autor: elvisfan
Bože! Tohle je divnější a horší než moje první rande! Křičel Bill sám na sebe. Na verandě to bylo v pohodě. Dokonce jsme konverzovali skoro jako normální lidé, a teď sotva… oh! Dívá se na mě!
Bill se usmál na Toma, když se jejich oči přes stůl krátce setkaly, jen aby Tomův pohled odplul zpátky na bod na zemi, kam se díval skoro celou večeři.
Oh, tohle je směšný! Pomyslel si Bill. Zamrznou mi hlasivky z nedostatku používání, jestli to takhle půjde dál!
„Pizza je dobrá,“ vydal ze sebe.
Tom se na něj podíval, ale jen přikývl.
„Jakže se jmenuje ta pizzerie?“
„U Sala.“
„Oh.“
Jedno zatracený slovo během patnácti minut. Tohle bude dlouhých šest měsíců. Možná ho zatahám za jeden z těch copánků. Vsadím se, že to pak nějaký zvuk vydá.
„Bille!“
Otočil se hlavou zpátky k Tomovi, viděl, jak se na něj bratr dívá. „Huh?“
„Ptal jsem se, jestli chceš poslední kousek.“
„Oh! Ne, to je v pohodě.“
Zvedl se od stolu, Tom zavřel krabici a položil ji na linku u koše na odpadky.
„Um, chceš si jít zakouřit?“ zeptal se Billa.
„Jo, jasně.“
Posadili se na verandě, užívali si svoje podvečerní cigarety a Bill se znovu zoufale snažil něco říct.
„Je tady opravdu ticho,“ poznamenal.
Další přikývnutí od Toma.
„A ani není moc horko, i když je červen.“
Opravdu, Bille? Mluvíš o počasí? Opravdu to zašlo až sem?
Podíval se na Toma, který se co nejvíc snažil nesmát.
„Co je tu vtipného?“
„Opravdu nemáš rád ticho, co?“
„Ani ne,“ přiznal Bill.
„Je to moje vina, já vím. Alespoň se snažíš konverzovat, ale já moc nespolupracuju, co?“
„To je v pohodě. Chci říct, bude trvat jen chvíli, než si na mě zvykneš. Sakra, před pár dny jsi na mě přišel, a teď tady žiju.“
„Vlastně jsem na tebe přišel včera v té advokátní kanceláři.“
„Cože? Já jsem s tím detektivem mluvil už v sobotu a tys to zjistil až včera? No kurva, tak to není divu! Já alespoň měl několik dní na to, abych si na to zvyknul!“
„Já měl pět minut.“
„To mi je líto, Tome.“
„To není tvoje vina,“ pokrčil Tom rameny.
„Víš, včera jsi mě celkem překvapil.“
„Jak?“
„Mohl jsi na ten test DNA říct ano.“
„Mohl jsem, jo. Kdybych chtěl být naprostý kretén. Ale Bille, podívej se na nás. Oči, čelisti, dokonce naše prsty… jsme dvojčata. Každý to může vidět.“ Ušklíbl se na Billa. „Dokonce i s tím vším na tvém obličeji.“
Billův úsměv okamžitě zmizel a utekl zpátky dovnitř.
„No, hlavně že nejsem kretén,“ zamumlal si Tom sám pro sebe, když otevřel dveře a viděl, jak Bill míří nahoru. Zavolal za ním, ale bez odpovědi. „Tak se jde na to, Tome,“ vydechl.
Šel nahoru a viděl Billa v koupelně, jak si myje obličej.
„Bille, omlouvám se. Nemyslel jsem to tak, že by ses měl umýt.“ Stál u umyvadla a podal Billův ručník, který visel na zdi. „Opravdu mi ty šminky nevadí.“
Bill se usmál, odložil ručník a chytl Toma za ruku, přitáhl ho před zrcadlo, kde stáli bok po boku.
„Páni.“
„Identická dvojčata,“ usmál se Bill a stiskl mu ruku.
„Naprosto identická.“
Bill zamžoural do zrcadla a otočil se k Tomovi. „Jak sis udělal jizvu na tváři?“
„Oh, když jsem se naučil chodit, tak jsem měl takovou radost, že jsem napochodoval přímo do skleněného stolu.“
„Au.“
„Jo. Prý jsem křičel tak moc, že mě slyšeli i vedle v domě.“
„Oooou, chudáček Tom.“
„Bez obav. Teď mám mnohem větší koordinaci.“
„Kolik ti bylo?“
„Um, skoro rok.“
„Ha!“ zazubil se Bill hrdě. „Deset měsíců! Jsem chytřejší!“
Běžel zpátky dolů, nechal Toma usmívat se a vrtět hlavou.
Když došel do kuchyně, viděl, jak tam Bill uklízí.
„Kde máte frisch folii?“ zeptal se Bill. „Chci zachránit ten kus pizzy.“
„Je ve spižírně, dolní polička. Nemusíš to dělat teď. Pojďme si pustit film nebo něco.“
„Zabere to jen vteřinu. Nevadí mi to.“
Tom odešel do garáže, aby nacpal prázdnou krabici od pizzy do popelnice, poznamenal si, aby vytáhl popelnice ven, než půjdou do postele. Vrátil se a viděl, jak Bill drží v ruce manilovou obálku.
„To tady bylo na poličce. Jsou na ní naše jména,“ řekl Bill, nezvedal k Tomovi pohled.
„Otevři ji.“
Bill obálku otevřel a vyndal, co bylo uvnitř; ověřená kopie závětí, dvě potvrzení o smrti, šeková knížka a dvě Visa karty. Nejdřív se díval na potvrzení.
„Umřeli před týdnem,“ poznamenal.
„Jo.“
„Díval ses na…“
„Díval jsem se dnes ráno, když všechno poslali.“
Bill se podíval na závěti, a pak na šekovou knížku.
„Otevři to,“ řekl mu Tom, vyndal si z kapsy peněženku a Billovu z jeho kabelky. „Je to naše.“ Dal každou kartu do jedné peněženky.
„Čtyři tisíce?“ vykřikl Bill nevěřícně. „Tome, viděls to? Máme to mít jenom na měsíc!“
„To je to, co dostaneme na měsíc. Výdaje, jídlo, plus cokoliv si chceme koupit.“
„Bojím se z toho něco utratit. Co když…“
„Je v pořádku mít peníze, Bille. A je v pořádku je utrácet.“
„Až na to, že dva lidé museli umřít, abych…“
„Nemusíš mi připomínat, že jsou mrtví!“ rozkřikl se Tom, okamžitě toho litoval, když viděl, jak sebou Bill trhl. Semknul čelist a vyšel na verandu. Měl čas se párkrát zhluboka nadechnout, než uslyšel, jak se dveře za ním otevřely a zavřely.
„Jsou to moji rodiče,“ řekl, stále zády ke svému bratrovi. „Občas mě štvali, protože to byla jejich práce, ale… chybí mi každý den.“
Najednou byl Bill před ním, objímal ho a položil si hlavu na jeho rameno. Tom trochu ztuhl, byl z toho naprosto v šoku, ale objal Billa zpátky.
„Omlouvám se, že jsem na tebe křičel.“
„To je v pořádku, neměl jsem to říkat. Pojď, pořád ještě musíme jít do obchodu.“
Bill chtěl jít zpátky, ale Tom ho zastavil.
„Hele Bille, až budeme venku, pojedeme do nákupního centra. Mají ještě několik hodin otevřeno.“
„Co to má být? Test?“
„Trochu. Co bys dělal, kdybys měl… řekněme sto dolarů, mohl si je utratit za cokoliv, co bys chtěl? Žádné jídlo, žádná oprava auta, něco zábavného.“
Bill se musel usmát.
„Budu řídit,“ usmál se Tom.
„Počkat! Musím se namalovat!“
***
O dvě hodiny později Tom už skoro dokončil vyndávání jídla a Bill se stále nevrátil dolů, aby mu pomohl.
Dal Billovo jahodové mléko do ledničky a šel hledat svého nevyzpytatelného bratra, našel ho u něj v pokoji, seděl na posteli a ohromeně zíral na šminky, které si koupil.
„Díky za pomoc, brácha,“ zasmál se Tom a opřel se o futra.
„Promiň. Podívej, co jsem si koupil, Tome!“
„Je to make up.“
„Kvalitní make up, Tome! Z obchodního centra!“
„To je… super, Bille.“
„Chceš ho zkusit?“ zazubil se Bill a zamával svou novou tužkou na oči mezi prsty.
„Uh, ne. Proč to vůbec nosíš?“
„Líbí se mi to. Podtrhuje to moji roztomilost.“ Bill otevřel své nové šedé stíny a zazubil se.
„Vypadáš jako já. Jsi přirozeně roztomilý.“
„Jsi si jistý, že to nechceš zkusit?“
„Naprosto.“
„Prosím, Tome?“ zamrkal Bill.
„Ne! Nešpul rty! Bože, jsi stejně hrozný jako Amanda,“ usmál se Tom.
„Kdo je Amanda?“
„Moje přítelkyně. Taky špulí rty. Jsem bezbranný.“
„Tak to spolu budeme skvěle vycházet.“
„Ty máš přítelkyni?“
„Ne, nikdy jsem neměl přítelkyni,“ ušklíbl se Bill. „Ale s posledním přítelem jsem se rozešel před rokem.“
„Oh, ty… oh! Um…“
„Jsi roztomilý, když jsi na rozpacích, Tome.“
„Co? Ne. Chci říct, to je v poho.“
„A teď by ses měl červenat,“ popichoval ho Bill. „Pojď, pustíme si film.“
autor: elvisfan
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Začátky nejsou nikdy lehké, ale já myslím, že kluci to zvládají naprosto skvěle! 🙂 Myslím, že si opravdu padli do oka, a konec dílu byl opravdu skvělý! Úplně jsem se u něho smála 😀 Bill jaký egoista a prý mu šminky podtrhují jeho roztomilost 😀 Chlapec si nějak věří 😀 Teda ne že by neměl pravdu! 😀
Tahle povídka je opravdu skvělá, strašně dobře se čte a téma je taky velice zajímavé. Strašně moc děkuji autorce i překladatelce, že si tohle můžu číst! 🙂
Těším se, až Bill pozná Tomovu přítelkyni 😀 Jsem opravdu zvědavá, jestli ji bude mít rád nebo ne 😀
Moc děkuji za další díl 🙂
Vypadá to, že se už pomalu začínají brát jako bratři… Tak uvidíme 🙂
Krása
krásný díl :))
Myslim, ze ted uz komunikace mezi nimi bude lepsi. Libi se mi, jak se mezi nimi zacina tvorit sourozenecky vztah, ktery pak, jak se ocekava, preroste v neco vic 🙂 Jde videt, ze se oba dva snazi s tim druhym vychazet co nejvic a rekla bych, ze jim to zatim jde dobre.
Moc dekuju za dalsi uzasne napsanou a prelozenou kapitolu 🙂
No doufam, ze uz si konecne zancou rozumet 🙂
A to posledni? Boze Bille namaluj ho, at vidite, ze ste opravdu stejni 😀
Strašne sa mi táto poviedka páči 🙂 sú krásne rozpačití ale obaja sa snažia neublížiť tomu druhému. Škoda, že má Tom priateľku. Dúfam, že ju čím skôr pošle do kelu.
Veľmi pekne ďakujem za preklad.