autor Mayra
Tak a je tu úplně poslední díl! Děkuji všem, co tuhle povídku četli, i když jich moc asi nebylo, přesto děkuji za zveřejňování povídky. Byla to moje první na tomto blogu, za sebe myslím, že to celkem ušlo, ale pokusím se mé psaní zlepšit a snad brzy uvidíte mojí přezdívku znovu u nějaké povídky. Mayra.
Všichni stáli před dveřmi. Dohodli schůzku, pozvali tam paparazzi, aby dvojčata oficiálně oznámila své tajemství. Tom už neměl potřebu sedět stále na vozíčku, stále měl občasné bolesti, ale už dokázal chodit i sám.
„Připraven?“ Bill stiskl Tomovu ruku a pousmál se na bratra. Tom přikývnul a nehybně si prohlížel Billův sladký úsměv.
„Takže…“ Řekl jeden z týmu a otevíral dveře. V tu dobu se spustily blesky foťáků. Bylo to jako prudké rozsvícení velikého světla nebo slunce. Celá kapela a někteří z Tokio Hotel teamu vzali své místo u stolu a na obličeji měli předstíraný úsměv. Dvojčatům se na obličeji dělaly kapky potu a nenápadně na sebe házeli nervózní pohledy.
„Setkali jsme se tu… abychom oznámili jednu věc, která vysvětluje všechno v aktuální době. Každopádně nechci mluvit za Billa a Toma, myslím, že chtějí mluvit oni.“ Řekl jeden z teamu a slovo předal Billovi.
„Ehmm… jo, to je pravda.. No… takže… jak se máte?“ Zachichtal se, ale celá hala zůstala ticho. „No… to asi nebyl moc dobrý tah.“ Zašeptal a více znervózněl.
„Jsme tu kvůli tak trochu trapné situaci, ve které jsme se ocitli… a… je težký to říct tak najednou, upřímně, ani nevím, jak to přesně říct… No, já a Bill, možná znáte… no… ehm…“ Odkašlával si Tom, ani on nevěděl, jak to přesně říct.“
V tom se přihlásila jedna z novinářek.
„Ano?“ Řekla dvojčata zároveň.
„Už nám to konečně řeknete?“ Řekla tak trochu naštvaným tónem.
„Cože? Aha… jo… samozřejmě,“ řekl Tom.
„Víte… My jsme sice bratři, jsme také nejlepší přátelé, ale i něco víc…“ Začal přijatelně Bill. „Jestli víte, co tím chci říct… Ty fotky… říkaly jen to, co byla pravda, my… se milujeme.“ Bill chytl Tomovu ruku, ale všichni v místnosti ztichli. Kdyby spadl hřebík, každý by to slyšel. Najednou, ve stejnou chvíli, začali novináři fotit tento moment, najednou každý kladl otázky.
„Popořadě, prosím!“ Křikl jeden z teamu. „Třeba vy!“ Ukázal na drobnou dívku v první řadě s dlouhým culíkem na bok a brýlemi na krku.
„Jak jste přišli na to, že spolu chcete být?“ Vstala a řekla tak, aby jí každý slyšel.
„Už ani nevím, prostě se to nějak celé vyvinulo“ Řekl Bill a usmál se na Toma, který měl na obličeji kapky potu, po celém těle se mu dělaly kapky potu. Třásl se nervozitou a ze sebe nedokázal dostat žádné slovo. „Tome? V pohodě?“ Řekl Bill, když si všiml jeho obličeje. Tom neodpovídal, ale z jeho pohledu to bylo jasné.
Všichni vstali a odešli. Ale novináři byli naštvaní, každý měl několik otázek. Teď byli ještě větším cílem novinářů.
„Nevypadáš zdravě.“ Bill chytl do svých dlaní Tomovu hlavu a prohlížel si jeho vylekaný pohled.
„Chci domů, prosím.“ Zašeptal.
„Domů? Jasně, Tome, klidně.“ Šli do auta a za chvíli byli doma. Tom si doma lehl do své postele a v momentě usnul.
Bill pevně doufal, že teď už nastanou jen dobré časy, ale všichni věděli, že se venku ukázat nějakou dobu nemohou a že se musí vyhýbat společnosti. Chudáci. Teď to bude asi zlé.
Uběhlo už několik dní, oba se cítili po psychické stránce dobře, ale někteří novináři zůstali oddaní svému cíli, i když dvojčata nechodila ven, byli schovaní a na všechno měli lidi. Všichni byli už vyčerpaní.
„Konečně nemusíme nic zatajovat.“ Šeptal Tom Billovi do uší. Leželi v posteli, objímali se a drželi se pevně za ruce.
„To ano, ale ještě nemáme vyhráno.“
„Bille, zlato, už nad tím nepřemýšlej. Kašli na ně.“ Políbil ho na tvář.
„A co bude s našimi fanoušky? Myslíš, že nás přestanou poslouchat?“
„Pokud jsou to opravdový Aliens, zůstanou fanoušky i nadále.“
„Ano.“ Bill se k bratrovi více přitisknul. Políbil ho, Tom svojí rukou pohladil Billovi záda a mířil níže a níže, za jeho kalhoty.
Oba ucítili prudké vzrušení a chtíč po tom druhém. Začali se svlékat, byly zde vášnivé polibky a pohyby, skočili pod deku a už to jelo. Po dlouhé době si zase byli spolu tak blízko tělem a duší. Bill ani Tom nebyli takhle zamilovaní do žádné osoby, teď už to tak není. Milují se navzájem a takhle to asi má být.
„Děkuji, že s tebou můžu být!“ Šeptl Bill a střídavě Toma líbal na hrudi.
„Miluju tě.“ Řekl Tom, Bill se zarazil. Znělo to tak upřímně.
„Taky tě miluju a doufám, že navždy.“ Odpověděl. Kéž by tento moment nikdy neskončil, bylo to nádherné a úžasné. A tak nezapomenutelné. To nejde popsat. Byla to skutečně láska a chtíč po tom druhém. Stále si do ucha šeptali sladká slůvka, hladili svá těla a líbali se na celém těle. Vypadalo to nekonečně, ale nic není nekonečné.
„Bille? Tome?“ Náhle se ozval hlas za dveřmi. Oba se prudce lekli.
„Ano? Kdo tam?“ Znervózněl Bill.
„Přijela vaše matka.“ Řekl opatrně.
„Co? Teď? Ehm… chci říct, jasně… už jdem.“ Zareagoval Tom. Oba hned vstali z postele, oblékli se a upravili. Pak šli dolů do kuchyně.
„Ahoj mami!“ Přivítal Bill svoji matku pevným objetím. Tom si stoupnul za Billa, aby jejich matku mohl obejmout hned po svém bratrovi.
„Vypadáš, že tě už nic nebolí.“ Řekla matka při objetí se starším z dvojčat.
„Však taky ne. Cítím se dobře a spokojeně.“ Sladce se usmál.
„To jsem ráda. Moc ráda!“ Jejich matce upadla slzička.
„Mami? Co se děje?“
„No… celé si to ani pořádně neuvědomuji, ale jsem ráda… že jste šťastní… jen… mám pocit, jako bych udělala v něčem chybu já!“
„Co?! Ty? Rozhodně ne! Nedělej, jako by to bylo něco hrozného, jsme takhle šťastni.“
„Ano, to je pravda, promiňte. Teď se stydím, máte pravdu. Na tom nesejde.“
„Už nic neříkej!“ Řekl Bill a oba bratři matku pevně objali a vzadu, za jejími zády, se dvojčata chytla za ruce.
Oba se cítili šťastně. Jako by to nejhorší měli již za sebou, a také že měli. Již nemuseli svoji lásku skrývat, byli odhodlaní o svém vztahu i mluvit. Byl to jako sen, mohli spolu být, i přes to celé, i přesto, že jsou bratři, dvojčata a že v jejich životě je sláva hodně velikým problémem. Cokoliv, co řeknou, cokoliv, co udělají, může ovlivnit to, že budou na hlavní stránce časopisu. Teď jim to ani nevadilo, protože mohli být spolu.
KONEC
autor: Mayra
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Moc pěkně to skončilo.