autor: Pajule
Nebojte, díly budou přibývat 🙂 Jen trochu pomaleji 🙂
Nemám rád loučení.
Druhý den ráno
Ne, světlo! A moje hlava! Au!
Moc světla! Zchumlám se zpátky pod peřinu a nesouhlasně zamručím. Uslyším jen zvonivý smích. Postel se se mnou prohne, jak se někdo posadí těsně vedle mě.
„Nechtěl jsem tě budit, ale už je jedenáct a Jimmy odjíždí. Říkal jsem si, že by ses s ním rád rozloučil,“ mluví moc hlasitě. Bill.
„Ááá, zatáhni a potichu, prosíím!“ zaskučím. Ucítím, jak mě někdo hladí po vlasech. Někdo… logicky – je to Bill. Nějak se mi nespojují myšlenky. Tak tohle je kocovina, jo? Kurva, proč lidi pijí alkohol! Vždyť je to
příšerný!
„Víš, zlato, když otevřeš oči, tak zjistíš, že jsem ten nejúžasnější Bill na světě, protože jsem ti přinesl super věc,“ zasměje se Bill. Nezatáhl, a tak mám před očima ruku a všemi silami si bráním oči, aby mi do nich čistě náhodou nepronikl jen jeden jediný paprsek světla.
„A co to je?“
„Otevři oči a uvidíš to,“ pobídne mě. Osvobodím tedy jedno oko zpod svojí ruky a uvidím, jak Bill drží sklenici plnou jakési žluté tekutiny.
„Pořád tu zůstává jedna otázka – co to je?“ podívám se na něj nechápavě a s námahou vykouknu zpod ruky i druhým okem.
„Vyprošťovák. Trošku by ti to mělo pomoct od kocoviny. Na, vypij to. Celý,“ podá mi sklenici do ruky. Krásně studí. Tekutina voní po citrónu. Jak řekl Bill, vypiju to.
„Díky,“ pokusím se o úsměv, ale myslím, že z toho vznikne jen prapodivný úšklebek.
„Tak, teď se obleč-“ zarazím Billa tím, že proti jeho puse nastavím dlaň. Rukou zvednu peřinu a zjistím, že jsem nahý. Bill se začne hihňat. Asi mám moc fajn výraz.
„Jakto? Jako… je pravda, že si pár věcí nepamatuju, ale vím, že jsem šel spát oblečený!“ zahuhňám a nechápavostí vytřeštím oči. Bill už se směje. Asi musím působit dost vtipně.
„Triko sis sundal sám, Tomi. A kalhoty jsem ti pro změnu sundal já – neustále ses na mě v noci tlačil a víš – nebylo to moc pohodlný. Jen se mi to trochu nepovedlo a stáhl jsem ti i boxerky. A věř mi, nasazovat už se mi vážně nechtěly. Ale teď už dost řečí, oblékni se, ať se můžeme jít rozloučit s Jimmym,“ s těmito slovy Bill odešel z chatky. Slyšel jsem, jak vyšel ven a posadil se na schody před chatkou. Neotálel jsem a – v rámci možností – co nejrychleji jsem se začal oblékat. Pak už jsem si jen promnul oči, nazul boty a vyšel před chatku. Svítící slunce bylo oslepující.
BILL
Je krásně. Zůstal jsem sedět venku na schodech, abych se v pohodlí mohl vyhřívat na sluníčku. Po chvíli jsem uslyšel tiché vrznutí dveří. Tom. Udělal dva kroky, zůstal stát těsně za mnou a po chvíli mi dal pusu na temeno. Usmál jsem se, úsměvu nešlo zabránit.
„Můžeme jít?“ zeptal jsem se ho a vstal jsem. Když jsem se otočil na Toma, vyprskl jsem smíchy. Na půlce obličeje měl otlačené ohyby polštáře nebo peřiny, pod očima měl obří kruhy a tvářil se sakra hodně kysele, jak mu svítilo sluníčko do očí. Nechápavě se na mě díval, jak se mu směji do obličeje. Vynaložil jsem proto veškerou svoji snahu, abych se přestál smát, a soucitně jsem se na něj podíval. Teď se na mě díval ještě víc nechápavě. Docela by mě zajímalo, co se mu tak asi může honit hlavou. Musí si o mně myslet, že jsem psychopat.
„Co?“ zašklebí se ještě víc. Znovu se začnu smát, ale tentokrát se přestanu smát okamžitě. Stoupnu si o schod výš, tak abych byl na stejné úrovni jako Tom. Chytnu jeho obličej do dlaní a usměji se na něj.
„Myslím, Tomi, že už bys pravděpodobně neměl tolik pít. Víš… já se ti nechci smát, ale vypadáš opravdu vtipně…“ taktně se odmlčím. Tom jen nechápavě zvedne obočí. Celý je takový… nechápavý.
„Někde něco mám? Oblékl jsem si triko naruby? Nebo snad kraťasy? Mám každou botu jinou? No nemám. Týjo, tak mám něco ve vlasech? Trčí mi do všech stran? Nebo mám něco na obličeji? Billy, řekni mi toooo!“ zakňučí jak malé děcko. Prohlíží se, ohmatává se, zda teda někde něco má nebo nemá. Začne se tvářit zoufale, jak nemůže nikde nic najít. Ťunťa. Začnu se znovu smát. Je
úplně mimo.
„Tak nepopírám, že tvým vlasům by kontakt s hřebenem prospěl, ale vlastně to není zas tak strašný. Pokud se koukám dobře, tak boty máš stejný, triko fajn, kraťasy taky. Ale myslím,“ nakloním se k němu, rty přiložím k jeho uchu a začnu šeptat: „že bych asi měl zkontrolovat, jak to vypadá pod kraťasy…“ provokativně zajedu jedním prstem pod lem kraťasů a vydechnu horký vzduch na jeho ucho. Tomova odezva je jasná – zhluboka se nadechne a pak dlouze vydechne. Prst vytáhnu a od Toma se odkloním. Začnu opět mluvit normálně: „Víš, ve skutečnosti jsem ti ale chtěl říct, že na půlce obličeje máš otlačený záhyby polštáře, máš strašně malý oči a vypadáš prostě vtipně. Aneb jak se Tom opil…“ začnu se znovu smát a od Toma o krok poodstoupím. Jsem opět o schod níž než on.
„Ty! McCloude! Neser mě! Ty si tu ze mě normálně utahuješ! Pak mě to… a to… a! A!“ rozčílí se. Dál se směju.
„A? Pak se tě dotknu, rozpálím tě a ty jako nejvíc sexuchtivej člověk na světě po mně skočíš, protože jsem tě tím prstem pod lemem kraťas neskutečně rozvášnil, jo?“ ano, ve skutečnosti se bavím skvěle. Tom se zprudka nadechne a nafoukne se jak ježík. Zůstane chvíli nečinně stát, až se po chvíli začnu bát, jestli se neudusí.
„Ty sviněěěě!“ vrhne se na mě. Teď už se směje i on. Nečekaně na mě však skočí. Neustojím to a oba dva se skutálíme ze schodů. Dál se smějeme jako dva blázni. Bože, dá se tohle nějak vysvětlit? Hmm, asi nedá, prostě dva blázni.
„Miluju tě, Tome,“ vypadne z mých úst automaticky. Tom se dál směje, ale já se uklidním. Spojení ,miluju tě‘ už z mých úst vyšlo mnohokrát, ale myslím, že tohle bylo poprvé, kdy to bylo opravdu upřímný.
JIMMY
Kde jsou ti dva? Za deset minut musím nejpozději vyjet, abych v pohodě dojel na letiště, odbavil se a stihl letadlo. Přemýšlel jsem, že bych za nimi zašel, ale nerad bych je v něčem – ehm – vyrušil. To, že se spolu vyspali, mi tak nějak došlo. Ne, Jimmy, o tomhle nepřemýšlej, protože jinak tvoje myšlenkový pochody dojdou-
„Jimmy, promiň! Nemohl jsem Toma vytáhnout z postele, nechtělo se mu vstávat. To, předpokládám, chápeš,“ zašveholí mi Bill do ucha. Vyleká mě, jak přeruší můj myšlenkový tok.
„Je mi to jasný,“ ušklíbnu se. Ono to je prostě jasný.
„Jimmy! Tak to vůbec není!“ přidá se do debaty Tom. Vypadá vtipně. Podívám se na hodinky. Hmm, musím jet. Nemám rád loučení. Ale myslím, že v tomhle případě to nebude tak strašný jako v případě Toma a Billa. Na to jsem docela zvědavý
– jak to dopadne…
autor: Pajule
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
Jsem taky zvědava jak to mezi nima bude.
Kluci jsou spolu úplně zlaťouncí 🙂 A moc se mi líbí, jak šťastní spolu jsou..jenom mám strach, na jak dlouho. protože já na jejich loučení nejsem zvědavá, já se ho přímo děsím! :/ Vážně si nedokážu představit, že by ti dva měli být od sebe a jak to bude probíhat. Fakt se děsím 🙁 Ale tak nechám se překvapit, a třeba budu nakonec mile překvapena..i když v to pochabuju 😀
Jinak Tom je pořád takový milounký 🙂 Jak měl strach, že má naruby tričko nebo každou botu jinou 😀 Ho si prostě nejde nezamilovat 🙂
Děkuji za další díl! :)))