One broken heart 4.

Vydal jsem se na první hodinu dějepisu a potkal se na chodbě s Miou, takže jsem jí to všechno řekl. Byla nadšená za mě a už mi vykládala, co spolu jistě všechno na těch žíněnkách budeme dělat.

Za celý den jsem Viktora nepotkal, jenom Toma, takže jsem usoudil, že Viktor asi není ve škole. To se ujistím až na poslední hodně, kdy jsem měl malování, předchozí hodinu jsem měl kreativní psaní s Miou. Bylo to zvláštní, ale celý den jsem myslel jenom na Toma a těšil se na to, až s ním budu po škole trénovat. Zároveň jsem se obával, abych se před ním neztrapnil, protože sportovně nadaný zrovna nejsem.

Na hodinu malování přišel Viktor tentokrát včas, a věnoval mi jeden z jeho milých úsměvů, které nerozdává jen tak na počkání. Dneska jsme měli volnou tvorbu s tím, že nám to profesorka pak oznámkuje. Přemýšlel jsem, co namalovat, než jsem se do toho pustil.

Po hodině jsem se rychle sbalil a vyrazil do tělocvičny za Tomem. Už jsem se opravdu těšil. Převlékl jsem se do pohodlnějších věcí a přišel za ním. Už tam na mě čekal.

Na sobě měl volnější modré tričko a tepláky. Začal mi vysvětlovat pár základních věcí a také to, jak bych měl reagovat na útok. Snažil jsem se ho co nejvíce vnímat a pak jsme zkoušeli. Zkoušel mě napadnout z různých úhlů, ale šlo vidět, že se se sílou krotil.

Byla to legrace, a navíc jsme se mohli navzájem dotýkat, aniž by nás za to někdo soudil. Pro mě to tedy byla výhoda, protože Toma jsem se toužil dotknout.

Šlo vidět, že k tomu přistupuje zodpovědně, aby mě něco naučil, zároveň se snažil mi neublížit a taky si to užíval. Začínal jsem milovat to, jak mě vždy chytil, když bych měl správně upadnout, náš oční kontakt byl někdy k nezastavení. Pořád jsem se na něj usmíval, stejně tak jako on na mě.

Když jsem po jeho dokonalém chvatu měl opět správně spadnout a on mě zachytil, zadíval se mi do očí pohledem, ze kterého se mi podlamovala kolena, a kdyby mě nedržel, jsem už na zemi.

Byl jsem v záklonu, takže mi pomohl narovnat se, ale přesto mě nepouštěl. Moje srdce splašeně tlouklo a já měl pocit, že to Tom slyší. Dlouze se mi díval do očí a moje nitro se pod jeho pohledem svíralo. Naklonil se ke mně a spojil naše rty zprvu v lehkém polibku. Přidržel jsem si ho za tvář a druhou rukou jsem mu položil na rameno.

Polibek jsem mu začínal oplácet, z něžného a lehkého se vyvinul ve vášnivý. Nedokázal jsem přestat, nechtěl jsem se od jeho rtů ani na chvíli odtáhnout. Měl je jemné a měkké. Nakonec nás od sebe odtrhl až nedostatek kyslíku. Dívali jsme se dlouhé minuty na sebe. Jemně jsem ho hladil po tváři a díval se do jeho mandlových očí.

„Máš krásné oči,“ řekl jsem mu skoro až zasněně.

„Ty jsi krásný celý,“ odpověděl a mě to překvapilo, a zároveň zalichotilo. Opět jsem ho jemně políbil, když nás vyrušilo bouchnutí dveří. Oba jsme od sebe kousek poodstoupili. Náš narušitel byl Viktor. Nechápal jsem, co tady vlastně dělá.

„Co vy tady děláte?“ ušklíbl se na nás, ale byla to spíš jenom otázka, aby nestála řeč.

„Trénujeme,“ odpověděl jsem.

„Na co, na ples?“ uculil se a vzal mě za ruku, udělal si ze mě taneční partnerku a zatančil si se mnou valčík kolem poloviny tělocvičny, než mě zatočil, a poté mou ruku pustil.

„O co ti jde, Safirsky?“ mračil se na něj Tom, šlo poznat, že ho asi nemá moc v lásce.

„O co jde tobě, Trümpere?“ odpověděl mu a taky se mračil. Nechápal jsem, o co tady jde. Něco mi unikalo.

„Ty toho prostě nemůžeš nechat, co?“ pokračoval dál Tom. „Můžeš mít každého, na koho si ukážeš, ale jemu život ničit nemusíš.“ Je snad možné, že by se bavili o mně? Byl jsem z toho totálně mimo.

„O co tady sakra jde?“ přerušil jsem tak jejich konverzaci a zadíval se na ně a oni oba dva na mě.

„Proč to nenechat na něm, ať si sám vybere,“ mluvil dál Viktor.

„Už si vybral, políbil mě. Tak se přestaň neustále starat, moc dobře vím, o co takovým, jako jsi ty, jde!“ Hleděl jsem na ně oba naprosto šokovaně.

„Vysvětlíte mi už, sakra, o co tady jde?!“ začal jsem se rozčilovat.

„Bille, koho by sis vybral. Kdo se ti víc líbí, já nebo on?“ promluvil Viktor a díval se mi do očí. Tahle otázka mě ještě víc šokovala. Nedokázal jsem odpovědět, nevěděl jsem vůbec, co mám dělat. Na obou mi záleželo a nechtěl jsem ani jednomu ublížit. Nedokázal bych Viktorovi říct, že mě víc přitahuje Tom. Že bych si vybral Toma.

„Nepokládej mi takové hloupé otázky,“ odpověděl jsem a vrtěl hlavou. „Předpokládám, že jsme skončili, že?“ podíval jsem se na Toma, který přikývl.

„To není hloupá otázka, odpověz, koho?“ naléhal Viktor a já ho ještě nikdy neviděl v takové situaci.

„Viktore, já už si vybral,“ pověděl jsem mu a nebyl schopen se mu podívat do očí. Pohlédl jsem na Toma, který pouze stál na místě, a jeho kamenný výraz vystřídalo překvapení. Až poté jsem se dokázal podívat na Viktora. Je možné, že by byl do mě opravdu zamilovaný? Jeho zlomený výraz tomu napovídal a mě bolelo srdce, že jsem to musel udělat. Pochopil, že jsem si vybral Toma.

„Jasně…“ řekl klidným a tichým tónem, já to přesto slyšel. Nadechoval jsem se, abych mu něco řekl, zkusil to nějak urovnat, ale on jenom zvedl se smutným úsměvem ruku a tak mě zarazil. Nechtěl, abych ještě něco říkal. Prostě se otočil a zase z tělocvičny odešel.

Zůstal jsem se za ním bezmocně dívat, až jsem se najednou ocitl v Tomově náručí.

„Děkuju,“ zašeptal mi a hladil mě po zádech. Dnešní den byl opravdu zvláštní, nic jsem nechápal.

„Za co?“

„Za to, že sis vybral mě. Dokážu ti, že se mnou se budeš mít dobře, budu se o tebe starat jako o tu nejkrásnější květinu,“ pohladil mě po tváři a já mu věřil. Věděl jsem, že i když jsem jedno srdce chtě, nechtě zlomil, stále tady mám ještě jedno, které je mi nabízeno, a já jsem nehodlal zlomit ani to druhé.

Cestou domů jsem nad tím musel pořád uvažovat, ale zároveň mě hřál pocit, že se o mě Tom tolik zajímá a chce se mnou mít i něco víc. Už jenom ten polibek byl pro mě omamný. Jeho rty byly prostě úžasné a já měl tendence si sahat na ty svoje.

Domů jsem dorazil a tvářil se ustaraně a zasněně zároveň, moje máma si toho okamžitě všimla, ale já jí nic o dnešní situaci neříkal. Bylo to ještě moc čerstvé, než abych to mohl s někým rozebírat.

Do postele jsem taktéž uléhal s příjemným, a zároveň nepříjemným pocitem. Bylo mi Viktora líto, pořád jsem viděl jeho zlomený pohled, když jsem mu řekl, že jsem si už vybral. Neměl jsem tušení, jak bych to mohl napravit, ale doufal jsem, že snad na něco přijdu. Vlastně ano, mohl bych to napravit tím, že bych byl s ním, ale mě to prostě táhne víc k Tomovi.

Následující den se mi do školy nechtělo. Věděl jsem stoprocentně, že na Viktora někde narazím a budu si připadat opravdu hloupě.

Dlouho jsem na sebe hleděl do zrcadla a dlouze vydechl. Dneska jsem si namaloval i linky a řasy, vypadalo to hezky.

„Bille, dělej, ujede ti autobus!“ volala na mě máma. Popadl jsem svou tašku a na zastávku musel doběhnout, jinak by mi autobus ujel. Vystoupil jsem před školou a vydechl. Modlil jsem se, abych dneska co nejdříve potkal Toma.

Zamířil jsem do budovy C, kde jsem měl mít ve třídě 347 první hodinu. Po chodbě jsem se rozhlížel, mezi spoustou studentů, ale Toma jsem neviděl. Až mě někdo zezadu objal a políbil na krk. Když jsem se otočil, uviděl jsem svého krásného dhampýra, usmál jsem se a posunul si tašku na rameni. Usmíval se na mě jako sluníčko a já věděl, že dnešní den bude hned o něco hezčí.

„Sluší ti to,“ usmíval se na mě a společně jsme šli ke stěně, abychom nepřekáželi ostatním studentům mířícím do svých tříd.

„Děkuju…“ usmíval jsem se a cítil, že rudnu. Připadal jsem si opravdu trapně. „Co máš první hodinu?“ zeptal jsem se, abych na něj jenom tupě nezíral.

„Ruštinu,“ odpověděl mi a já si okamžitě vzpomněl na Viktora. Pouze jsem přikývl a na jeho otázku, co mám já, jsem odpověděl, že chemii.

Když zazvonilo na hodinu, spěšně mě políbil tak jako já jeho a vydal jsem se do třídy. Posadil jsem se do lavice a uviděl vstoupit Viktora. Pohled jsem zaryl do lavice, protože jsem se mu prostě nedokázal podívat do očí.

Celou hodinu jsem na sobě cítil jeho pohled, a když jsem se nenápadně otočil, zdali se na mě dívá, naše pohledy se vždycky setkaly. Modlil jsem se, aby už hodina skončila, protože tohle nebylo nic pro mě. Uvažoval jsem, jak moc mohl být do mě zamilovaný. Kousal jsem se zevnitř do rtu a odpočítával minuty. Když mě profesorka vyvolala k odpovědi, nebyl jsem schopen jí odpovědět, protože jsem ani neznal otázku, proto jsem pouze řekl, že nevím. Divila se, že já něco nevím, protože v chemii jsem vždycky věděl všechno, avšak dál to nerozmazávala, za což jsem byl vděčný.

Když konečně zazvonilo, bylo to pro mě jako vyhlášení konce války. Pobral jsem si rychle svoje věci a šel na chodbu, snažíc se někde najít Toma, doufal jsem, že se mi to povede rychle. Místo toho mě zastavily Lilian a Marry M.

„Nazdar Bille,“ pověděla přeslazeně Lilian, už chápu, proč jí říkají „sladká Lili“.

„Slyšely jsme, že jsi prý včera pěkně zametl s Viktorem a dal přednost tomu dhampýrovi,“ pokračovala Marry M a hrála si prstem s jednou ze svých dokonalých kudrlinek zrzavých vlasů.

Jedna věc je v této době dobrá a výhodná. Jak lidé, tak i vampýři a dhampýři naplno tolerují homosexuální vztahy, není to už žádné tabu či diskriminovaná věc. Je spousty homosexuálů nebo bisexuálů, takže se tomu nikdo nepošklebuje. To mi však teď starosti nedělalo. Zajímalo mě, jak se to ty dvě mohly tak rychle dozvědět?

„Odkud to sakra víte?“ mračil jsem se a posunul si tašku na rameni.

autor: Tina