Je hluboká noc. Ztichlou krajinou se jeden osamělý poutník na svém vraníkovi ubíral měsícem osvícenou krajinou. Pomalu ale jistě mířil k Městu Věží. Hlavnímu městu říše jménem Aranelie. Země, jíž vládl dobrý král se svou královnou, a kde se kdesi ukrývala plánovaná vzpoura. A právě tento mladík měl být jejím nástrojem, ač o tom sám neměl ani potuchy. Ubíral se za splněním svého úkolu, který mu byl dán. Ten úkol se mu nezamlouval, ale musel poslechnout rozkaz svého generála.
On i jeho kůň byli znaveni cestou. Potichu a nikým nezpozorováni vjeli do města. Zastavili se u napajedla. Mladík hnědých očí a prazvláštně zamotaných plavých vlasů jménem Tom, i jeho kůň, v něm uhasili svou žízeň. Tom se pak u napajedla posadil a zanedlouho usnul.
S východem slunce se opět probudil. Seděl opřený o napajedlo a vzpomínal na to, co mu přikázal generál armády, do které ho před lety násilím naverbovali. V hlavě mu zněl rozkaz: „Tome, jsi nejlepší bojovník, jakého mám. Půjdeš do Města Věží. Někde v tom městě se skrývá nebezpečný válečník. Jmenuje se Taurion. Je to hrozba pro celou zemi i pro mou armádu. Poslal jsem na něj již mnoho svých dobrých válečníků, ale žádný se nevrátil živý. Věřím, že jen ty dokážeš Tauriona zabít.“
Tom musel na slova generála stále myslet. Nevěděl, kdo je Taurion, ani co je zač, ale rozkazy se musí plnit. Zvedl se, vzal svého koně za ohlávku a pohladil ho po lysině. Vydal se do nejbližšího hostince. Počítal s tím, že právě tam se o tom záhadném neznámém něco dozví.
Došel k hostinci U Zkřížených mečů. Koně mu jeden malý kluk odvedl do stáje a nasypal mu oves. Tom vešel do hostince a usadil se ke stolu v rohu. Řekl si o korbel piva a kus chleba s uzeným masem. Pak seděl a zamyšleně se díval do stolu. Ze myšlení byl vytržen, až když před něj položili tác s jídlem.
„Budete si ještě něco přát?“ zopakoval mladík již dříve položenou otázku. Tom se v mžiku vzpamatoval a vysoukal ze sebe:
Billovi se vytratil úsměv z tváře.
***
Tom s nedočkavostí očekával příchod večera. Jakmile se na obloze objevila první hvězda, spěchal k ohradě. Ani ne tak proto, aby se dozvěděl něco o Taurionovi, ale proto, aby ho směl ještě jednou spatřit. Aspoň na chvíli se mu chtěl opět dívat do jeho čokoládových studánek.
Bill ho také pozdravil. Opřel se o ohradu a zeptal se: „Tak co byste chtěl o Taurionovi vědět?“
„Když je to pro vaše město takový hrdina, proč o něm nemluvíte?“
Bill zavrtěl hlavou.
„Povězte mi něco o sobě.“ Řekl po chvíli Tom. Bill se na něj usmál a zeptal se.
„Narodil jsem se ve městě Necco. Je to odtud docela daleko. Do dvanácti let jsem studoval v tamním klášteře, ale pak jsem odešel. Za rok jsem procestoval velký kus země. Sám. Matka i otec mi již dávno zemřeli a můj starší bratr vstoupil do armády. Roky jsem ho neviděl, nevím ani, kde vlastně je, a už si ani pořádně nepamatuji, jak vypadá. Před pěti lety jsem se usadil zde. Pracuji v hostinci. Mám tu už i vlastní dům. Ale i tady žiji sám.“
Pak ale Bill řekl: „Je už pozdě. Musím jít. Nashledanou.“ Otočil se a opravdu odcházel.
Tom se vrátil do hostince. V pokoji, který mu byl na tuto noc pronajat, si lehl na postel. Vzpomínal na Billa. Bylo mu těžko, když si vzpomněl na to, proč tu vlastně je. Stál před složitou situací a zapletl se do ní tak, že nevěděl, kudy ven. Ale jedno věděl jistě. Svůj úkol nemůže splnit. Už kvůli Billovi. Jak by se mu pak mohl podívat do očí?
Ráno ho vzbudil křik z ulice.
Tom se vyšvihl na svého vraníka a vyrazil rytířům na pomoc. Sám byl přece také z armády. Spolu s ostatními se probíjel skrze řady nepřátel, ale těch, jako by neubývalo. Už se zdálo, že je vše ztracené, když v tom se ozvalo koňské zařehtání a kdosi zvolal.
Tom se rozhlédl a spatřil rytíře na bílém koni ve stříbro-černém brnění se sklopeným hledím. V ruce pevně třímal dlouhý meč. Pobídl koně a vrhl se na nepřátele. Temní jezdci padali k zemi jeden za druhým. Ti, kteří se dali na ústup, si zachránili život, ale ti jezdci, kteří zůstali, zemřeli.
Zbylých jezdců kvapem ubývalo. Tom v souboji s jedním z posledních jezdců utržil hlubokou ránu do stehna a spadl z koně. Nemohl se zvednout, a když se temný jezdec chystal ukončit mu život, přiřítil se k němu bělouš s rytířem na hřbetě a jedním tětím poslal jezdce na onen svět. Bylo dobojováno. A než se kdo nadál, Taurion zmizel zrovna tak, jak se objevil. Nikdo nevěděl kam ani kdy.
autor: Wind
další část hned..:D:D:D:D:D no ale takže Tom je Billův bratr který vstoupil do armády..??..:D:DD a proč mě napadlo že Taurion je Bill..:D:D:D kruciš nhned další část..:)
To bude urcire bill
Uzasne, jsem rada, ze tu vidim tvoji povidku 🙂 Opravdu se mi libi ten namet. Premyslim, ze Taurion bude Bill, celkem se mi ta predstava zamlouva 😀 O to vic doufam, ze ho Tom nezabije driv nez to zjisti (ne, ze bych chtela, aby ho zabil az to zjisti 😀 Ale to nevypada moc pravdepodobne :D)
Fakt se tesim na druhou cast 🙂
Jsem zvědava kdo je ten ritíř Tom je asi Billuv bratr.
Jsem ráda, že si alespoň někdo tu povídku přečetl. Ovšem ráda bych upozornila, že ta povídka byla napsána původně jako obyčejné fantasy (viz. odkaz čtenářům v úvodu) takže ne všechny prvky tam jsou zcela a výhradně twincestní.
Když na konci dojel Taurion, tak jsem měla strach, že pozná, že jej původně měl Tom zabít, a zajme ho nebo jej preventivně zabije 😀 Našěstí se tak nestalo, za což jsem moc ráda 🙂
A jsem zvědavá na další část 🙂
P.S.: Jsem ráda, že se tu od tebe objevila další povídka 😉
[6]: Tuhle jsem nemusela psát, byla hotová už dávno, tak ji posílám jako výplň mezi čekáním na dokončení Insecure II. Upřímně s rukou v sádře se píše dost špatně 😀
Mmj. Taurion je jako laskavý duch města, zabíjí jen čisté zlo. A to Tom rozhodně není 😉
Veľmi sa mi to páčilo 🙂 teším sa na druhú časť.
[1]: Myslím že nejsi jediná koho to napadlo 😀 a beztak to bude Bill 😀