Něco ve mně 12.

číst celé: http://bit.ly/ZBz07u


autor: AjaSto

Tom nemohl říct, že by se nudil. Všechny jeho plány musely být zrealizovány během

pár dní. Navíc nemohl vzbudit žádné podezření. Simone se na jeho změny dívala s narůstající zvědavostí. Hrozilo, že se začne vyptávat a tahat ho k doktoru Osbertovi. Tento týden tam už jednou musel na pravidelné sezení. Znal nazpaměť jeho rozhovory s Billem a nedělalo mu problém odpovídat na jeho otázky věrohodně. Ještě se nerozhodl, co s ním udělá dál. Nejdřív si myslel, že bude zábava vytáhnout na něj nějakou historku, po které tolik toužil. To by ale trvalo příliš dlouho a on se ho chtěl zbavit co nejdřív a přesvědčit Simone, že tam chodit nemusí. Nejlepší by asi bylo zůstat u toho, u čeho je teď. Terapie nefunguje, pacient je v pořádku, léčba není třeba. A protože dál vyhazoval každý den jednu pilulku, jeho matka přičítala jeho proměnu dospívání a považovala je za zlepšení stavu. Koneckonců už nenosil to temné těsné oblečení, ale normální trika a kalhoty jako ostatní kluci v jeho věku. A pár plakátů z něj ještě nedělalo jiného člověka. Také se jí hodně věnoval a pomáhal jí, což ji naprosto odvedlo z přesvědčení, že by nebyl v pořádku. Zmizel zádumčivý, tajemný Bill, který se zavíral do pokoje na celý den, a objevil se podporující kluk toužící s ní trávit večery. Každopádně to byl obrat k lepšímu.


Uměl napodobit všechna Billova gesta, jeho hlášky i chování. Bál se, že napodobovat ho a nemoct se projevit naplno bude příliš obtížné. Zvolna chtěl infiltrovat své vlastní já mezi Billovy přátele. Naštěstí to nebylo tak moc třeba, protože častým používáním vzalo většinu z toho za své a choval se přirozeně. Největší problém mu dělalo jeho jméno. Na krátkou dobu nebylo potřeba se na něj tolik soustředit. Nyní se ukázalo, že ho volá někdo pořád a on málokdy zareaguje. Nepočítal moc s tím, že by mu začali říkat jinak. Zvlášť Simone. Bylo to absurdní, protože se pojmenoval sám, když si uvědomil, že všechno a všichni mají svůj název. Už tehdy se chtěl ale od Billa odlišit a dal si jméno Tom. Nebyl dost zralý, aby počítal s tím, že až bude tělo jeho, bude formálně stále Billem. Maloval si, že vyjde ven, prohlásí se Tomem a Billa nikdo postrádat nebude. Teď, navíc s doktorem v zádech, to bylo příliš nebezpečné. Jestli něco s Billem sdílel, tak to byla obava o léčebnu. Nechtěl hned skončit v jiném vězení. Byl připravený podstoupit cokoliv za možnost žít, včetně přijetí cizí identity.

Bill byl zavřený o samotě dost dlouho na to, aby strach vystřídal vztek. Bezmocně seděl a díval se, jak se Tom stává jím. Nejhorší na tom bylo, že vypadal jako on. Chtěl křičet na všechny okolo, že to není on, jak jen ho mohou nepoznat. Musel ale uznat, že to bylo těžké. Nejistota ho užírala a musel se nějak zabavit. Doteď Tomovou chaoticky přeplněnou pracovnou jenom procházel. Teď nerozhodně stál a díval se na přetékající stůl a skříně, na hromádky papírů na zemi tvořící uličku uprostřed. Všechny byly pospané Tomovým úhledným rukopisem. V rohu některých našel značky, pečlivou snahu o přehlednost. Mezi nimi bylo i spousta stránek nesrozumitelného textu bez kontextu. Vypadaly dost jako ty v deníku za Billovou postelí. Děsily ho, a navíc postrádaly význam. Soustředil se na ty zbylé. Přestože byly označené, nezdálo se, že jsou i seřazené. Nenašel žádné datum a Tomovým popiskům nerozuměl. Místo číslování byl každý pravý horní roh popsán kolečkem, křížkem, čárkou a dalšími tvary. Texty na dvou papírech označených třemi svislými čárami na sebe nenavazovaly, a tak mu nezbylo nic jiného, než se do nich začíst a doufat, že něco pochopí. Začal s těmi na stole, protože se zdálo, že budou nejnovější.

První papíry byly vyčerpávajícím popisem posledních převtělení a Tomových nekončících nových zážitků. Bill už všechno slyšel nejméně osmkrát, ale bál se, že něco mine a přečetl si je také. Zamrzelo ho, že o sobě nenašel skoro žádnou zmínku. Kdyby měl deník Bill, určitě by byl jeho přítel ústředním tématem. Starší zápisy už byly zpřeházené, najít další část bylo s Tomovou organizační schopností nemožné. Věty končily v půlce a pokračovat mohly jakkoliv. Hodiny strávené nad zápisky Billovi přinesly i tak hodně. Kdyby nevěděl, že je psal Tom, považoval by ho za bláznivého vědce. Nebyl si už tak jistý Tomovým návratem. Možná se v pátek ještě vše dá do pořádku, ale příště už se to stát nemusí. Rozhodně něco plánoval, něco, co mohlo Billa stát jeho existenci.

Ve čtvrtek začal Tom vyklízet botník. Počítal sice s postupnou proměnou v nového Billa, ale touha po svobodě a opojení životem ho zlákaly. Sám vlastnil jen dva páry bot a na prázdných policích vypadaly cize. Billovy boty byly teď v černých igelitových pytlích na odpadky v rohu pokoje. Bill trnul hrůzou, že ho napadlo je odnést k popelnici, ale zatím je nechal být. V zrcadle bylo vidět, že se šťastně usmívá. Dokonce měl Bill pocit, že se usmívá přímo na něj. Nevydržel se na něj dívat. Schoval se v Tomově – dočasně Billově – pokoji a skrčil se na posteli. Teď už ztratil naději, že Tom hodlá věci vrátit. Byl přeci čtvrtek, nenamáhal by se kvůli jednomu dni. Musí Toma přesvědčit, že střídání jim vyhovovalo a je tím nejlepším, co mohou dělat. Zbýval mu na to už jen poslední večer, pokud mu dovolí zůstat v těle déle než do pátku, už nikdo ho neposlechne.

Tentokrát se musel hodně zapotit, než se mu podařilo dostat Toma k sobě. Jeho energie při tom narazila na překážku. Bill nepochyboval o tom, kdo ji vytvořil. Stejně jako před tím se Tom choval nenuceně a vesele ho zdravil. Jeho přítel už neměl náladu na hry a zaútočil by na něj přímo, kdyby se nebál, že ho tím definitivně ztratí.

„Myslel jsem, že si prostor rozdělíme až o víkendu.“
„Nemám teď moc práce, trochu jsem pomohl.“
„No, budem to asi muset udělat znovu. Nějak ti to nevychází. Například do botníku by se určitě ještě pár mých bot vešlo.“
„Nevěděl jsem, jaké by sis tam rád nechal. Máš je v pokoji, vyndej si, jaké chceš.“
„Nechci se dnes zase hádat,“ usmiřoval si ho Bill, když zaslechl jedovatost v jeho hlase. „Zůstaneš tu dnes na noc?“ Popošel k němu blíž a rozhodl se použít poslední zbraň. Stoupl si těsně k němu a lehce ho políbil na rty. Tom se do polibku usmál a bylo jasné, že je jeho.

Poprvé se doopravdy milovali. Bill nechal Toma vstoupit do sebe. Musel mu dokázat, jak ho miluje, jak ho potřebuje. Musel Toma donutit uvědomit si totéž. Vycházel mu vstříc v tlumeném světle obývacího pokoje, v namodralé záři neexistujícího měsíce. Sledoval jeho tvář, zoufale ho líbal a snažil se v něm probudit touhu po dalších dotecích, aby se znovu vrátil.

Leželi na gauči v těsném objetí, jak jim prostor dovoloval. Vlasy se jim slepily potem, který osychal i na jejich tělech. Bill nečekal, že by to mohlo být tak dobré, přestože to bylo Tomovo poprvé. Určitě ho ale viděl s bývalým přítelem. Při té myšlence se začervenal. Představil si ho, jak sedí a sleduje je, a potlačil další vzrušení. Musel s Tomem mluvit a potřeboval jasnou hlavu.

„Takhle bych chtěl ležet pořád.“ Tom cosi zamručel a lehce ho pohladil po zádech.

„Budeme už navždy spolu, že? Jak bychom se mohli rozejít, když nás tolik pojí,“ zachichotal se. Sledoval, jak Tom otevřel oči, chvíli bylo ticho a Bill napjatě vyčkával.
„To ano, kam bychom šli?“ Vypadal, že o tom vážně přemýšlí. Že by si neuvědomil, že už nebudeme spolu? Proč mě hned neujistil?
„Ale těžko tě třeba vezmu ven nebo tak.“
„Tady máme všechno, co potřebujeme. Můžeš tu vytvořit cokoliv.“ Znovu žádná určitá odpověď.
„Tenhle týden byl náročný. Ale urovnáme to. A já si časem na delší pobyty zvyknu a můžeš si sem tam někam jet na dýl.“
„Zvykneš? To by bylo fajn. Líbí se mi to.“
Tom byl příliš unaven na další rozhovory. Natáhl se a přikryl je dekou. V duchu si dělal čárku za další vítězství.

Ráno se loučili a Bill vyprovázel Toma až do konce.

„Přijdeš tedy večer?“ Nemluvili spolu o bariéře, kterou mezi ně Tom dokázal postavit, ale věděli, na co se Bill ptá.
„Určitě přijdu,“ políbil ho a zmizel.

Bill se cítil o tolik líp. Tom ho miluje. Teď všechno vrátí do pořádku a na celou tu věc zapomenou. Budou spolu každou noc a přes den se budou střídat. Sem tam mu dovolí celý týden, ale bude to ku prospěchu, pokud budou oba spokojeni.

Pátek mu utekl jako voda. Láskyplně sledoval Tomovy vylomeniny. Odpoledne čekal, že přemístí jeho věci zpět ze skříně. Tom se místo toho válel s knihou v posteli. Určitě je unavený. Nechá mě, ať si přemístím nějaké věci o víkendu. Uklízel Tomův pokoj a pro jistotu i zkontrolovala pracovnu, jestli není poznat, že se v ní hrabal. Muselo se už blížit k večeru. Neklidně seděl na posteli a čekal. Do kinosálu ho přiměla jít až hlasitá hudba. Shledal, že Tom je na domácím večírku. Odhadoval, že jde o barák kluka ze staršího ročníku, se kterým Tom chodil hrát fotbal, jeho jméno Bill už zapomněl. Slíbil, že sem večer přijde. Tom musel o večírku vědět už ráno, takové akce nejsou z hodiny na hodinu a dopoledne se na ničem nedomlouval, Bill by to viděl. Byl naštvaný, ale hlavně ho to zklamalo. Pořád ale věřil, že až odejde z večírku domů, půjde za ním.

Hodiny sledoval bandu školáků řádících po domě. To jsou opravdu všechny večírky tak nudné? Bez dávky alkoholu je to příšerné. Tom se zapojil do večírku. Pil, tancoval, bavil se s přáteli, a jak ke svému zděšení Bill jistil, dobře si rozuměl s jednou slečnou. Po několika panácích na odvahu si s ní rozuměl natolik dobře, aby mu dovolila ji osahávat na zadním dvorku. Bill byl neskonale vděčný, že při tom jeho milý zavřel oči, protože tak zblízka se té couře do obličeje opravdu dívat nechtěl.

Seděl a po tvářích se mu koulely slzy. Mísil se v něm vztek a zklamání. Jak si mohl Tom myslet, že mu něco takového projde? Projde. Protože už mě neuvidí. Nevrátí se. Byl si tím tak jistý, že nemělo cenu si něco nalhávat. Ani se sem neplánoval vrátit. Nechá mě tu. Řekl by, že to s ním otřese víc, připustil ale, že to věděl celou dobu. Snažil se obalamutit sám sebe celý den, ale bylo mu jasné, že Tom hodlá mít tělo jenom pro sebe.

Tak čekal ještě dál, pro jistotu. Spát stejně nemohl. Zíral do zdi, nedokázal myslet na nic určitého, jen nechával plynout čas k době, kdy se Tom uloží ke spánku. Odešel z večírku poměrně brzy, když se ještě zdaleka nechýlil ke konci. Nechce přebrat, aby mohl držet svoji bariéru. Vlezl si do místnosti, kde se tolikrát objevil, a přemýšlel, jestli do ní ještě někdy Toma dostane. Soustředil všechnu svoji energii, ale přesně jak očekával, k Tomovi se nedostala. Zkoušel to celou noc, až když vysílením padl na zem a neměl dost síly, aby vstal.

autor: AjaSto

betaread: J. :o)

5 thoughts on “Něco ve mně 12.

  1. Tom je s prominutím svině. Takhle Billa obalamutit, aby mohl mít tělo a dělat si, co chce. A Bill mu chudák důvěřoval.

  2. no ty vole…:D:D:D no jako doufám že se Billovi podaří se zase nějak dostat do svého těla…:O no a mohl byToma nějak vystrnadit..:D a Tom si najít tělo aby vypadal jako Tom..:D chápeš ne??..:DD no a aby byly spolu ale teda jsem zvědavá jak to Tom Billovi vysvětlí jestli se teda Billovi podaří vůbec Toma dostat k sobě ..:/

  3. Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne!!! ;(
    Přesně z tohoto jsem měla strach. A nemůžu uvěřit tomu, že se to nakonec vyplnilo. A já měla Toma tak ráda! ;( A on je to přitom taková škaredá podrazácká sv*ně. Jsem opravdu smutná z tohoto průběhu, i když jsem to tak trošku čekala.
    Já doufala, že se jenom mýlím..že Tom není nakonec tak špatný jako se zdál v minulém dílu. A on je přitom ještě horší! vyspí se s Billem, do očí mu lže, dělá ze sebe pomalu ještě chudáčka – jak moc se mu líbí v lidském světě a že doufá, že mu Bill své tělo pak bude půjčovat, a přitom je takový. Achjo :(( Já jsem z toho tak smutná a taky hlavně naštvaná na Toma! Strašně moc bych si přála, aby Bill přišel na něco, jak se s Tomem prohodit a pak ho normálně surově díky práškům ´zabít´. Teď už by mi to nevadilo, když vím, jak je Tom špatný. Tohle se prostě nedělá! ;( Sakra, Bill je takový hodný dobrák a má jej rád a udělal by pro něj cokoli a Toman ho přitom takhle napálí. Má být rád za to, že mu Bill chtěl půjčovat tělo..ale on ne, on musí mít všechno!
    Nejvíc ze všeho je ale nejsmutnější to, že Simone má tohoto ´nového Billa´ asi raději než toho ´starého´. Prý že se konečně oblíká jako kluk…mě tady tohle celkově strašně zamrzelo. A nedovedu si ani představit, jak moc to muselo zamrzet Billa.
    A vůbec nevím, jestli tohle ještě půjde nějak napravit 🙁 Mám takový pocit, že Tom je hodně silný a že si bude dávat sakra pozor, aby Bill nevyužil jeho nevědomosti či slabosti. Jak jednou ´ochutná´ něco, o čem tak dlouho jenom snil, a ještě když se mu to tak zalíbilo..tak se toho už nebude chtít nikdy zbavit.
    Achjo, achjo 🙁 Moc doufám v to, že další díl bude veselejší, ale moc tomu nevěřím. Ovšem moc děkuji za další část! ♥♥

  4. Ha, ja jse vedela, ze Tom toho takhle vyuzije! Byt Billem, udelam vsechno pro to, abych ho privolala,  vratim se do sveho tela a na Toma zapomenu. Tomovo chovani mi fakt vadi, mel by byt vdecny, ze mu Bill umoznil zit a ne ze mu hned pri prvni prilezitosti sbali veci a zacne zit  misto nej. No nevim, jestli je jeste nejaka nadeje, ze tohle skonci dobre.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics