autor: elvisfan
Tom pomalu otevřel oči do tmy, nebyl si jistý, jestli slyšel správně.
Chvíli tam ležel, nehýbal se, ani nedýchal, doufal, že to uslyší znovu.
Podíval se na budík na nočním stolku a viděl, že bylo jen něco málo po druhé ranní.
A pak to uslyšel.
Tichý, tichounký nářek.
Určitě by to neslyšel, kdyby se nesnažil poslouchat.
Všechno to vycházelo zpoza zdi za jeho hlavou, z Billova pokoje.
Bill brečel?
Odhodil peřiny, posadil se na kraj postele a poslouchal, otočil se ke zvuku, když se to ozvalo znovu. Vylezl z postele, šel k Billovu pokoji a tiše zaťukal.
„Bille, jsi v pohodě?“ zeptal se tiše.
Namísto odpovědi se ozvalo jen popotažení a další vzlyk.
Otevřel dveře a vešel dovnitř, měsíční světlo mu dovolilo vidět bratra schouleného v posteli.
„Bille?“
„Jsem… v pohodě, Tome.“
„Nejsi v pohodě.“ Tom se posadil na postel a položil dlaň na Billovo přikryté koleno. „Co se děje? Stalo se něco, když jsem byl pryč?“
„Konečně jsem doprohlédl celé fotoalbum,“ odpověděl Bill se slabým úsměvem.
„Oh Bille,“ vydechl Tom, položil se vedle svého bratra. „Celý večer jsi seděl a díval se na fotky?“
„Chtěl jsem je vidět.“ Bill drbal nehtem polštář. „Ale… teď to všechno nějak zapadlo.“ Podíval se na Toma, oči vykulené a plné slz. „Nikdy jsem je nepoznal, Tome. Nikdy nepoznám svoje rodiče. Budou prostě jen dva cizinci, které uvidím ve fotoalbu.“
Zavřel oči a zabořil se obličejem do polštáře, zatímco ho Tom objal a opřel se o něj čelem.
„Máš mě, Bille.“
„Já vím.“
Chvíli tam spolu leželi, jejich dech byl to jediné, co bylo slyšet.
„Tome?“
„Hm?“
„Jak umřeli?“
Tom chvíli neodpovídal, Bill si začínal myslet, že se odpovědi nedočká, dokud neslyšel, jak se nadechnul.
„Autonehoda,“ řekl Tom nakonec, hlasem jen o trochu hlasitějším než šepot.
„Já vím, ale… co se stalo?“
Tom se převalil na záda a Bill se k němu přitulil blíž.
„Na jejich výročí jeli do restaurace a já byl na rande s Amandou. Přijel jsem domů a před domem stála policie a policista mluvil se sousedkou. Myslel jsem, že její manžel měl další infarkt, ale když jsem vystoupil z auta, přišla ke mně a objala mě a pořád opakovala, že jí to je líto. Pak přišel policajt a řekl mi… že se zabili.“
Bill se přitulil blíž a Tom nepřítomně hladil jeho dlaň, která ležela na Tomově hrudníku, zatímco se díval do stropu.
„Říkal, že auto plné teenagerů jelo na červenou a narazilo do nich na straně řidiče. Neptal jsem se… jak… nebo co se jim stalo. Nechtěl jsem to vědět.“ Tom čekal, že začne brečet, ale nestalo se. „Chtěli mě, abych… identifikoval jejich těla. Nemohl jsem to udělat. Tak jsem zavolal Georgovi a on šel se mnou. On jediný je viděl. Já nemohl.“
„Taky bych nemohl.“
„Tak, um, jo. To je vše. To… to se jim stalo.“
Bill vydechl. „Tome?“
„No?“
„Chci ti něco říct.“
„Co?“ Tom se přetočil zpátky na bok, podíval se na svého bratra.
„Ten večer, jak jsme byli na kulečníku, a já řekl, že musíme jít?“
„Znals ty chlapy?“
„Jen jednoho z nich. Když mi bylo šestnáct, bydlel jsem s paní jménem Janet. Ten chlap byl její přítel, Rob. Janet byla moc hodná, ale…“
„Co udělal?“
„Opil se, a… občas mě praštil, nadával mi. Mlátil mě do hlavy, strkal do zdi, a podobně. Nikdy, když u toho byla Janet.“
„A nikdo s tím nic neudělal?“
„Bál jsem se a nikomu to neřekl. Vyhrožoval, že když řeknu, tak… že mě zabije. Pak jsem mu jednou rozlil pivo a on mi zkroutil ruku za záda tak silně, že mi vykloubil rameno.“
„Ježiši!“ Tom si k sobě Billa zase přitáhl. „Kde sakra byli lidi, co tě měli hlídat?“
Bill pokrčil rameny, zavřel oči a opřel se čelem o bratrův hrudník, nechal si prsty ve vlasech.
„Bille, tolik mě to mrzí. Nikdy sis tímhle neměl projít. Jak jsi tam mohl zůstat?“
„Po tom už jsem nezůstal. Utekl jsem. Vzal jeho mobil a zavolal své právničce a řekl jí, co se stalo. Vzala mě na záchranku, aby mi dali do pořádku ruku, zavolali policii, a on byl na rok ve vězení za napadení. Takže v tu noc, co jsme byli na kulečníku, jsem ho viděl poprvé od noci, co jsem ho udal, jen jsem prostě vylítl. Nechtěl jsem, aby mě viděl.“
„Myslíš, že by tě poznal? Bylo to… skoro před šesti lety.“
„Ani jsem na to nemyslel. Jen jsem chtěl vypadnout.“ Bill se snažil dostat se víc pod peřiny, ale Tom na nich ležel. „Tome, ležíš mi v místě.“
„Co? Oh, sorry,“ řekl Tom se smíchem.
Bill se dostal pod peřinu a přitulil se k němu, toužil po fyzickém kontaktu. Tom ho hladil po boku a opřel se o něj, jemně Billa políbil na čelo, na špičku nosu a, konečně, na rty.
„Co to bylo?“ zeptal se Bill s úsměvem.
„Promiň,“ usmál se Tom na oplátku. „Jen něco, co mamka dělala pokaždé, když mě něco bolelo, bylo mi špatně nebo tak něco.“
„Řekls mamka.“
„Jo. To dělala.“
„Ne, chci říct… řekls jen mamka. Obvykle říkáš tvoje mamka.“
„Oh. No, to jen…“
„To je v pohodě. Tak jsi jí vždycky říkal. Nikdy ses o ni nemusel dělit.“ Usmál se a políbil Toma na čelo, na špičku nosu a na rty. „Je ti lépe?“
Tom se zamračil a jemně zachytil Billovy rty do svých. Slyšel tiché vydechnutí plné překvapení a pak Bill rty jemně pootevřel. Ani jeden z nich se nesnažil polibek prohloubit, potichu souhlasili, že cítit své rty je dost.
„Lepší?“ zeptal se Tom, když se na chvíli odtáhli, jemně utřel mokro zpod bratrových očí.
„Lepší.“ Usmál se Bill, potlačil zívnutí.
„Chceš spát?“
„Mm-hm.“ Bill přejel prstem po jednom z Tomových copánků, který ležel na polštáři. „Tome?“
„Hm?“
„Zůstaneš u mě?“
Tom mladšího políbil na čelo a zavřel oči. „Dobrou noc.“
***
Bill pomalu opustil svět spánku, vydechl spokojeně, když kolem sebe cítil pevnou náruč.
Bratrovu náruč.
Otevřel oči a všiml si, že s Tomem sdílí polštář.
Zůstal celou noc, pomyslel si s úsměvem.
Ležel tam, jen se na něj díval, culil se nad tím, jak dokázal vypadat andělsky, když spal. Pak si vzpomněl na to, jak ho Tom noc předtím políbil, jak se líbali. Najednou byl nervózní z toho, jak se bude Tom chovat, až se probudí, snažil se dostat z bratrova náručí. To ale Tom začal otevírat oči.
„Ránko,“ zachraptil.
„Ahoj.“
„Vyspal ses dobře?“
„Jo.“
Tom se usmál a pohladil ho po obličeji, pak si všiml jeho nejistého výrazu v tváři.
„Co se děje?“
„Nic.“ Bill se díval na pihu na bratrově krku.
„Bille.“
„Tome…“ tom se nervózně podíval na svého staršího bratra. „Včera v noci… vzpomínáš…“
„Vzpomínám si, žes brečel, a já za tebou přišel. Vzpomínám si, žes vypadal… že někoho potřebuješ. A pak si vzpomínám, jak jsem tě políbil.“ Všiml si, jak přes Billův obličej přelétla starost. „Na včerejší noci si nepamatuju nic špatného.“
„Opravdu?“ ta starost byla nahrazena úlevou.
„Samozřejmě.“ Tom se sám pro sebe usmál, dokud mu bratr nezazíval přímo do obličeje. „Roztomilé.“
„Promiň.“
Z druhé místnosti se ozval zvuk rádia a Tom zaúpěl.
„Musím se zvednout, co?“
„Jo.“
„A jsi stále v posteli, takže to znamená, že nedostanu hezkou snídani?“
Bill vykulil oči a snažil se posadit.
„Dělám si srandu.“ Zasmál se Tom. „Máš moje povolení spát a celý den nic nedělat. Neměl jsi dobrou noc.“
„Slib mi, že si dáš něco víc než sušenku,“ zamumlal Bill už na poloviční cestě zpátky do světa snů.
„Slibuji.“
Tom se naklonil pro další polibek, když vylezl z postele, ale nebyl si jistý, jestli to Bill cítil.
autor: elvisfan
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 32
Aaach, ňach ňach. <3 To bylo sweeeeeet!!!!! :* 🙂 Já věděla, že to nebude trvat dlouho a začnou se přitahovat. 🙂
Ale ta scéna s Billem byla fakt smutná. :'(
Aaaaaawwwww! To je to jediné, co jsem schopná napsat 😀 Totálně něžňoučké 🙂
Billa mi je ľúto, pteto čo si prežil začiatok bol smutný. Ale celý tento diel mi prišiel tak sladky a nežný. Teším sa že sa začínajú zblyzovať. Ďakujem za preklad.
Po tom, co se Bill Tomovi svěřil, věřím, že Tom ho ochrání 🙂
A stejně jako ostatní mě moc potěšilo "zbližování".
Krása <3
Tohle bylo tak roztomilé. Opravdu nádherné. Konečně se začíná něco mezi nimi dít. Těším se na další díl 🙂
Tak nadherny dil .. Konecne snad Tom zacne poustet z hlavy Amandu .. Preci jen .. Bill je hezci no ni? 😀
So sa totálne roztopila, umrela som blahom a nedýcham.
Bolo to úplne nádherné.
V ty posteli to bylo kouzelny.
Oh… :') to ja tak strašně "ťuťu" :')
Napřed byl tento díl opravdu extrémně smutný. Opět mi bylo Billa líto a rozčilovala jsem se nad tou nespravedlností. Pak když Tom vyprávěl o tom, jak zemřeli rodiče, tak mi bylo ještě hůř. A když Bill začal vyprávět, co udělal ten chlap, tak mi bylo opravdu mizerně. Naštěstí potom přišla ta nádherná chvíle, kdy se Tom a brášku nádherně staral a kdy se políbili 🙂 Takže to vyvážilo veškeré smutné chvilky tohoto dílu 🙂 A musím říct, že jsem se přitom vážně rozplývala. Bylo to tak nádherné a něžné 🙂 Opravdu se dalšího dílu nemůžu dočkat :))
Aww <3 Na tohle jsem cekala tak dlouho :3 Naprosto uzasne a roztomile. Miluju tu povidk cim dal vic.
Nenapadlo me, ze by ten chlap mohl byt pritel te pani, u ktere Bill bydlel, spis jsem to tipovala na jeho byvaleho, ale tak to nevadi 😀
Hrozne moc se tesim na dalsi dilek, miluju to! Dekuju za preklad 🙂