číst celé: http://bit.ly/YuCATB
statistika: http://bit.ly/YuCATB+
autor: elvisfan
Bill se dalšího rána probudil, když ucítil, jak jeho tělo narazilo do něčeho tvrdého.
Proto byl na zemi?
Posadil se a všiml si, že je v obýváku na zemi, před gaučem, kde spal jeho bratr.
Proč spali na gauči?
Usmál se na spícího Toma a jemně mu konečkem prstu přejel po linii čelisti až na bradu, hladil ho, dokud se jeho bratr nezačal probouzet.
„Ránko,“ řekl Bill a opřel se bradou o ruce položené na jejich provizorní posteli.
„Dobrý ráno. Kolik je?“
Bill se podíval na hodiny. „Devět dvacet sedm.“
„To je moc brzo.“ Převalil se Tom na záda, pak se podíval, kde je. „Jsem na gauči.“
„Jsem si jistý, že jsem tam byl taky, dokud jsem nespadl. Proč jsme spali na gauči?“
„Myslím, že to byl tvůj nápad.“
„Blbost. Proč bych chtěl spát na gauči, když mám nahoře pohodlnou postel?“
„To neříkej mně.“ Konečně se Tom posadil, protáhl se a slyšel, jak mu pořádně křuplo za krkem. „Tenhle gauč je dost pohodlný na to, aby se na něm usnulo, ale není dost dobrý na to, aby se na něm spalo delší dobu. Amanda a já jsme tu spali po… pohřbu a…“ podíval se na svého bratra, který teď seděl na gauči vedle něj. „Potřebuju nikotin a telefon.“
„Obojí je na lince.“
„Musím zavolat Geovi. Můžeš… mi dát chvíli?“
„Jasně. Já se, uh, osprchuju a obléknu. Pak nám můžu udělat snídani.“
„Dobře.“
***
Zvonění telefonu se doneslo do jeho nepřítomné mysli, Georg vystrčil ruku zpod peřiny a poslepu hledal telefon. Ani se nepodíval, kdo volá, když hovor přijal.
„Doufám, že někdo umřel,“ zamumlal, oči stále zavřené.
„Promiň, Geo.“
„Tome, domů jsem se dostal ve čtyři. Jestli ty nebo Bill smrtelně nekrvácíte nebo nejste mrtví…“
„Bill a já jsme v pohodě.“
„Tak proč…“
„Včera jsem se rozešel s Amandou.“
To jeho oči otevřelo. „No, tak to jsem nečekal.“
„Ani já ne. Tak nějak… to přišlo náhle.“
„Vydrž.“ Georg se posadil, protáhl a promnul si oči, zapálil si cigaretu. „Okay, detaily.“
„Okay, víš, jak jsem s Billem včera nechtěl nic dělat?“ Tom se posadil na schody do zahrady a zapálil si další cigaretu.
„Jo.“
„No Amanda se rozhodla stavit se, i když jsme jí to zakázal, aby mi přinesla dárek nebo co.“
„Takže… ses s ní rozešel, protože ti přinesla dárek?“
„Ne, rozešel jsem se s ní, protože… ona to prostě nechápe, Geo. Snažím se s Billem trávit co nejvíc času, snažím se ho poznat, tak jak to moji rodiče chtěli, a ona se mě snaží vinit z toho, že s ní dost často nejsem. Mezi tím a snažením se soustředit na školu… prostě jsem to už nezvládl. Vyjel jsem. Prostě mě sralo, jak je sobecká, že mě ani nemůže nechat trávit narozeniny tak, jak chci, tak… jsem jí řekl, že už se s ní nechci vídat.“
„A ona pak…“
„Brečela a utekla.“
„No a jak jsi na tom ty?“
„V pohodě, řekl bych.“ Pokrčil Tom rameny. „Potřeboval jsem to udělat, ale není to lehký, víš? Sakra, byl jsem s ní skoro rok a půl. Miloval ji. Miluju ji, ale… nemohlo to fungovat, když si neuvědomovala, že moje rodina je důležitější.“
„Jo, to mi dává smysl. Rodina je na prvním místě. Ale zdálo se mi, že má Billa ráda.“
„Jo, dokud se nerozhodla, že mi bere až moc času. Věř mi, hádali jsme se ohledně toho víc než jednou.“
„Páni. Najdeš bráchu, ztratíš holku. Na hovno.“
„Dost.“
„Uvědomuješ si ale, že si na mně tohle Jackie vylije, až se to dozví, že jo?“ řekl Georg se smíchem. „Nejspíš po mně bude chtít, abych ti to rozmluvil.“
„Jo, za to se omlouvám.“
„Nedělej si starosti. To co je mezi tebou a Amandou, je mezi tebou a Amandou. Nebudu se do toho plést.“
„Díky, brácho.“
„Ale mezi námi, myslím, žes udělal dobře.“
„Díky, kámo. Sorry, že jsem tě vzbudil.“
„V poho. Byla to krizovka…“
„A Geo?“
„No?“
Tom se zarazil, rozervaný mezi tím, jestli všechno svému nejlepšímu příteli říct, a tím, že si nebyl jistý, jestli by to dokonce i jeho nejlepší kamarád pochopil.
„Nic. Ty a Gustav dneska přijdete?“
„Rozhodně. Musíme ti dát co proto, že jsi zase o rok starší, ne?“
„Pořád jsem mladší než ty.“
„Jen trochu.“
„Jdi spát.“
„Už na tom pracuju.“
***
Bill ztlumil televizi, když slyšel, že jde Tom nahoru.
„Všechno v pohodě?“ zeptal se, když se Tom posadil vedle něj.
„Jo. Vzbudil jsem Gea a ujistil ho, že nikdo není mrtvý, pak jsem mu řekl, co se stalo s Amandou.“
„Tys… mu řekl…“
„Ne. Ne, nemyslím si, že já a Geo jsme připraveni na takovou upřímnost v našem vztahu,“ usmál se.
„Tome, to co se mezi námi včera stalo, bylo špatné,“ vyhrkl Bill, jako by se o tom snažil sám sebe přesvědčit. „Jsme bratři, jsme dvojčata. Vím, že jsem to tak nějak celé začal, ale… bratři by se neměli líbat, že?“
„Ne, to neměli.“ Souhlasil Tom, viděl, jak výraz jeho bratra klesl, než se znovu vzpamatoval.
„Přesně tak. Takže to byla jen divná, jednorázová věc. Už se to nestane. Že?“
„Asi ne.“
„Dobře.“
Snažil se neusmívat nad tím, jak se jeho bratr tvářil ustaraně, Tom ho vzal za ruku a zahákl jejich malíčky.
„Bille, chceš vědět, proč jsem tě včera po tom, co jsi mě probudil, políbil?“
Bill přikývl, odtrhl pohled od jejich malíčků a podíval se bratrovi do očí.
„Protože i když jsem si velice vědom toho, že jsme dvojčata, byl tu… ten moment, kdy jsem nebyl s Billem, mým dvojčetem. Byl jsem… s Billem, tím klukem, co jsem ho velmi dobře poznal, a tím klukem… který mě víc a víc přitahuje. Možná to nedává smysl, možná si každý jiný na světě bude myslet, že je to špatné, ale Bille, já si to nemyslím. Políbil jsem tě, protože jsem tě chtěl políbit víc než cokoliv, protože mi to přišlo jako ta nejpřirozenější věc.“
„To ano,“ souhlasil Bill zcela upřímně, skousl si ret, než pokračoval. „Tome, já… cítím k tobě něco. Nezáleží na tom, že jsi můj bratr. Jak jsi řekl, možná je to pro každého jiného špatné, ale pro mě… bylo by špatné necítit to, co cítím.“
„Myslím, že to také cítím.“
Bill vypadal, jako kdyby právě slyšel tu nejsladší věc na světě, a o dvě vteřiny později vypadal zmateně.
„Já tě přitahuju?“ zeptal se a naklonil hlavu na stranu.
„Ano.“
„Ale… jsi hetero. Máš… no, měls přítelkyni. Nepřitahují tě muži a jsem si dost jistý, že nechodíš a nelíbáš je.“
„Dobře, to máš pravdu,“ usmál se Tom. „Nepřitahují mě muži, a kdyby se mě Georg pokusil políbit, tak bych mu dal nejspíš pěstí. Ale ty mě přitahuješ, takže opravdu doufám, že ti to nebude vadit, když jsi říkal, že tě už nemůžu líbat.“
„To jsem neřekl.“ Ujistil ho Bill už v polovině cesty na bratrův klín.
„Díkybohu.“
Zoufale spojili svoje rty, jako by navzdory Tomovým slovům, tohle byl opravdu poslední okamžik, kdy se mohou líbat.
Jejich rty se spolu pohybovaly, než Tom vsunul jazyk do bratrových úst. Bill zakňoural, byl víc než šťastný, že ho může nechat, cítit bratrův jazyk zkoumat jeho ústa, prohlašovat ho za svého. Nadšeně mu polibky oplácel, laskal Tomovy rty, jako kdyby chtěl ochutnat každičký milimetr jeho těla.
Odtáhli se od sebe, Bill se opřel, hrudník se mu zvedal, jak splašeně dýchal.
Když Tom viděl, jak jsou oči jeho bratra temné a rty oteklé, bylo těžké vzpomenout si, kdy viděl něco víc sexy.
„Jo, rozmyslel jsem si to,“ zalapal Bill po dechu, vytrhl tak bratra ze svého přemýšlení.
„S čím?“
„Rozhodně to není špatný. Můžeš to dělat, kdykoliv budeš chtít.“
autor: elvisfan
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Jůůů…celou dobu jsem se usmívala 🙂
Nádhera! Hlavně ten konec!
Moc děkuju za překlad
Usmev od ucha k uchu krásne. Ďakujem za preklad.
Krasna povídka ta poslední věta nemá chybu.
Perfektní, je to dokonalá povídka, opravdu se mi moc líbí a těším se na to, jak se to bude mezi nimi vyvíjet dál 🙂
Ach, to je tak nadherne <3 Skoda, ze dil nebyl delsi, uz se hrozne tesim na pokracovani.
Jsem si skoro jista, ze to Tom klukum jednou rekne, ale nedovedu si odhadnout jejich reakci. Ale ty momenty, kdy se Bill s Tomem polibili, byly nadherne. A ten Bill je tak roztomilej :3 Uzasne 🙂
Já jsem měla vážně strach, jak to budou kluci brát ráno, až se probudí. Měla jsem strach, že budou ignorovat to, co se stalo v noci a nebo se spolu prostě přestanou bavit. Taky jsem měla strach, že by se Tom možná mohl k Amandě vrátit, ale nakonec to všechno skvěle dopadlo! Jsem ráda, že to klukům přijde jako ta nejpřirozenější věc na světě a že kvůli tomu nemají moc výčitky svědomí 🙂
A konec tohoto dílu neměl chybu! ♥
Děkuji za další díl! 🙂
No presne takhle to ma byt ne? bratrska laska, incestni .. ale hlavne ze vy dva ste stastni .. na nikom jinem nezalezi :)) Jen na tom at vy dva ste stastni .. jen se bojim toho co tam jeste prinese Amanda . .:/
ohh to je tak dokonale sledký! :')
Uf, uf, mne každučká kapitola tejto poviedky berie dych. Tie ich momenty sú strašne krásne a som rada, že sa nezačali hrať na to "nesmie sa to, je to nechutné" a podobné keci. Láska je láska a nedá sa proti nej nič urobiť 🙂