autor: GossipGirl
Tak konečně ten epilog, trvalo to, vím, nedostala jsem se na internet.
DĚKUJU VŠEM, kteří povídku tak usilovně komentovali, dávali mi nápady a nutili mě jí dopsat. Vážně. Původně jsem plánovala ještě druhý díl, ale to se uvidí časem.
DĚKUJU VŠEM, kteří povídku tak usilovně komentovali, dávali mi nápady a nutili mě jí dopsat. Vážně. Původně jsem plánovala ještě druhý díl, ale to se uvidí časem.
GG.
Epilog
Kay věnoval poslední pohled Tomovým zádům. Potlačil povzdech a popřál mu v duchu hodně štěstí. Na tribunu dorazil, ještě než Tom vyjel. Stoupnul si vedle Andrease a opřel se o omrzlé zábradlí. V jeho nitru vířily miliony emocí. Vrátil se, protože musel. Nemohl odjet… chybět tu. Vlastně ani neodjel. Jen musel… nějak uklidnit ten hlas, který mu radil, aby se s Tomem pohádal, aby mu vyčetl… nemohl. Bojoval s tím a zmizet bylo jediné řešení. Zbláznil by se. Teď upíral pohled do sepnutých dlaní, poslední minuty, než Tom vyjede do finále.
„Dre…“ promluvil dost nahlas, aby to bylo v šumu kolem slyšet. „Stejně chci odjet… jen jsem nechtěl… vlastně chtěl… vidět finále. Popřát mu štěstí…“
Andreas pokýval hlavou. „Vlastně tě obdivuju, žes tu vydržel tak dlouho.“
„Vážně?“
Přikývnul. „Co hodláš dělat dál?“ Nemusel ani připomínat jejich společný byt v Berlíně, oba si skutečnosti uvědomovali až příliš dobře.
Kay si povzdechl. „Já nevím. Potřeboval bych vypadnout. Úplně. Přerušil jsem školu, hned po zkouškách. Nemám… teď prostě…“ naprázdno otevřel pusu, jak mu došla slova. „Nejspíš odjedu k rodičům.“
„Budou se vyptávat?“
„Pravděpodobně. Ale to nějak… vyplyne.“
Andreas chtěl odpovědět, ale vyhlásili další jízdu. Tomovu. Oba upřeli pohled na dráhu a se zatnutými zuby sledovali Tomův postup. Kay si bolestně uvědomil, že pohled, který Tom věnoval tribuně, byl pravděpodobně poslední na delší dobu.
Poslední skok.
„No doprdele,“ hvízdnul Andreas a sesunul si z nosu sluneční brýle.
„Co to bylo?“ vydechnul Kay.
„Nemám tušení,“ zakroutil blonďák hlavou a nechal tělem prostoupit euforii. Věděl, že to Tom dokáže. Počkal, až utichne všeobecný řev, a změřil si Kaye vážným pohledem. „Ale u rodičů nebudeš šťastnej.“
„Ale nebudu mít sebevražedný tendence,“ opáčil Kay, snažil se o lehký tón.
„Kayi, na Tomovi nestojí a nepadá všechno. Zavřeš se k rodičům na další rok a budeš se jen užírat něčím, co nemůžeš mít? Proč proboha?“
Kay sklopil hlavu. „Já nevidím jinou možnost. Nechci ho ztratit aspoň jako kamaráda, a jestli… spolu zůstaneme bydlet… zblázním se.“
„Měl bych návrh.“
Kay překvapeně vzhlédnul. Andreas si založil ruce. Věděl, že Tom teď není ve stavu, kdy by si připouštěl cokoli kromě Billa. Potřeboval být chvilku jen s ním.
„Přijeď do Norska.“
„Cože?“
Andreas vykouzlil jeden ze svých poloúsměvů. „Myslím to vážně.“
Kay se ztěžka opřel o zábradlí, oči zabarvené vděkem upřené na vysokého blonďáka. Přemýšlel… pár vteřin. „Kdy můžu dorazit?“
Andreas se rozesmál. „Vezmu tě s sebou. Stejně potřebuju někoho, kdo mi bude shaperovat park. Mě osobně dostihla lenost.“
„Já…“ Kay marně hledal slova. Představa místa, kde bude moct být sám sebou, byla příliš opojná. „Děkuju ti,“ vydechl nakonec jednoduše.
„Ale pod jednou podmínkou. Jestli se zabouchneš i do mě, neříkej mi to.“
Kay se rozesmál a otočil se zpátky k závodní dráze. „Bez obav. Beru tě jako čistýho heteráka a nebudu se to snažit měnit, slibuju.“
Andreas zkroutil koutky a zkontroloval čas na telefonu. „Za chvilku jsou tady. Bude vyhlášení.“
Kay si povzdechnul. „Nechci se loučit.“
„Tak na mě počkej… dole u alpinu.“
Nemusel přemýšlet. Chtěl si jako poslední myšlenku na dlouhou dobu uchovat ten poslední úsměv, který mu Tom věnoval. Nechtěl vysvětlovat… nemohl by. Podlehl by přesvědčování a nikam by se nedostal. Opět. Nesmí s ním mluvit. Stisknul do pěsti látku dlouhé bundy a druhou rukou sáhl do kapsy. Podal Andreasovi svazek klíčů. „Dej mu to. On to zvládne.“
Andreas nemohl než souhlasit. Sledoval Kayova vzdalující se záda a nevěděl, jestli ho litovat, nebo raději jenom povzbuzovat. Tom ho měl vždycky jako nejlepšího kamaráda. Nebylo to málo, ale stejně to nestačilo. Andreas byl přesvědčený, že pár měsíců, kdy se neuvidí, může dokázat hodně. Nechtěl ztratit ani jednoho. Nemohl je ztratit. Byli mu bratry, které nikdy neměl.
><
Kay se sesunul na sedačku auta a bezmyšlenkovitě si zapnul pás. Snažil se potlačit slabou výčitku, že odjel takhle…
Nevěděl by, co říct. Než Tom vyjel, bylo to… tak obyčejné. Stačilo to. Pro Kaye to bylo to nejlepší sbohem.
„Můžeme?“
Kay pokýval hlavou a ztlumil rádio. Pohrával si s telefonem, párkrát ho nedopatřením hodil na podlahu. Auto se rozjelo. Posledním pohledem se rozloučil s Kitzsteinhornem. Horský masiv se tyčil nad silnicí, kterou odjížděli. Do Berlína. A pak do Norska. Tom se měl vrátit až zítra. Ještě jednou v zrcátku zkontroloval zasněžený ledovec a palcem rázně zmáčknul odeslat.
Omlouvám se. Za rok na AFO’s.
K.
KONEC
autor: GossipGirl
betaread: J. :o)
Bylo to moc krásné 🙂 Jen jsem doufala v jiný konec,ale to nevadí.Tohle byla jedna z mých oblíbených povídek které jsem strašně ráda četla 🙂 moc děkuju a hodně zdaru při dalším psaní 🙂
Taky jsem čekala jiný konec,ale to neva byla to moc pěkná povídka.
Nelíbilo se mi, že povídka byla více méně pořád jen depresivní ..nechci rýpat ale to je unavující, ale byla o tématu které mě zajímá, takže parec nahoru.
Bola to veľmi krásna poviedka. A ešte k tomu z krásneho prostredia. Som rada, že si Andreas vzal Kaya so sebou. Trochu… vlastne celkom dosť mi v epilógu chýbali Tom s Billom 😀
Ďakujem za poviedku a ak sa raz rozhodneš písať dvojku, rada si ju prečítam.
ale no nemohlo to byť o kúsok šťastnejšie?:) Ale aj tak to bolo super:) Miluje túto tematiku:)
Především chci mockrát za tuhle povídku poděkovat! Byla jedna z mých oblíbených 🙂 Moc se mi líbil děj, prostředí, postavy..prostě všechno bylo perfektní. Jsem skutečně ráda, že jsem si tuhle povídku mohla přečíst! A pokud se někdy rozhodneš napsat druhou řadu, tak budu jedině ráda :))
Trošku jsem doufala, že epilog se třeba posune o rok dopředu, a tudíž všechno dobře dopadne 😀 Ale bohužel se tak nestalo. Povídka sice skončila smutně, ale popravdě? Podle mě to ani jinak skončit nemohlo. Kayova láska k Tomovi byla skutečně obrovská a je jasné, že nemůže celou dobu dělat, jakože se nic neděje a vesele koukat na to, jak Tom ´cvrliká´ s Billem. Podle mě povídka skončila naprosto realisticky a tak, jak to v životě chodí. Žádné pohádky, nic přeslazeného a i když je to škoda, tak jsem ráda, že to takhle dopadlo. Rok přece uplyne velice rychle a taky je to snad dostatečně dlouhá doba na to, aby se Kay ´zotavil´, nabral síly a třeba si tam v Norsku našel i lásku. Opravdu bych mu to moc přála. A Bill s Tomem spolu skončili, jsou spolu šťastní, takže v tomhle směru jsem si nemohla přát lepší konec 🙂 Děkuji! ♥♥
Ach boze, tohle bylo neco uzasneho <3 Ja jsem rozhodne pro druhou radu ^^ Je hrozne smutne, ze Kay odjel, ale asi to tak bylo lepsi, nezvladl by to. Ale v druhe rade by se to mohlo napravit (jestli teda bude).
Nejen, ze jsem si zamilovala tu povidku, ale i jeji postavy. Kdyz nepocitam Joshe, tak mi zadna postava nepripadala nesympaticka, prave naopak. Bill, Tom, Andreas, Kay.. vsichni jsou uzasni a originalni, jako cela povidka. A taky je tu dost vtipnych hlasek a momentu, kde jsem se musela usmivat jak idiot 😀 Proste tu povidku miluju <3
Je to krásná povídka. Vážně se ti moc povedla. Získala si mě tou reálností… Je to vážně jako ze života. Strašně ráda bych četla ještě druhou řadu, ale to už je na tobě 🙂 doufám, že se rozhodneš pokračovat, protože miluju tvůj styl psaní a tenhle příběh je fakt jedinečnej. Dík za to, že jsem to mohla číst. 🙂
Aww… Konec se mi líbil. Sice to neskončilo "happy endem", ale aspoň se to tak nějak urovnalo.
Byl to spíš příbeh o Tomovi a Kayovi, ale nemůžu tomu nic vytknout.
Vážně se těším na druhou řadu a doufám, že se k tomu dokopeš co nejdřív. 😀 😉
Waw. Tak toto bolo… Waw. Super poviedka. Je mi ľúto Kaya. Zaslúžil by si niekoho, koho by mohol milovať a hlavne kto by mu tu lásku mohol aj opätovať. Nezmení Andreas orientáciu? :-p Ale som rada, že to dobre skončilo. Že sa Tom dokázal preniesť cez minulosť, odpustiť Billovi aj sebe a začať odznova. Fakt super. Idem čítať ďalší tvoj príbeh! :-p