autor: Wind & Lady in Black
Tom
Bill výrazně posmutněl a posadil se, čímž se odtáhl ode mě.
„Jestli nechceš, tak to rovnou řekni.“
„Ne, o to nejde, jen…“
„Ty tu nechceš být se mnou,“ povzdechl si Bill a chtěl vstát, ale to jsem mu nedovolil. Stáhl jsem si ho k sobě do pevného objetí.
„Pokud ti to udělá radost, tak zítra přijdu,“ budu se muset ale sakra držet. Ale co budu dělat, až se budu muset proměnit? Nebudu se moct ovládat. Budu muset prostě zmizet a vrátit se dřív, než se Bill probudí.
„Jestli nechceš, nemusíš tu zůstat. Nebudu tě nutit.“
„Ale já chci. Chci, abys věděl, že mi na tobě záleží.“
„Opravdu? Vážně ti na mně záleží?“
„Záleží. A moc… zítra k tobě přijdu.“
„Děkuju.“
„Není zač… ale teď už musím jít. Je pozdě. Ale slibuju, že zítra za tebou přijdu.“
„Slibuješ?“
„Slibuju.“
„Tak dobře. Měj se hezky, Tome. Mám tě rád.“
„Já tebe taky, Billy.“
Naposledy jsem ho políbil, než jsem se musel sebrat a zmizet. Měl jsem šílený hlad, ale Billem jsem se živit nechtěl. Utekl jsem do lesa a ulovil srnu. Její maso mi postačí.
Bill
Když Tom odešel, ležel jsem na posteli a přemýšlel. Proč se Tom tolik bránil, když jsem se ho zeptal, jestli tu se mnou zůstane přes úplněk? Má snad něco proti měsíci? Proč ho Sally tolik nenávidí? Proč nechtěl, abych nahlásil toho psa? Začínám mít pocit, že tady něco nehraje. Ale co?
Protože jsem nemohl na nic přijít, nechal jsem toho a pustil do pokoje Sally. Je zvyklá, ale když je tu Tom, tak to nejde. Sally okamžitě zabrousila na postel a na místo, kde ležel Tom. Jen co to očuchala, začala vrčet. Vážně tady něco nehraje. Už to nemůžu přehlížet. Sally se takhle nikdy nechovala. Pokud jí někdo nesedl, dala mu to najevo, ale nikdy ne takhle.
„Sally… co se děje? Proč jsi taková?“ Sally seskočila z postele a začala čumákem šťouchat do místa, kde cítila Toma.
„Tom?“ jen jsem to řekl, Sally přestala a koukla na mě. Šťouchala do mě čenichem. Snažila se mi tím něco říct, tím jsem si jistý.
„Já?“ znovu přestala, a tentokrát mi stiskla ruku mezi zuby. Nekousla mě, ale držela.
„Tom, já… a kousání?“
Sally začala štěkat a běhat po pokoji. Snaží se mi tím naznačit, že mi chce Tom ublížit?
„Tom mi chce ublížit?“ možná se vám to zdá divný, ale já si myslím, že mi Sally rozumí. Zastavila se a začala štěkat.
„Ššš… Sally, klid. Vzbudíš mámu.“
Přestala štěkat, ale pořád na mě koukala, jako by očekávala nějaké moje rozhodnutí. A to taky vzápětí přišlo.
„Tom u mě zítra spí, takže budeš v klidu. Jasný? Jestli se ti nelíbí, budiž, ale ubližovat mu nebudeš. On mi totiž taky nikdy neublížil a tobě taky ne. Takže budeš hodná, jinak je to naposledy, co spíš se mnou v pokoji. Doufám, že jsme si rozuměli, mladá dámo.“
Sally zakňučela a schovala si hlavičku packama. Rozumí mi. Vím to.
Nevím, co proti němu pořád má.
Tom
Domů jsem se z lovu vrátil asi kolem půl druhý ráno. Na schodech jsem potkal Davida. Když viděl krev, zhluboka nasál.
„Ah… už jsem si chtěl myslet, že je Billa… ale jak koukám, je to jen srna.“
„Ztichni, idiote!“ zavrčel jsem na něj vztekle. „Proč jsi Billa tahal sem? Co kdyby se mu něco stalo, hmm?!“
„Měl jsem důvod.“ Utrousil Dave a chystal se odejít k sobě. Ale to jsem mu nedovolil. Několika rychlými skoky jsem byl u něj a chytil jsem ho za paži.
„Tak to bych moc rád věděl, jaký důvod jsi k tomu měl!“
„Podívej se na sebe a dojde ti to.“
„Hele, nemam náladu na ty tvoje hádanky… prostě mi narovinu řekni, proč jsi ho ohrozil!“
„Kvůli tobě, blbečku… podívej se na sebe, jak se chováš… pořád tvrdíš, kdo ví, jak ti na něm vůbec nezáleží, ale přitom jsi úplně posranej strachy, že mu někdo ublíží… včetně tebe… nemysli si… vyrůstali jsme spolu, myslíš, že nepoznám, co se děje? Ty ses do něj prostě zamiloval a neříkej, že ne, když je to tak… ale uvědom si, že on je člověk a ty vlk… navíc budoucí vůdce smečky… víš, co to znamená?! Aby sis mohl s Billem v klídku žít, musel bys zmizen hodně daleko odtud!“
Tímhle mě David dokonale uzemnil. Ale má pravdu… sám jsem si už dokázal přiznat, že mi na Billovi záleží víc, než je zdrávo… jenže… sakra, já bych se kvůli němu vzdal úplně všeho, jen aby se mnou byl šťastný… jenže to on nikdy být nemůže, protože to se nestává tak často. Člověk nemůže být šťastný s vlkem. Navíc… nevím, jak by přijal, kdybych mu jen tak řekl: „Jo a mimochodem, Bille, jsem vlk… o úplňku se nedokážu ovládnout, takže tě možná zabiju a sežeru… ale jinak je všechno v pohodě,“ to by asi nefungovalo.
Sklesle jsem se posadil na schody a svěsil hlavu mezi ramena. Ucítil jsem na rameni dotek a vedle mě zavrzaly schody, jak byly zatíženy dalším tělem.
„Hele, Tome… omlouvám se. Nechtěl jsem to říct zrovna takhle.“
„A jak jinak… vždyť to tak je, Dave… já… já ho…“ do očí se mi draly slzy, ale ještě jsem ani jednu tu slanou perlu nepustil na tvář.
„Miluješ ho.“ Nebyla to otázka… spíš to jen dořekl za mě. Mlčky jsem kývl na souhlas.
„Věděl jsem to… hele… neztrácej naději… něco vymyslíme.“
„Ale co? Dave, on… slíbil jsem mu, že dneska přijdu…“
„COŽE?! To nemůžeš myslet vážně! Vždyť je úplněk!“ vyjekl zděšeně Dave. Nedivím se mu. Taky bych se zděsil… a já se děsím. Děsím se toho, že se neudržím a ublížím někomu, koho… miluju.
„Já vím… ale… kdybys ho viděl… tolik mě prosil… nechtěl jsem, aby si myslel, že ho jen zneužívám, a když on po mně bude něco chtít, nebudu ochotný mu vyhovět. Chápeš mě?“
„Jo… a chápeš ty, že ho tím hrozně ohrozíš? Co když se neovládneš? On je pro tebe nic… když budeš vlk, jedním stiskem ho překousneš vejpůl… uvědomuješ si to, doufám.“
„Copak jsem tak blbej, abych tohle nevěděl?! Bože, Dave! Já vážně nevím, co dělat.“ Složil jsem hlavu do dlaní. První perla zoufalství mi stekla po tváři… kdy naposledy jsem plakal? Hmm, jako štěně.
„Tak tam nechoď…“
„Tobě se to řekne… to si Bill bude myslet, že na něj kašlu a bude to všechno v háji. To nejde… mě napadlo, že bych zmizel, ještě než se proměním. Uspím ho a zmizím… a pak se vrátím dřív, než se vzbudí.“
„Představuješ si to nějak jednoduše… co když nebude chtít spát? Co pak?“
Dave má pravdu. Tohle nemusí vyjít… zvlášť, když Bill říkal, že se rád dívá na úplněk. To neusne celou noc… ačkoli…
„Třeba v mojí přítomnosti usne. Doteď usnul vždycky, když jsem byl s ním.“
„No… být tebou, tak si to moc nemaluju. Víš, co se říká… co se může podělat, to se podělá.“
„Heh… Murhpyho zákony.“
„No, ty se směješ… ale ony vážně fungujou.“
Smutně jsem si povzdechl.
„Tak co mám teda dělat?“
„Nechoď tam.“
autor: Wind & Lady in Black
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Achjoooo Bill bude strašně zklamanej…:(
Vážně doufám že tam nepujde 😀 😀 Nechci aby se Billovi něco stalo
Doufám že tam Tom nepujde a že se nic zlého nestane.
No tak ja si myslim, ze tam Tom pujde. Ale netusim, co se bude dit, snad Billovi neublizi. Dave se ted projevil jako dobry kamos. Ja nevim, Tom nemel Billovi slibovat, ze tam za nim prijde. Uz se z toho nemuze vyvlict, aniz by Billa nezklamal. Kdyby si tak vymyslel lepsi vymluvu.. Ted jen budu doufat, ze se nestane nic hrozneho, i kdyz vim, ze stane. Aspon, ze bude ta druha rada, snad se to tam spravi.
No, jsem dost napnuta, nemuzu se dockat dalsiho dilu 🙂
Som zvedavá čo urobí Tom. Ale nejako sa rozísť musia, keď bude druhá rada, takže mám z nasledujúcej kapitoly celkom strach 🙁 je mi ich oboch ľúto:(
Tak tohle byl opravdu smutný díl 🙁
Nejen, že se mi vůbec nelíbí to, že se vlastně Tom ´nemůže´ zamilovat do obyčejného člověka. Že by kvůli tomu musel odejít ze své smečky a s Billem nejspíš někam utéct. Co to je za blbé zákony? Tohle bude ještě hodně zajímavé a nejspíš i hodně smutné.
Pak mě teda malinko rozveselil David, který se konečně choval jako kamarád, pochopil, co se Tomovi ´stalo´ a snaží se mu nějak pomoci.
Ale strašně se děsím toho, co se ještě stane. Tak jako tak to dopadne určitě špatně tahle řada. Buď Tom nedojde a Bill bude zklamaný a bude si myslet, že jej Tom nemá rád a nebo Tom dojde a to nechci ani pomyslet na to, co se bude dít. Achjo. Jsem z tohoto vážně smutná. Další díl netrpělivě očekávám, ale zároveň se ho vážně i trošku bojím. Nevím, co od něj čekat a nechci, aby Bill nějak trpěl.
Děkuji za další díl :))