Wish you were here II 13. (konec)

autor: Kiki

Myslím, že je na čase to ukončit… Ne, že bych se chtěla povídky zbavit nebo tak něco, to vůbec ne, jenže chci mít čas na sebe, koukání se na anime a podobně, zkrátka volný čas, když toho nemám hodně do školy. A věřte, že ještě po měsíci toho je co dohánět. 😀 Však se toho více dozvíte v povídce.^^ Chci taky říct, že nerada končím číslem 13., protože to číslo je pro mě, dalo by se říct, opravdu nešťastné, důvod tu byl taky tuším zmíněný, avšak nevím už, ve kterém díle, takže to vážně nebyl úmysl ukončit to teď, ale vážně toho mám moc.://
Byl tady taky dotaz, jestli je povídka pořád podle skutečnosti. Ano, je, nic si nevymýšlím.:)
Děkuju všem, co komentovali a že to s povídkou téměř rok vydrželi.:)) K.




Tomovy narozeniny vyšly zrovna na víkend, kdy měl být u černovláska, a proto si vyžádal dort, který dostal i minulý rok. Bill neměl nic proti, jen měl trochu obavy, že se mu nepovede, protože předtím mu s tím pomáhala kupodivu celá rodina. Na to nikdy nezapomene – on lítá po celé kuchyni, máma přisypává mouku a podobně, brácha míchá čokoládu a táta ji krade. Byla to zábava. Teď však na to všechno byl sám. Máma byla s tátou na zahradě a pomoc od mladšího bratra odmítnul. Chtěl mít radost, že to zvládl celé bez pomoci. Billova máma Tomovi uvařila oběd, nakoupila maličkosti… A černovlásek se na to i docela těšil, i přes to, že poslední dva týdny v sobě vedl neuvěřitelný boj.


Nevěděl, co si má myslet, co cítí, co chce… Nevěděl, jak ten pocit popsat, aby si to ostatní nevysvětlili špatně. Necítil uvnitř sebe nic. Radost, smutek, štěstí… cítil prázdnotu. Netušil ani v nejmenším, jestli Toma miluje nebo ne. Myslel si, a podle něj to byl taky důvod toho všeho, že je to kvůli tomu, že s Tomem skoro vůbec nejsou a jeho láska k němu díky tomu vyprchává… Neměl jej kdo obejmout, kdo mu říct ta dvě slova… prostě přišel pokaždé ze školy a začal se učit. Mezitím si s ním i psal, ale to nebylo ono, jako kdyby právě teď seděl vedle něj. Věděl, že ani není čas, kdy s ním může být. A tak se s tím bude muset nějak vyrovnat.

Bill však byl strašně rád, že přešel na jinou školu, protože tam si hned našel kamarády, a vlastně se baví s celou třídou. Nikdo se mu nesměje, ostatně, ve třídě jsou tři otaku, učitelka na hudební výchovu je taky fanoušek anime, a ještě k tomu má dredy. Pro něj perfektní škola. Holky nejsou žádné namyšlené fiflenky, umí si udělat srandu samy ze sebe, a i přesto, že se někteří moc v lásce nemají, když se mají na něčem shodnout, domluví se celá třída. A není nad to brečet smíchy v hodině češtiny, bezdůvodně. Měl rád předměty, které se tam vyučovaly a které byly maturitní, podmínkou taky bylo, že když tam přestoupí, bude mít samé jedničky, maximálně dvojky, což mu zprvu přišlo naprosto nereálné, ale dalo by se říct, že tuhle podmínku splnil. I z matematiky, ze které málem propadnul, mu vychází dvojka. Měl z toho radost a byl rád, že už se nemusí trápit kvůli maturitě z účetnictví a ze svých „kamarádů.“

Rodičům se začalo taky dařit, Billova máma dostala práci, táta ji změnil. Alespoň může Bill jezdit i třeba někdy za Tomem a za kamarády, na koncerty do vedlejšího města. Těšil se na to.

O víkendu, kdy měl Tom narozeniny, si kluci zašli na pizzu, do obchodů… prostě typický víkend pro teenagery. Černovlásek si mezitím uvědomoval, že slova, co mu řekla máma – „Už ho nemiluješ,“ nebyla pravdivá. Nechtěl si to namlouvat, prostě to opět začínal cítit. Koneckonců, slíbil, že jej nikdy nepřestane milovat, a když nemohl splnit už dva sliby zesnulým příbuzným, splní alespoň tohle.

Myslel si, že už je všechno v pohodě. Rodičům se daří, mezi nimi je to taky v pohodě, a když přežili hádku, kdy chtěl Tom pauzu, přežijí už snad všechno. I když černovlásek to má v hlavě ještě trochu neurovnané, ví, co chce – jeho. Letní prázdniny budou taky úžasné, protože budou celý měsíc spolu. Oba se nemohli dočkat. I takhle může dopadnout letní láska. 21. dubna spolu kluci oslavili už rok a půl svého vztahu a mají v plánu to protáhnout o několik let, nejlíp navždycky.

KONEC

autor: Kiki

betaread: J. :o)

2 thoughts on “Wish you were here II 13. (konec)

  1. Chápem, že končíš aj keď  vlastne koniec nenastal a za to som rada. Mrzelo by ma, keby sa rozišli, keď už spolu vydržali a prekonali toľko. To odcudzenie sa tiež dá pochopiť ale verím, že cez prázdniny si zase užijú krásne chvíle a možno sa tu občas zjaví nejaká tá jednodielka o nejakom ich peknom dni alebo o nejakom veselom alebo aj smutnom zážitku. Veľmi pekne ďakujem za túto poviedku. Mala som ju rada hlavne preto, že je to skutočný príbeh. Aj preto si myslím, že nemôže končiť celkom definitívne.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics