autor: elvisfan
Tom přespal u Gustava a dostal se domů až v sobotu kolem poledne. Střetl se tváří v tvář s ne zrovna nadšeným Billem v kuchyni.
„Oh super, nejsi mrtvý v pangejtu,“ řekl Bill sarkasticky. „Já, samozřejmě, musel mít celou noc starosti, protože ses ani neobtěžoval říct mi, že se domů nevrátíš.“
„No, nemohl jsem ti nic říct, protože nemám tvoje číslo. A vidělas tady někde snad telefon?“
„No, mohls…“ Bill se snažil vymyslet nějakou chytrou poznámku, ale neměl co. „To je fuk. Jdu k Andymu.“
„Fajn. Bav se.“
Tom byl v půlce schodů, když uslyšel, jak Bill odjíždí. Zastavil se a otočil se ke dveřím, když mu to konečně došlo.
On si o mě dělal starosti?
***
Andy stěží stihl otevřít dveře úplně, když se Bill vřítil dovnitř.
„Pojď dál, Bille.“
„Můžu být dnes u tebe? Jen… nemyslím si, že mě Tom chce doma.“ Bill si sedl na nohy na kamarádově gauči a svěsil ramena. „Vůbec spolu nevycházíme, nemyslím si, že mě má rád.“
„Sotva tě zná, Bille.“
„Nechce mě znát, Andy. Vyzval jsem ho, aby se mnou včera strávil jednu hodinu bez Blackberry, iPodu, a všeho, co já nemám. Vydržel patnáct minut. Patnáct minut, Andy! A byl celou tu dobu zticha. Jen mě probodával pohledem, pak se zvedl a nevrátil se domů, přišel až před malou chvílí.“
„A pak jsi odjel. Místo abys řekl: no, můj malý projekt ztroskotal, pojďme to zkusit jinak, abych se seznámil se svým ztraceným dvojčetem, jsi prostě odjel.“
„Máš být na mojí straně, Andy,“ našpulil Bill rty, založil ruce na hrudníku.
„Což jsem. Jestli chceš kašlat na ty peníze a odejít, tak můžeš spát u mě na gauči, dokud si něco nenajdeš. Tohle chceš udělat?“
Bill zaúpěl a složil se na gauč, ruce roztažené, oči zavřené, Andy se zakuckal sodovkou.
„Nepřeháníš?“ zeptal se blonďák a hřbetem ruky si utřel bradu.
„Prostě mě… štve. Jednu chvíli jsme v pohodě a druhou mu chci vyškrábat oči.“ Bill otevřel jedno oko, aby se podíval na smějícího se kamaráda. „Čemu se tlemíš?“
„Chováte se jako bratři, Bille! Jen si to neuvědomujete. Miluji svého bratra k smrti, udělal bych pro něj cokoliv, ale občas bych mu nejradši vypíchl oko tupou tužkou. Ujišťuju tě, že to, co cítíš, je naprosto normální.“ Položil svoje pití a postavil se. „Pojď, jdeme se bavit, dokud nebudeš méně naštvaný a připravený jít domů.“
***
A cítil to.
Bill s ním žil méně než týden, ale jeho nepřítomnost jen po několika hodinách byla nepřístojná.
Nikdo, kdo by s ním seděl na verandě, nikdo, kdo by chrochtal smíchy při sledování televize, nikdo v domě, kdo by s Tomem byl po smrti jeho rodičů.
Část něho opravdu chtěla svého bratra zkontrolovat, ale samozřejmě, neměl na něj číslo.
Zvuk zvonku ho okamžitě zvedl z jeho zármutku, byl trochu pobavený, když na dvorku před domem uviděl své dva nejlepší přátele.
„Jen jedno auto na příjezdové cestě,“ poznamenal Gustav.
„Bráška odjel koupit cigarety?“ zeptal se Georg.
„Bráška se mi vyhýbá. Pojďte dál, kluci.“
„Ne.“ Georg ho vzal za ruku a vytáhl ho z domu. „Ty jdeš s námi.“
„Cože? Unášíte mě?“ zeptal se Tom, když vlezl dozadu Georgova Trailblazeru.
„No, nemáme na sobě masky,“ poukázal Gustav. „A nepoužili jsme ani hadr namočený ve chloroformu, takže to není pravý únos. Mimo to, ty ses nebránil.“
„Kam jedeme?“
„Nech se překvapit,“ řekl mu Georg trochu záhadně.
Najeli na dálnici a za chvíli odbočovali do opravdu zašlého, zničeného obytného komplexu, který Tom v životě neviděl.
„Tohle je Colonial Court.“
„Zní ti to povědomě?“ zeptal se Gustav, podíval se na kamaráda do zpětného zrcátka.
„Tady žil Bill.“
Georg zastavil před první budovou. „Nemám ponětí, která budova byla ta jeho, ale tohle by mělo stačit.“ Odpoutal se a otočil se čelem k Tomovi. „Nechtěls to udělat po Billově způsobu, tak jsme se rozhodli udělat to po našem.“
Všichni tři vystoupili a stáli u Georgova auta. Tom se rozhlédl po starých budovách s vybledlou omítkou a popraskanými okny, s odloupávající se barvou ze dveří. Na zemi se válely odpadky, byl slyšet křik a pláč dětí.
Všechno kolem něj mu nahánělo husí kůži.
„Pojďme odsud, kluci,“ řekl a otevřel svoje dveře.
„Už to chápeš?“ zeptal se ho Georg.
„Jo,“ vydechl Tom a podíval se z okna. „Už to chápu.“
***
Bill prakticky odhopsal z kina ven, opravdu si užil film, který s kamarádem viděli.
„Co takhle jít na další?“
„Někdy se musíš vrátit domů, Bille.“
„Já vím, já vím.“ Skousl si Bill zamyšleně ret. „Dobře, jdeme. Hodím tě domů.“
Hodil Andyho zpátky k němu do bytu, a konečně se vrátil domů. Před domem viděl zaparkované neznámé auto, pamatoval si, že se Tom zmínil o tom, že by se měli stavit jeho přátelé.
„Asi se budu muset snažit být společenský,“ zamumlal si pro sebe, když zaparkoval auto a šel domů. Zastavil se ve dveřích do obýváku, viděl kluka, kterého Tom nazýval Gustavem, jak drží kolem krku kluka jménem Georg, nejspíš se prali.
„Vzdej se!“ křičel Gustav.
„Nikdy!“ křičel Georg, snažil se ho bezúspěšně odstrčit.
Když si ale všiml Billa ve dveřích, Gustav pustil svého kamaráda na zem a zíral.
„Vole, vzdáváš to moc brzy.“ Postavil se Georg a taky zíral.
„Ahoj,“ usmál se Bill a zamával jim prsty.
„Ty musíš být Bill,“ oplatil mu Gustav úsměv, podal mu ruku. „Já jsem Gustav a tenhle chodící šampón je Georg.“
Bill si s nimi potřásl rukou. „Rád vás poznávám, kluci.“ Podíval se na Toma. „Čau.“
„Čau. Pojď dál, bavit se s námi.“
Tom to zřejmě myslel vážně, ale Bill nebyl připravený být milý.
„Díky, ale zítra mám práci v bistru. Musím vstávat v pět.“
„V jakém bistru?“ vyzvídal Georg.
„Galaxy, to nové v Carytown.“
„Oh jo, dobré burgery.“
„Tak, um, rád jsem vás poznal. Dobrou noc, kluci.“
Podíval se na Toma a odešel nahoru.
Bill se posadil na postel, věděl, že neusne. Věděl, že si s Tomem musí promluvit, ale také věděl, že to není možné, když tu jsou jeho kamarádi. A opravdu musí vstávat v pět. Ztěžka vydechl a odešel do koupelny, aby se připravil do postele.
autor: elvisfan
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
Bill a Tom sú si podobný viac ako si myslia. Gustava George sú hlavičky Tomovy to takto ukázať.
To jsem ráda, že Georg s Gustavem "přinutili" Toma pochopit.. Tak snad si k sobě budou hledat cestu líp a líp 🙂
Krásné!
Jak uz jsem psala v komentari k minulemu dilu, Tom ma skvele kamarady, i kdyz Andy je taky super. Nekdo jim musi otevrit oci. Doufam, ze si spolu Bill a Tom promluvi co nejdriv, at je to moc dlouho netrapi. Oba by s meli vic snazit pochopit a poznat toho druheho.
Moc se tesim na dalsi dil, dekuju za preklad ^^
Táto poviedka ma úplne dostala. Ledva čakám na pokračovanie. Strašne dobre sa číta a dej je úplne skvelý.
Bill a Tom majú skvelých kamarátov 🙂 som rada, že ich nenásilne donútili zamyslieť sa.
jo Tome, máš opravdu dobré kamarády, co se ti snaží ukázat pravdu .. SNad si pochopil v jakém stavu žil Bill a mohl by ses ho naučit víc ho mít rád a brát mezi sebe .. Tak jak se snaží i Andy ..
Tahle povídka je strašně krásná. Moc se mi líbí. Jsem teda vážně zvědavá, jak se bude vztah mezi Billem a Tomem vyvýjet dál. Tom by se mohl víc snažit a nebýt takový rozmazlený fracek, doufám, že mu to díky Gustavovi a Georgovi došlo 🙂
Další smutný díl už nechci 🙁 I když ono tohle bude asi vždycky svým způsobem trochu bolestné. To co bylo se hold vymazat nedá a při každé zmínce o Billově minulém životě se mi svírá srdce a chci někomu něco udělat zato, jak musel Bill žít. Doufám, že Tom konečně pochopil. Že konečně alespoň trošku chápe, jak musel Bill žít, jak se musel cítit. Samozřejmě taky doufám, že si co nejdřív promluví, protože takhle by to dál nešlo. Je to strašné okolo někoho jen tak chodit a nemít v něm jistotu. Opravdu doufám, že se to brzy napraví.
Tahle povídka je opravdu skvělá! Nádherně se čte a nápad je opravdu dokonalý. Naprosto mě tohle pohltilo a proto jsem ráda, že tu díly přibývají takhle brzy 🙂
LilKatie, děkuji za překlad! ♥