autor: Starling011
Část druhá
Bill se silně otřásl, když v něm led roztál a Gustav ho nechal vypustit vodu. Když byl prázdný, Gustav vzal velké dildo a ukázal ho Billovi.
„Teď to olízej,“ řekl. Bill ho párkrát olíznul a zhnusil se nad gumovou příchutí. Když otevřel pusu, aby ho vzal dovnitř, na jeho líci přistála facka. „Řekl jsem: lízej.“ Bill navlhčil tu stranu, která k němu byla otočená, a díval se, jak to Gustav zkoumá.
„Myslíš, že to v tomhle stavu hezky vklouzne do tvé dírky?“ zeptal se Gustav a Bill zavrtěl hlavou a představoval si, jak by to pálilo. „Lízej to.“ Nastavil Billovi suchou část a Bill se ujistil, že to olízal pečlivě. Když Gustav ustoupil a přesunul se za něj, viděl Bill, že jeho snaha byla zbytečná, Gustav na dildo přidal i lubrikant, ale nebyl moc sdílný.
Bill byl vděčný, že mu bylo umožněno oddechnout si po tom strašném šokovém zařízení. Gustav to překryl rukou a musel to zapnout, protože to začalo vibrovat. „Oh, líbí se ti to, tvoje prdelka to právě úplně spolkla.“ Bill nechtěl přiznat, že Gustav má pravdu, ale jeho tělo nespolupracovalo. Nechal Billa, aby mu poděkoval za dáreček, a hrál si s ním, dováděl jej téměř k vrcholu, pak přestal a nic se nestalo.
„Můžu se udělat?“ zaprosil Bill, už se ztratil v tom, kolikrát se to stalo.
„Ne,“ řekl Gustav a Bill očekával, že se všechny příjemné pocity vytratí. Když jej Gustav začal znovu šukat hračkou a znovu spustil vibrace, Bill se zachvěl.
„Prosím, pane, nechte mě se udělat,“ Bill teď žebral. Jeho tělo neposlouchalo pokusy o zastavení. Pokud mu Gustav nedá povolení, Bill se i tak udělá a bude potrestán.
„Hmmm… Myslím, že se můžeš udělat,“ řekl Gustav, Bill vydechl úlevou a o chvíli později jeho sperma vytrysklo ven, pokrývajíc jeho bříško, hrudník a stehna, a několik dávek dopadlo na koberec. Dildo bylo vyndáno, a hned na to ucítil rákosku švihnout přes jeho záda.
„Jsi tak nepořádný. Co říkáš na to, žes mi ušpinil koberec?“
„Promiňte, pane,“ řekl Bill. Byl v šoku, protože byl ještě pořád přecitlivělý z orgasmu a rákoska bolela o dost víc, než předpokládal, že bude. Po několika dalších úderech mu Gustav uvolnil ruce a zatlačil ho na zem.
„Ukliď to.“
Když Bill zaváhal, protože si nebyl jistý jak, Gustav ho natiskl tváří dolů na koberec. Bill pochopil, že to má slízat.
Otřepal se a udělal, jak mu bylo poručeno. „Teď se odplaz k posteli a zůstaň na čtyřech,“ řekl Gustav. Tohle byla ta část noci, které se Bill děsil, ta část, kde si ho Gustav vezme tvrdě a rychle.
Bolelo ho téměř všechno a věděl, že ráno bude celý rozlámaný. Doufal, že Tom na něj čeká s aspirinem. Bill se doplazil k posteli a ztěžka se na ni vyšplhal, a postavil se na všechny čtyři. Gustav ho nesvázal, pouze mu odtáhl nohy od sebe a Bill je tak nechal.
Gustav pak položil pevnou ruku na jeho záda a zatlačil je dolů. Bill přistál na předloktích, tvář zabořenou v polštářích, záda prohnutá. Cítil, jak se Gustav vzal do ruky a roztáhl mu půlky od sebe, aby druhou rukou odhalil jeho dírku. Přiložil k ní žalud a vešel do Billa jedním silným přírazem. Ráznou rukou udržel Billa na místě. Bill bolestí téměř vykřikl. Gustav byl větší než dildo, Bill byl napjatý a citlivý díky předchozímu orgasmu, a Gustav přirazil proti jeho zadku a nohám, na kterých byly zářivě rudé, na dotyk citlivé podlitiny od rákosky.
Gustav mu nechal trošku času, aby se přizpůsobil, a nasadil pravidelné tempo. Bolest a potěšení se v Billově těle přely o nadvládu. Byl napůl tvrdý, protože Gustav mu přirážel na prostatu, ale nemohl říct, že byl vzrušený, protože Gustav každou chvíli narážel na jeho zdevastovanou a potlučenou kůži. Billovy černé slzy volně tekly a vpíjely se do červeného hedvábného polštáře pod jeho tváří. Gustav přirazil ještě několikrát a zarazil se do Billova zadku, když se udělal, zaplňujíc jeho vnitřnosti. Bill si v šoku uvědomil, že Gustav na sobě neměl kondom.
Bill byl otestován týden před svým uvedením a byl rád, když mu Tom řekl, že je čistý. Zkonstatoval, že Gustav musel ty výsledky dostat, a vzal by si kondom, kdyby Bill nebyl čistý. Doufal, že Gustav sám čistý byl.
Gustav z něho vyšel a zatlačil Billa tak, aby si lehl na bok.
„Vedl sis dobře,“ řekl a Bill se na něj odmítl podívat a zadržel slzy. Nebude brečet před tímhle mužem. To byla jediná věc, kterou neudělá. „Tak pojď, jdeme tě umýt a vrátit Tomovi.“
„Prosím, nechte mě samotného,“ řekl Bill.
„Mistři musí ošetřit, co způsobili,“ řekl Gustav a opatrně vzal Billa za ruce a vytáhl ho nahoru, pak do stoje. Gustav jej pozorně dovedl do vany, která byla znovu naplněná teplou voňavou vodou. Voda měla perfektní teplotu a Bill se cítil, jako by mu bylo znovu pět a vylezl na strom přesně do sršního hnízda. Jeho otec ho dovedl domů a mamka mu nachystala koupel a nalila do vody lék.
Poté se cítil lépe.
Když Gustav smyl pot, sperma, make-up a vosk, voda uklidnila jeho pokožku a Bill si uvědomil, že ve vodě byl nějaký uklidňující olejíček.
„Ven,“ řekl Gustav a pomohl mu vylézt z vany. Znovu vetřel do jeho kůže hydratační mléko a pečlivě mu vyčesal vlasy, které mu předtím umyl šamponem a kondicionérem. Pak mu pomohl zpět do zeleného roucha a Bill sebou cuknul, když se otřelo o pořád citlivé šrámy na jeho zádech. Gustav se sklonil dolů a odstranil vázání kolem Billova pasu. To uvolnilo část napětí.
*~*
Tom přecházel po pokoji a přemýšlel, co mohl Gustav Billovi dělat. Přál si, aby se už vrátili zpátky. I navzdory tomu, že věděl, že všechny stěny jsou zvukotěsné, stražil uši, zda něco neuslyší. Všechno, co ale slyšel, bylo vzdálené kapání vody a tlumené hlasy jiných mistrů a otroků za dveřmi. Když se dveře otevřely a Gustav vešel dovnitř s trochu kulhajícím Billem, stálo ho to všechny zbytky sebeovládání, aby nevyrazil vpřed a neshrábnul Billa.
Věděl, že za prvé by to bylo nevhodné, a za druhé, Bill byl pravděpodobně ubolenější, než dával najevo.
„Je vážně velmi dobře vycvičený,“ řekl Gustav a potlapkal Billa těžkou rukou po rameni. Přes Billovu tvář proběhla bolest a on zatnul zuby, dokud ruka spočívala na místě. „Musíme si to někdy znovu zopakovat.“
V Billově tváři se zračila čirá nenávist, když Gustav opustil místnost, a pak nasadil klidný výraz, jako když vešel dovnitř.
„Jak moc ti ublížil?“ zeptal se Tom.
„Můžu… tohle bolí,“ řekl Bill a zatahal za roucho. Tom k němu přešel a vysvléknul mu ho, dával přitom pozor na jeho záda, která vypadala, že to odnesla nejvíc. Podlitiny na jeho zádech již začaly otékat a zabarvovat se do fialova. Všiml si maličkých značek a kategorizoval je jako popáleniny od vosku ze svíček; Tom si jich užil dost, když si ho vzal Gustav. Více ho však znepokojoval fakt, že Bill se zašklebil při každém kroku a zněl chraplavě.
„Proč si nejdeš lehnout? Přinesu ti vodu,“ řekl Tom. Bill jenom opatrně přenášel váhu na nohách a Tom viděl modřiny dole na jeho šlapkách. Tohle bude bolet ještě několik dní. Tom nalil sklenici vody, když si Bill lehl na bok.
„Díky,“ řekl Bill tiše. Tom pohladil vlasy, které byly hebké a tmavé, a bledá pleť na jeho lících byla taky jemnější než obvykle. Takže Gustav byl pořád úchylný na jemnou kůži a vlasy.
„Zítra ti přinesu šampón a pořádný kondicionér na vlasy. Holky jako Sarah dostávají takové věci automaticky, já na to prostě jenom zapomněl,“ řekl Tom, natáčejíc si pramínek tmavých vlasů na jeden z prstů. Dostal za to od Billa jemný úsměv.
„Já na to zapomněl taky,“ odpověděl Bill, podávajíc mu prázdný pohár.
„Co bude se Sarah?“
„Běžná populace znamená velmi malou ochranu. Takže pravděpodobně bude ve velmi zlém stavu asi tak měsíc, pokud tam tak dlouho zůstane. Otroci z běžné populace jsou také ti, kteří se starají o chod domu spolu s dcerami mistrů. Dělají práce v kuchyni, úklid, praní a… zábavu,“ Tom zaváhal při posledním slově.
„Co myslíš tím, dělat zábavu?“ zeptal se Bill.
„Můžu ti to ukázat, až se na to budeš cítit,“ řekl Tom a povzdechl si, nic míň od Billa neočekával.
„Ne dnes,“ řekl Bill. Bylo to podivné, ale po hororech, co zažil dnes v noci, měl celkem dost jasnou představu o tom, co znamenalo dělat zábavu.
„Ok, chceš jíst?“ zeptal se Tom.
„Ani ne, chci už jenom spát,“ odpověděl a Tom přikývl. Bill už ani neviděl, jak Tom došel ke stolu, tak rychle usnul.
*~*
Další ráno přišel Tom brzy a řekl strážím, co bude potřebovat. Pak zaběhl dolů do hlavní jídelny, kde nebyl od doby, kdy dostal Billa. Dal Billa pod speciální ochranu na další měsíc, nikdo neměl povoleno se ho dotknout. Bylo to zajištěno Jorgem, který po tom, co viděl škodu, která na Billovi byla napáchána minulou noc, souhlasil. Pokud tohle někdo poruší, bude odveden do vazby a potrestán.
Tom sebral teplou snídani a ovocný džus, což byl rozdíl od jejich běžné snídaně, která se skládala z kousků ovoce a vody. Když se vrátil, strážný nechal na stole šampon, kondicionér a aspirin, a odešel. Bill rozespale mrkal, a když se dveře otevřely, okamžitě vystřelil do sedu. Tom s vážnými obavami sledoval, jak bolest přebleskla Billovou tváří. Tehdy ráno, když byl Tom s Gustavem, se pohnul moc rychle a bolestí omdlel.
Tom k němu opatrně přešel, donesl mu malé pilulky a sklenici pomerančového džusu. Bill se usmál nejvíc, jak uměl, když si to od Toma bral. „Díky,“ řekl.
„Po snídani půjdeme do sprch, a pokud bys chtěl, tak se můžeme projít, možná uvidíme Sarah,“ řekl Tom a viděl, jak se Billův úsměv o trochu zvětšil, když polknul léky.
„To zní hezky,“ odpověděl Bill a pomalu se natáhl a vstřebával bolest svalů, když se snažil nepohnout se rychle.
„Jseš v pohodě?“ zeptal se Tom a přešel blíž ke stolu.
„Ale jo. Koneckonců, chápu, proč se nemůžeš postavit Gustavovi, takže k tobě necítím nenávist, jakou jsem cítil, když na mě zaútočil Georg,“ Bill odpověděl, pochopil otázku lépe, než si Tom myslel, že pochopí. Věnoval Tomovi úsměv, když si uvědomil menší šok. „Za posledních pár měsíců jsem tě dost dobře poznal.“
„Očividně,“ řekl Tom a Bill se opatrně postavil.
„Udělal ti někdy něco podobného?“ zeptal se Bill.
„Gustav má rád lidi, kteří se brání, což jsem nedělal, takže se mě už více než tehdy nedotknul,“ řekl Tom.
„Tak mě možná nechá na pokoji,“ řekl Bill a pookřál, když aspirin začal zabírat.
*~*
Zbytek dne přešel v klidu, Bill zjistil, že s rozsahem poškození, kterým si jeho tělo prošlo, nezvládá procházení se po okolí. Jenom ztěžka byl schopný stát pod vodou ze sprchy dost dlouho na to, aby se umyl. Tom rozhodl, že se vrátí zpátky do pokoje a Bill to uvítal, usadil se do okna, když se Tom vytratil kvůli nějakému úkolu, a dopadla na něho nuda.
Poslední dobou byl zvyklý nudit se, bylo to pro něj v těchto dnech běžné. Nuda byla lepší než její alternativy, tak si vychutnával tiché momenty znuděné prázdnoty. Dali mu čas na to, aby se dal dokupy, takže ho nezlomili. Taktéž využíval tenhle čas na vzpomínání na domov, na oba, na Washington i New York. Dalo mu to čas na to, aby si vzpomněl na své přátele a rodinu, rád by věděl, jak moc se o něj báli.
Všechen tenhle čas využíval na ještě jednu věc, která pravděpodobně nadělala více škody než užitku; představoval si, co by se stalo, kdyby se dostal pryč z tohohle místa. Představoval si, jak objímá svou mamku a tátu, jak objímá a líbá Andyho. Představoval si, jak šťastný by každý byl, kdyby ho znovu viděl, a jak by jim povídal o tomhle místě. Jeho táta by zavolal policajty a oni by srovnali tohle místo se zemí a zachránili všechny ty ubohé duše tady. On a Tom by si byli schopni vypěstovat přátelství mimo tohle peklo.
Děsilo ho to, ale zároveň mu to dávalo jistý pocit naděje, takže většinou usnul dřív, než se do toho moc zahloubal. Byl už v polospánku, takže nepostřehl otevření dveří ani Tomovu ruku, která dopadla na jeho rameno dřív, než se přinutil uhnout pohledem od své fantazie. Bouchl se hlavou o parapet a cuknul sebou.
„Promiň,“ řekl Tom, a díval se, jak si Bill opatrně přejel rukou tam, kde ho hlava bolela.
„Moje chyba, byl jsem mimo,“ odpověděl Bill. Tom to věděl, viděl Billa ztratit se ve vlastních myšlenkách již mockrát, když měl tu příležitost. Byl zvědavý na to, o čem Bill teď přemýšlel, protože měl na tváři malý pošetilý úsměv a jeho hnědé oči ztratily ten lovený výraz, který měly celou dobu, co tady byl. Nechtěl se ptát, protože chtěl, aby Bill měl něco, co bylo jenom jeho a udrželo ho příčetného na tomhle místě.
„Potřebuješ něco?“ zeptal se Tom a Bill zavrtěl hlavou a uhnul, aby si Tom mohl sednout vedle něj. „Víš, tak moc, jak si přeješ, aby ty hory znamenaly, že tvůj domov je blízko, tak moc je to nepravděpodobné. Jsme pravděpodobně v Mexiku, nebo tak někde, kde nás nikdy nikdo nenajde. Tohle místo je navrženo tak, aby se odsud nikdo nedostal. Pokud by jenom jeden člověk uprchl, byl by tady tomu všemu konec. Udělalo by to více škody než užitku, lidi tady už nevědí, jak fungovat v reálném životě.“
„Takže bych se měl vzdát a hrát mrtvého? Tak jsem nebyl vychován. Může být tvojí prací mě zlomit a může to být způsob, jak bylo tohle místo navrženo, ale byl jsem vychován, abych byl silný a abych bojoval o to, co chci, což je taky důvod, proč jsem skončil na NYU a proč se nechystám zemřít, nebo se nechat zabít na tomhle místě. Já si najdu svoji cestu ven,“ řekl Bill.
„Pokud si to budeš myslet i nadále, tohle místo tě opravdu zničí,“ řekl tiše Tom. Pamatoval si, kým býval tehdy před třemi roky, dokud se poprvé nedostal Georgovi pod ruku. Byl si stejně jistý tím, že se odsud dostane, že ho jeho rodina najde, a jistý tím, že je tak blízko domova na to, aby ho našli. Tohle místo zdevastovalo jeho naději a pomalu ji překroutilo v cynizmus a útrapy.
Bill měl jistou jiskru a vzdor, který si Tom pamatoval, že taky míval. Doufal, že si to uchová, i když věděl, že jeho prací bylo je zničit. Vnitřně s Billem cítil; možná, že tenhle veselý člověk byl právě ten, který je všechny zachrání od jejich osudu v téhle nejtemnější kobce pekla.
*~*
„Mami, budu v pořádku, pokud mě nepustíš, tak zmeškám let,“ řekl Bill, když jeho máma pokračovala v drcení jeho osoby. Gordon se na ně díval s pobavením vepsaným ve tváři. Bill odmaturoval zrovna tohle léto a byl přijat na NYU. Vypadalo to, že Simone má jeho propuštěním větší problémy, než si přiznala.
„No tak, Simone, vážně musí jít. Nebude to pro něj moc dobré, když zmešká let a nebude mít dost času se zorientovat,“ řekl Gordon, a konečně odlepil Simone z Billa, kterému už hrozilo udušení. „Bav se, ukaž New Yorku, kdo je boss.“
„Díky, Gordone,“ řekl Bill a spěchal, aby podal letušce svou palubní vstupenku. Andy ho chytil za ruku a odešli pryč na palubu letadla, které je mělo dopravit do New Yorku. Oba zamávali, a pak si šli najít svá místa. Simone jim mávala zpátky a sušila si při tom oči. Gordon se usmíval nad svou přecitlivělou ženou a zamával taky. Bill bude v pohodě, byl silný, sebevědomý mladý muž, který následoval své sny a své srdce.
Billovi se chtělo brečet, když se vzbudil do temnoty svého pokoje, který mu byl vězením. Nenastupoval do letadla s Andyho teplou rukou v jeho vlastní, nemával svým rodičům. Byl to sen a byl tak živý, veselý a hřejivý, že se Bill cítil, jako kdyby tam opravdu byl. V tuto chvíli mu máma chyběla tak moc, že jeho zábrany praskly a zbortily se.
O chvíli později vzlykal tak moc, že nemohl dýchat. Bolelo ho tělo, v hlavě mu hučelo, ale zlomené srdce, kterému právě čelil, bylo o mnoho horší. Intenzivně kašlal a byl blízko onemocnění, když se dveře otevřely a Tom vešel dovnitř. Byl překvapený, když viděl Billa brečet tak moc, že pomalu fialověl. Poznal, že stesk po domově na něj konečně dolehl, a tak držel Billa, zatímco vzlykal.
„Je ti lépe?“ zeptal se Tom, když se Bill uklidnil.
„Ne,“ odpověděl, jeho dech se ještě pořád nepravidelně zadrhával.
„Na co jsi vzpomínal?“ zeptal se Tom.
„Nevzpomínal jsem, usnul jsem a měl jsem vážně hezký sen,“ odpověděl Bill. „Byl o dni, kdy jsem nastoupil do letadla do New Yorku. Pamatuju si, jak mě máma téměř zabila, protože mě objímala tak pevně, a Gordon jak mi říkal, abych ukázal New Yorku, kdo je tady pán. Pamatuju si na Andyho a na to, jak přesně věděl, co udělat, aby mi zabránil sprintovat pryč z letadla zpátky za rodiči. Byl jsem tak vystrašený, že je svým odchodem ztratím.“
„Já neměl šanci rozloučit se s mámou,“ řekl Tom. „Šel jsem domů od kámošky, když mě vzali. Bylo mi sedmnáct.“
Seděli v tichosti ještě nějakou chvíli, dokud se Billův dech nevrátil do normálu, ale nepokusil se vyklouznout z Tomova objetí.
autor: Starling011
překlad: Psycho
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
Bille, ale asi se budes msuet smirit s tim, ze jediny pritel ted pro tebe je Tom a nikdo jiny .. Ale snad se odtamtud dostaneme spolu a budete spolu i vvenku .. ale kdo vi ..
Doufám že s tama Bil dostane je mi ho líto 🙂
Je mi Billa i Toma hrozne lito, ale kdo vi, treba se odtamtud vazne jednou dostanou. Aspon v to doufam. Moc se mi tenhle dilek libil 🙂 Dekuju za preklad :3
Billa mi je tak veľmi ľúto. Dúfam, že raz sa od tial naozaj dostanú. Ďakujem za preklad.
tyvoleee 🙁 doufam že se z tama dostanou
Já toho Gustava opravdu nenávidím! :/ To je snad první povídka, ve které je on ten špatný…a kdyby jenom špatný! On je přímo netvor! :// Chtělo by to nějakou vzpouru! 😀 Ale to pochybuju, že přijde, protože já sama kdybych tam byla, tak bych byla tak vystrašená, že by mě myslím ani myšlenky na nějakou vzpouru nenapadly 😀
Billa je mi pořád strašně líto a vím, že ta lítost mě jen tak ani nepřejde. Moc doufám v to, že dá Gustav Billovi alespoň už pokoj, když se nebránil a dělal všechno, co po něj Gustav chtěl. Nerada bych, aby strávil ještě nějaký čas s Gustavem.
Billův sen mě málem taky rozplakal. Je to opravdu strašné! 🙁 Billovy myšlenky, že kdyby se odsud dostal, tak že by mohl být s Tomem i dobrý přítel mě vážně potěšily 🙂 A ještě mě potěšilo to, že jde vidět, jak se vztah mezi Billem a Tomem prohlubuje, že jej má Tom opravdu neskonale rád a to, že se Bill Toma už nebojí a celkem chápe to, proč tohle dělá. Takže aspoň něco pozitivního 🙂
Stejně jako holky ještě pořád doufám v to, že je nějaká možnost, že by se odtud mohli kluci dostat, ale vím, že tohle je asi téměř nemožné.
Mockrát děkuji za překlad! :))
uh.. tak z tohto dielu mám dva rôzne pocity: najprv to bolo úplne úžasné a dokonalé ako vždy, ale potom ma to úplne dorazilo, hlavne ten koniec 🙁 je mi z toho celkom smutno a tak trochu aj dúfam, že sa Billovi podarí ujsť, alebo že sa proste niečo stane a on sa odtiaľ dostane.. moc moc sa teším na pokračovanie 🙂
Tak tohle bylo krutý a konec poměrně smutný. Já stále doufám, že se ti dva z toho dostanou a utečou z toho příšerného pekla. Gustav by si zasloužil viset za to, co způsobuje ostatním.
Hodně vzrušující díl:) Hlavně na začátku:)