
Mark se rozhodl, že jí dá ještě jednu šanci, aby se pustila dobrovolně.
„Mily, mohla bys mi prosím říct, kam mám jít?“
„Když mi to řekneš, přinesu ti z práce velikou čokoládu,“ opatrně ji položil na zem a spiklenecky se na ni zadíval.
Nesoustředěně se kousl do rtu a pustil se do vykládání sestřiných věcí. Ve chvíli, kdy byl batoh konečně prázdný, se rozhlédl kolem sebe. Šatna byla menší, ale útulná. Všechno v ní, od nábytku až po dekoraci, působilo hodně minimalisticky. Lavice, na kterou odhodil prázdný batoh, jako by byla zhotovena pro skřítky. Nikdy nebýval citlivý, ale na krátkou chvíli, která jej dost zaskočila, mu to všechno přišlo jaksi roztomilé.
„Hotovo. Pojď se rychle převléknout, a pak tady počkáš na ostatní děvčata, ano? Po baletu se tady pro tebe zastavím a můžeme zajít na zmrzlinu, co ty na to?“ zvedl tvář od přehnaně růžových věcí na tancování a pohledem vyhledal Mily. Stála u dveří a se zatajeným dechem koukala do sálu, to, že na ni promluvil, vůbec nepostřehla.
„Mily, no tak. Já už budu muset jít. Zavři ty dveře a oblékni se,“ sykl směrem k ní, nechtěně se však zaposlouchal do pomalé klavírní melodie, která vycházela z prostoru za dveřmi a během vteřiny naplnila celou šatnu. Otráveně se zašklebil a zavrtěl hlavou. Balet mu vždy přišel směšný a nedokázal pochopit, proč musela jeho máma zapsat Mily zrovna na tenhle druh tancování.
„Marku, pojď se podívat,“ Mily na něj rychle mávla, ani na okamžik však nespustila oči z dění před sebou.
Byl to kluk.
Nebyl však starý, neměl na sobě těsné kalhoty a nehopsal tak, jak si představoval. Pohyboval se pomalu, opatrně. Mark si všiml, že na jednu nohu stoupal opatrněji než na druhou, i přesto však byly jeho pohyby elegantní a přirozené. Ve tváři měl soustředěný výraz, který podkreslovaly zavřené oči a stisknuté rty.
„To je náš nový pan učitel,“ Mily sice vyslovila daná slova šeptem, přesto s patřičnou hrdostí.
Odběhla ke svým věcem a v rychlosti se převlékla. Bylo jí sice teprve pět, ale byla na svůj věk celkem rozumná. Zadívala se na svého bratra pořád stojícího u dveří a hravě jej zatahala za lem košile.
Sklonil hlavu, ustoupil ode dveří a napravil si vázanku na svém nejlepším obleku. Dělal to všechno jenom proto, aby tím mohl zakrýt své rozpaky. Ještě naposled pohlédl na tančícího chlapce, kterému se však nečekaně podlomila noha a bolestivě dopadl na tvrdou podlahu. Dřív, než si vůbec stihl uvědomit, co dělá, už stál u něj s otázkou, zdali je v pořádku.
Bill překvapeně zvedl hlavu a přelétl jej vyděšeným pohledem. Čekal skupinku malých děvčat a ne vysokého svalovce, který jej propaloval očima a zvláštně se usmíval. Nabídl mu ruku ozdobenou velikým tetováním, ale Bill pouze zavrtěl hlavou, ještě naposled si opatrně promnul koleno a postavil se.
„Potřebujete něco?“ nechtěl být nezdvořilý. Možná se jednalo o příbuzného nebo známého majitele studia, a proto se rozhodl potlačit svou nedůvěru, která by v daném okamžiku působila neslušně.
S reakcí, která následovala, však nepočítal. Černovlásek na něj ani nepohlédl. Místo toho si opatrně klekl na kolena a naklonil ruku směrem k Mily, která se nečekaně krčila za jeho zády.
„Ahoj, já jsem Bill. Jak pak se jmenuješ?“věnoval jí něžný úsměv a děvčátku okamžitě zrůžověly tváře.
„Jsem Mark.“ Bill se nejistě zadíval na ruku, která se opět natahovala jeho směrem a netušil, jak by měl reagovat. Cítil se nesvůj, chvilkami dokonce nepříjemně. V mysli slyšel Sylvii, viděl její úsměv a představoval si, jak ráda by jistě byla, kdyby poznal i další nové lidi. On však nikdy nebýval společenský typ. Nepotřeboval mít kolem sebe množství přátel, místo toho mu stačil jeden jediný.
V Markovi se rozbouřil oceán emocí. Cítil hanbu, znepokojení a neskutečnou potřebu propadnout se do země.
Zatímco Mark zkoumavě sledoval jeho něžné rysy, Bill se snažil raději zůstat zticha v naději, že pokud se mu to podaří, splyne se zrcadlovou zdí a Mark už jej nebude sledovat.
Právě v okamžiku, kdy se Mark opět pokoušel o sblížení, se ze šatny ozval podivný hrkot. Bill sledoval pootevřené dveře s nadějí, že postupně přicházejí i ostatní děvčata. Jakmile však dovnitř vpadla zadýchaná postava a po podlaze se vzápětí rozkoulely různé tužky, pastelky a listy papírů, po celém těle mu vystoupila husí kůže. Na rty mu vystoupil veselý úsměv, tvář se mu rozzářila, a kdyby mohl, rozběhl by se, aby mohl být co nejdříve s ním. Musel se však uspokojit se svým obvyklým pomalým tempem.
„Co tady děláš?“ zeptal se radostně a zadíval se mu do očí. Tomova tvář byla pokryta drobným strništěm a on mu přišel ještě přitažlivější než kdy předtím. Když se na něj však lépe zadíval, zjistil, že ji měl na některých místech špinavou. „To je mouka?“ pobaveně se zachichotal, než Tom konečně popadl dech a věnoval mu nevinný úsměv malého chlapce. Konečky prstů mu opatrně utíral tvář a nepřestával se spokojeně smát.
„Od rána nic nestíhám,“ zhluboka se nadechl, aby tím zklidnil šílený tlukot svého srdce. „Byl jsem s Julií v parku, pak jsem se pokoušel něco uvařit, a teď jsem tady. Bál jsem se, že to nestihnu,“ vybalil na něj jedním dechem a pohledem se mu omlouval za nepořádek, který svým příchodem způsobil.
„Babička tě pustila do kuchyně? Toho by sis měl vážit. Mně tam zakázala chodit od chvíle, co jsem ji málem podpálil,“ dovolil, aby jej Tom chytil za ruku a na Marka úplně zapomněl.
…
Ten se kolem těch dvou nenápadně vyplížil ven. Jakmile se konečně ocitl za dveřmi, šokovaný pootevřel rty a nevěřícně zavrtěl hlavou.
V kapse zacítil vibraci telefonu.
autor: B-kay
Supéeer vážně
Prosim další dílek 🙂 :-). 🙂 🙂
B-Kay, tak tenhle díl byl neskonale nádherný! ♥
Ani si neumíš představit, jakou radost jsi mi teď udělala! Nejen, že když jsem tu uviděla další díl mé nejmilovanější povídky, tak se mi chtělo křičet štěstím, že se opět můžu ponořit do tohoto příběhu, ale ještě víc mě potěšilo vědomí, že Mark si Billa na první pohled taky zamiloval a tím pádem od něj nehrozí žádné nebezpečí! Už když prvně Billa uviděl, tak jsem to s radostí četla, protože jsem věděla, že tak okouzlující člověk jako je Bill, rozhodně nenechá nikoho chladným. Krom Mii, bohužel. Věřím, že i Mark by Billa chtěl pro sebe, ale moc se mi líbilo, jak si sám sobě řekl, že těm dvoum nemíní jejich štěstí pokazit on. Tak nějak jsem z něj měla dřív strach, protože Miu moc chtěl a já měla strach, že je pro ni opravdu schopen udělat cokoli. Teď vidím, že přece jen není tak špatný člověk, jak jsem si o něm myslela 🙂 Ovšem Mii se pořád bojím. Sice na svoji pomstu už je asi sama, ale i tak se děsím, čeho všeho je ona sama schopna. Bohužel já sama mám pár velice pomstychtivých známých, se kterými když se rozejde přítel, tak jsou schopny udělat téměř cokoli, jenom aby mu to trošku vrátily. Proto se i děsím toho, co Mia vymyslí. Nezbývá mi, že tiše doufat, že se nakonec Toma vzdá a nechá to být.
Moment, kdy Tom přišel za Billim, byl opravdu kouzelný! ♥ Ta jejich láska jde vidět ´na sto honů´ a vždycky když se objeví alespoň kratičká část o nich, tak se musím strašně moc usmívat 🙂 Miluju jak jejich charaktery, tak jejich lásku ♥ A Billi má konečně svoji první hodinu! ♥ Páááni! Já jsem za něj opravdu šťastná! Myslím, že představa Billa, jak si tam tančí, musí být opravdu skvostná. Mě samotné stačí, když si to jenom představím..vidět to ve skutečnosti, tak při tom opravdu přestávám dýchat a jenom na to nádherné stvoření koukám s láskou v očích. A ještě když si okolo Billa představím spoustu malých holčiček, které jej obdivují a doufají, že jednou budou stejně dobré jako on, a on se jim jejich sny snaží vyplnit…prostě nádhera! ♥♥
Taky se musím přiznat, že malé Mily opravdu závidím! Jak už jsem jednou psala, já sama balet skutečně miluji, ale bohužel jsem už na něj příliš stará. Nikdy jsem jej nedělala a teď ve dvaceti letech se mi s tím začínat nechce. Navíc ani nevím, zda bych se ještě něco vůbec naučila a proto obdivuji všechny, kdo tohle dělají. Nojo, škoda, že jsem si nevzpoměla dřív 😀 A ještě k tomu mít tak okouzlujícího učitele, to by se mi samo učilo! 🙂
Z celého srdce Ti děkuji za další díl téhle báječné povídky! ♥♥♥
[2]: Opět ze srdce děkuji za krásný komentář :).
Ve tvých posledních řádcích, jsem se dokonce sama našla. Jsem na tom úplně stejně :). Také jsem do baletu zblázněná, fascinuje mě a přesto jsem se nikdy neodhodlala k tomu, to vyskoušet.
Možná to bude tím, že jsem příšerné dřevo :D. Tak se na balet raději pouze dívám :).
Tak za to ti Marku tleskam. Mněla jsem strach že bys mohl Billovi ublížit.
Toto je jedna z mojich obľúbených kapitol. Teda milujem celú poviedku, ale to ako sa Mark stretol s Billom a dokonca zauvažoval nad tým, že by ho tak trošku balil 😀 teda len trošku flirtoval, tak to ma totálne dostalo do kolien.
Ďakujem za prekrásnu, nádhernú poviedku♥
Souhlasím, že tohle byla nádherná kapitola. Hlavně jsem byla opět absolutně nadšená z Billova éterického zjevení, z jeho křehkosti a nadpozemské krásy. Strašlivě se mi po tomto Billovi stýská, proto jsem ráda, že o něm můžu alespoň číst a krásně si ho před sebou představovat 🙂
Vůbec se nedivím, že Mark jeho kouzlu také propadl, myslím, že na něj zapůsobila především Billova nevinnost a čistota, která z něho vyzařuje. Minule jsem se hodně bála, že právě Mark je tím, kdo Billovi v Tomově snu tak ubližuje, takže teď mi tak trochu spadl kámen ze srdce, že tomu tak není.
Pasáže, když do studia vpadl Tom byly roztomilé, jeho příchod, kdy se mu všechny věci rozsypaly, mi Toma ukázal jako malého nemotorného kluka, byl v tu chvíli fakt kouzelný :)♥
A když potom byli s Billem u sebe, to mám vždycky pocit takového klidu a souznění, je to hrozně příjemný vjem. A ten detail v podobě mouky na Tomově tváři, zmínka o Julii, to jsou právě ty drobnosti, které v povídce miluju, vyzařuje z nich takové to lidské teplo a opravdovost a vždycky mě potěší a zahřejí u srdíčka ♥