autor: Doris & Lauinka
Omlouvám se všem, kdo četli původně špatně zveřejněný 7. díl dřív, tady je správná šestka… snad to přežijete. J. :o)
„Aaa Tome… vítej. Co tě sem přivádí?“ Usmál se Matouš, zatímco Bill nebyl schopný
nějakého pořádného pohybu nebo snad výrazu. Jen si oprašoval ruce a zvedal se na nohy. Tom se široce usmíval a rozhodl se na otcovu otázku neodpovídat.
„Jak se máš, Bille?“ Otočil raději rozhovor ihned na osobu, která ho zajímala nejvíce, a která byla právě důvodem jeho návštěvy.
„Oh no… mám se dobře, děkuju.“ Pousmál se Bill rozpačitě. Cítil, že se červená. „Ale Tome… nemám teď čas si s tebou povídat. Promiň. Mám práci.“ Kulil na něj oči, a když se Tom ještě víc usmál, málem se mu nohy zase podlomily.
„To já vím. Hledal jsem tě a poslali mě sem za tebou. Že máš práci na zahradě. Pomůžu ti, a o to dřív se mi pak budeš moct věnovat.“ Oznámil rozhodně Tom a klekl si okamžitě na zem vedle Billa, aby se činil.
Bill na to nenašel žádný argument, kterým by Toma zastavil, a tak si jen zase kleknul zpět a pokračoval v tichosti v práci. Byl tak nervózní, že se mu ruce třásly. Otec Matouš je po očku sledoval a broukal si nějakou písničku. Na nic se neptal. Pohled na Billovy růžové tváře a Tomův široký úsměv mu stačil k tomu, aby mu bylo jasné, že jen kvůli pletí záhonku Tom nepřišel. Zvlášť když sem nechodil již prakticky vůbec.
„Jsi nějaký zamlklý.“ Rozhodl se Tom prolomit to napjaté ticho mezi nimi. Nepřišel sem mlčet.
„No jo… nevím, co ti mám říct.“ Hlesnul Bill upřímně. Byl tak rozhozený, že si sotva vzpomínal, které rostlinky má vytrhávat a které ne. Nemluvě o tom, že se jeho pracovní tempo zpomalilo o polovinu výkonu.
„Co chceš.“ Pousmál se Tom. „Chtěl jsem tě vidět, ale jestli by ti to mělo dělat problém…“ Nedokončil větu a podíval se na Billa. I když nepopíral, že by ho takové Billovo rozhodnutí mrzelo.
„Ne, to ne.“ Zareagoval Bill téměř okamžitě a vehementně při tom zakroutil hlavou. Tomovi se lehce ulevilo.
„Tak to rád slyším.“ Usmál se a pokračoval ve svojí dobrovolné práci.
Bill si v hlavě nadával. Odrazoval sám sebe, a zároveň se snažil uklidňovat. Ne, že by mu to pomáhalo. Cítil, že tohle není normální a že by rozhodně neměl uvažovat tak, jak uvažuje. Na těch motlitbách bude asi muset zůstat ještě déle, než původně zamýšlel.
„Zdržíš se tu dlouho?“ Rozhodl se nakonec přeci jen promluvit pokud možno co nejpřirozeněji.
„Tak dlouho, jak budeš chtít. Nemám kam spěchat.“
Výborně… to mu opravdu pomohlo v soustředění se.
Matouš se jen lehce usmál nad tou konverzací a sám usoudil, že by chlapce měl asi jen nechat o samotě.
„Vidím, že jste tu dva a já mám ještě nějakou práci ve skleníku.“ S těmi slovy se postavil a odešel dolů. Bill ještě více znejistěl. Ne, že by mu vadilo, že je tu s Tomem o samotě, to vůbec ne, jen měl strach, jestli si Matouš nemyslí nic špatného. Ale ticho prolomil opět Tom, kterému to mlčení vadilo.
„Takže pomáháš na zahradě?“ Usmál se na Billa znovu a přesunul se na Matoušovo místo naproti Billovi.
„Ano, je sice pravdou, že doma mě nikdy tohle moc nebavilo, ale jsem vlastně i rád, alespoň jsem na čerstvém vzduchu a otec Matouš je fajn.“ Na chvíli zvedl k Tomovi oči.
„A co tě sem přivedlo?“ Pokračoval ve svojí práci Bill.
„Popravdě… dostal jsem od matky úkol.“ Zasmál se Tom „Navíc, jsem chtěl navštívit Matouše, přeci jen, dlouho jsem tu nebyl, a teď když už jsme se tu zdrželi déle, bylo by to neslušné.“ Bill přikývl jen na tichý souhlas.
„Jaký úkol, jsi dostal od své matky?“ Tázavě se na něj díval Bill.
„Dnes budeme pořádat rodinnou večeři a byl jsem pověřen, abych tě pozval. Moje matka s tebou chce o něčem mluvit. Nevím sice o čem, ale budu rád, když přijdeš.“
„Ale to by se muselo domluvit s opatem, Tome. Nemůžu si jen tak chodit všude, jak se mi zlíbí.“
„To já přece vím, to máti už zařídila.“ Usmál se Tom. Chtěl Bill před ním utíkat? Neměl nejmenší šanci. Sice mu vadilo, že neví, o čem chce jeho matka s Billem mluvit, ale to, že s ním bude moct strávit více času, byl dostačující důvod, proč Billa do domu dotáhnout jakýmkoliv způsobem.
„Aha, tak tedy přijdu rád.“ Usmál se nakonec Bill. V hlavě mu sice vířilo snad milion myšlenek, co se mohlo stát tak vážného, že se má zúčastnit rodinné večeře, ale zároveň věděl, že bude muset jít. Přeci jen to byla velice vážená rodina a pozvání takového kalibru se nedá odmítnout.
„Super, takže se budu těšit.“ Zajásal Tom, a kdyby mu nepřipadalo příliš dětinské zatleskat rukama, udělal by to.
„V kolik mám přijít?“
„V sedm.“ Zadíval se Tom Billovi do tváře, když oba byli v polovině záhonku, každý z jedné strany a jejich ruce spočinuly v lehkém doteku.
Bill téměř okamžitě lehce ucuknul a cítil nový nával červeně do tváří. Raději sklonil víc hlavu, aby si toho Tom nevšiml, ale byl tak průhledný, že to Tomovi uniknout nemohlo. Jen se pousmál a ruku stáhl i on. Měl štěstí, že uměl být větší frajer než Bill. Jelikož v ten krátký moment se mu chtělo polknout tak hlasitě, že by to slyšel i zdejší opat a jeho vlastní matka zavřená na zámečku.
Jejich práce neměla již dlouhého trvání a Tom nechtěl a ani nemohl Billa zdržovat. Proto se po rozloučení vrátil ke svojí rodině a Bill celý nejistý odešel na modlení. Už zase se nemohl soustředit na odříkávání modliteb k panně Marii a už zase tak byl na sebe naštvaný. Měl jen jeden jediný úkol a cíl… stát se knězem… a teď najednou mu to činilo problémy.
„Bille… přijď za mnou, až tu budeš hotový.“ Položil otec Benedikt, Opat zdejšího místa, Billovi ruku na rameno po ukončení bohoslužeb.
„Ovšem, otče. Dejte mi prosím jen chvilku.“ Kývnul Bill, a když Benedikt odešel, Bill se zadíval na Krista na kříži a hledal sám v sobě myšlenky, jak by měl začít. Připadal si stejně mučený jako on.
„Chci sloužit Bohu… tak mi pomoz.“ Vydechl tichou prosbu po půlhodinovém přemýšlení nad Tomem a sám sebou, pokřižoval se a odešel za Opatem.
„Co potřebujete, otče?“ Posadil se na židli v knihovně, kde Opat trávil čas po každodenních modlitbách a čekal na Billa.
„Přišlo ti velice vážné pozvání, Bille.“ Zadíval se Benedikt vážně do chlapcovy tváře. Bill jen přikývl.
„Ano vím. Tom mě přišel jménem svojí matky pozvat k nim na večeři.“
„Správně. Plně doufám, že jsi neodmítl.“ Propaloval svého svěřence pohledem Benedikt. Bill jen zakroutil hlavou.
„Ne, neodmítl. Tedy za předpokladu, že vy to dovolíte.“ Dodal a Benedikt se usmál.
„Samozřejmě tam musíš jít. Tomova matka žádá tvoje znalosti a služby. Takže se hezky bav.“ S těmi slovy se postavil a odešel. Bill ještě chvíli mlčky seděl v knihovně a přemýšlel, co by po něm Tomova matka mohla chtít za služby a znalosti. O nějakých extra znalostech nevěděl. Ale účast již přislíbil, a tak neměl na vybranou.
Přesně v sedm dorazil na večeři a byl ihned přijat do jídelny. Tom seděl u stolu a bouchal vidličkou znuděně do ubrusu, hned jak zavětřil Billa, se však usmál, nechal vidličku vidličkou a ukázal na volné místo vedle sebe. Bill stihl poděkovat Tomově matce za pozvání a usadil se vedle Toma.
„Tak co… už ti řekla, co chce?“ Vyzvídal hned Tom.
„Ne, to neřekla.“ Zakroutil Bill hlavou. Přemýšlel o tom stále, a čím déle to nevěděl, tím více byl nervózní.
„Nechtěla mi to říct. Prý se to včas dozvím.“ Zabručel Tom a zacpal si pusu bramborem z druhého chodu večeře.
Bill se jen zachichotal. Uražený Tom vypadal opravdu kouzelně. Jak malé trucovité dítě.
„Tak Bille… jistě tě zajímá, proč jsem tě pozvala. Víš… měla bych na tebe malou prosbu.“ Usmála se Tomova matka, a víc než Bill, zbystřil zvědavý Tom.
„Ano, otec Benedikt mi něco naznačoval. Co byste potřebovala, madam?“ Usmál se Bill a složil si ruce do klína. Bylo neslušné jíst, když s někým mluvil, a tak nechal nedojedený dezert prozatím ležet před sebou.
„Jde o Toma… rozumíte si spolu a já už nevím, jak jinak s ním pohnout. Víš… chci, abys ho trochu přivedl k víře.“ Oznámila Simone a Tom se v tu chvíli zakuckal vdechlou čokoládou.
„No… rád pomůžu. Ale stále nechápu, o co by se mělo jednat.“ Nakrčil Bill obočí, zatímco Tom se dusil.
autor: Doris & Lauinka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Skvělý díl!
Sice chápu, že by se Bill hrozně moc rád stal knězem..ale když se opět nemohl na modlitby soustředit, tak jsem se jenom usmívala a byla jsem ráda, že jediné, na co se dokáže soustředit, je Tom. Že je to právě on, na koho musí neustále myslet a kdo mu kazí všechny jeho dosavadní plány. Ano, přála bych Billovi jen to nejlepší a taky to, aby si mu vyplnily jeho sny..jenže on ještě neví, že to nejlepší, co ho mohlo potkat, je právě Tom! A já se strašně moc těším na dobu, kdy si to konečně uvědomí 🙂 Sice se celkem děsím toho, až si Bill uvědomí, že se do Toma pomalu ale jistě začíná zamilovávat. Nevím, jak na to bude reagovat a mám strach, že si to ani nebude chtít přiznat a bude se tomu bránit. No budu se muset nechat překvapit a už teď se strašně těším na další díly!!! 🙂
Tahle povídka mě nějak pohltila, strašně mě tohle téma zajímá a hrozně moc mě zajímá, jak to s těma dvěma nakonec dopadne. Nějak pochybuju, že Tom bude ten, kdo se díky Billovi změní začně na Boha věřit..ale uvidíme 🙂
Tak doufám, že kluci spolu teď budou trávit hoodně času. Chvilky, kdy jsou spolu jsou prostě úžasné a já je hltám očima!
Děkuji za dlaší díl! ♥
Tome Tome .. vidis k cem ute jeste Bill dokope 😀 Bude z tebe nabozensky clovek .. a treba si to kvuli Billa zamilujes 🙂
Aww… momentálně moje nejoblíbenější povídka. Tak nějak lehce se mi to čte. 🙂 No jsem zvědavá co na ně vymyslela.. :3
No alespoň bude mít Tom legální důvod chodit do kláštera, nebo Bill k nim domů 😀 juhuuuu 😀
Chci Vám opět moc poděkovat za komentáře. Ani nevíte, jak skvěle se to čte 🙂 jsem strašně moc ráda, že se vám povídka líbí, protože musím uznat, že když jsme ji s Doris psaly, docela jsme se bavily a někdy… nastaly opravdu krušné časy XDDDD protože udržet hodnověrnost toho všeho, bylo docela umění XDDDD a musím se přiznat, že v určitých fázích, jsem se opravdu chtěla radit s jednou jeptiškou, ale jelikož jsme nevěděla, jak nadnést to, že se jedná o dva kluky, raději jsme to vzdala XDDDD takže ještě jednou chci poděkovat všem komentátorům této povídky… jste prostě skvělí 🙂 :-* DÍKY
To bolo zlatučké 😀 Bill má priviesť Tma k viere :DDDD Maminka je poriadne naivná 😀 a nevedomky pomáha jednu ovečku vtiahnuť do pekla, alebo vlastne do raja 😀 je to krásne 🙂 ako pomaličky sa k sebe približujú 😀 maminka bude zírať ako sa Tom priblíži k viere:)
No tak toto je dobré 😀 to som teda veľmi zvedavá ako Bill privedie Toma na vieru :D… Chudák Bill, on je z toho všetkého taký zmätený, sorry, ale žiadne vysvätenie za kňaza sa konať nebude 😀