You will die! 6.

celý článek: http://bit.ly/17y21Gy

zobrazit statistiku: http://bit.ly/17y21Gy+

„Tome, bude problém s naší popálenou. Kreslíř toho moc nesvedl, její tělo je tolik poničené, že jeho fantazie byla na bodu mrazu. Tak mi to aspoň říkal, nechal tady pár nákresů, ale řekl, že jsou to pouze hrubé odhady,“ doplnila ještě Irma Richterová.

„To bude oříšek, nebudeme moct zkontrolovat databázi pohřešovaných, když ani nevíme, jak pořádně vypadá,“ zamyslel se Tom.

„Co zkusit pozvat jiného? Třeba se mu něco víc podaří,“ navrhla Anna. „Vzala bych si to na starost. Vlastně moje Erika je výborná malířka, ale nedovolím, aby se musela dívat na tak zohavené tělo,“ zavrhla ten nápad nakonec.

„To je pochopitelné, zkus sehnat někoho jiného,“ přikývl Tom a celou poradu nakonec ukončil.

Venku se už pomalu stmívalo a detektiv Trümper se ještě stavil v květinářství pro rudé růže, aby si tak Billa aspoň trochu udobřil. Věděl, že má rád růže, a také věděl, že nedodržel svůj slib o jejich společném dni.

Jen, co zastavil před jeho bytem, vystoupil z auta a kytici vzal s sebou. Podařilo se mu projít dveřmi, když nějaká žena vycházela právě z domu, a vyběhl schody do prvního patra. Zazvonil na zvonek a čekal, zdali mu někdo otevře.

Dveře se otevřely během několika sekund. Stál v nich rozespalý Bill, nenalíčený s lehce rozcuchanými vlasy. Nejspíš se právě probudil. Tom se na něj slabě pousmál a podal mu kytici růží.

„Moc se za dnešek omlouvám, vím, že jsem ti slíbil…“ nestačil však už nic říct, jelikož jej černovlásek umlčel polibkem a zatáhl jej k sobě do bytu.

„To je v pořádku, nemusíš se mi omlouvat. Mimochodem, ty květy jsou krásné, děkuju,“ věnoval mu ještě jeden dlouhý polibek a šel je dát do vázy. „Pojď dál,“ zavolal z kuchyně a Tom tak učinil.

„Probudil jsem tě, že?“ zeptal se Tom, opírajíce se o futra dveří.

„To nevadí, jsem rád, že ses za mnou stavil,“ postavil vázu s květinami na stůl. „Máš určitě hlad, viď? Pojď, dám ti něco k jídlu.“ Tom byl za tohle skutečně vděčný. Celý den skoro vůbec nejedl, takže nyní rozhodně neodmítal.

„Děkuju, jsi hodný,“ usmál se na něj mile a pustil se do jídla, když před něj Bill postavil talíř a věnoval mu polibek na tvář.

„Nemáš za co, vsadím se, že jsi celý den nic nejedl, nemám pravdu?“ pousmál se a posadil se na vedlejší židli.

„Bohužel máš, neměl jsem na to vůbec čas.“ Pokrčil rameny.

„Však se najez, a potom si půjdeme lehnout, vidím na tobě, že jsi unavený.“

„Přece tě nemůžu takhle odbýt, když se o mě tak hezky staráš,“ zatvářil se na něj Tom skoro až pohoršeně a dal si do pusy další sousto.

„Donesl jsi mi krásné květiny, přeci,“ usmíval se na něj Bill zamilovaně.

Během několika následujících minut se přesunuli z koupelny do ložnice a ulehli do postele. Bylo sice teprve půl deváté, ale Bill na Tomovi jasně viděl, že má pro dnešek dost. Dělalo mu to starosti, zkazí si takhle zdraví.

Z ničeho nic se Tom najednou ocitl napůl nad Billem a políbil jej na rty. Dlaní přejížděl pod peřinou po jeho břiše a podbřišku. Bill jej však od sebe odtáhl.

„Nechme to na jindy, vidím, že jsi fakt unavený. Dneska se na to vykašli,“ pohladil jej po tváři a usmíval se. Nebyl na něj naštvaný, jak by taky mohl.

„Nemůžu tě takhle odbývat kvůli mé práci,“ pohladil černovláska po tváři.

„Nemyslím si, že mě odbýváš…“ pověděl upřímně Bill.

„Nesmíš být na mě tak hodný. Mohl bych si na to zvyknout, a pak bys to neměl tak jednoduché,“ zasmál se tiše Tom a stále se nad Billem skláněl.

Černovlásek se pousmál a v nečekaný okamžik překulil Toma pod sebe a usadil se mu na klíně.

„Zas tak hodný nejsem, detektive. Navíc vidím, že nejste ve střehu, že by ta únava?“ usmíval se lišácky Bill. Tom to viděl díky světlu pouličních lamp.

„Žádná únava, to vy mě tady rozptylujete, pane,“ usmíval se Tom a rozhodl se hrát s ním jeho hru.

„Oh, neříkejte, detektive. Já se vám líbím? To mi lichotí…“ zahihňal se a provokativně se mu zhoupnul na klíně. Tom si jej chytil za stehna a usmíval se.

„Nejenom se mi líbíte, jste strašně krásný, pane. Něco vám řeknu, dělejte tohle ještě chvíli a vážně mě vzrušíte,“ usmíval se. Bill natáhl ruku a rozsvítil lampičku, aby na Toma lépe viděl, a nahodil svůdný pohled.

„A co když udělám tohle,“ naklonil se nad Toma a rukama se zapřel u jeho ramenou. Vyšpulil zadeček a pořádně se svým klínem otřel o ten jeho. Nepřestával se svůdně usmívat a hledět Tomovi přímo do očí. Ten slastně své oči přivřel a zabručel.

„Hmmmm… jen pokračujte,“ otevřel oči a Bill se usmál a v pravidelných intervalech se třel svým klínem o ten Tomův.

„Oh… detektive, už jste pěkně tvrdý,“ přestal se otírat a rukou mu vklouzl pod boxerky. V mžiku se však ocitl pod Tomovým svalnatým tělem a své ruce měl v sevření nad hlavou.

„Mít teď po ruce pouta, tak ti ty ručky šmátralky spoutám,“ zašeptal Billovi nadrženě do ouška.

„To je skutečně zajímavá představa,“ vydechl Bill a celý touhou hořel.

Následovalo ještě mnoho sladkých a vášnivých polibků, dráždivých doteků a vzdechů, než došlo k samotnému aktu. Bill se Tomovi opět odevzdal. Jejich chtíč byl obrovský, toužili po sobě a Tomova únava téměř zmizela. Nebylo to však jenom pouhé šukání, kdy si odbudete svoje a konec. Skutečně se milovali, stejně jako tenkrát. Tomovi nešlo sobecky jenom o své uspokojení. Dokázal v Billovi vyvolat tolik pocitů, dokázal mu způsobit nepředstavitelnou a velice dlouhou slast. Nechoval se k němu ani hrubě, vážil si jej jako nejcennějšího pokladu.

Jejich těla, tisknouc se k sobě, se pohybovala v dokonalém rytmu proti sobě. Pokoj zaplňovaly vášnivé vzdechy a hlasité steny a ani jeden neměli toho druhého stále dost. Bill na Tomovi tolik obdivoval to, jak to umí. Pokaždé z něj tolik hořel a mnohdy byl velice nedočkavý.

„Ještě chvíli,“ zašeptal Tom černovláskovi do ouška. Ruce měl omotané kolem jeho pasu a tiskl se svým hrudníkem k jeho zádům. Milovali se už opravdu dlouho a právě nastával okamžik, kdy Tom brzy docílí svého vrcholu. Netrvalo to skutečně dlouho a Tom vyvrcholil společně s Billem. Bylo to téměř jako by se domluvili. Místnost zaplavila vlna hlasitých vzdechů a následné uvolnění.

Oba unaveně a plní uspokojení padli do postele a v momentě, kdy lampička zhasla, oba tvrdě usnuli.

***

Naštvaně procházel po velice skromně zařízené místnosti a skutečně zuřil. Bylo to k naštvání. Policie se pomalými krůčky k němu blížila a za chvíli mu budou dýchat na záda. Nechybí k tomu zas tak moc.

Vrátil se právě z města a zjištění, že policie už identifikovala dvě jeho oběti, jej skutečně naštvalo. Musí něco udělat. Svou pomstu bude muset odložit a stáhnout se. Možná by bylo nejlepší takový rok nic nepodnikat a třeba i odjet. Ovšem stejně by se sem musel zase vrátit, ale to už policie nebude mít tak čerstvou stopu.

Chtěl si už v brzké době vychutnat jeho smrt, ale bude si na něj muset počkat. Nebylo by k zahození jej chvíli jenom sledovat, zjišťovat, jak se situace vyvíjí.

Začal silně pochybovat, že by policie tak rychle poznala jeho spálenou čarodějnici. To bude pro ně oříšek. Spiklenecky se usmál a z ledničky si vytáhl něco k jídlu.

Možná by nemusel skončit jenom u něj, možná by mohl ještě někoho přibrat, aby to bylo zajímavější. Vychutnávat si okamžik smrti v jeden den u dvou lidí najednou, by nebylo vůbec špatné.

Nebo by mohl policii navést na špatnou stopu, o tom však bude muset ještě hodně přemýšlet. Nemůže si nyní dovolit udělat chybu.

Dlouhé hodiny jenom seděl v křesle a z krbu poslouchal praskání dřeva. V takovýchto chvílích se mu nejlépe přemýšlelo. Bude si muset vystačit s jeho malou sbírkou okamžiků smrtí na delší dobu a stáhnout se. Viděl to jako nejlepší řešení, protože pokud by se snažil něco podniknout a udělal by chybu, policie by jej dopadla. Nechápali by ho. Nikdo ho nikdy nechápal. Vždycky byl samotář, který si vystačil sám. Pro ostatní byl divný, podivín.

Zahnal špatné a v tuto chvíli naprosto nesmyslné vzpomínky na své nešťastné dětství a začal si plánovat svůj brzký odjezd.

***

Bylo kolem půl sedmé ráno, neděle, když se Tom probudil. Z nějakého neznámého důvodu už nedokázal dál spát. Podíval se na klidně oddechujícího Billa, který poklidně a s lehkým úsměvem na rtech spal v jeho blízkosti, avšak otočený k němu zády. Opatrně mu přikryl jeho holé tělo, které ještě před usnutím bylo přikryté. Nikdy nechápal, jak to Bill dělá, že je do rána bez přikrývky. Navíc, když byl kompletně nahý, tak mu musela být zima.

Tiše jako myška se dostal do kuchyně, aby připravil snídani. Chtěl dnes vynahradit Billovi ten včerejší nevydařený den. Na stole byly krásně rozkvetlé rudé růže, které mu včera donesl. Stál u kuchyňské linky pouze v boxerkách a kalhotách. Tak nějak stejně věděl, že bude zase brzy bez nich, jakmile se Bill probudí a nají. Byl s ním poslední dobou tak málo, díky tomu případu.

Zároveň měl ten případ pořád v hlavě, nemohl se té myšlenky zbavit. Přece jen šlo o několik mrtvých.

Raději vzal připravenou snídani na tácu a donesl ji do ložnice. Na tváři se mu mihl úsměv, když viděl Billa, jak spí. Byl k němu otočený zády a přikrývku měl do půl zadku staženou. Tom položil snídani na noční stolek a posadil se na kraj postele. Políbil Billa na tváři a pohladil ho na holém zadečku. Černovlásek se usmál a se zabručením se otočil na záda a otevřel oči.

„Dobré ráno,“ zívl si a ruce spojil za Tomovým krkem.

„Dobré ráno, naháči, není ti zima?“ culil se Tom a políbil ho na rty.

„Hm… ani ne, proč?“ zabručel a díval se na něj. Když byl ospalý, vypadal tolik roztomile, Tom se musel pořád usmívat.

„Jsi nahý a prakticky celou noc jsi spal odkopaný.“

„Už jsem si zvykl,“ usmál se a vyžádal si další polibek.

„Udělal jsem nám snídani,“ pověděl Tom a počkal, až se Bill posadí, a dal mezi ně tác se snídaní.

autor: Tina