The Secret of Collegian 3.

Tom

Když řekl, jestli si to může rozmyslet, vážně jsem myslel, že se propadnu do země. Nikdy jsem nikomu nic takového neřekl a na něm bylo nejdřív vidět, že to asi ani nepochopil. V ten moment jsem chtěl na to všechno zapomenout a radši se s ním už nikdy nevidět. Pak když to řekl, cítil jsem se ještě hůř… napadlo mě v ten moment, že určitě poběží za nějakým jiným vyučujícím, nedej bože za děkanem, a bude to jednoduše můj konec. Celý den jsem byl roztěkaný, čekal, kdo ke mně přijde nebo mi zavolá s tím, že je po mně.

Když mi večer, až jsem byl doma, volalo neznámé číslo, doufal jsem, že je to on a nebude mi vyprávět o tom, že na mě zavolá policii. Překvapilo mě, že souhlasil, náš rozhovor potom proběhl opravdu hodně rychle, že jsem si ještě ani pár hodin po tom neuvědomoval, na čem jsme se to domluvili…

A teď tu sedím, ve škole a hlavně v této budově skoro nikdo není, kdo by tu co dělal, semestr začíná teprve až za dva týdny a každý se snaží si užít volna na poslední chvíli. Jsem tady už od rána, ale s tím klukem jsem domluvený až na odpoledne. Zatím jsem si nachystal nějaké věci pro svoje nové studenty prváky, potom jsem uklidil na stole a nachystal dva hrníčky čaje. Svůj už popíjím a doufám, že Bill pije zelený čaj. Každou chvíli už musí přijít, jsem nervózní…

Asi po půl hodině uslyším opravdu zaklepání, pomalu vstanu a opatrně otevřu dveře. Když za nimi stojí Bill, pousměju se.

„Ahoj,“ šeptnu. Chvíli jsem přemýšlel, jak ho oslovit, ‚dobrý den‘ by při této situaci asi bylo pěkně trapné. „Pojďte dál, pijete čaj?“ Vejdu rychle dovnitř. „Zamkněte prosím dveře,“ vezmu konvici, kterou jsem si připravil, a zaliju hrníček s pytlíkem čaje, který jsem si pro něj připravil. „Posaďte se, prosím,“ ukážu na židli a sám si sednu na tu svojí. „Takže jste si to nerozmyslel, jak vidím…“ šeptnu a sleduju, jak si pomalu nejistě sedá.

„Nerozmyslel…“ zašeptá tiše a lehce se pousměje, ale vidím na něm spíš strach.

„Nemusíte se tak bát… já… nemusíte se vším souhlasit. A taky bych chtěl říct, že nechci, abyste si myslel, že tohle dělám běžně… nikdy jsem nic takového neudělal a…“ zarazím se, nevím vlastně, co dál říct… Chvíli sedíme oba tiše, koukám dolů, až po chvíli se odvážím znovu zvednout oči a vidím, že čaje se ani nedotkl. Nebudu ale nic říkat, chápu, že se musí cítit hůř než já…

Po pár dalších vteřinách se pomalu zvednu a natáhnu přes stůl. Když se přiblížím dlaní k jeho tváři, uhýbá a vyděšeně mě sleduje.

„Pššt,“ šeptnu tiše a jenom ho lehce pohladím po tváři, pronikavě a vážně se mu dívám do očí, aby věděl, že se nemusí bát. Po chvilce se přiblížím jen na malinký kousek před jeho obličej, pořád očima zaměřený na ty jeho. Pak sklopím pohled, zadívám se na jeho trochu pootevřené rty. Seberu všechno odvahu a zruším tu malou mezeru mezi námi, jenom se lehce otřu rty o ty jeho a čekám, jak bude reagovat…

Bill

Celou tu dobu jsem hrozně nervózní. Nikdy jsem tohle nezažil. Jasně, byl jsem už s pár holkama, ale to je něco jiného. S žádnou mi to moc dlouho nevydrželo, tak jsem si říkal, že v novém městě, na nové škole a na spoustě akcí prostě někoho potkám, ale nečekal jsem, že skončím tady s mým profesorem anatomie. Ani tomu nerozumím. Chová se tak divně, chvílemi mi přijde, jakoby i jeho do něčeho takového někdo nutil. Na druhou stranu je možná milý teď ze začátku, aby mě dostal, kam chce, a až potom se z něj vyklube pěkný úchyl. Nechápu, co tady vůbec dělám. To už jsem vážně tak zoufalý, že se vyspím s profesorem, abych měl úspěšně zakončený jeden hloupý předmět?

Jakmile ucítím jeho rty na těch mých, zatají se mi dech. Několikrát zamrkám a upřeně se díváme jeden druhému do očí. Nepohnu se ani o milimetr, ale rty mám mírně pootevřené. Po chvíli už cítím jeho rty opět na těch mých. Přiznám se, že ani nevím, jak se to stalo, ale po pár okamžicích už stojím opřený o stůl a vášnivě se líbáme. Chvílemi se mi až zatmívá pře očima, protože je to něco, co jsem v životě nezažil. Sám se musím přiznat, že mi naskakuje husí kůže a troufnu si říct, že je to vzrušující. Sám se neubráním tichému vydechnutí, jakmile mi Tom začne zasypávat polibky krk.
Ani nevím jak, ale najednou na sobě nemám tričko a dokonce ani kalhoty. V dalším okamžiku se naše rty zase spojí a dychtivě proplétáme jazyky. Vzdychnu, jakmile cítím jeho ruku, která jede přes mou hruď a zastaví se až u lemu mých boxerek. Najednou začnu Toma pozorovat, jak sám ze sebe shazuje tričko a začíná si rozepínat pásek u kalhot. Polije mě horko, a když se zase začne přibližovat ke mně, tak se odtáhnu.

„Ne…“ řeknu najednou a držím dlaně na ramenech svého vyučujícího a trochu ho držím od sebe. Ani jeden se nepohne a koukáme si do očí. „Teda ne. Nemyslel jsem to tak… udělám to,“ řeknu tiše a ruce si dám k tělu, ale mám sklopenou hlavu a koukám si na prsty, které nervózně proplétám mezi sebou.

Tom

Zarazím se. Sleduju tě před sebou a snad poprvé tě vidím tak křehkého a zranitelného. Doteď všechno bylo naprosto úžasné, užíval jsem si to jako nikdy s nikým, nádherně líbáš, máš tak hebké a sladké rty… Když ses mě jen letmo dotýkal rukou na zádech, cítil jsem vzrušení a husí kůži snad všude, jen jediný tvůj dotyk nebo polibek mě dokáže dostat do kolen. Ale teď… nechci to udělat, pokud to nechceš, nechci ti ubližovat.

„Bille, nemusíš to udělat… nikdy jsem nechtěl, aby to vypadalo, že tě nutím,“ šeptnu a stojím pořád kousek od tebe. Dávám ti šanci, abys utekl, kdybys chtěl, máš tu možnost. Taky jsem se vykašlal na nějaké vykání, v této situaci se to vážně nehodí.
„Ne… chci to,“ uslyším, jak tiše řekneš.
„Opravdu?“ šeptnu a čekám na jeho tvoje nepatrné přikývnutí. Nechám radši svoje kalhoty pořád na místě, abych tě zase nevyděsil, ale přistoupím blíž k tobě, chytnu tě pevně pod zadkem a vysadím na stůl. Spokojeně se usměju, ale zase vidím v tvém výrazu zděšení.

„Hej,“ zašeptám, „kdykoliv řekneš NE, zastavím… neboj se, věř mi.“ Vydechnu a pohladím tě po bocích, pomalu tě políbím. V duchu zajásám, když ucítím tvoje malé jemné ručičky nejdřív na mých tvářích, potom se přesunují přes krk, ramena a záda pomalu až na zadek, po kterém ale jenom nejistě rychle přeběhneš. Trošku se zachichotám, začneme se líbat, vášnivě, konečně v tobě cítím jistotu a ne žádný strach. Možná se pletu, ale doufám, že ne.

Po chvilce líbání a lehkého mazlení se znovu vrátím ke svým kalhotám, stáhnu si je a potom odkopnu pryč. Trochu se začervenám, když uvidím tvůj pohled na můj dmoucí se rozkrok. O to víc mě to nakopne, že bych se ti měl více věnovat, abych v tom nebyl sám… Začnu tě líbat na krku a pomalu cestuju s polibky dolů, na hrudi se zastavím u bradavek. Věnuju jim dostatek pozornosti, s jednou si hraju jazykem a s druhou prsty, slyším tvoje slabé vzdechy a nemůžu být v tento moment šťastnější. Po chvilce postupují víc a víc dolů, až se zastavím až v podbřišku u lemu tvých boxerek, líbám tě na tvoji hebké kůžičce, občas tě jen tak lehce olíznu a potom zase líbám. Začnu ti přitom boxerky stahovat dolů a jsem opravdu rád, když se začneš zaklánět a ukazuješ mi tím, že se ti to opravdu taky líbí, a taky mi dáváš šanci, abych ti ty spodky sundal, což se mi opravdu po chvilce podaří. Slyším tvoje vydechnutí, když ležíš zády na stole a já jsem v podřepu před tebou s tvým penisem před obličejem. Miluju, jak takhle vypadáš, vyrážíš mi tím dech. Nejdřív ho opatrně vezmu do ruky, ale hned mě ta nejistota přejde, když zavzdycháš. Pevněji ho stisknu v dlani a začnu s ní pohybovat, tvoje vzdechy jsou pro mě jako nejkrásnější píseň na světě… Pár minut se o tebe starám, potom už ale nezvládám, jak se můj penis bolestně tlačí v boxerkách a dožaduje se taky dotyku. Narovnám se a sundám si taky spodky, pohladím se po něm. Posadíš se, ale jen se nejistě díváš. Musím se pousmát…

„Neboj se,“ šeptnu a chytnu tě za ruku, potom ji přitáhnu ke své chloubě. Snažím se neregistrovat tvoje ucuknutí, prostě ti ho vtisknu do dlaně a vydechnu. Vypadá to, jako by ses nikdy cizího nedotýkal, docela se divím… myslel jsem si, že ty dokážeš s hodně klukama vymést podlahu.

Po chvíli cítím tvoji jistotu, jak mě pevné svíráš a tvoje prsty přejíždí po mém penisu v pravidelném rychlém tempu nahoru a dolů, všechno doprovázené mými steny. Musím tě zastavit, chytnu tvoji ruku za zápěstí… Ještě chvíli a neudržel bych se, sám sebe nechápu, ještě nikdo se mnou nedokázal udělat to, co dokážeš ty. Nachystal jsem si do šuplíku lubrikant, na který právě přišla chvíle. Vyndám ho a položím vedle tebe, aspoň na chvíli, aby sis na něj zvykl… Roztáhnu ti nohy od sebe a skloním se k tobě, začnu tě líbat. Kupodivu se nijak nebráníš, využiju toho a zabloudím prsty k tvému zadečku. Přejedu ti lehce jedním prstem po vstupu a hned cítím, jak stahuješ svaly.

„Věř mi,“ šeptnu… Vymáčknu si trochu toho gelu na prsty a znovu ti s nimi přejedu po vstupu, tentokrát se s jedním odvážím vklouznout dovnitř. Jde to poměrně lehce.

„Výborně,“ vydechnu. Začnu s ním pohybovat a přidám druhý, potom další. Nic neříkáš, předpokládám, že nepříjemné ti to není, až když používám už tři prsty a zkroutím je vevnitř do strany, uslyším od tebe zasténání hlasitější než kdykoliv předtím.

autor: Disturbed Angel & Clarrkys