autor: Doris & Lauinka
Na dveře Billova pokoje se ozvalo zaklepání. Bill se otočil a otevřel dveře. Za nimi stál otec Matouš. Bill se jen pousmál a pustil ho dovnitř.
„Děje se něco, otče?“ Matouš za ním takhle nechodil. Tak aby třeba nebylo něco v nepořádku s ceremoniálem.
„Nic se neděje, Bille. Jen jsem si říkal, že to je možná naposledy, co ti ještě neříkám otče.“ Zasmál se Matouš a posadil se na židli. Bill se posadil na postel a uculil se. Přišlo mu vtipné, když si představil, že mu za pár hodin bude někdo ve věku Matouše říkat otče Bille. Ale to k tomu prostě patřilo.
„Chtěl jsem ti jen popřát štěstí a hlavně teď, abys zlomil vaz.“ Usmál se Matouš. I když nebyl úplně nadšený z toho, že se tohle má odehrát. Doufal v to, že se Tom objeví, ale zatím se to nestalo a on už ani nedoufal, že by tu byl.
„Děkuju. Jsem hrozně nervózní.“ Usmál se Bill a promnul si ruce. Poklepal si jimi o kolena. Matouš se na chvíli odmlčel. Váhal, jestli má vůbec ještě něco ohledně té situace říkat, ale nemohl si pomoct.
„A jsi si úplně jistý?“ Zeptal se a na Billa se zadíval. Bill si tiše povzdychl. Věděl, kam tím Matouš opět míří. Doufal, že už se k tomu nevyjádří.
„Otče, i kdybych nebyl, tak mezi mnou a Tomem to nic nezmění.“ Pokrčil rameny. „Takže ano… jsem si jistý.“ Přikývl. Už to nemohlo nic změnit, a tak to ani měnit nehodlal.
„Je mi to líto, Bille.“ Povzdychl Matouš. Bill se pousmál.
„Mně taky otče. Ale ne všechno je takové, jak bysme třeba nejvíc chtěli.“ Věděl, že Matoušovi nemusí lhát. Ani by vlastně nemohl. Matouš to prostě věděl a teď Billa svým způsobem i chápal.
„Já vím. Ale jsi si jistý, že zrovna tohle rozhodnutí je to nejlepší? Ten nejlepší lék na to, abys zapomněl? Možná ti to nepomůže. Možná by bylo pro tebe lepší zůstat volný. Ne svázaný pravidly.“ Namítl Matouš, ale Bill jen zakroutil hlavou.
„Vždycky jsem tohle chtěl a jediný důvod, proč bych se toho zřekl, by byl Tom. A ten mi ten důvod nedal. Není nic lepšího, než přijmout kněžství.“ Utvrdil Bill zejména sám sebe a Matouš přikývl.
„Myslím, že je nejvyšší čas jít. Abys nepřišel pozdě v tak důležitý den.“ Zvedl se Matouš a Bill ho hned následoval. Srdce mu tlouklo a kolena se mu chvěla. Už nemohl vycouvat… ne, už ne.
Bill si jen povzdechl a pomalu se postavil na nohy. Usmál se na Matouše a on na něj.
„Ale musím říct, chlapče, opravdu ti to sluší.“ Položil mu ruku na rameno a potom se oba vydali do kaple.
Matouše chytl svoje místo v lavici. Bill čekal, až na něj přijde řada. A za zvuku varhan do kaple prvně vstoupili ministranti s kadidly. Bill se musel trochu usmát, ještě si vzpomínal, jak on sám dělal ministranta a jak u toho potkal prvně Toma. Trochu se pohledem zasekl, ale hned se vrátil k sobě. Snažil se uklidnit sám sebe, že to všechno je v pořádku. Po ministrantech šel zástup kněží v čele s Benediktem. Jistě, kdo jiný by jej měl vysvětit než opat kláštera. Určitě z toho měl velikou radost. Poté vykročil i Bill a držel jejich krok. Kolem sebe míjel všechny z kněží, jen Matoušovi věnoval zvláštní pohled. Poté míjel rodiče, kteří byli neuvěřitelně pyšní, a matce dokonce steklo pár slziček. Trochu se na ni usmál a pokračoval až k lavicím úplně vepředu vedle oltáře.
Byl nervózní, i když to vlastně měla být jen obyčejná mše. Ne tedy úplně obyčejná, ale zatím si to nechtěl připouštět. Seděl a poslouchal Benediktova slova. Snažil se si z nich vzít nejvíc, jak jen dokázal. Plně se tomu věnoval a modlení se dneska opravdu oddával. Nevyrušilo jej ani vrznutí dveří, když do kaple vešel i Tom. Byl rád, že to stihl včas, jak bylo očividné. Sedl si úplně dozadu, kde ještě bylo místo. Modlil se snad i s Benediktem, ale spíše za to, aby si to Bill ještě nějak rozmyslel. Byl tak nervózní jak nikdy v životě. Úplně se celý klepal a nebylo mu dobře ani od žaludku. Ještě, že tu bylo docela chladno, jinak by hrozilo, že může i omdlít.
Bill se modlení plně oddával a sledoval kněze. Povzdechl si, když Benedikt mluvil o hříšných lidech a jejich počínání. Bill trochu sklopil hlavu a snad i zalitoval. Ale poté by si nejraději dal pár facek. On toho přeci nelitoval. Ne, tohohle nebude nikdy litovat. Usmál se trochu a díval se přímo na Benedikta, který mu opětoval ten pohled. Chtěl mu snad nepřímo tady něco vyčítat? Jak podlé.
Přešel to. Neměl totiž ani na vybranou. Jen trochu zakroutil pro sebe hlavou. Vlastně… on nebyl ničím nějak vázán. Povinnosti si plnil, ještě ministroval a taky… doučoval Toma náboženství. Vždyť se činil a dělal všechno pro to, aby byl dobrým učedníkem a poté dobrým knězem. Povzdechl si. Bylo opravdu tak moc špatné, že se jednou oddal touze? Chybovat je přeci lidské, tak proč mu jedno šlápnutí vedle má být předhazováno donekonečna? Cítil se trochu zrazeně. Ale dál byl raději na modlitbách a prosil o odpuštění.
Tom tuhle rýpavou poznámku taky pochopil. Zavrčel a nejraději by Benedikta poslal k čertu, ale raději mlčel a dál seděl na místě. V ruce drtil nějaký sborník, který tu byl. Chtělo se mu zařvat a nadávat, ale nemohl.
Když Benedikt dokončil svoje kázání, vyzval Billa, který se pomalu přesunul před něj a poklekl. Celý kostel povstal. Benedikt mu položil ruce na hlavu a započal ceremoniál.
„A také všichni ti, již přijímají toto kněžství, přijímají mne, praví Pán;
Neboť ten, kdo přijímá služebníky mé, přijímá mne;
A ten, kdo přijímá mne, přijímá Otce mého;
A ten, kdo přijímá Otce mého, přijímá království Otce mého; tudíž vše, co můj Otec má, mu bude dáno.
A toto je podle přísahy a smlouvy, která náleží ke kněžství.
Tudíž, všichni ti, kteří přijímají kněžství, přijímají tuto přísahu a smlouvu Otce mého, kterou on porušiti nemůže a která ani nemůže býti odsunuta.
Ale kdokoli poruší tuto smlouvu poté, co ji přijal, a zcela se od ní odvrátí, nebude míti odpuštění hříchů v tomto světě ani ve světě, který přijde.
A běda všem těm, kteří nepřicházejí k tomuto kněžství, které jste přijali, které já nyní stvrzuji na vás, kteří jste dnes přítomni, svým vlastním hlasem z nebes; a dokonce jsem vás svěřil i nebeským zástupům a svým andělům.
A nyní vám dávám přikázání, abyste se měli na pozoru ohledně sebe, abyste pilně dbali slov věčného života.“ Promluvil Benedikt hlubokým hlasem.
Tomovi v téhle chvíli pomalu, ale jistě došlo, že Bill si své rozhodnutí jen tak nerozmyslí, a jestli nezasáhne teďka, tak už nikdy. Byl tak nervózní, že skoro nedýchal. Díval se na Billova záda a na Benediktovy ruce, jak ho drží. Polkl nasucho a postavil se. Někteří se za ním jen ohlédli a čekali, co se bude dít. Většina nejspíše přemýšlela, od koho tu tenhle vysoký dredař vlastně je.
„Bille,“ promluvil docela tiše, ale poté našel odvahu a zavolal nahlas. „Bille!“ Vyšel z lavice a stál v uličce vedoucí přímo k oltáři a taktéž k Billovi. Všichni se šokovaně otočili a Bill patřil mezi ně. Ten hlas. On tu vážně byl, nebo měl slyšiny? Díval se na dredaře, který tam jen tak stál a upíral zrak na něj.
„Tome?“ Podivil se a teď byl na rozpacích. Šokovaně zalapal po dechu, ale Benedikt se do toho vložil.
„Bille, víš, co máš říct, tak tak vykonej a nerouhej se proti Bohu!“ Tom se zamračil a někde v hloubi sebe našel odvahu zvolat znovu, a tentokrát už to nebylo jen jméno toho, koho miloval.
„Miluju tě, Bille, z celého srdce, prosím… nedělej to!“ Zaprosil zoufale.
V kapli zavládlo hrobové ticho, bylo slyšet snad jen Billovo zrychleně tlukoucí srdce. Všechna slova se mu zasekla v krku a jediné, co cítil, byly miliony motýlků v břiše. Oči se mu zalily slzami. Řekl to. Tom to opravdu řekl. Bill se pousmál a podíval se na Benedikta, který vypadal, že vyskočí z kůže. Potutelně se v duchu usmál. Otočil se zpátky na Toma.
„Špatně tě slyším, Tome. Zopakuj to.“ Usmál se. Věděl, že teď už zahodí veškerá svoje rozhodnutí jen pro Toma. Miloval ho a nyní už nepochyboval o Tomových citech. Cítil se najednou tak šťastný. Nejraději by explodoval. Tom se musel pousmát. Jeho nohy sice lehce vypovídaly službu, ale našel sílu dát se do pohybu a došel těsně k Billovi. Podíval se na naštvaného Benedikta a nejraději by ho počastoval vztyčeným prostředníčkem. To ale neudělal. Místo toho se podíval znovu na Billa a ruku položil na jeho tvář.
„Miluju tě. Nemůžeš to udělat, protože tím nás zabiješ. Tím mě zabiješ. Nepotřebuju nic víc než tebe. Tak tě tu prosím… nedělej to. Zůstaň se mnou.“ Zopakoval svoji prosbu a utápěl se v Billových čokoládových duhovkách. Při pohledu na něj měl odvahu na všechno.
„Bille. Máš svoje povinnosti. Zasvětil jsi svůj život Bohu.“ Zavrčel Benedikt. Všechno v něm vřelo. S tímhle nepočítal. Bill měl být kněz a ne obyčejný lidský hříšník. Bill mu ale nevěnoval pozornost. Podíval se do lavice, kde seděli jeho rodiče. Oba byli v šoku, ale doufal, že to jednou pochopí a odpustí mu jak Bůh, tak oni. Pohledem je požádal o odpuštění a pak přitáhl Tomovu tvář ke svojí. Dlouze ho políbil. Bylo mu jedno, kdo všechno to vidí, že Bůh to vidí. On byl šťastný. Snad jediný, kdo v celé kapli nebyl v šoku, byl Matouš. Usmíval se a v duchu Bohu děkoval. Konec konců, všechny lidské kroky měl řídit Bůh a tudíž i tohle musela být jeho vůle.
Tom spokojeně vydechl a když se odtáhl, jen Billa pevně objal. Vzal ho za ruku a zamířil směrem ven. Neohlížel se a Bill vlastně také ne. Jen jeden jediný děkovný úsměv věnoval Matoušovi. On jediný stál při něm. Stál při nich.
„A kam půjdeme?“ Zeptal se Bill a podíval se na Toma.
„Nejdřív se ty půjdeš převlíct,“ přejel Tom prstem po jeho kolárku, „a pak… je to vlastně úplně jedno, hlavně, že se mnou půjdeš ty.“ Pokrčil rameny a Bill se usmál.
Věděl, že svojí víry se nevzdá nikdy, ale vzdát se Toma? To by byl opravdový hřích.
KONEC
autor: Doris & Lauinka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 32
Taaaaaaaaaaaaak nerada se s tou povídkou loučím a doufám, že vám, co jste ji četli, opravdu líbila 🙂
To byla taaaaaak nádherná povídka!!! 🙂 Moc se vám to povedlo!! Jedna z nejlepších, co jsem kdy četla! 🙂
Jedním slovem nádhera. 🙂
Ooohhh úplně je vidím, jak vybíhají z té kaple ruku v ruce, slunce svítí 🙂 Billovi už chybí jen bílé šaty a kytka v ruce 😀 Ne dělám si legraci. Jsem moc ráda, že se nakonec dali dohromady 🙂 Moc pěkná povídka 😉
Povídka byla moc krásná :). Popravdě byla jednou z mála, do které jsem byla až po uši zamilovaná a kvůli které jsem odkládala školu na vedlejší kolej. Moc hezký nápad, skvělé spracování :). Co víc k tomu dodat, než velikou chválu pro obě autorky.
Děkuji za krásný příběh 🙂
Jupííí! :))
Holky, vy jste mi udělaly takovou radost šťastným koncem! 🙂 Ani si nedokážete představit jak moc velkou radost z toho mám 🙂 Popravdě jsem v takový krásný konec už ani nedoufala. Když už Bill stál vepředu v kostele vedle Benedikta, tak jsem si vážně myslela, že je konec. Bylo mi jasné, že si Bill Toma jen tak nevšimne a pokud Tom něco neudělá..tak to bude v prd…a já si myslela, že Tom fakt nic neudělá 😀 Ani nevím, proč jsem mu nevěřila 😀 Možná jsem to brala sama ze svojí strany, že před tolika lidma bych to už nedokázala překazit, tak proto. Ale Tom mu přece jenom nakonec řekl, že jej miluje! ♥ Jsem za ně oba opravdu šťastná! Nejvíc asi za Billa, protože věřím, že ten by si tuhle chybu vyčítal celý život a na Toma by nikdy nezapomenul a pořád na něj jen vzpomínal. Tom by možná nezapoměl, ale prostě by žil dál. Dokázal by to po čase překousnout a vrátil se ke svému životnímu stylu…
Ale musím říct, že tahle povídka mi bude skutečně chybět! Patřila k mým nejmilovanějším, byla skvěle sepsaná, nápad byl naprosto originální a Billa i s Tomem jsem si prostě zamilovala. Nemůžu ani uvěřit, že s touhle povídkou už uplynula taková doba a že už tady nikdy neuvidím další pokračující díl. Je mi opravdu líto, že už dál nebudu vědět, jak jejich životy pokračují a jak moc se milují, ale v nejlepším se má přece vždycky skončit a jedinou útěchou mi je to, že se k téhle povídce budu moci kdykoli vrátit.
Opravdu z celého srdce za tuhle povídku děkuji! ♥♥♥
jsem ráda, že to takhle skončilo .. přeci jen by Tom nemohl mit spatny vliv na nej ne? 😀 zasvetit se bohu tohle je velky hrich .. ale zustat s Tomem je ta nejlepsi vec na svete :))
Opravdu si tu povidku rada nekolikrat prectu znova rada 🙂
Tak krásně to skončilo.
Holky, musím se Vám přiznat, že když jsem četla několik prvních dílů, bylo mi u toho tak nějak zvláštně. Já jsem ateistka a nějak jsem si nemohla zvyknout na představu zbožného Billa 😉 cožpak Tom – hříšník, to sedí 😀 Avšak moc jste mě překvapily 😉 Vaše povídka se mi moc líbila a jsem ráda, že se nakonec Bill vzdal kněžství, byla by ho opravdu škoda 😉
Téééda, nevěřím,že už je konec. Ale jsem moc ráda, že to skončilo dobře, protože kdyby byl konec špatný, umřela bych a autorky by mě měly na svědomí. 😀 Tato povídka bya jedna z nejlepších, co jsem kdy četla. Skvělý námět, skvělé a uvěřitelé zpracování. Vždycky kyž jsem musela tři dny čekat na další díl, byla to vždycky věčnost.:D Rozhodně to je jedna z povídek, které se mi hodně vryly do srdce a dlouho na ni budu vzpomínat. :)A Tomovo vyznání lásky mě neuvěřitelně potěšilo. 🙂
To bylo napínavé 😀 užasna povídka,super nápad, mám radost že to skončilo takhle.
Aw toto byla jedna z mých oblíbených povídek. Dalo by se říct z nejoblíbenějších. Jeden čas jsem uvoažovala že bych se dala taky do kláštera. :DD i když já bych tam žádnýho "Toma" nejspíš nepotkala. 😀 Byl to fakt dost dobrej nápad. Takovej originální. A ano jsem moc ráda, že to skončilo dobře ^,^ páč já nesnáším špatný konce. Ze Zkrocený Hory jsem měla depku ješte týden potom. 😀
Možná mi tam chybělo trošku víc toho sexu…ale to jsem prostě já. Forever Horny 😉 😀
Moc vam vsem dekujeme a uz mame v planu dalsi spolupraci 🙂 Mimo tech co musime dokoncit 🙂
No teda dámy… smekám klobouk! ^^ Tuhle povídku jsem hltala, užívala si každou řádku. A musím říct, že z toho konce jsem tak zpitoměle spokojená, že to snad až není možné. Děkuju za zpříjemnění nepříjemných všedních dní ^^
Bůh vám žehnej 😀
Koniec bol krásny, ale takmer ma pri ňom trafilo. Tom si to vážne nechal na tú úplne najposlednejšiu chvíľu 😀
Ďakujem za poviedku veľmi sa mi páčila.
Tahle povídka pro mě byla už od začátku velkým lákadlem. Když jsem ji tu poprvé zahlédla, jeden z prvních dílů, říkala jsem si, že si ji jednou stoprocentně musím přečíst, protože Dorisiny povídky jsou povětšinou mé nejmilejší a těch pár jednodílek, co jsem četla od Lauí, se mi taky moc líbilo 🙂 A navíc písnička God bless you od BVB mi byla poslední dobou velkou oporou 🙂 Nechtěla jsem se však do povídky pouštět, dokud nebyla zveřejněná celá, protože i když teď čas občas najdu, nikdy nevím, jak na tom budu další týden… a kdybych ji pak nedočetla, jako se mi to u jedné vícedílky nedávno stalo, strašně by mě to mrzelo 🙂
Takže teď jsem si ji konečně doušek po doušku vychutnala 🙂 Sice nejsem přívržencem křesťanství, některé názory mi přijdou velice ubohé atd., ale povídka rozhodně nezklamala, užila jsem si ji od začátku do konce 🙂 Doufám, holky, že se spolu pustíte do nějakého dalšího společného díla, protože tohle se rozhodně povedlo… mám dokonce chuť přečíst si SOS, i když jsem si slíbila, že se do toho nikdy nepustím (podle ohlasů, co jsem slyšela… a podle prvních pár dílů, které jsem neopatrně přečetla :D)
Děkuji vám za překrásnou povídku a za zpříjemnění několika posledních dní, kdy mi tahle povídka byla věrným společníkem 🙂 Moc se vám povedla! 🙂
Tohle byla krásná povídka. Při čtení sem se nenudila a ještě sem se i zasmála někdy.. i když k posledním dílů sem se spíš stresovala a bála že ji mt nevyjde.. Ale Toman to zmáknul a i když byl konec jak z nějakýho romanťáku a hrdina vystoupil až v poslední chvíli se mi povídka moc moc líbila. :)).
PS: Nedokázala sem si Billa představit jako nějakýho faráře, nepolíenýho. 😀
Všechny povídky od Doris jsou úžasné, ale tahle patří k těm nejnádhernějším! Moc ráda se k ní neustále vracím. A moc doufám, že se tu jednou objeví nějaká nová 🙂
Ja som taká rada, že to dobre skončilo. Bol to naozaj milý a zaujímavý príbeh. Aj keď som sa zo začiatku tej náboženskej témy bála, ale stálo to ozaj zato :)… Ja na Tomovom mieste by som sa posrala, postaviť sa pred celý kostol a hovoriť 😀 ale bolo to super, fakt originálny nápad 🙂
Moc hezká povídka, děkuju Zuzu za doporučení ♥️. Posledních par dílu jsem se začínala vazne stresovat, ze to skončí spatne a kluci zůstanou od sebe, ale zaplat Pan Buh (a Doris samozrejme 😄), ze tomu tak nebylo. Jdu zkusit dalsi počin šikovne autorky 😍❣️