You will die! 7.

číst celé: http://bit.ly/10acjft

statistika: http://bit.ly/10acjft+

Po jídle si Tom chtěl rozespalého Billa ještě dál vychutnávat, a proto jej jemně přilehl a ochutnával jeho rty. Hladil svého miláčka po nahém těle, avšak jejich dokonalá idylka byla narušena zvoněním.

„Ty někoho čekáš?“ zeptal se Tom zaraženě a černovlásek pouze zmateně zavrtěl hlavou. „Tak nebudeme otevírat a počkáme, až odejdou,“ řekl po chvíli se spikleneckým úsměvem Tom. Jenže i když zvonění na chvíli přestalo, ozvalo se bouchání na dveře.

„Půjdu otevřít,“ pověděl naštvaně Tom a už si v duchu představoval, jak ty narušitele odpálkuje. Ovšem když otevřel dveře jenom v kalhotách bez trička, dovnitř se začali hrnout dva dospělí a tři děti. Jedno malé dítě dostal Tom na podržení do náruče. Byla to holčička a mohly jí být asi tři roky.

Naprosto překvapený a neschopný ničeho jiného, než jenom šokovaného hledění, stál detektiv stále v chodbě s malou holčičkou v náručí a pozoroval tu hordu lidí, kteří sem vpadli jako tsunami.

„Bille, ahoj!“ zvolala jedna žena a objala už oblečeného černovláska, který z toho byl také dost překvapený.

„Ahoj, Amando, proč jste nezavolali?“ překvapeně ji objal, ovšem byl rád, že svou sestru vidí.

„Nazdar bratře!“ zvolal muž asi ve věku čtyřiceti let. Objal Billa taktéž, ovšem ne tak jemným způsobem jako Amanda. „To čumíš, co?“ zasmál se.

„To teda jo,“ zasmál se a všiml si, že mu za nohavici tahají dva malí kluci. Jeden ve věku pěti a druhý sedmi let.

„Strejdo, můžeme si pustit televizi?“ ptali se hned a Bill se na ně usmál.

„Jistěže můžete,“ pohladil je po tmavých vlasech, které měli v rodině, a sledoval chlapce, jak běží k ovladači.

Konečně si Bill všiml stále překvapeného Toma, s malou Charlotte v náručí, jak k nim přišel.

„Oh, málem jsem zapomněla, to jsem matka, děkuju,“ zasmála se upovídaná Amanda a vzala si svou dceru, které sundala bundu i čepičku.

„Copak to tady máš za hezouna, Bille?“ usmívala se na něj spiklenecky. Ani jeden z jeho sourozenců ho nesoudil za jeho orientaci.

„Hádám, že polda nebo hasič?“ přeměřil si jej zkoumavým pohledem Christian, Billův bratr.

„Detektiv,“ zasmál se Tom a podal si s ním ruku. „Thomas Trümper,“ představil se postupně všem, a pak se raději zašel obléct.

„Je pěkný,“ dloubla do něj Amanda a spiklenecky se usmívala.

„Jo, to je, kde máš Felixe?“ vyptával se Bill. Felix byl Amandin manžel, se kterým měla malou Charlotte a pětiletého Jacoba.

„Musel přeparkovat auto, bude tady hned,“ usmála se na něj. Zahlédla, jak její malá Charlotte chce skočit ze židle, avšak chytla ji dřív, než si stačila ublížit.

Bill se mezitím vytratil za Tomem do ložnice a zavřel dveře. Viděl svého krásného detektiva, jak si obléká tričko.

„Přisahám, neměl jsem tušení, že přijedou. Někdy se tady neohlášeně ukážou, nezlobíš se, že ne?“ kousal jsem do rtu.

„Jistěže ne, nemůžeš za to, navíc vypadají jako prima lidi. A děti zřejmě budou jak z divokých vajec,“ zasmál se, když slyšel nějakou ránu.

„Jo, to oni jsou, uvidíš, že si je oblíbíš a oni si tě zamilují. Ještě dorazí Felix, to je Amandy manžel.“

„Máš jediné štěstí, že máš tak velký byt,“ zasmál se Tom a políbil Billa na rty. „Jak dlouho se zdrží?“ zeptal se.

„To nemám tušení, ale na noc tady rozhodně nebudou, určitě jsou ubytovaní někde v hotelu, protože, kdyby měli jet zase zpátky do Mnichova a ještě k tomu s dětmi…“ nebylo třeba, aby dokončoval větu. Přece jen z Mnichova do Berlína je to kus cesty.

„Takže ty máš rodinu v Mnichově? Jak to, že ses odstěhoval tak daleko?“ vyptával se Tom.

„Hrával jsem v orchestru a dost jsme cestovali a v Berlíně se mi zalíbilo. Navíc se takhle navštěvujeme a je to veselejší. Občas mi chybí, to je pravda, ale kdybych bydlel blízko a mělo mi každý víkend domů vpadnout takové komando, bylo by to lehce na vraždu,“ zasmál se a opět políbil Toma, než se vrátili mezi ostatní.

Dospělí se usadili u stolu, připojil se k nim také Felix, a dlouze vykládali a zasvěcovali Toma do jejich rodinných tajů.

„Děláš si srandu? Darla má už další dítě? Bože, kolikáté to je?“ kulil Bill oči na Amandu.

„Tuším, že šesté, ta ženská rodí děti na počkání,“ zasmála se Amanda a napila se kávy. Hodila očkem po dětech, zdali nevyvádí. Poslušně seděli na gauči a očima doslova hltali pohádku.

Tom, Felix a Christian se bavili spíš mezi sebou a po určité době se rozhodli, že si zajdou na cigáro. Tom často nekouřil, skutečně jenom příležitostně, nebylo to tak, že by cigarety skutečně vyhledával a byl na nich závislý.

Vyšli společně ven před panelový dům. Nechtěli kouřit vevnitř, když tam byly malé děti, navíc Bill neměl kouření rád. Všichni si zapálili cigaretu a vypustili kouř do okolí.

„Cigaretu jsem neměl tak čtyři měsíce…“ pověděl Tom a opět si potáhl.

„Přestáváš?“ zeptal se Christian a potáhl si z nikotinové tyčinky. Kouř byl dobře vidět, jelikož dnešní den byl docela chladný.

„Ne, kouřím jenom opravdu příležitostně,“ pousmál se Tom. „Co děláte vy za zaměstnání, chlapi?“ zeptal se po chvíli. Partičku tak pohodových chlapů už hodně dlouho nepotkal.

„Grafik,“ pověděl jednoduše Christian.

„Podnikatel,“ odpověděl mu Felix.

„Hele Tome, jak je to mezi tebou a Billem?“ otázal se Christian rovnou bez jakýchkoliv řečí okolo.

„Jak přesně to myslíš?“ díval se na něj Tom. Chápal ho, že chtěl pro svého bratra to nejlepší.

„Chceš s ním něco víc, nebo ho máš jenom na sex, protože jestli jo, říkám ti, hochu, zařaď zpátečku,“ jeho hlas byl trochu výhružný.

„Nemusíš se bát, Christiane, nespadám do skupiny těch, co jenom lidi využijí na sex a pak jdou o dům dál. Doufám, že to něco mezi námi už je něco víc,“ dokouřil cigaretu.

„To jsem chtěl slyšet,“ usmál se Christian a pěstí praštil Toma do ramene, jak to chlapi dělají.

Když se pánové vrátili zpět do tepla, všechno bylo, jako když odcházeli.

„Si tak někdy říkám, že ty naše děcka by nenaznamenaly ani výbuch atomovky, jak jsou do té pohádky zažraní,“ zasmál se Felix.

„Buď rád, že chvilku neječí a řve tady skutečně jenom ta televize,“ zazubil se Christian a posadili se zpátky k Amandě a Billovi.

„Felixi! Ty máš ale nápady!“ praštila ho Amanda po studených rukou, když jí je strčil pod tričko.

„Manželská erotika,“ zasmál se Christian.

„Ani to nezkoušej,“ varoval Bill Toma, když se začínal šibalsky usmívat. Tom nahodil smutný obličej, ale dlouho to nevydržel, protože mu začaly cukat koutky.

„Škoda,“ nepřestával se usmívat.

Billova rodina zůstala u něj prakticky až do šesti večer. Bill byl tolik rád, že je zase vidí, a také že je může seznámit s Tomem. Byli to úžasní lidé, neustále plní humoru. Tomovi až přecházely oči, protože tak veselou kopu lidí už pohromadě dlouho neviděl.

„Tak jo, Jeremy, začni se oblíkat, pojedeme,“ zavolal Christian na svého syna Jeremyho.

„Pro vás to platí také, miláčkové, začněte se oblékat,“ pověděla Amanda a vydala se jim pomoct. Bill je šel společně s Tomem doprovodit.

„Jsem ráda, že jsem tě zase viděla, Bille, musíš také přijet i s Tomem,“ usmála se Amanda a objala Billa pevně. Černovlásek byl z nich třech nejmladší, nejstarší byl Christian.

„Tak jo, chlape, rád jsem tě poznal a dej mi na bratra pozor,“ potřásl si Christian s Tomem rukou a poplácal jej po ramenou.

„Neměj obavy,“ přikývl muž s copánky. Takovéto sliby nebral na lehkou váhu.

Všichni se rozloučili a brzy bylo v bytě neobvyklé ticho. Špatně se na něj přivykalo.

„Bille, mám dotaz. Proč tady byli jenom Christian a Jeremy? Kde nechali Jeremyho mámu?“

„Tobě opravdu nic neujde,“ pousmál se slabě Bill a uklízel nádobí ze stolu.
„Jsem detektiv, mám to v sobě,“ pokrčil rameny a pomáhal Billovi. Přesto byly v jeho očích dva velké otazníky. Bill to nehodlal dlouho skrývat a pověděl mu to.

„Zhruba před dvěma lety se stalo neštěstí. Laura pracovala jako letuška a absolvovala poslední let do Ruska, než si hodlala najít jiné místo, protože s rodinou to prakticky nešlo. Neviděla je třeba několik dní a Jeremy byl ještě hodně malý. Potřeboval mámu. Jenže letadlo několik set metrů před přistávací dráhou do Ruska havarovalo. Padesát lidí zemřelo, osmdesát jich bylo vážně zraněno. Byla to opravdu katastrofa, určitě jsi o tom musel slyšet ve zprávách. Laura a piloti byli mezi těmi padesáti, co zemřeli. Christian se s tím doteď nesmířil. Když se to dozvěděl, byl totálně na dně. Pomáhali jsme mu všichni, jak to šlo. Jeremy pochopil, že maminka se už nevrátí, že je v nebi, tak jsme mu to vysvětlili.“ Dokončil Bill své vyprávění.

„Slyšel jsem o tom, je to strašné, vůbec si to neumím představit, jaké to muselo pro Chistiana být…“ přikývl Tom.

„Šílené. Byl jak tělo bez duše. Jednou se mi svěřil s tím, že kdyby neměl Jeremyho, spáchal by sebevraždu. Vím, jak moc Lauru miloval. Jeremy je tím pádem pro něj všechno a dává na něj opravdu pozor.“
„To naprosto chápu,“ objal Billa a hladil jej po vlasech. Měl teď jakousi vyšší potřebu ho mít u sebe po téhle hrůzné informaci, i když on podobné slýchá denně, pořád je to jen člověk.

„Zůstaneš tady se mnou ještě jednu noc, prosím?“ díval se na něj Bill prosícím pohledem. Po tom rozruchu, co tady provedli jeho sourozenci s rodinami, nechtěl být teď sám.

„Jistě, zajedu se jenom domů převléct, ano?“ políbil jej na rty a za pas si ho přitáhl víc k sobě. Potřeboval ho co nejvíce cítit, nešlo teď o sexuální potřebu, ale duševní. Musí na něj dávat pozor, jeho povolání je nebezpečné, vrahové jsou nevyzpytatelní, proto je lepší se pojistit.

„Budu brzy zpátky,“ pohladil jej po tváři a vydal se ke svému autu.

Pořád měl na mysli slib, který dal Christianovi. O Billa se skutečně postará, nechtěl jej využít, proč si to pokaždé o něm mysleli? Možná, že vypadá jako typ, co si chce jenom užít a jít o dům dál, ale takový Tom není, z toho už vyrostl, chtěl plnohodnotný vztah.

autor: Tina