You will die! 4.

Brzy po nich zbyl jenom prach, a když oheň dočista pohasl, lopatou nabral popel do kýblů a ten následně rozsypal po příkopech a velké louce. Tak a teď se už nikdo nedozví, že zde umučil a zabil Henryho Astora a Olivii Prinzovou.

Spokojeně se vrátil do domu a chystal se podívat na natočený materiál a okamžiky smrti. Ovšem to, že policie našla jeho hroby, se mu stále nelíbilo, a proto se snažil vymyslet nějaký způsob, jak se jim pomstít, když zničili jeho dokonalý plán. Zlomyslně se usmál, když mu hlavou probleskl skvělý nápad.

***

Černovlásek poklidně odpočíval v Tomově náručí a nechal se hladit po holé paži. Prožili spolu skoro tříhodinový sex, který byl pro oba skvělý a maximálně uspokojující. Vnímal jeho vůni a teplo a připadal si skutečně spokojený.

„Co podnikneme o víkendu?“ zadíval se Bill na Toma a jemně jej konečky prstů hladil po čelisti.

„Nemám tušení, měl bych se ještě zajet na něco podívat do práce,“ vložil mu na rty lehký polibek.

„Nemůžeš pořád jenom pracovat, potřebuješ si taky odpočinout. Od rána do noci jsi v práci, někdy i celou noc. Vždyť tě to úplně vysaje, řekni, kdy jsi naposledy jenom tak relaxoval třeba někde u řeky nebo jenom doma.“

„To už bude hodně dlouho… ale na to není čas, pobíhá tady někde šílený vrah a my ho musíme dostat dříve, než zemře někdo další.“

„Já to chápu, ale nejsi robot, nemůžeš pracovat pořád, buďme spolu aspoň jeden celý den. Prosím, chci jenom jeden den,“ díval se na něj psíma očima. Vesměs měli pravdu oba dva. Tom se na něj zamyšleně díval a bylo jasné, že mu prostě nemůže říct ne.

„Dobře, zítřek? Bude sobota, co ty na to?“ podíval se na něj a viděl zářivý úsměv na Billově tváři.

„Perfektní,“ usmíval se stále, a dlouze Toma políbil na rty a stáhl si ho na sebe. Opět se začali dravě líbat, stále neměli sebe navzájem dost, nedokázali se jeden druhého nabažit.

Následující ráno bylo poklidné a pro oba velice příjemné, když si mohli vyspávat, do kolika chtěli, jenomže Tom to vydržel pouze do půl osmé. Poté už nemohl usnout a nechtěl svého miláčka budit. Potichu a opatrně se vyprostil z jeho objetí a odešel do kuchyně, kde si uvařil kávu. Pořád přemýšlel nad oběťmi a vrahem. Nejraději by se vydal do práce a pracoval na tom, ale včera Billovi slíbil, že si udělají den pro sebe.

Vzal si složku, kterou si donesl z práce a prohlížel si nakreslený obrázek podobizny jedné jejich neznámé, kreslíř byl opravdu dobrý, odvedl vynikající práci. Díval se na obrázek jejich první neznámé a neznámého ukřižovaného. Krom toho, že byli v hrobu nalezeni oba nazí, neměli žádnou spojitost.

Uslyšel, jak vrzly dveře od ložnice, bylo čtvrt na devět, což znamenalo, že se Bill už probudil. Potvrdilo se mu to, když od něj dostal polibek na tvář.

„Už zase práce?“ řekl místo pozdravu a šel si uvařit kávu.

„Jenom přemýšlím…“ zamumlal Tom.

„Snídal jsi?“ zeptal se Bill, když dal vařit vodu na kávu.

„Ještě ne,“ odpověděl mu Tom a zadíval se na něj. Po ránu byl tolik roztomilý. Černé vlasy měl rozcuchané a jeho nenamalovaný a ospalý obličej působil sladce.

„Co bys chtěl dneska dělat?“ zeptal se jej, když viděl, že chystá snídani, a proto vstal a zezadu jej objal.

„Nevím. Hádám, že nakupování by tě nebavilo, zajít si k řece, na to je moc zima, máš nějaký nápad?“ Mazal máslem rohlíky a pokládal na ně plátky sýra.

„Hm… možná by se tu něco našlo,“ usmál se a dlaní mu sjel pod boxerky na holý zadeček, který stiskl.

„Budeš ty mít někdy dost?“ zasmál se Bill a zalil si horkou vodou kávu.

„Tebe? Nikdy,“ zamumlal mu Tom do krku, na který mu sázel jeden polibek za druhým a dlaní se ze zadečku přemístil na jeho klín pod boxerkami.

„Tome…“ zalapal Bill po dechu, když ve svém klíně ucítil Tomovu horkou dlaň.

Zapřel se dlaněmi o linku, aby se mu nepodlomila kolena, a vnímal Tomovy doteky v jeho klíně. Napřed jej jenom hladil a masíroval, tělem mu projížděla horkost a nutilo jej to přivírat víčka. Cítil, jak jej vzal Tom do dlaně a pravidelně pohyboval, v jeho boxerkách měl však minimální prostor, proto ho vytáhl ven a osvobodil tak od látky.

Stále se rukama zapíral o linku a cítil na svých zádech přitisknuté Tomovo tělo. Muž s copánky pokračoval v jeho klíně dál a zrychloval. Bill zaklonil hlavu a opřel si ji o jeho rameno. Slastně vydechl a na svém zadečku cítil Tomův tvrdnoucí klín.

„Ahh…“ uteklo mu z pootevřených úst a započal přirážet do Tomovy horké dlaně, která jej tak pevně obepínala. Svým zadečkem se třel o Tomův klín, který už byl skutečně tvrdý a jeho tvrdý úd jej tlačil.

Muž s copánky cítil, že jeho miláček se blíží k vrcholu, a proto zrychlil své pohyby a pevně obepínal jeho úd. Bill měl skutečně na krajíčku a ještě naposledy přirazil Tomovi do dlaně, než za doprovodu hlasitého zasténání a napnutí svalů vyvrcholil do Tomovy dlaně. Trvalo mu několik minut, než se dokázal uklidnit. Pořád cítil na svém zadku Tomův tvrdý klín. Otočil se k němu čelem a políbil jej dlouze na rty, pak si klekl na kolena a stáhl dolů jeho boxerky, které byly jen zbytečnou překážkou. Bez váhání jej olízl po celé délce až na špičku a následně si jej vložil do úst.

Z Tomových úst se vydralo slastné zasténání a pozorně sledoval, jak skoro celá jeho délka mizí v Billových ústech, ovšem byl příliš velký, než aby jej černovlásek dokázal pojmout celého. Čistou dlaní mu zajel do jeho havraních vlasů, které lehce stiskl u kořínků, a přivřel oči. Olízl si vyprahlé rty a vnímal každý dotek a také tu vlhkost. Bill se skutečně nemusel dlouho snažit, protože brzy mu Tom vyvrcholil do úst. Jeho výraz mluvil za vše a černovlásek se usmíval, když všechno spolykal. Jen co se Tom vzpamatoval, umyl si ruku a políbil Billa na rty.

„Jsi úžasný,“ zašeptal mu a natáhl jemu i sobě zpátky boxerky.

„Na tebe nemám, brouku,“ zazubil se černovlásek a šel se se snídaní posadit ke stolu. Brzy se k němu připojil i Tom a své dokumenty z práce odložil stranou. Bill si kousl do rohlíku se sýrem a se zájmem se podíval na napůl zakrytou kresbu dívky. Vytáhl ji ze složky, a když spatřil podobiznu, začal se dusit. Tom jednal rychle a plácal jej po zádech a podal mu vodu, aby to zapil.

„V pohodě?“ díval se na něj velmi překvapeně. Nechápal, proč se Bill při pohledu na tu podobiznu začal dusit, možná, že se mu to nelíbilo.

„Tohle děvče jste objevili mrtvé?“ díval se na něj šokovaně a kulil oči a mrkal, aby zahnal slzy, které se mu z dušení tvořily.

„Ano, objevili, proč?“ stále nechápal to, kam tím míří, nebo co se mu snaží naznačit.

„Tome, tohle byla moje studentka, Heidi Berliner,“ pověděl mu a sám tomu nemohl uvěřit.

„Tuhle dívku jsi vyučoval?“ zíral na něj Tom, ano skutečně zíral plný překvapení.

„Ano, vyučoval jsem jí hru na klavír, byla hodně talentovaná, jenomže potom přestala chodit do školy, a její rodiče se nám stále neozvali, co s ní je.“

„Jak dlouho už nebyla ve škole?“ vyptával se Tom dál a úplně zapomněl na nějakou snídani.

„Myslím, že už tři týdny,“ odpověděl mu Bill a samým šokem už nedokázal pozřít ani sousto. V krku se mu tvořil knedlík, jak tomu nemohl stále uvěřit.

„To by odpovídalo,“ přikývl Tom a napsal si její jméno.

Odpovídalo to až děsivě dobře a Tomem se proháněl adrenalin. Srdce mu divoce bušilo a okamžitě volal Maxovi, který nejspíš bude ještě spát. Žil sám v domě a jeho libostí bylo vyspávat dlouho až do oběda. Teď jej Tom musel nemilosrdně probudit.

Hovor přijal během několika sekund a na druhé straně se ozval ospalý hlas.

„Ano?“ pronesl unaveně a Tom okamžitě spustil smršť zpráv, které se právě dozvěděl.

„Poslouchej, Maxi pozorně, myslím, že už vím, kdo je ta naše nejmladší neznámá, jedná se o Heidi Berliner, studentku na umělecké škole. Bill mi právě díky podobizně potvrdil, že ji vyučoval hru na klavír.“

„Výborně, takže jednu bychom už měli.“ Bylo slyšet, že Maxův hlas náhle ožil, když mu Tom sdělil tuto novinu.

„Nemůžeme si být stoprocentně jistí, dokud její příbuzní skutečně nepotvrdí, že je to ona. Navrhuju sejít se za půl hodiny na stanici, abychom probrali, jak budeme dál postupovat.“

„Dobře, zavolám Anně, Markusovi, Eleonor a Irmě, aby přijeli.“

„Výborně, děkuju, dobře, tak zatím,“ hovor ukončil a podíval se na zdrceného Billa. Muselo jej to hodně zasáhnout.

„Bille,“ promluvil na něj měkce, „běž se obléct, bylo by lepší, kdybys jel s námi, zeptal bych se na pár otázek, ano?“ pohladil jej po rameni. Černovlasý muž k němu vzhlédl a mlčky přikývl. Poté vstal, jako by byl snad naprogramovaný a šel se obléct.

Tomovi to bylo líto, zkazil jejich společný den, a navíc pokazil i jeho náladu. Ovšem tohle teď bylo důležitější. Takových společných dní mohou mít ještě spousty a Tom už přemýšlel, jak mu to všechno vynahradí. Jeho černovlasý přítel byl oblečený během několika minut a pouze si pročesal vlasy. Ono teď bylo vesměs stejně jedno, jak vlastně vypadal.

Společně nastoupili do Tomova stříbrného auta a vyrazili na stanici.

Jen, co došli dovnitř, zahlédl Tom své kolegy a u stolu i Artura Lammerta.

„Posaď se, Bille, nabídl mu Tom svou židli a přitáhl si tu Maxovu z vedlejšího stolu, jakmile se černovlásek posadil, začal mu pokládat otázky.

„Jaká Heidi Berliner byla?“ sledoval jej.

„Byla to milá, šestnáctiletá dívka, na svůj věk velice talentovaná pianistka. Neměl jsem s ní žádný problém, vlastně téměř nikdo, bylo to hodné děvče. Nechápu, jak jí to mohl někdo udělat,“ vydechl a zadíval se na Toma.

„Kdy jsi tedy viděl na posledy?“ pokračoval v otázkách dál.

„Před třemi týdny ve škole. Byla středa, měli jsme spolu hodinu. Vzpomínám si, že jsem ji potom potkal ještě ve městě.“

„Nevíš, co tam dělala, nebo jestli byla sama?“

„Ano, byla sama, myslím, že kupovala dárek pro svého otce k narozeninám. Spěchala, povídala, že má ještě domluvenou schůzku, a proto jsem ji nechtěl zdržovat.“

„Schůzku? Neříkala s kým?“

„Ne, o tom se už nezmínila. Myslíš, že se měla sejít s tím vrahem?“

„Možnost to je. Budeme to muset oznámit jejím rodičům.“

autor: Tina