„Bille, prosím, sejdi se se mnou. Je mi to moc líto. Neviděl jsem tě skoro dva roky.“
Na druhé straně telefonu bylo ticho. Tom si myslel, že Billovi došly slova, ale kdepak. Jeho mladší bratr měl ještě spoustu argumentů pro to, aby se nemusel se svým bratrem scházet. Je to takovéto klasické dilema. Mozek vám radí, abyste ze sebe vychrlili fakta, zvážili pro a proti, ale v tomto případě by samozřejmě vedl seznam PROTI. Na druhou stranu něco Billovi říkalo, že se chce s Tomem vidět, že to Tom myslí upřímně, že by konečně mohl být mezi nimi alespoň kvalitní sourozenecký vztah. Možná to bylo srdce, možná intuice, kdo ví.
„Dobře, já přijdu,“ vydechl Bill a chlapec na druhé straně se zaradoval.
Tom položil telefon s velikým úsměvem na tváři. Když Bill odkládal ten svůj, tak se taky mírně pousmál. To ještě netušil, že schůzka s jeho bratrem bude horší, než by si mohl představit.
Bill doopravdy litoval, že se tehdy s Tomem scházel. Čekal na něj, ale spolu s Tomem přišla i jeho povedená parta, která ho tehdy v zimě tak ošklivě zesměšnila. Tehdy mu bylo dvacet. Uteklo od té doby několik let, přesněji 3. Hodně se od té doby změnilo, mimo jiné Bill vystudoval univerzitu. Nikdy by si nepomyslel, že by mohl s přehledem udělat maturitu, a ještě mít diplom z vysoké školy. Byl na sebe vážně hrdý. Taky si našel práci a bydlí sám v pronajatém bytě. Měl v podstatě všechno, po čem by každý mladý člověk toužil. Až na jednu důležitou věc nebo spíš osobu. Sám se neměl pořádně o koho opřít. Ano, měl pár románků, ale sám je nemohl ani považovala vztahy. Byly to jen chvilkové záležitosti a Billovi v nich chyběla důležitá věc, a to byla láska.Bill se dostal zpátky domů až po několika hodinách. Byl z toho všeho vyčerpaný. Oči měl opuchlé a zarudlé, i když z nich nevyšla jediná slaná slza. Byl unavený a hlava ho nepředstavitelně bolela. Měl ji plnou vzpomínek na sebe a bratra. Jediné, co mu alespoň trochu dokázalo pomoci, byla horká vana s vonným olejem. Strávil v ní dlouhou chvíli, až když už voda přestávala být příjemně teplá a stala se spíše vlažnou, přitáhl si kolena až k bradě a dál přemýšlel o všem možném.
Ten samý večer po teplé koupeli si vlez pod deku a vytáhl odněkud z krabice ze dna skříně starší fotoalbum. Bylo to především fotky z dětství, takže spousta fotek s Tomem. Bill se zaujetím prohlížel každou fotku dost dlouhou dobu a snažil se vybavit si všechny situace, které se během pořizování těchto fotek udály. U některých se doopravdy musel pousmát, a když si živě představit ty šťastné chvíle, tak mu úsměv na tváři vydržel i několik minut. Byly ale také fotky, u kterých se mu chtělo vážně brečet.
Blonďák si prohlížel mnoho fotek až dlouho do noci. Jeho rukama prošly fotky od doby, kdy byl několikadenní miminko, až do doby konce jeho těžké puberty, několik kapesníků a asi tři hrnky čaje s medem. Pár minut po půlnoci se protáhnul a sáhl po obálce, která ležela na stole. Když ji otevřel a vytáhl z ní poslední fotky, které si dnes ještě neprohlédl, zatajil se mu dech. Byly to fotky z jeho maturity, vlastně i z Tomovy. Hned na první fotce byli oba vedle sebe a v rukách drželi hrdě maturitní vysvědčení. Bill si povzdechl. Bylo to jen pár týdnů předtím, než nadobro odešel z rodného domu a města.
Když se probral těmito fotkami, na konci byla poslední, na které byl jen o sám. Bill si tu fotku se zaujetím prohlížel. Musel se pousmát, protože se od té doby dost změnil. Nejenom, že byl starší, rozumnější, vyspělejší, ale navíc byl asi o 50 kilo lehčí. Při této myšlence se musel znovu pousmát, protože mu to přišlo až nereálné. Díval se na nohy na své fotce a srovnával je, jak vypadají dnes. To byl neuvěřitelný rozdíl. Několikrát zakroutil hlavou, kdyby mu tenkrát někdo řekl, jak bude o pár let později vypadat, tak by se mu vysmál. Nevěřil by mu ani trochu, ale opak se stal pravdou. Bill věděl, že to možné je a komukoli, kdo by mu řekl, že to nejde, by tvrdě odporoval. Především proto, že on to všechno dokázal sám. Věděl, když něco člověk chce, tak to dokáže. Je to jen na něm samém.
Mezitím, co Bill usínal na gauči pod dekou a všude okolo sebe měl fotky, seděl Tom u stolu a přemýšlel. Byl doma daleko dřív než Bill, ale nedělal nic jiného, než že seděl u stolu. Taky bydlel ve svém bytě, ale byl to jen malý jednopokojový byteček. Víc si se svou prací dovolit nemohl. Na druhou stranu chtěl bydlet sám, takže se musel o sebe taky postarat. Nikdo ho nenutil odejít z domu, ale on odešel především kvůli tomu, že mu doma, kde bydleli s Billem jako malí, připomínalo všechno právě jeho bratra, a co tam spolu prožili. Ať už to byly vzpomínky hezké nebo ošklivé.
Tom si v ruce hrál s malou čajovou lžičkou. Pozoroval svou ruku a v hlavě měl mimořádně vymeteno. Většinou přemýšlel o různých věcech, ale teď jako by měl v hlavě prázdno. Řekla bych, že to bylo Tomova tupá chvilka. 😉 Jakmile lžička hlasitě dopadla na stůl, tak se mladík probral. Otevřel svůj počítač, který ležel celou dobu na stole, a rychle začal něco hledat. Během chvilky byl na stránce své internetové pošty a sledoval příchozí maily, které nebyly bohužel vůbec žádné. Právě přes internet našel znovu kontakt na svého bratra. Když se totiž viděli naposledy, tak si Bill změnil číslo, takže Tom ztratil jediný kontakt, který na něj měl.
Našel si alespoň Billův mail, přes stránky univerzity, kde studoval. To byla jediná věc, kterou Tom o svém mladším bratrovi věděl, kde a jaký obor studoval. Trvalo ještě nějakou dobu, než se odhodlal, aby Billovi vůbec napsal. A dopadlo to, tak jak to dopadlo. Bill se ani neukázal. Co by taky mohl Tom čekat, po tom, jak moc mu v životě ublížil, a když mu jeho bratr ani na jednu zprávu neodpověděl. Jediné, co Tom věděl, že si ale všechny do poslední přečetl. Ani se nepokoušel dostat se na vysokou školu, ale s počítači ho to bavilo a celkem mu to šlo. Byl neuvěřitelně rád hlavně za to, že si jeho maily Bill vůbec přečetl. Nečekal ani to. Navíc, vůbec by se mu nedivil, kdyby všechny jeho zprávy rovnou házel do koše.
Tom si povzdechl a otevřel okno se psaním nové zprávy. Chvíli sledoval prázdné místo, nevěděl, co má napsat. Po malé chvíli začaly klávesy pomalu klapat.
Bille, já vím, že si tuhle zprávu možná ani nepřečteš, ale přesto to zkouším znovu.
Pokud nebudeš chtít, tak už tě nebudu nikdy otravovat, nikdy v životě mě už neuvidíš a nechám tě žít si svůj život, ale chtěl bych tě poprosit, abys mi dal poslední… úplně poslední šanci. Vím, že jsem jich dostal už mnoho a každou jsem promarnil, ale kdybys to doopravdy zkusil, tak bych tě už nikdy nezklamal. Opravdu bych svou poslední šanci využil!!
Tom si povzdechnul a prostřel si oči. Konečně na něj začala pomalu doléhat únava. Podíval se na hodiny a zjistil, že je skoro šest ráno. Probděl celou noc, tak pomalu vstal a nalil si trochu mléka z lednice. Jakmile položil sklenici na linku a odcházel z malinkaté kuchyně, zastavilo ho pípnutí, které vyšlo z jeho počítače. Zastavil se a pomalu se otočil a přešel zpátky ke stolu. Nemohl uvěřit, když mu na monitoru blikala zpráva příchozí z e-mailové adresy, na kterou před chvílí odesílal zprávu. Tomovi se na tváři objevil úsměv, i když v odpovědi bylo jen jediné slovo.POSLEDNÍ!!!!
autor: Disturbed Angel
pani pani pani..tesim se jak blecha…takzr Tomane!!snaz se a neposer to 😀
Taky se hrozne tesim na pokracovani 🙂 Jsem rada, ze mu Bill dal jeste sanci, i kdyz bych se nedivila, kdyby se na Toma vykaslal. Stejne je mi obou lito, Billa proto, ze se ho Tom nikdy nezastal a Toma, protoze ho ted ubiji vsechno spatne, co kdy Billovi udelal (i kdyz si za svou momentalmi situaci muze sam). Na druhou stranu, ja byt Billem, dalsi sanci uz Tom asi nedostane.
Uzasny dilek, moc zajimava povidka 🙂
Musím říct, že i mě se na tváři objevil úsměv, stejně jako Tomovi. Jsem ráda, že mu Bill chce dát poslední šanci. I přesto, jak byl Tom hnusný k bráškoví dřív, prostě chci, aby si to vyřešili. Já jsem prostě zastánce toho, že mají být dvojčátka vždycky spolu 😀 Proto mě to tak potěšilo, i když chápu, že pro Billa to není vůbec lehké. Já vím, že už Toma viděl a zdál se mu být jiný, ale člověk nikdy neví. Věřím, že má Bill strach brášku znova potkat a neví, co od něj čekat. Ale já, která vím, že je Tom jiný, jsem šťastná. Opravdu pevně doufám, že se klukům podaří obnovit svůj vztah. I když po pravdě? Kdybych byla na Billově místě, tak skutečně nevím, jestli bych měla síly na to, ještě něco zkoušet a snažit se napravit zkažené vztahy. O to víc má Bill můj obdiv. Jeho láska k bratrovi, i přesto všechno, musí být skutečně velká 🙂
A taky jsem neuvěřitelně šťastná, že se Billovi podařilo zhubnout 🙂 Tom na něj bude koukat, až ho uvidí! 😀 Ten ho snad ani nepozná!
Moc děkuji za další díl! Už teď se nemůžu dočkat toho dalšího!!!!!
ja byt Billem,tak mu tu sanci dam, ale se sakra velkym odstupem .. preci jen .. nemuze mu vsechno hned odpustit .. protoze clovek se nezmeni jen tak .. Tkaze sme zvedava, jak TOm vyuzije sve posledni sance … jestli ji promarni a nebo se konecne vzchopi a zjisti, ze Bill je nekdo koho chce mit vedle sebe ..
tesim se na pokracko 🙂
Strašne sa na to ozajstné stretnutie teším. Dúfam, že to Tom nepokazí.
Taky doufám že to Tom nepokazí.