The Secret of Collegian 7.

Tom

Celý den jsem byl natěšený a nemohl se dočkat, až mi skončí všechny přednášky, a konečně budu moct být s Billem. Řekl jsem si, že si ještě radši skočím na záchod, než odejdeme. Byl jsem sice trochu na pochybách, jestli opravdu přijde, ale doufal jsem, že ano. Jaké to bylo překvapení, když jsem si chtěl jít umýt ruce a u zrcadel stál on, Bill. Sehnutý pěkně zadečkem ke mně, ale i tak bych ho poznal na sto metrů. Musím se usmívat, ještě vtipnější je jeho překvapený pohled v zrcadle.

„Nemusíš se upravovat, vypadáš skvěle vždycky,“ řeknu tiše, pořád s úsměvem, a přijdu si vedle tebe umýt ruce. Když se opláchnu a utřu, tak udělám krok ke dveřím, ale Bill pořád stojí na místě a dívá se na mě. „Copak?“ Usměju se a vrátím se zpátky k tobě. Lehce tě chytnu za boky a přitáhnu k sobě pro polibek, první chvíli se mi zdá, že se ti to nelíbí a odtahuješ se, ale nakonec se naše rty střetnou. Věnuju ti krátký, ale něžný polibek, když se malinko oddálím, dívám se ti s úsměvem do očí, ale tak zblízka, že cítím tvůj dech na tváři. „Chci tě pozvat na večeři, souhlasíš?“ Šeptnu tiše a potom očima sklouznu zase na tvoje rty, znovu tě políbím, ale rychleji a vášnivěji, sotva poznám tvoje přikývnutí. Jednou rukou tě chytnu za zády a druhou za krkem, držím tě u sebe a líbám, namáčknu tě zadečkem na umyvadla a sám se tlačím na tebe. Nemůžu si pomoct, jsi prostě tak dokonalý, že nejde tě nelíbat a nedotýkat se tě… vím, že každou chvíli sem může kdokoliv přijít, ale v tenhle moment je mi to úplně jedno.

Tobě zřejmě ne, protože po chvilce ucítím tvoji ruku na mojí hrudi a tlačíš mě od sebe dál. Udělám krok od tebe a jsem na pár vteřin trochu zklamaný, ale když mi věnuješ úsměv, musím se usmát taky. Vezmu tě za ruku a vedu ven, nakouknu nejdřív na chodbu, jestli nikdo nejde, a když nikoho nevidím ani neslyším, opatrně s tebou ruku v ruce vyjdu ven a mířím ke své kanceláři. Najednou ale uslyším zpoza rohu nějaké hlasy, okamžitě tě pustím a trochu tě předeženu, abych šel aspoň metr před tebou. Zastavím se u dveří a odemykám, vedle nás se za rohem objeví jiný vyučující, jen mi mávne, protože odchází domů. Usměju se na něj a mávnu mu taky, potom zajdu dovnitř. Neříkám nic, jen si rychle na sebe hodím lehký kabát a vezmu svou tašku, ve dveřích se na tebe usměju. „Můžeme jít,“ zase zamknu a vydáme se ven.

*

Celou cestu jsme skoro nemluvili, jen jsem se tě zeptal, jak bylo ve škole. Přijdeš mi celkem nesmělý, což je oproti našim dvěma prvním setkáním docela divné. Teď už sedíme v restauraci – pizzerii, spíš je to taková místní hospoda, jen se uvnitř nekouří, nemám to rád. Když nám přinesou jídelní lístek, začnu si ho prohlížet.
„Chceš si dát pizzu? Já si dám asi jenom nějakou dobrotu, třeba palačinky… máš rád palačinky?“ Zvednu oči a usměju se na tebe.

Bill

Jsem z toho celý nervózní. Ani sám nevím proč, ale necítím se úplně ve své kůži. I proto toho zrovna moc nenamluvím, vlastně ani nevím, co bych si s Tomem měl říkat. Měli bychom se bavit o škole nebo o anatomii. Jsem z toho prostě nesvůj. Možná proto, že nevím, co mám od tohohle večera, a hlavně od Toma čekat. Nebo snad proto, že nás tady někdo uvidí. Nikdy mi nezáleželo na tom, co řeknou ostatní na mě. Jak vypadám, jak se oblékám, jaké mám zájmy nebo jak se chovám. Bylo mi to prostě jedno, protože do toho nikomu nic nebylo. Ale teď je to jiné. Prostě mám strach. Kdyby nás objevili moji kamarádi, tak bych jim to určitě nijak nevysvětlil. Nebo třeba nějaký Tomův kolega a zároveň můj vyučující. Nejde mi o to, co by si o mně kdokoli z nich myslel. Ale přece jen mi záleží na mém studiu, ale obávám se, že v tuhle chvíli mi začíná záležet i na Tomovi a v tom je to moje největší dilema.

Opravdu nejsem moc výřečný, až když se Tom zeptá na to, jestli mám rád palačinky, tak se lehce proberu. „Noo,“ zamyslím se: „Celkem jo.“
Po své stručné odpovědi se zase zakoukám do lístku. Abych se přiznal, tak mám vážně hlad, ale je mi to opravdu trapné ládovat se tady pizzou. Ovšem můj žaludek je proti, a hned mi to dá jasně a především hlasitě najevo.
„Dej si, co budeš chtít,“ řekne Tom, tak lehce přikývnu, a nakonec si doopravdy objednám pizzu. Je se šunkou, kuřecím masem, žampiony, a kukuřicí. Jen když jsem si pročítal tu nabídku pizz, tak se mi začaly sbíhat sliny.

Jakmile jsem čekal na pizzu a Tom na svoje palačinky, nastalo u stolu zase ticho. Začal jsem si hrát s brčkem ve své sklenici a pomalu popíjet džus zředěný s vodou. Když jsem zvedl oči k Tomovi, tak měl takový zklamaný výraz. Možná si to se mnou představoval jinak. Mírně se pousměju, ale jeho tvář se ani nepohne. Začnu nervózně těkat očima okolo a nevím, co mám říct.
Pak se podívám zpátky na tebe a nadechnu se. „Máš nějaké zvíře?“ zeptám se a ty jen přikývneš.
„Mám psa.“
„To je hezké, já jsem vždycky chtěl psa, moc psů, ale nikdy jsme žádného neměli,“ řeknu trochu mrzutě a trochu si upiju ze skleničky.

Tom

Jsem celkem zklamaný. Myslel jsem, že si budeme rozumět, ale nějak se ta konverzace nemůže hnout… Měl jsem radost, když jsme sem šli, ale teď spíš přemýšlím, jestli to nebyla chyba. Jen se na sebe díváme a čekáme, až nám přinesou jídlo.
„Můžeš jít večer ke mně, mám psa a želvu, můžu ti je ukázat,“ pousměju se, pak se trochu zarazím. Doufám, že to neznělo jako návrh, abychom se večer a na noc usadili u mě doma. Neříkám, že by mi to vadilo, ale nechci, aby sis myslel, že jsem tě vzal ven jen kvůli tomu jednomu. Vidím tvůj podivný výraz, tak radši jen sklopím oči a napiju se piva. Nechci se opít, ale jedno pivo na povzbuzení neuškodí.

„Takže, Bille… víš, jakému oboru by ses chtěl věnovat po škole? Když z tebe bude doktor,“ usměju se spokojeně, když mě konečně napadne, o čem můžeme mluvit.
„Ještě jsem o tom tak moc nepřemýšlel,“ odpoví tiše a vidím, jak se začne dívat někam za mě, otočím se a servírka nám nese naše jídlo. Zadívám se na palačinky a spokojeně se usmívám.
„Mhm, ta tvoje pizza moc krásně voní. Dobrou chuť,“ usměju se a začnu jíst, snažím se před tebou jíst pomalu, ale jinak bych to do sebe dokázal naházet za dvě minuty.
„A ty nejsi doktor? Proč vlastně učíš?“ řekne tiše s pohledem na pizzu. Musím se pousmát, je tak stydlivý a nesmělý, až je to úplně roztomilé.
„Jsem…“ zastavím se a nejdřív polknu, „jsem doktor. Ale nestudoval jsem na lékaře, chodil jsem na přírodovědeckou fakultu a studoval jsem biologii a chemii. A s doktorským titulem už se toho moc dělat nedá,“ uculím se. „Vlastně jsem ani moc neměl na výběr… Když jsem se už kdysi dávno,“ zastavím a musím se trochu zasmát, oproti tobě si připadám už trochu jako stařík, „rozhodoval, na jakou půjdu vysokou, měl jsem smůlu… Chtěl jsem být doktor jako ty, ale nedostal jsem se na žádnou medicínu.“ Řeknu tiše. „Možná je to na jednu stranu dobře, nejsem si jistý, jestli bych to vůbec nakonec mohl dělat.“ Usměju se. Pomalu to do sebe soukám, ale i tak už mám skoro celý talíř vylízaný.
„A jak se tobě vlastně tady na škole líbí? Jsi spokojený s anatomií?“ Uculím se.

Bill

„Noo, celkem jo, Jsem hrozně rád, za ty lidi. Mám v ročníku vážně super spolužáky, a to je základ. A ta anatomie, abych řekl pravdu, tak nevím.“
Nemyslím to nijak zle, a taky to hned začnu vysvětlovat, když vidím Tomův napůl překvapený a napůl smutný výraz.
„Teda, já… nemyslel jsem to na tebe. Jen jak dopadla ta první zkouška, tak se bojím téhle. Já nejsem blbý, teda myslím si to. Dokážu se naučit spoustu věcí, tohle se mi jen nějak nepovedlo.“

Začnu si zase hrát s rukama a prsty, protože jsem nervózní. Jsem to ale blbec, když o sobě tvrdím, že jsem chytrý, ale proto, abych udělal anatomii, jsem se musel vyspat s profesorem.
„Tento semestr se to prostě naučíš,“ řekne povzbudivě a usměje se na mě. Taky se pousměju, a konečně se pustím do té pizzy. Je vážně skvělá. První kousek sním ještě celkem pomalu, ale další začnu hltat, jako bych týden nejedl. Jakmile se za pár minut zase zaměřím na Toma, tak se usmívá. Trochu se zastydím a nabídnu mu. Sám si kousne a usměje.
„Klidně si vezmi,“ řeknu a přisunu talíř blíž tobě.

*

Jakmile přijedeme do Tomova bytu, tak hned za dveřmi mě začne vítat ten jeho pes. Je naprosto úžasný. Dřepnu si a on mi začne hned lízat celý obličej.
„No ty jsi ale krasavec. No to víš, že jo.“
Hladím ho po celém těle a drbu za ušima, je naprosto úžasný.

autor: Disturbed Angel & Clarrkys