Brothers War 3.

Ráno se probudil celý rozlámaný. Díky nočním můrám toho moc nenaspal, jelikož ho každou chvíli vytrhovala ze spánku nějaká hrůzná představa. Jeho sny zašly tak daleko, že už viděl Deana, jak se v noci dostal do jeho pokoje a se šíleným smíchem si ho bral.

Na vratkých nohách doklopýtal do koupelny, kde ze sebe shodil všechno své zpocené oblečení, a vlezl si pod sprchu. Nechal provazce horké vody dopadat na svá záda. Jeho svaly se pomalu uvolnily. Kéž by se to samé dalo říct o jeho mysli, kterou neustále bombardovaly paranoidní obrazy. Dean, Dean a zase Dean.

Černovláskovi se opět z hrdla začaly drát bolestivé vzlyky. Objal si pažemi hrudník, na kterém byla víc než kdy dříve vidět vystouplá žebra. Od té doby, co ho Dean začal tak trápit, strašně málo jedl, protože mu bylo z něj samého špatně. Připadal si tak bezcenně, tak použitě, jako zmačkaná pet flaška pohozená na ulici, kde si do ní může kdokoliv kopnout.

„Už aby tahle noční můra skončila,“ řekl tiše kachličkám, po kterých jemně přejížděl prstem a sbíral z nich kapky vody. „Ale asi mi není přáno mít klid.“

Tiše si povzdechl a vypnul vodu. Zabalil se do obrovské osušky a stoupl si před zrcadlo. Vlastní odraz ho vyděsil. Měl propadlé tváře, černé kruhy pod očima, byl bledý jak sama smrt a v čokoládově hnědých očích už nebyla ta jiskra, co kdysi.

S dalším povzdychem vytáhl z poličky žiletku. Chvíli sledoval ledové ostří v jeho ruce a přemýšlel o smrti. Třeba by to byla právě ona, kdo by ho zbavil všeho zlého, co se mu kdy stalo. Ale měl by na to odvahu? Ne, neměl, to věděl jistě. Zasadil ten malý a přesto nebezpečný kovový čtvereček do holicího strojku a několika ledabylými tahy zbavil svou tvář hnědého chmýří.

Další na řadě byla tuba extra krycího make upu, který dříve vůbec nemusel používat. Nanesl si ho na obličej, snažíc se zamaskovat mrtvolnou bledost a kruhy pod očima, což se mu stoprocentně nepodařilo, protože dnes to bylo horší než jindy. Bude si muset vzít sluneční brýle.

I přes toto rozhodnutí si ještě přetáhl řasy černou řasenkou a oči orámoval stíny stejné barvy. Nesnášel se neupravený. Vlasy nechal, tak jak byly, na ty už neměl náladu a vrátil se do svého pokoje.

„Co tu děláš?!“ vystřelil okamžitě, když spatřil na posteli Toma.

„Čekám na tebe,“ odpověděl jeho bratr v klidu a upřeně se mu zadíval do očí. Bill se pokusil mu pohledem vzdorovat, ale nezvládnul to a po chvilce ho radši sklonil k zemi. Mohl by se v Tomových očích utopit. Pak by mu všechno řekl, a to nemohl dopustit. Nikdy.

„Nevypadáš, že ses moc vyspal,“ poznamenal Tom. Musel si všimnout tmavých kruhů pod černovláskovýma očima. Vždycky si až moc všímal.

„Měl jsem zlý sny,“ zamumlal Bill. Poprvé po dlouhé době nebyla v jeho hlase ani známka zloby nebo nenávisti.

„Proč jsi nepřišel?“

„Nejsem malý dítě,“ odsekl Bill pohotově, aby zakryl, jak ho bratrovo nepřímé naznačení, že u něj má vždy otevřeno, zahřálo. Nemohl, prostě se mu nemohl otevřít tolik jako dřív. Nešlo to.

„Ještě před pár měsíci ti to nevadilo.“

„No tak jsem se změnil a co?“

„A nic, to je jedno. Přišel jsem ti jen říct, že odcházím,“ řekl Tom. Snažil se znít klidně, ale do jeho hlasu se vloudila špetka bolesti.

Černovláskovi se sevřelo srdce úzkostí. Nevěděl, jak by měl zareagovat. Když mu to odsouhlasí, bude mít strašné výčitky svědomí, že ho od sebe odehnal. Když ho bude prosit, aby zůstal, otevře se Tomovi až moc a pak už nebude daleko od toho, aby mu řekl všechno. Co se stane, když Tom odejde? Kdo ho bude nevědomky chránit? Kdo mu bude záchytným bodem? Kdo mu bude oporou? Kdo mu bude starostlivým bratrem? A co zabrání Deanovi, aby si pro něho přišel až sem.

Zavřel oči a víc než kdy jindy se modlil, aby všechno byl jenom zlý sen, aby se to všechno nikdy nestalo. Ale to nebylo možné. Tohle není ten druh snu, ze kterého se zborcení potem probudíte. Tenhle musíte dosnít až do konce, i když to bolí.

„Zůstaň,“ šeptl zlomeně, ale to už Tom neslyšel.

Tou dobou stál u své postele a do sportovní tašky házel poslední nezbytnosti. Se smutným povzdechem si přehodil popruh přes rameno a vyrazil ke dveřím. Naschvál se coural a dělal hluk, protože pořád doufal, že ho Bill zastaví, že ho poprosí, aby zůstal, že mu řekne, že ho má rád. Ale nic se nestalo a Tom prošel vchodovými dveřmi bez jakéhokoliv zdržení. Opět si povzdechl a mrkáním se snažil rozehnat palčivé slzy, které se mu začaly drát do očí.

Proč, Bille? Pomyslel si zkroušeně a hodil tašku do kufru auta.

Bill se zničeně zhroutil na podlahu ve svém pokoji a vzlykal tak, jako by mu někdo umřel. I když on se tak cítil. Tak strašně doufal, že si to Tom rozmyslí a zůstane, ale to by byl bláhový. Vždyť se k němu veškeré štěstí otočilo zády.

Tom jezdil kolem a hledal aspoň malý byt, ve kterém by se mohl zabydlet. Nehledal dlouho. Narazil totiž na vývěsku, kde někdo nabízel garsonku. Proto se vydal tam.

Domluva s majitelem byla perfektní a on se mohl klidně nastěhovat. Garsonka měla základní vybavení, což Tomovi ulehčilo značnou část stěhování. Rychle si vybalil obsah tašky, co sebou měl, a uvelebil se na sedačce, která vévodila celému prostoru.

Koukal do stropu a přemýšlel nad vším, co se mezi ním a Billem událo. Chtěl vědět, co bylo příčinou těch hádek, které vlastně většinou byly kvůli malichernostem.

Zato Bill, který vyčerpaný pláčem usnul, nebyl až tak klidný. Sice ležel v posteli, ale nepřirozeně sebou házel. Opakoval se mu pořád ten samý sen. Sen, ve kterém si ho kromě Deana bere i zbytek jeho bandy. Pokaždé se z něj probudil udýchaný a zborcený potem.

Další den, kdy si Bill myslel, že bude mít klid, se ozval jeho mobil. V duchu doufal, že mu volá Tom, ale ta naděje se rozplynula po podívání se na displej.

„A-ano?“ řekl rozechvěle do telefonu.

„Máš pět minut, abys přijel, jinak si tvoje prdel užije!“ řekl Dean hnusně.

„Do-dobře,“ vykoktal ze sebe a položil to.

Povzdechl si. Věděl, že to nemůže stihnout, ale bál se toho, co se mu stane. Proto bez úpravy nasedl do svého Nissanu a rozjel se k Deanovu domu. Měl ale deset minut zpoždění, když zastavoval před tím domem. Dean už na něj čekal mezi dveřmi.

„Jedeš pozdě, děvko,“ vyjel na něj, čapl ho za vlasy a táhl do útrob domu. Smýknul s ním o zem v nějaké místnosti, o které ani neměl ponětí. To už se v místnosti objevili i další dva z Deanovy bandy a byli nazí.

V Billových očích se objevil strach. Hlavně si uvědomoval, že se jeho sen pomalu plní.

Dean z něj serval kalhoty i se spodním prádlem a sám si sundával ty svoje. Mezitím se k němu přiblížili ti dva chlapi. Jeden z nich se ale začal činit. Popadl Billa za vlasy a násilím mu vsunul penis do pusy. Bill se jím skoro až zadusil. Dean taky nezahálel a prudce do něj vnikl. Bill by v tu chvíli i vykřikl, kdyby mohl, ale bylo to marné. Jen mu vyhrkly slzy bolesti a stékaly mu po tvářích. Bylo mu na nic.

Ani nepočítal jak dlouho tohle prožíval, ale po nějaké době, kdy měl v sobě tři druhy spermatu a v puse taktéž, se mu chtělo zvracet. Navíc měl obličej docela pomlácený, protože když se něco někomu z těch tří nelíbilo, jednu mu vrazili.

Dean po něm hodil jeho oblečení a srazil ho na zem.

„Oblíkni se a vypadni. A pohni si,“ vyštěkl Dean a zmizel z místnosti. Stejně tomu tak bylo i u těch zbylých dvou, kteří si ale neodpustili plivnout Billovi do obličeje.

Bill se s bolestmi oblékl a odklopýtal ke svému autu. Chvilku mu trvalo, než vlezl dovnitř, nastartoval a jel k jeho bytu. Trvalo mu to déle než normálně, protože jel opravdu pomalu. Když tam dojel a vystoupil, chtěl být co nejdříve uvnitř. Věděl, že už tam není nikdo, kdo by mu už jen svojí přítomností pomáhal.

Odemkl dveře od bytu a chtěl si jít lehnout, jenže bolest ho dohnala v takové míře, že se sesunul k zemi a rozvzlykal se.

Tom se rozhodl, že si dojede pro zbytek svých věcí. Celé dopoledne sháněl práci, aby měl aspoň z čeho žít, a teď už mířil k jejich společnému bytu, aby si vzal ostatní věci.

Dojel tam a všiml si bratrova auta, které bylo zase zaparkované venku. Ne v garáži jako normálně. Přišlo mu to divné. Vystoupil a vydal se dovnitř. Udivilo ho ale, že byly dveře pootevřené a z bytu se ozývaly vzlyky.

Rychle tedy vešel a naskytl se mu pohled na zuboženého Billa. Udělal pár velkých kroků a klekl si k bratrovi. Otřel mu z tváří slzy a Bill překvapeně zamrkal. Jakmile uviděl Toma, s námahou se k němu natáhl, a když ho Tom vzal do náruče a objal ho, rozvzlykal se ještě víc.

„No tak, bráško, neplakej. Co se stalo? Kdo ti to udělal?“ zeptal se Tom a hladil bratra po zádech.

Černovlásek ale zakroutil hlavou.

Tom si povzdechl a zvednul ho do vzduchu. Bill se ho pevně chytil a nechal se nést nejspíše do ložnice. Jenže Tom ho nesl do koupelny. Tam z Billa opatrně sundal oblečení a hodil ho mezi špinavé prádlo. Nechal ho sedět na osušce a napouštěl mu vanu.

Když už byla vana naplněná, vzal znovu Billa do náruče a položil ho do teplé vody. Bill trochu usykl, když se voda dotkla jeho podrážděné kůže. Tom si toho všiml, ale raději se neptal. Pomalu mu pomohl se umýt.

Bill jen oddaně koukal na svého bratra, který mu teď omýval kůži na hrudníku. Chtělo se mu zase brečet, ale tentokrát z bezmoci, že mu to nemůže říct. Chtěl, když ho Tom našel v předsíni v takovém stavu.

Koupel netrvala dlouho. Tom se snažil bratrovo zesláblé tělo osušit, a když se mu to podařilo, odnesl ho do ložnice, kde ho položil v županu do postele a přikryl.

„Řekneš mi, kdo ti to udělal?“ zeptal se ho znovu dredáč.

Bill opět nesouhlasně zakroutil hlavou. Tom ale pocítil zklamání. Dřív si všechno říkali. Ale ke zklamání se přidal i vztek.

„Myslel jsem, že si říkáme všechno. Od tý doby, co ses změnil a začali jsme se hádat, mám pocit, že už ztrácím bratra. To že mi ani nechceš říct, kdo tě zřídil, mi dává pocit, že jsem o bratra přišel úplně. Chtěl jsem to spravit, ale marně. Jen si vezmu svoje věci a odejdu. Měj se,“ řekl Tom vytočeně a zmizel z bratrova pokoje.

Bill se koukal na Tomova záda a v očích se mu zase začaly tvořit slzy. Nechápal sám sebe. Tolik si přál mít bratra u sebe, ale tímhle ho odháněl. Asi po půlhodině slyšel jen bouchnutí dveří. To už nevydržel a zoufale se rozvzlykal.

autor: T-KAY & KarlaSka