God Bless You 15.

„V pořádku, Billi?“ Vydechl na Billovy rozechvělé rty. Bill zhluboka dýchal a párkrát se lehce pohnul proti Tomovi. Oba usykli. Tom vzrušením, Bill bolestí. Ta ale s každým dalším pohybem ubývala, až po ní nezbylo vůbec nic. Bill uvolnil svoje tělo a nechal Toma do něj pravidelně pronikat. Vycházel mu vstříc a hrudí se nadzvedával proti té Tomově. Jejich kůže po sobě klouzala a Bill měl pocit, že víc božský pocit už nezažije. Líbal Toma na krku a rameni a dobrovolně se mu odevzdával. A s každým Tomovým novým přírazem chtěl Bill víc a víc.

Naprosto se Tomovi oddával a nechával jej dělat, co jen chtěl. Snažil se Tomovi vyjít vstříc, byl v sedmém nebi. To vlastně byli oba. Tom byl jako v extázi a jen se pohyboval proti Billovi. Ten, ač nechtěl, začal tiše sténat Tomovo jméno. Už nešlo vydržet tu dokonalou slast. Jejich hrudníky se prudce zvedaly. Tom se snažil krotit svoje tempo, nechtěl Billovi ublížit, ale on sám se na dredaře snažil nabodávat více a hlouběji. Bill skoro prosil, připadal si na jednu stranu tak směšně. On se oddal Bohu, a najednou se tu nabízel takhle Tomovi. Ale věděl, že nic krásnějšího už na světě nezažije. Prudce se propnul, když jej Tom vzal do ruky a pohyboval zápěstím ve stejném tempu, jako přirážel do jeho těla. Bill těžce lapal po dechu a než stačil oznámit, že už bude, vyvrcholil do jeho ruky. Naprosto vyčerpaný padl zády zpátky na postel a nechával Toma do něj ještě párkrát přirazit. Po té se jeho tělem rozlilo teplo. Pod tím pocitem přivřel oči a vydechl.

Tom se snažil uklidnit co nejrychleji, vlastně ani tomu nemohl uvěřit. Tomu všemu, co se tu právě odehrálo. Kapesníčkem setřel zbytky spermatu. Bill měl přivřené oči a jeho řasy se tak krásně třepotaly. Tom neodolal, a ještě se nad černovláska sklonil a políbil jej na rty. Bill se pousmál a pomalu zvedl ruce, aby je mohl dát za Tomův krk a políbil jej nazpátek.

„Děkuju.“ Vydechl Tom a opřel se čelem o Billovo.

„To já děkuju tobě.“ Usmál se vděčně, přišel si tak strašně unavený, úplně skoro mrtvý. Nejraději by usnul, ale věděl, že to nemůže. Musí se vrátit zpátky do kláštera na modlení a posléze i na večeři. Tak moc se mu nechtělo.

„Mmm, budu muset jít, Tommy.“ Vydechl tiše Bill a smutně se na něj podíval. Vážně se mu moc nechtělo mizet od Toma. Teď by bylo hezké se přitulit, ale to nemohl.

„A co když tě nepustím?“ Zasmál se Tom a lehl si tedy na Billa.

„Tak budu mít hezky velikej průšvih.“ Bill se posadil a mezi kousky oblečení hledal to svoje. Povzdechl si, když to na sebe všechno naházel a usmál se na Toma.

„Jak to vůbec bude těď?“ Tom se taky oblíkal, rozhodně jej chtěl doprovodit alespoň ke dveřím.

„Já nevím, Tome. Nevím.“ Bill je pohladil po tváři a potom spolu šli dolů. Rychle se rozloučili, ani pusu si nemohli dát. Riziko bylo až moc veliké.

„Tak… ahoj.“ Mávl mu Bill a rychle se vydal zase zpátky za brány kláštera.

Už nespěchal tolik, jako když šel za Tomem. Musel se lehce usmívat. Bylo zvláštní, že ho ani netížilo svědomí kvůli hříchu. I když by mělo. Ale cítil se naopak jako znovuzrozený. Věděl jedno… Tom se pro něj stával Bohem. Nic to ale neměnilo. Stále tu nebyla ta jistota, že by se to mohlo opakovat, a Bill pro jednu slast nebyl ochotný odhodit víru. Vrátil se do kláštera, rychle se opláchl a převlékl, než odešel na modlení. Snad poprvé byl schopný se modlit pořádně. Soustředěně a bez dalšího rozptylování. Všiml si toho i Matouš, který seděl v lavici vedle něj. Bill se zkrátka tvářil jinak, než při dosavadních modlitbách, a tušil, že v tom hraje roli Tom. Bill neměl ani důvod se déle zdržovat, a proto odešel s ostatními rovnou na večeři. Ano, byl trochu zmatený. Nebo spíše zaskočený tím, co dokázal sám udělat, ale v podstatě ho to netížilo. Cítil se prostě šťastný a ten pocit ho neopustil, ani když ulehl ke spánku a spokojeně usnul.

Tom přemýšlel, co se to vlastně stalo. Ani nečekal, že by se to někdy stát mohlo, a už vůbec by to nečekal od Billa. Ležel na posteli a celý děj si promítal v hlavě stále dokola. Bill byl tak vášnivý… nikoho takového nepoznal. Jen si nebyl úplně jistý, že to bylo dobře. Že se tohle vážně mělo stát. Ještě před pár hodinami měl výčitky z toho, že Billa pokouší. Že je sobecký, a pak sám dovolí propuknout něčemu takovému? Neměl to dělat. Byl si tím jistý. Měl Billovi odolat. Bill takhle bude opět jen zmatený a Tom ještě stále nesrovnal svoje myšlenky a city. Jen to celé komplikoval. Jediná vzpomínka na Billovy rty ho však donutila změnit názor a být přesvědčen, že se to stát mělo. A že to bylo to nejlepší. Byl už jen nejistý z dalšího pokračování. Nevěděl, jak dlouho tu budou… nevěděl, kolik času zbývá, než se z Billa stane světec… nevěděl nic. Nevěděl ani, co k sobě vzájemně cítí. Miloval ho snad Bill? A miloval on jeho? Ne, určitě ne… Bill miloval Boha a on… on vlastně asi nic. Simone si všimla jeho dobré nálady, když se přišel navečeřet a byla tím velice potěšena.

„Ahoj Tome.“ Usmál se široce Bill ihned, co vstoupil do knihovny na další hodinu. Nemohl říct, že by se přímo těšil… Tom byl Tom a jeho věčné poznámky Billa pronásledovaly neustále, ale nebyl ve stavu, kdy se toho bál. Tom mu úsměv oplatil a vyšel mu vstříc. Nemohl si pomoct. Došel k němu a políbil ho. Billa znervózňovala jen jedna věc. Benedikt byl stále přesvědčen, že by Toma měl doučovat někdo jiný a on nevěděl, jestli se tak vážně stane.

„Ahoj.“ Pozdravil jej nazpátek. Bill trochu poposkočil, přeci jen nevěděl, jestli je někde Benedikt nesleduje nebo tak. Zmateně se rozhlédl kolem sebe, naštěstí tu nikdo nebyl. Tiše si oddechl a pomalu zasedli ke stolu. Bill rovnou nalistoval příslušnou stránku o starci Noemovi a podíval se na Toma, který jej sledoval s pozdviženým obočím.

„Co? “ Zasmál se Bill a podepřel si jednou rukou bradu. „Máme přeci náboženskou hodinu, co jsi čekal jiného, než další biblický příběh?“ Tom se zašklebil a protočil očima. Bill si chtěl hrát anebo to skutečně myslel vážně?

„Bille, no tak… je milion hezčích a lepších věcí, o čem si můžeme povídat než tohle.“ Tomovo čelo se dotklo lehce stolu a Bill se zasmál. Přišel mu tak neskutečně sladký. Bylo vidět, že jejich láska k víře se rozchází už na samém začátku.

„Vždyť je to přeci docela zábava, ne?“ Tom urychleně zvedl hlavu a díval se na Billa.

„To si děláš srandu? Je to otrava, jediný pozitivní je to, že ty hodiny mám s tebou.“ Bill si těžce povzdechl.

„Nevím, na jak dlouho, Tome.“ Tom zamrkal překvapeně očima.

„Cože? Jak jako nevíš, na jak dlouho? To jako, že by mě učil někdo jinej? Ne!“ Zasmál se šokovně. Celé tohle snášel jen kvůli Billovi.

„Měl jsem menší nepříjemnou debatu s Benediktem, myslím, že něco tuší. Myslím, o nás dvou. Řekl mi, že by tě měl doučovat někdo jiný, asi není moc rád, když jsme spolu, a když jsme sami, to je na tom snad ještě horší.“

„To myslíš vážně?“ Zasmál se Tom. „To si jako myslí, že tě tu klátím na lince nebo na poličkách s knihama?“ Tom vyjel a zvýšil hlas. Bill si rychle dal ukazovák na rty, aby mlčel.

„Ticho, Tome, nechci, aby ani jeden z nás měl problémy. Já bych se měl pomalu chystat na něco jiného, a ty bys měl dostat kvalitní hodinu náboženství, jak chce tvoje matka.“ Bill to říkal jen velmi nerad, ale bylo to tak.

„Kecy… sám víš, jak to je. Vzpomeň si na včerejšek a neříkej, že to bylo jen tak.“ Bill zrudl a vstal.

„Mlč, Tome, někdo tě uslyší.“ Rychle po něm hodil očima Bill, který byl z toho všeho sám nervózní. „Sám víš, že to nechci, chci tě to učit já, ale nemám tu nejmenší pravomoc, a jestli otec Benedikt už nějak rozhodl, těžko to změním.“ Povzdechl si těžce Bill a opřel se zadkem o stůl, aby mohl být blíže Tomovi.

„To bychom se už neviděli nikde.“ Tom jej vzal za ruku a hladil mu ji. „Jedině tajně, jako špioni.“ Zasmál se Tom a Bill jej pohladil po dredech.

Billovi se ta představa docela líbila. Bylo to rebelantské a zakázané, ale nebylo to úplně to, co chtěl.

„Ale víš přeci, že to taky nejde věčně.“ Lehce si povzdechl černovlásek. Tom ho chytil za boky a přitáhl po stole před sebe. Pevně ho svíral a hlavu si opřel o jeho břicho.

„Je to ale lepší než vůbec. Bille… nemůžeš prostě najednou úplně zmizet.“ Zakroutil Tom hlavou a podíval se nahoru do Billovy tváře. Ten se tvářil nervózně. Rád by se teď Tomovi oddával… jakkoliv, ale bylo to příliš riskantní. Kdykoliv se mohly otevřít dveře a už jen to, jak tu teď byli, by bylo na pořádný malér.

„Nechci to… ale stane se to.“ Vydechl Bill. Smířený s tím, že jim asi moc přáno nebude. Odlepil se od stolu a přešel k policím s knihami. Tom se na něj mlčky díval. Oba cítili to napětí, které nemohl ani jeden z nich prolomit. Oba chtěli, ale nešlo to.

Bill sebou trhnul, když se dveře od knihovny otevřely a dovnitř vešel Benedikt. Tvářil se velice přísně, až Billa zamrazilo. Jen se letmo podíval po Tomovi, který opata sledoval s kamenným výrazem.

„Bille… já už to tady dodělám. Jdi pomoct do kuchyně.“ Promluvil Benedikt a upřeně se díval na Toma. Jako by spolu snad sváděli nějakou oční válku.

„Ale otče…“ Namítl Bill, ale byl okamžitě zaražen vztyčením ruky a Benediktovým přísným pohledem.

„Jdi.“ Rozkázal a tak Bill jen přikývl. Naposledy se smutně podíval na Toma a odešel. Cítil, jak se mu stahuje hrdlo. Bylo mu do pláče a úplně přesně nevěděl proč. Snad proto, že si uvědomoval, že by přeci jen mohl být někdo, koho by miloval víc jak Boha, a nebylo mu to dopřáno.

autor: Doris & Lauinka