Insecure 10.

autor: Wind & Lady in Black

Bill

Cítil jsem se tak krásně, že se mi ráno ani nechtělo otevřít oči a probudit se do tvrdé reality. Zdálo se mi, že vedle mě ležel Tom a já měl dovoleno se k němu tulit. Že mě objímal kolem ramen a tiskl mě ke své nahé hrudi.

Trošku jsem se zavrtěl. Co to… ze spaní se mi na čele vytvořila vráska od toho, jak jsem se zamračil. Co to je? Hřeje to, nadzdvihává se to, voní to jako… Tom.

Prudce jsem otevřel oči a nadzvedl se na loktech. V mém pokoji, na mojí posteli, a dokonce pod mojí dekou ležel Tom. Takže to nebyl sen. Nezdálo se mi to. Ah… bolí mě hlava. Co se vlastně včera večer stalo? Proč… moment! Proč tu oba ležíme nazí?!

Kousek jsem zdvihl peřinu a podíval se pod ni. Uf. Mám boxerky, Tom má trenky. Takže v klidu, Bille. Nic se nestalo. A zase ta bolest. Žuchnul jsem zpět na postel a hlavu zabořil do polštáře s mým oblíbeným povlečením. Je na něm vlk vyjící na měsíc. Na dece vlčí smečka. Miluju vlky. A psy, samozřejmě. Tak mě napadá… kde je Sally? Dlouze jsem si povzdechl.

„Copak se stalo, Billy?“ při zvuku toho hlasu se mi divoce rozbušilo srdce. Zvedl jsem hlavu a mé oči se střetly s Tomovýma. Mile se usmál a já jeho úsměv opětoval.

„Nic… jen mě bolí hlava.“ Tom se tiše zasmál.
„No jo. Těžká jsou rána opilcova.“
„Já ti dám opilce. Tohle je poprvé.“ Zamračil jsem se na něj, ale on se rozesmál snad ještě víc.
„Je tu něco vtipnýho?!“ Tom se dál smál.
„Ne. Promiň. Ale ty jsi tak roztomilej, když se čertíš.“ Po jeho slovech mnou projelo neuvěřitelné horko a vsadím se, že teď jsem červený jako rajče. Sklonil jsem hlavu a nechal vlasy, aby před mým obličejem utvořily závěs chránící mě před světem. Tom se však rozhodl ten závěs odsunout, protože mi zastrčil vlasy za ucho. Pohladil mě po tváři a za bradu mi nadzvedl hlavu. Nic neříkal. Jen se usmíval.

Tom

Nemůžu si pomoct. On je tak… sladký, roztomilý, malý, křehký, zranitelný… vyvolával ve mně tolik neznámých pocitů. Během rekordně krátkého času se mu podařilo ve mně potlačit zvířecí pudy. A teď? Hladím ho po andělské tváři a nezmůžu se na slovo. On se na mě usmívá. Je to jako scéna z romantického filmu, na které mám alergii, ale tenhle okamžik se mi moc líbí. Jenže jak už to bývá, když je nám dobře, stane se něco, co naši idylku musí zkazit.

Ve chvíli, kdy jsem se k němu nakláněl, respektive k jeho neodolatelným rtům, ozvalo se bušení na dveře a rozzlobený ženský hlas.

„Bille! Okamžitě otevři!“

Bill vystartoval z postele jako kulový blesk, hodil přes sebe tričko, které viselo přes opěradlo židle, a utíkal ke dveřím. Jen mírně je pootevřel. Musel jsem se ztratit. Nesmí mě tu jeho matka najít. Měl by z toho strašný potíže, a to já nechci. Sebral jsem svoje věci ze země a otevřeným oknem skočil na zahradu. Umím se pohybovat tak rychle, že mě lidské oko není schopno zaregistrovat, takže se mi podařilo zmizet nezpozorován.

Bill

„V kolik jsi přišel domů?!“

„Mami, není mi patnáct. Je mi dvacet a ve svých dvaceti letech snad můžu chodit domů, kdy chci.“ Pokouším se o odpor, ale nijak mi to není platné. Stále stojím ve dveřích tak, aby mi neviděla do pokoje. Nesmí tu Toma najít. Byl by z toho průšvih velkej jak Čína. Matka se na mě nedůvěřivě podívá a nakoukne mi přes rameno. Opřu se o futra, abych jí zabránil výhled. Zamračí se.
„Koho tam máš?“
„Já? Nikoho. Koho bych tu měl mít?“ Je ve mně malá dušička. Matka mě prudce vystrčí ze dveří a vlítne do pokoje připravená nadávat. Ale nejen k jejímu překvapení je pokoj prázdný. Tom nikde a jeho věci zrovna tak. Kde je? Schoval se? Ale kam? Možná pod postel… nebo do skříně. Ovšem tyto úvahy vypustím z hlavy hned, jak se matka podívá pod postel a otevře skříň. Tom nikde.

„Říkal jsem ti, že… že tu nikdo není.“ Ale jak to? Ještě před chvílí tu byl. Tím jsem si jistý. Ještě před chvílí mě hladil po tváři leže vedle mě na posteli. Nechápu to. Přece se mi to nezdálo. Ne. Bylo to až moc živé na sen. Ale na druhou stranu… něco tak krásného muselo být sen. Asi jsem se už vážně zbláznil.

Matka po nekonečně dlouhém monologu konečně odejde. Ani nevím, o čem mluvila. Ztratil jsem se při vzpomínání na včerejšek. Byl jsem přece s Tomem v klubu, ne? Byl jsem tam. Ale nic moc si nepamatuju. Jenom, že jsme měli vodku s Red-Bullem. Nejspíš jich nebylo málo. Padnu na postel jako sťatý a zavřu oči. Tohle není možný. Co se stalo? Nevím. Nic nevím.

Tom

Na zahradě jsem během rychlého oblíkání potkal Sally. Nic moc vám řeknu. Ale nejspíš to bylo lepší, než potkat Billovu matku. Slyšel jsem její nadávky přes celou zahradu. A to jsem nemusel ani kdovíjak natahovat uši. Chudák Billy. Musí být zmatený. Ale nemůžu mu říct, že jsem ráno utekl oknem. Budu mu muset nalhat, že jsem u něj nespal. Že mi celou noc nedýchal za krk, netulil se ke mně jak opuštěné štěně, že jsem ho k sobě v noci nepřivinul, nehladil ho ve vlasech, nedýchal jeho opojnou vůni. Budu mu muset říct, že jsem ho jen odvedl domů a odešel.

Pomalu se svěšenými rameny a sklopenou hlavou se vracím domů. Ruce zaražené hluboko v kapsách. Kopal jsem před sebou kamínek a nevnímal svět okolo.

David

Sedím doma na schodech do Tomova pokoje a čekám. Čekám… čekám… včera, vlastně už dneska, jsem se vrátil někdy kolem třetí hodiny ranní. V klubu jsem se po nich asi hodinu sháněl. Na záchodech jsem ty dva, i přes všechen ten smrad a výpary, cítil. Dokonce jsem našel i kabinku, ve které by měli být. Ozývalo se odtamtud sténání, ale to zaručeně nepatřilo ani Tomovi ani Billovi. Nebyli v klubu. Prostě mi zmizeli. Jenže já jsem stopař. Podle jejich pachové stopy jsem došel až k pěknému rodinnému domku. Tady stopa končila. Tom si s ním šel užít do Billovy vlastní postele? No co. Proč ne, že? Nechtělo se mi na něj čekat, a tak jsem šel domů.

A pořád čekám, čekám, č… klíče! Slyším klíče v zámku a cítím Toma. Vrátil se. Je z něj cítit i Bill a to v dost hojné míře. Možná bych se měl pomalu připravovat na převzetí výhry. Pokud to Tom s Billem dělal včera, určitě se neovládl. Cítil jsem, jak jsou jeho zvířecí pudy silné. Nemohl mu odolat. Prostě ne. Určitě ho alespoň kousnul. Proto jde teď jak přejetej. Mrzí ho, že prohrál.

„Čau Tome. Tak co? Jak bylo?“

autor: Wind & Lady in Black

betaread: J. :o)

3 thoughts on “Insecure 10.

  1. Takže Bill miluje vlky, jo? 😀 Tak to teším na moment, kdy se dozví, že Tom sám vlk je 😀 Ááá..už se toho momentu vážně nemůžu dočkat! 😀 🙂
    Jinak jejich ráno bylo opravdu krásné, takové strašně milé a o to víc mě štve, že jim to musela Billova matka překazit a taky mě štve to, že Tom bude muset Billovi namluvit, že si tohle vlastně jenom představoval a nic z tohoto se nestalo. Doufám, že mu Bill neuvěří, že budou jejo vzpomínky příliš mco živé na to, aby to nebyla pravda 🙂
    A opravdu jsem zvědavá na Davida! 😀 Myslím, že ten bude hodně překvapený, že se Tom s Billem nevyspal 😀 Jsem zvědavá, co na to řekne 😀
    Těším se na další díl a na další setkání Toma s Billem :)))

  2. Haha, uz se tesim, az David zjisti, ze furt nema vyhrano (a doufam, ze ani nevyhraje :D). Pochybuju, ze po tom vsem Billovi dokaze ublizit. David bude urcite dost prekvapenej, uz se na to tesim 😀
    Tim, ze Bill ma rad vlky, se toho celkem dost ulehcuje, ale asi Tomovi hned nepadne kolem krku, az zjisti, co vlastne je zac. Ale mozna to vezme trochu lip. Uz se toho momentu nemuzu dockat 🙂
    To rano bylo uplne krasne, ale mrzi me, ze Tom se Billovi chysta rict, ze se to vubec nestalo. I pres to musim uznat, ze Tom je chytrej a hned vyskocil z toho okna. Neprala bych Billovi dalsi zbytecne potize. Ta jeho matka je hrozna, nemela by Billa takhle hlidat, precejen, uz to neni dite.
    Uzasny dilek, holky <3

  3. Takže je to vyriešené 😀 Bill vlky miluje a Vlk miluje jeho 😀 dúfam. Pretože to ako sa Tom k nemu celú noc a ráno správal nemôže byť len tak. Je to strašne pekná kapitola 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics