jsem do lesa. Cítím srnu. Oproti Billově vůni sice děs, ale pořád lepší, než žrát vychrtlý veverky nebo zajíce.
Bill
Den utíkal hrozně rychle. Měl jsem práce nad hlavu, protože přišlo nové zboží a nás není tolik. Třídili, oceňovali, přemisťovali, rovnali a doplňovali jsme zboží celý den. Zrovna byla akce na hromadu věcí, takže lidi hodně brali. No jo. Potřebovali vyprodat zásoby.
Nicméně teď se vracím domů a už se nemůžu dočkat, až Toma zase uvidím. Na Sallyin výstup jsem si už ani nevzpomněl. Teď bylo pro mě důležitější blížící se setkání s Tomem. Klukem, který mi pomalu, ale jistě, motal hlavu, ale já si to ještě pořád nechtěl přiznat.
Tom
Stál jsem na nádraží s Davem, coby velkým, hnědošedým psem po svém boku. Je naštvanej. Aby ne. Celou cestu jsem si z něj dělal šoufky a pošťuchoval ho. Nemohl jsem si pomoct. Ale teď mám pocit, že je mu jedno, že je pes. Vypadá naprosto v pohodě. Chystá snad něco? Ne. Jsem jen přehnaně paranoidní. Když já o Billa opravdu nechci přijít. Jeho si chci vychutnat. Bude můj a nikoho jiného! Konečně slyším přijíždět vlak. Bude tu za chvíli. To se ví. Vlk má lepší sluch než člověk. Slyším ten vlak o mnoho dřív než lidi.
A opravdu. Zanedlouho už vlak zastaví a z něj se vyhrne dav lidí.
„Dave! Co děláš?!“ zlobím se na Davida. Ten zmetek se mi cuká. Najednou se mi vytrhne a je pryč. Ve chvilce zaslechnu vystrašené vyjeknutí. Hajzl! Našel si Billa sám. Já mu to doma spočítám.
Proderu se davem a zamířím k Billovi, který je nalepený na stěně a Dave ho nadšeně olizuje! HAJZL! Přilítnu tam jak namydlenej blesk a strhnu toho debila z vystrašeného Billyho.
„V pořádku? Omlouvám se. Nevím, co to do něj vjelo. Je to střevo pitomý!“ Hned jsem Davovi jednu střelil po palici. Blbeček!
„V pořádku. Nic mi neudělal… mimochodem, Tome. Víš, že psa bys rukou bít neměl?“ Billy. Kdyby to byl pes, nebil bych ho rukou. Ale tohle je můj kámoš a je to debil. Proto ho můžu klidně zpohlavkovat. Nemůže mi nic udělat. Teda jako pes. Už to vidim. Až se vrátíme domů, popereme se. Ale to je mi jedno. Neměl to dělat. Moment. Co mi vadí víc? To, že utekl, nebo jak olizoval Billa? Obojí!
„Vím. Ale teď mi to v rozčílení nedošlo…“
Bill
Musím uznat, že když se ke mně přiřítil pes jako kráva a skočil na mě, myslel jsem, že je to můj konec. V mysli se mi promítnul obrázek z rána a já se rozklepal jako osika. Ale strach mě přešel, když se tu znenadání objevil Tom a já zjistil, že ten hafan je jeho.
Je to zvláštní pes. Spíš mi připomíná přímého křížence vlka s německým ovčákem, přičemž převládá vlk. Ale je to nádherný zvíře. Srst se mu zdravě leskne a má ji hustou. Zdravý a silný pes.
„Můžu si ho pohladit?“ Tom jen pokrčí rameny
„Jestli chceš…“ Kleknu si k hafanovi a nechám ho, aby mi očichal ruku. Musí, aby si mě zapamatoval a věděl, že mu neublížím. Když si mě očichá, začnu ho drbat za ušima. Sally to má moc ráda a já myslím, že všichni psi mají rádi drbání. A je to pravda. Ten… Dave. Dave se myslím jmenuje. Jo. Tak ten spokojeně přivíral oči a bylo vidět, že se mu to líbí. Po chvíli sebou plácnul na bok a nechal se drbat na břiše. Je milej.
autor: Wind & Lady in Black
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
David jako pes je vážně k sežrání! 😉 Takový krásně přítulný 😀 Jak se tam svalil na bok a nechává se hladit 😀 😀 Kdyby jen Bill věděl, koho to škrabká! 😀
Jsem zvědavá, jestli se Davidovi za to olizování Billa, ještě něco stane 😀 Tom s tím očividně nebyl moc spokojený a radši by Billa olizoval sám 😀 Ovšem myslím, že přivést si psa byl od Toma chytrý tah, protože přesně jak řekl Tom, Bill je pejskař. Vídím to sama na sobě, že jak má někdo psa, tak je mi ten člověk hnedka milejší 😀 Sama vlastně ani nevím proč 😀 Možná proto, že máme najednou další společnou věc, nebo fakt nevím 😀
Opravdu jsem uzvědavá, co se na tom jejcih rande, jestli se to tak dá říct, stane 😉
Děkuji za další díl :))
Po celou dobu jsem se musela smat 😀 Tohle byl uzasny dilek. Myslela jsem si, ze David bude chtit Billa pokousat, ale tohle je mnohem vtipnejsi 😀 Tom ted musi zurit, kdyz Bill si tam drbe Davida 😀 Chudak Billy ani netusi, co je David opravdu zac (ostatne, o Tomovi to taky netusi). Doufam, ze v pristim dile bude popsana cesta zpatky, taky by mohla byt dost vtipna 😀
Stejne je mi ale lito Billa, je to takovy hodny clovek, nemel by takhle kazdemu verit, ale i presto si myslim, ze mu Tom neublizi, i kdyz.. to vite asi zatim jen vy 😀
Uzasny dil 🙂
To bola super kapitola. David je potvora. Páči sa mi ako Toma provokuje. A dúfam, že Tom bude poriadne žiarliť 😀 A bude trpieť. Štve ma, že sa do Billa nezamiloval bláznivo okamžite na prvý pohľad, a že ho chce stále zabiť:/
[2]: Víme, víme, nepovíme 😛 překvápko vám nezkazíme 😉
[2]: Neboj, za několik dílů to budete vědět taky 🙂