Belgická čokoláda 4.

U obou to celý večer, noc i ráno vypadalo podobně. Jako by snad měli smolný den. Zakopávali o stolky a židle, o které nikdy předtím nezakopli. Padaly jim kartáčky, příbory, skleničky, klíče a všechny možné věci z rukou, jak byli oba nervózní a zamyšlení. Vzduchem létaly i nadávky.

Ani jeden z nich nevěděl, jak jejich dnešní setkání dopadne. Jestli se pohádají, padnou si do náruče nebo si prostě jen promluví a odejdou každý jinam, svou cestou. Každý z nich měl pár teorií, ve které doufal, že se stanou, ale také ty, ve které doufali, že se nikdy nestanou. Ale oba byli tak trochu jako malé děti, které milují pohádky. Věřili v dobrý konec, a především v to, že dobro zvítězí nad zlem.

„Mám tě rád, bráško,“ řekl malý tmavovlasý chlapec. Mohlo mu být sotva deset. Seděl se svým o deset minut starším dvojčetem na houpačce na hřišti a povídali si. Oba měli rádi tyhle chvilky, kdy se jen tak poflakovali venku, vyváděli nějaké lumpárny a jejich největším problémem byly nenapsané úkoly nebo nepořádek v pokoji.

„Já tebe taky,“ odvětil druhý chlapec a oba se na sebe usmáli. Tehdy byli ještě malí.

Tom ani netušil, proč mu v tuto chvíli proběhla v hlavě zrovna tahle vzpomínka, ale musel se sám pro sebe pousmát. Když byli s Billem malí, měli tolik snů, které se nikdy nesplnily. Měli se hrozně rádi a Tom toužil po tom vrátit se alespoň na malou chvíli právě do tohohle období. Do doby, kdy jejich vztah bylo to nejdůležitější, co každý z nich měl. Tom toužil alespoň na chvíli hodit všechny své problémy za hlavu a aspoň na pár minut se zase stát dítětem. V té době byl jeho největší problém, jak se dostat k sušenkám, které před nimi máma schovávala a ne to, jak vrátit Billa do svého života zpátky.

Bill byl to ráno hrozně nervózní. Ovšem Tom na tom nebyl o moc lépe. Právě v tuto chvíli jako by byli oba bratři znovu spojení, protože oba cítili to samé napětí. Byla to nervozita, že se může stát něco špatného. U Billa to byl stále strach z toho, že ho Tom zradí, že mu ublíží, ale nejvíc se asi bál toho, že by to bylo doopravdy naposled. Už by nezvládl další zklamání. U Toma to zase byl strach z toho, že řekne něco špatně, že i když nevědomky, a tak svému mladšímu bratrovi ublíží a bude se za to nenávidět ještě víc než doteď. Na druhou stranu se těšil, že když to proběhne v pořádku, tak by se spolu mohli alespoň normálně bavit, a pak se třeba občas vídat. Těšil se, že se dozví něco o novém Billově životě a že by snad za čas mohl být jeho součástí. Taky ho zajímalo, jestli Bill nemá nějakou vážnou známost. Na jednu stranu by to svému mladšímu bratrovi hrozně přál, ale v hloubi duše cítil, že by na tu osobu žárlil. Za celou tu dobu, co nebyl s Billem v kontaktu, si nepřipouštěl city, které byly ukryté někde hluboko v něm. Nepřipouštěl si je, ale moc dobře věděl, že tam někde jsou, a netušil, co by se stalo, kdyby je vypustil na povrch.

Bill se spíše bál, měl obavy ze zrady, ale také z toho, že stále doufal v dobrý konec. Věřil, že by se konečně mohlo stát něco dobrého a Tom by mu dal důvod, aby mu jeho mladší bratr mohl znovu věřit. Bál se toho, že jen víra mu stačit nebude. Také měl drobný strach z toho, že by se mu mohl Tom posmívat kvůli tomu, jak se mu před pár lety svěřil se svými city k němu. Měl přímo hrůzu z toho, že se mu přijde Tom jen vysmát a zase odejde. To by ho vážně ranilo. Na druhou stranu chtěl být připravený úplně na vše, aby ho cokoli nezaskočilo. Taky si nedokázal představit, co řekne jeho starší bratr na to, jak teď vypadá.

Bill se opravdu za tu dobu dost změnil. Asi nejrazantnější změna byla váha. Bill byl v tomhle ohledu na sebe velice pyšný, za 3 roky dokázal zhubnout skoro 50 kilo, což mu přišlo vážně neuvěřitelné. Kdyby mu to někdo řekl na začátku jeho pevného odhodlání, nevěřil by, že to dotáhne takhle daleko. Taky se začal jinak oblékat, změnil účes, nechal si udělat pár piercingů a několik tetování. Byl prostě od základu jiný a taky se jinak choval. Dost mu stouplo sebevědomí, ale zase ne tak moc, aby si začal dělat srandu z jiných lidí, právě naopak. Tam, kde chodíval pravidelně cvičit, kde těžce shazoval svá kila navíc, tak tam teď pomáhá jiným lidem, aby si splnili svůj sen být hubení. Cítil, že by měl těm lidem pomoct uvědomit si, že to, jak vypadají, není to nejdůležitější v jejich životě.

Tom byl samozřejmě na místě mnohem dříve, než se domluvili. Ale nepočítal s tím, že tam bude Bill taky o něco dřív. Myslel si, že přijde přesně na čas, ale nevadilo mu čekat. Teď když mu svítala naděje, naděje, o kterou jednu jedinou stál.

Tom byl z celého dnešního setkání tak nervózní, že v noci spal sotva pár hodin, ale v tuhle chvíli mu to bylo jedno. Měl hlavu přímo v oblacích, protože měl šanci dát tu nejdůležitější věc do pořádku.

Ta šance ho držela nad vodou a on měl stále naději, že určitě věci jdou spravit. Měl tolik věcí na srdci, které chtěl Billovi říct, ale sám sebe musel uklidňovat. Měl obavy, že kdyby všechno na Billa hned vychrlil, tak by se jeho bratr otočil a radši utekl. Věděl moc dobře, že bude muset vážit každé slovo, a taky si dopředu musí rozmyslet, jakou otázku může Billovi položit a jakou ne. Tom si stále myslel, že by mohl Billa neuváženými slovy urazit, nebo mu tím dokonce ublížit, ale Bill už nebyl takový, jak ho jeho bratr znal.

Ve chvíli, kdy se Bill začal přibližovat k Tomovi, srdce mu tlouklo tak hlasitě, že to museli slyšet snad v celém městě, v každé ulici i domě. Ještě si poupravil svou koženou bundu a podíval se na své vysoké boty, chystal se na tuhle schůzku dost dlouho, a i když si nebyl jistý, jak to dopadne, chtěl, aby jeho vzhled stál za to. Když byl od Toma asi dva metry, zastavil se a usmál se na něj.

Tom mu úsměv oplatil, ale zase se začal dívat, odkud se vynoří jeho bratr. Nepoznal Billa, protože se na něj pořádně ani nepodíval, a taky kvůli tomu, že se tak moc změnil.

Jak by taky mohl. Bylo to nepopsatelný rozdíl. Očekával, že se odněkud objeví chlapec přinejmenším s pár kily navíc, s černými vlasy a nejspíš v nějakém tmavém a obyčejném oblečení. Ale opak byl pravdou. Stál tu vysoký a skoro až nepřirozeně hubený chlapec s blonďatými kratšími vlasy. Oblečení na něm bylo opravdu stylové, vlastně jeho celý outfit by módní kritici hodnotili velice kladně. A jinak by to ani nešlo, když byl Bill v odívání v podstatě profík.

„Ahoj…“ řekl opatrně Bill. Ještě mu úplně nedocházelo, že ho jeho bratr nepoznal, myslel si, že je z toho mimo tak jako on sám. Znovu se pousmál.

„Ahoj, víš, promiň, já teď nemám čas. Na někoho čekám.“

Tom svého mladšího bratra vyloženě odbyl. Bill pootevřel ústa a na malou chvíli přestal dýchat, pak mu to došlo a musel se znovu usmát. Myslel si, že tohle není špatný začátek, protože z něj alespoň trochu odpadla ta počáteční nervozita a stres z tohoto setkání. Přišel až úplně k Tomovi, sundal si z očí sluneční brýle a položil mu ruku na rameno. Viděl, že se Tom začíná nadechovat k dalším slovům. Nejspíš by ho podobně odbyl jako před malou chvílí, ale Bill mu nedal šanci a rychle promluvil jako první.

„Tome, to jsem já Bill,“ řekl tiše a už po několikáté se na Toma usmál.

autor: Disturbed Angel