You will die! 2.

Zůstali tam téměř až do čtyř hodin ráno, než celou oblast uzavřeli a nechali tam několik hlídek. Zatím by to všechno měli držet co nejvíce v tajnosti, protože kdyby se to dozvěděli novináři, práce by jim šla velice těžko.

Tom nasedl do svého stříbrného auta, nastartoval a zapnul topení. Z venku byl zmrzlý. Brzy přijde zima a podzimní noci bývaly dosti chladné. Těšil se, až se konečně vrátí domů, předpokládal, že jeho miláček bude ještě spát. Aby taky ne, vždyť je teprve půl páté a on vstává až v sedm. Tom se tak může ještě chvíli prospat po jeho boku, než bude muset nakonec zase do práce.

Přijel před dům a zamknul auto. Prošel brankou a uklidnil štěkajícího psa, který si myslel, že je zloděj. Vešel tiše domů a opět zamkl vchodové dveře. Musí se jít umýt. Páchnul díky těm mrtvým tělům a v puse měl divnou pachuť. Potichu si zalezl do koupelny a pořádně se vydrbal a vyčistil si zuby. Pak jen v boxerkách ještě s trochu vlhkou kůží od páry potichoučku jako myška vešel do ložnice.

Bill, jeho krásný černovlasý anděl, zatím poklidně spal, a proto tiše vklouzl pod peřinu a naplno se uvolnil. Spící Bill jako by snad i ze spaní poznal, že Tom je doma, se otočil čelem k němu a přehodil ruku přes jeho bok. Cosi zamumlal ve smyslu, kde Tom byl, ale nebylo mu dobře rozumět. Nacházel se v polospánku a zřejmě ani netušil, že mluví.

„Spinkej,“ zašeptal muž s copánky a políbil jej na spánek a víc přikryl. Byli spolu teprve krátce, mohly to být sotva tři týdny, ale už teď si všiml, že Bill spí skoro pořád odkopaný, a také si všiml pár dalších zvyklostí, které černovlásek dělá.

Víčka mu klesla únavou a během pár minut usnul úplně. Bývaly období, kdy se při jeho povolání moc nevyspal, nanejvýš pár hodin, přesto se snažil nebýt protivný, i když byl unavený.

Odbila sedmá hodina ranní a Billovi zazvonil budík. Rychle jej vypnul a divil se, že Tom je ještě v posteli. Většinou v dobu, kdy Bill vstával do práce, byl už Tom dávno pryč. Nechal jej proto spát a tiše se vydal obléct. Nešlo mu to ovšem tak tiše jako Tomovi, což mělo za následek, že se Tom probudil, a hned po ránu měl krásný výhled na Billův malý zadek, když byl ohnutý pro kalhoty na zemi. Dal si ruku pod hlavu a s malým úsměvem jej tiše pozoroval a užíval si ten výhled. Bill si mezitím oblékl černé džíny a ponožky a díval se po košili.

„Ta bílá ti sluší,“ řekl po chvíli a upoutal tak na sebe pozornost.

„Vzbudil jsem tě, brouku?“ zeptal se s úsměvem Bill a vzal si bílou košili a černé sáčko s elegantním střihem.

„Kdepak. Probudil jsem se sám a měl jsem krásný výhled na tvůj zadek,“ zazubil se šibalsky a Billovi trochu zrudly tváře. Ještě pořád se stávalo, že se někdy styděl.

„Šmíruješ mě, jo?“ zasmál se a oblékl si košili.

„Hm… možná trošku,“ zasmál se Tom a pozoroval ho. Černovlásek se chtěl vydat do koupelny, když jej zastavil Tomův hlas.

„A pusu nedostanu?“ usmíval se na něj roztomile a Bill při tom roztával.

„Tak, že jsi to ty…“ řekl hraně, přilezl na posteli po čtyřech za ním a věnoval mu dlouhý polibek. „Dobré ráno, miláčku,“ usmál se a v tu chvíli skončil na zádech pod Tomem. Usmíval se a prsty mu projížděl mezi copánky.

„Kde jsi večer byl?“ zeptal se po chvíli dívání se na sebe navzájem.

„Musel jsem ohledně práce. Dva mladí lidé objevili zakopaná těla.“ Kdyby mu nedůvěřoval, rozhodně by se mu takhle nesvěřoval, jelikož to bylo tajné. „Netušil jsem, že jsi to postřehl, myslel jsem, že spíš,“ usmál se a opět černovláska dlouze políbil.

„Jo, v noci jsem se probudil, byla mi zima a ty nikde, tak jsem usoudil, že asi něco kvůli práci.“ Polibek mu ochotně oplatil.

„No jo, to by pán nesměl spát odkopaný jak malé mimino,“ dobíral si Tom Billa a smál se.

„Nechte si toho, detektive,“ ušklíbl se na něj a shodil ze sebe smějícího se Toma, který jej ještě stihl plesknout po zadečku. Bill odkráčel do koupelny, aby ze sebe udělal člověka. Své černé krátké vlasy si vyčesal do elegantní vlny a s líčením to nějak nepřeháněl. Jako učitel hudby musel trochu vypadat, avšak svou extravaganci už dávno pověsil na hřebík. Občas se stávalo, že se potkal s některým rodičem svého studenta a nepotřeboval, aby si o něm kdovíco mysleli.

Po několika minutách vyšel z koupelny a postřehl, že Tom se už obléká do práce, proto se rozhodl připravit snídani. Obložil bílý chléb nějakou zeleninou a sýrem a vrazil to do toustovače. Snídani tak měli během několika minut udělanou.

Tom z koupelny dorazil rovnou do kuchyně, políbil svého miláčka na krk a uvařil jim kávu. Při jídle toho moc nenamluvili. Jen někdy prohodili pár slov.

„Moc ses nevyspal, viď?“ pověděl Bill a díval se na muže s copánky.

„Ne, ale neboj, to doženu jindy,“ pousmál se na něj. Bill měl častokrát strach o Tomovo zdraví, díky jeho špatným stravovacím návykům a velice skromnému spánku. Rozhodl se to ale raději nerozvádět, už se jednou stalo, že se díky tomu pohádali a o ranní hádku ani jeden z nich nestál.

„Um…budu muset běžet,“ pověděl Bill, když polkl kávu a zadíval se na své hodinky.

„Já taky,“ přitakal Tom a oba rychle naskládali nádobí do dřezu a šli se obout.

„Kdy tě dneska uvidím?“ zeptal se Bill, když si zapínal boty.

„Opravdu nevím, brouku, budeme mít teď spoustu práce s identifikací těch těl, ale doufám, že budu doma brzy,“ políbil jej dlouze a přitáhl si ho za pas k sobě. Černovlásek mu polibky ochotně oplácel a téměř se až zapomněl.

„Ummm…“ odlepil se od Tomových rtů „opravdu už musím, studenti čekají.“ Usmál se omluvně. Nerad chodil do práce pozdě, nestíhal potom spoustu věcí.

„Tak běž učit ty spratky něčemu novému,“ pohladil jej po zádech a sám zamkl vchodové dveře, a když se otočil, zahlédl Billa, jak mu ze svého modrého fordu mává.

Nebydleli spolu, na to byl ještě čas, zatím u sebe jenom přespávali, přece jen, chodili spolu teprve tři týdny. Všechno bylo ještě nové a čerstvé. Dalo by se říct, že se teprve ještě do hloubky poznávali, i když už spolu jednou spali. Což bylo také poznávání do hloubky.

***

Právě si projížděl na jedné internetové stránce profily lidí, kteří byli právě online. Hledal svou další čarodějnici, kterou hodlal tentokrát upálit. Ovšem ne celou, to by pro ni bylo až moc jednoduché. Měl v hlavě spoustu plánů, jak by ji dokázal přimět křičet. Dal si internetovou stránku na lištu a opět si otevřel video své první čarodějnice. Natáčel si to a za dnešek tohle video sledoval už po sedmé.

Pečlivě sledoval jak na složité kladce spouští svázané tělo mladé dívky do obrovského akvária, které velice dlouho sháněl. Poslouchal, jak křičí a následně sledoval, jak se topí a ve vodě lapá po dechu, když jí docházel. Jakmile to vypadalo, že se utopí, vytáhl ji opět, aby se mohla nadechnout. Nenechal ji ani pořádně vzpamatovat, čekal jenom na okamžik, kdy si uvědomí, že se opět potápí. Škubala sebou a snažila se osvobodit, ale tenhle osud měla už sečtený.

„Dokaž, že jsi čarodějnice a osvoboď se!“ slyšel ve videu svůj hlas a následný křik dívky. Poté ji potopil naposledy a sledoval, jak sebou škube a postupně vypouští bubliny z úst. Až vypustila poslední a snažila se nadechnout. Ovšem obklopovala ji jenom voda. A právě teď nastal ten okamžik, kdy ji život opouštěl. Bylo to pro něj tak vzrušující, tak dokonalé. Ano, mladá Heidi zemřela dokonale, ale bude tady jistě ještě mnohem víc dokonalejších smrtí. Všechny si je fotil a dělal si sám, pomocí techniky, kterou si koupil na černém trhu, kvalitní fotografie velikosti A4 až A3. Ve vedlejší místnosti jich měl spousty. Spousty dokonalých fotografií s okamžiky, kdy život opouštěl jeho oběti. Byla to jeho soukromá sbírka a vedlejší místnost vypadala jako výstava těchto fotografií. Nikdy však netoužil po slávě, oni by tohle nepochopili, nechápou jeho vášeň.

Otevřel si opět internetovou stránku a vybíral si svou další oběť, která zemře nádhernou smrtí. V dnešní době nebylo těžké se s někým sejít a unést jej. Lidé byli hloupí, a pokud jste je dokázali oblbnout řečičkami a strefovat se do stejných zájmů, vkusu a tak dále, sejdou se s vámi téměř kdekoliv. Tohle byla výhoda dnešní doby a on ji patřičně zneužíval pro svůj prospěch.

Otevřel si profil blonďaté dívky jménem Erika Langová. Pohledná dívka s roztomilým úsměvem ve věku patnácti let. Tohle on nehledal, jednu šestnáctiletou tady měl, jeho krásná utopená čarodějnice. Přejížděl profily jako telefonní seznam a vybíral si. Bylo to jako obchod, kde vám nabízejí nejrůznější zboží a vám jenom stačí natáhnout ruku a vzít si, tak jednoduché to pro něj bylo.

Zastavil se u jednoho profilu a otevřel si jej. Na profilové fotografii se usmívala krásná černovlasá dívka v černém oblečení a tlustými černými linkami kolem očí. Její plné rty měly barvu rudé jako růže a z jejího pohledu sálalo cosi tajemného. Ano, to je ono. Tahle se mu líbila. Jsou to přesně ty typy dívek, které nosí jen černé oblečení, poslouchají metalovou hudbu a vyžívají se v tajemnu. Ano, to je ona, jeho nová čarodějnice!

***

Tom dorazil do práce a mířil si to přímo ke svému stolu, který byl hned vedle Maxova.

„Dneska se nějak loudáš,“ rýpnul si Max a vzhlédl od počítače.

„Trochu jsem se ráno zdržel,“ pověděl Tom, a když si vzpomněl, jak zalehl Billa v posteli, na tváři se mu objevil malý úsměv.

„Aha, to ses jistě zdržel s tím svým novým objevem,“ usmál se Max lišácky. „Jak se to jmenuje? Bob? Brad?“

„Bill,“ opravil jej Tom, nerad se bavil o svém soukromí, i když Max věděl, že je Tom gay, to jej netrápilo. Přesto se o tom nerad bavil, ale Max byl stejně vlezlý a všechno z něj dostal, ať už chtěl nebo ne.

„Jak jste spolu dlouho?“ vyptával se jeho kamarád neustále a pohledem visel na seržantce Weberové. Tom si toho všimnul a pousmál se.

„Proč ji nepozveš na večeři?“ odpověděl protiotázkou, aby tak změnil téma.

„Sám ti ani nevím, jestli je dobrý nápad začít si něco s kolegyní z oddělení.“ Uvažoval Max nahlas.

„Za zkoušku nic nedáš, navíc Eleonora je svobodná a jedna večeře ještě nic neznamená, nebo chceš na ní neustále hledět celou službu?“

„Nekritizuj mě a nesnaž se zamluvit původní téma,“ usmál se Max a opřel se o opěradlo židle.

„Měli bychom se pustit raději do práce. Na patologii nám leží dva neznámí, o soukromí pokecáme jindy,“ rozhodl Tom a elegantně se tak vykroutil z rozhovoru o svém soukromí.

autor: Tina