The Secret of Collegian 8.

Tom

„Je trochu vtíravý,“ zasměju se, když vidím, jak po tobě skáče a snaží se tě celého olízat. „Jmenuje se Hugo… je to trochu divné jméno, já vím, ale dala mu ho moje sestra,“ uculím se a taky ho pohladím, potom mu zavelím, aby odešel do pelíšku. Chvíli na mě jen kouká, potom ale sklopí ocas a odejde do jídelny.

„Ukážu ti to tady, pojď,“ když si sundám boty a bundu, vezmu tě za ruku a rozsvítím světla. „Není to moc velký byt, ale bydlím tady sám, takže mi to stačí. Tady mám takovou malou kuchyňku s jídelnou, no, je to spíš malý stůl se židlí nacpaný v kuchyni,“ zasměju se tiše a vedu tě dál. „Tady je obývák, taky nic moc, ale stačí mi na to, abych tady opravil testy, udělal práce na počítači nebo se jenom vyvalil u televize.“ Uculím se a líbí se mi, jak se rozhlížíš, vypadá to, že tě to opravdu zajímá. „A pak mám ložnici, je to opravdu malá místnost, mám tam jenom postel a skříň, a tam tě radši brát nebudu, protože jsem si nestihl uklidit.“ Zasměju se a odvedu tě zpátky do obýváku. „Tak se posaď,“ usměju se. „Přinesu něco k pití,“ počkám, až si sedneš, a odejdu do kuchyně do ledničky, kam jsem si nachystal víno.

Hned jak Hugo uvidí, že si sedáš na sedačku, okamžitě se zvedne ze svého pelíšku a běží k tobě, vyskočí vedle tebe, a hned ho máš na klíně.
„Jestli tě obtěžuje, okřikni ho!“ Řeknu trochu zvýšeným hlasem, abys mě slyšel. Přinesu první skleničky a potom přijdu s vychlazenou lahví vína.
„Piješ doufám víno?“ Nějaké bílé, nerozumím těm vínům vůbec. Když přikývneš, naliju nám oběma. „Na co si připijeme? Já bych navrhoval na nás… a na to, aby ti šla anatomie,“ uculím se a vidím, jak přikývneš.
„Na zdraví,“ zašeptáš a ťukneme si, napiju se jen jeden lok, ale je dobré sladké, tak nakonec vypiju celou skleničku.
„Ahh, je dobré, že jo?“ usměju se. „Takže, pustíme si nějaký film?“ Zadívám se na tebe.

Vypadáš tak skvěle, když máš na klíně Huga, probíráš se mu chlupama na zádech a on spokojeně mručí se zavřenýma očima. Přesně tak si představuju obrázek mého budoucího života…

Vstanu a podám nějaká dvdčka. „Chceš něco vybrat, nebo mám já?“
„Vyber ty,“ řekneš tiše. Usměju se a vyberu film Paralelní světy. Je to tak trochu fantasy, ale zároveň romantické, myslím, že se ti to bude líbit. Pustím to a sednu si k tobě, hned jak to začne, sleduju to. Po chvilce se odvážím ti dát ruku přes rameno a opřu si o tebe lehce hlavu.

Bill

Všechno je tu tak příjemné a útulné. Jednou bych chtěl mít taky takový byt. Samozřejmě, že by se mi líbil větší, ale kdo si může hned po škole dovolit nějaký luxusní byt. To bych se musel dost ohánět jako doktor, abych si pořídil hezký byt. Vlastně i na tenhle bych musel dost šetřit.

Koukáme se na ten film a musím říct, že je to fajn. Jsme o sebe s Tomem opření a mně v klíně leží jeho pejsek. Mám rád psy, takže mi to vůbec nevadí. Občas se na sebe podíváme a usmějeme se jeden na druhého, ale já asi po hodině začnu zívat a ani nevím, jak během pár minut usnu. A zdá se mi hrozný sen.

Je to přednáška anatomie, s Tomem samozřejmě. Aula je skoro plná, a najednou jsem se tam objevil já, jen v krátkém županu.

„Tak to je Bill. Pozdrav, Bille,“ řekne Tom a já mile řeknu ahoj. Najednou mám župan dole a jsem tak na stupínku úplně nahý. Všichni si mě prohlíží a já se usmívám jak jojo. Bože, ono se mi to asi líbí. Tom začne na mě vysvětlovat nějaké učivo a já si tam promenáduju jako modelka na přehlídkovém mole.

Protáhnu se a otevřu oči. To byl vážně dost děsný sen. Musím se ale pousmát, když vidím, že ležíme s Tomem na jeho gauči. Jsme přikrytí dekou, o které ani nevím, jak se k nám dostala, a mně na nohách leží Hugo. Natáhnu se na stolek, na kterém leží můj mobil, a vyjeknu. Za 10 minut mi začíná seminář a já jsem tady. Rychle vstanu, jenomže tím vzbudím psa i Toma.
„Promiň, ale já musím běžet na seminář,“ řeknu a hledám svoji tašku.

Tom

Po nějaké době u filmu, kdy jsem vypil asi čtyři skleničky vína, jsem si všiml, že mi Bill usnul na rameni. Musím se usmát, snažím se z něj tiše sundat Huga, vypnu televizi a oba nás přikryju dekou, Hugo si hned zase vyskočí zpátky. Ještě několik minut strávím tím, že sleduju, jak Bill sladce vypadá, když spí. Nakonec usnu taky, s hlavou u té jeho a s rukou přehozenou přes jeho bříško.

Ráno mě zbudí nějaké trhnutí, chvíli mi trvá, než si uvědomím, co se děje, když vidím Billa, jak lítá po obýváku.
„Dobré ráno,“ řeknu tiše, ale nedostane se mi odpovědi, jen na mě zahučí, že musí na seminář. „Dobře,“ pomalu vstanu a zívnu si, v rychlosti poskládám deku a hodím ji na sedačku, hned se na ní usídlí Hugo, aby nás mohl z pohodlného místečka sledovat. „Já mám dneska až odpoledne cvičení, takže teď ráno do školy nejedu.“ Sleduju tě, jak rychle vezmeš kabelku a skoro běžíš ke dveřím, kde na sebe soukáš boty a bundu. Když chytneš kliku, tak tě zastavím, chytnu tě za rameno.
„A co pusu?“ řeknu, když už jsi skoro na odchodu. Konečně se na mě usměješ a věnuješ mi malou pusu. Jen zakroutím hlavou a přitáhnu si tě znovu pro velký vášnivý polibek. Když se po chvilce pomalu odtáhnu, dívám se na tebe s lehce přivřenýma očima. „Tak utíkej… a užij si den,“ ještě tě pohladím po zádech a za chvíli už mizíš venku na chodbě.
„Odpoledne se za tebou stavím, ahoj!“ uslyším ještě, a pak už se mi ztratíš z dohledu.

Vrátím se pomalu zpátky, sednu si k Hugovi a začnu ho hladit po hlavě a zádech.
„Líbil se ti Bill, že jo? No já vím, že jo, pořád ses k němu tulil… ještě víc, než jsem vůbec mohl já,“ nakonec mu dám pusu do chlupů někam k čumáku a odejdu se chystat taky.

*

Odpoledne mám ve škole sice jen cvičení, ale za to troje po sobě až do večera. Když mám pauzu okolo čtvrté hodiny mezi druhým a třetím cvičením, někdo zaklepe na dveře. S radostí, že je to Bill, vyskočím ze židle a běžím otevřít, ale je to jiné překvapení.

„Sandro! Co tady děláš?“ je to moje sestra, ani jsem nevěděl, že vůbec ví, kde mám kancelář.
„Přece bych nezapomněla na tvoje narozeniny!“ zasměje se. „Zrovna jsem měla cestu kousek odsud, tak jsem si řekla, že tě dojdu osobně pozvat na takovou malou oslavu, rodiče by chtěli, abys v sobotu odpoledne přijel… a vezmi s sebou i tu svoji přítelkyni, ano?“ Oh, ani jsem si neuvědomil, že nikdo z rodiny ještě neví, že už půl roku žádnou nemám.

„Sandro, já nevím, jak mi to vyjde, vždyť víš, že je začátek roku, mám moc práce i přes víkend.“
„Ale na kamarády večer do hospody si vždycky uděláš čas, co? Prostě přijeď, budeme tě čekat,“ strčí mi do rukou malou dárkovou taštičku, potom si mě přitáhne na sebe. Obejme mě a dám jí pusu na tvář.
„Tak ahoj!“ zavolám ještě, když už odchází ven z budovy. Musím se pro sebe usmát, potom se rozhlídnu po chodbě. Trochu sebou trhnu, když uvidím stát Billa pár metrů od dveří, přesně na druhé straně, odkud Sandra odcházela. Bez jediného slova se otočí a odchází.
„Počkej, Bille!“ Hned se rozejdu za tebou. „To není tak, jak to vypadá!“

Bill

Na seminář jsem doběhl s menším zpožděním, ale naštěstí to ten vyučující nijak neřešil. Celý den jsem musel myslet na Toma a zase jsem se usmíval jako sluníčko. Dneska zrovna jediný den končíme celkem brzo, tak jsem se jel rychle na koleje osprchovat, převlíknout a najíst. Začínám si vážně myslet, že to Tom myslí vážně.

Trochu mě to přejde, jakmile ho uvidím s tou holkou. Nejdřív si vůbec ničeho nevšímám, protože jsem zamyšlený, ale jakmile se blížím jeho kanceláři, tak se mým očím naskytne ne zrovna příjemná scéna.

Úsměv mi samozřejmě spadne z tváře, ale to už se s Tomem setkáme pohledem. Otočím se a odcházím, ale Tom mě u schodů zastaví.
„Není to, tak jak to vypadá? Tak jak to je? Myslel jsem, že to se mnou myslíš aspoň trochu vážně, a ne že to myslíš vážně s více lidmi,“ řeknu trochu naštvaně.
„Ale je to s tebou myslím vážně. Vysvětlím ti to.“
„Tak vysvětluj,“ řeknu a zkřížím ruce na hrudi. Tom se dá ruce do kapes a rozhlédne se po celé chodbě. Zrovna tu nikdo není, ale i přesto nezačíná se svým vysvětlováním.

„No víš, já mám za chvilku seminář.“
„Dobře, tak po něm,“ řeknu a vydám se k Tomově kanceláři. Jakmile stojím u dveří, vidím Toma pořád stát trochu opařeného u schodů. Konečně se rozejde zpátky.

„Počkám na tebe v tvojí kanceláři,“ řeknu a pozvednu trochu obočí: „Vadí to snad?“
Zeptám se a přitom se mírně pousměju, jakoby jen jedním koutkem. V tu chvíli se usměje plně taky Tom a několikrát zakroutím hlavou, jakože to nevadí. Vejdeme spolu oba a já se pohodlně usadím v jeho židli. Pozoruju ho, jak rychle sbírá nějaké složky, a pak se chystá k odchodu. U dveří se otočí, přijde ke mně a vlepí mi na rty polibek. Nebráním se, ale jakmile otevřu oči, už zase míří ke dveřím.

autor: Disturbed Angel & Clarrkys