Dobré ráno-odpoledne-večer!
Hlásím se vám s dalším dílkem, který slibuje hodně zlomové momenty v našem příběhu. Možná se i pomalými krůčky chýlíme ke konci, ale opravdu jenom šnečím tempem 🙂 Popřeju vám asi jenom hezké počtení 🙂
Vaše Iveth~
„Mně ne,“ zněla černovláskova slova. Pohledem hledal nějaký záchvěv citu v očích svého protějšku a doufal v zázrak. Ne že by ho otravovalo být sám. Jenom prostě chtěl zapomenout, a to sám nemohl zvládnout. Proto se takhle rozhodl. Jeho srdce možná řvalo bolestí, ale on to musel ignorovat a snad poprvé v životě se spolehnout na zdravý rozum. Který také schytával rány osudu. Neměl prostě na výběr.
„Jak-jakže? A-a co Tom?“ přešlápl znovu Nick a opětoval mu pohled do čokoládových dálek. Všiml si, jak Billovi buší srdce. Jak je nesvůj. Třásl se. Ale neuměl si to vysvětlit. Včera to prostě přehnali, a tím to pro něj haslo. Nebo ne? Byl pro něj snad jenom náplastí na bolavé srdce?
„Tom? To je minulost. Potřebuju… zapomenout.“ Bum. Tohle bolelo. Černovlásek cítil, jak ho zabolelo u srdce. Nikdy nechtěl zapomenout na to, co bylo mezi nimi. Ale Tom si za to mohl sám a Bill nic neudělal. „Musím zapomenout a myslel jsem… že-že tady můžu začít znovu,“ zadíval se Nickovi do očí a s nadějí očekával jeho reakce.
Nick ne, že by Billa neměl rád. On měl a moc! Za tu krátkou dobu, za ten rok, co hráli spolu, mu hrozně přirostl k srdci. Neuměl si to vysvětlit, ale trávili spolu volný čas po zkouškách i mimo ně, když měli volno. David je sice během vystoupení škrtil na čase, ale tihle dva si vždycky našli skulinku, aby mohli být spolu.
„Víš, Billi, já,“ začal opatrně Nick a založil si ruce.
„Ne, neříkej nic, já… nechám ti čas, hm? Dáme si chvilku odmlku a-a pak to vyřešíme,“ usmál se Bill a pohladil Nicka po bledé tváři. Ten přikývl a s mírným úsměvem si vzal svoji tašku, a rozešel se ke dveřím. Hlavu plnou pomíchaných myšlenek, a navíc ta bolest hlavy. No, bylo mu vážně skvěle.
*flashback*
„Ne a ne!“ zasmál se znovu, ale když už ho konečně Tom uklidnil, samospoušť cvakla a hned na první pokus z toho vzešla jejich nejlepší fotka ze všech.
„Miluju tě, Tomi,“ pohladil ho po tváři černovlásek a políbili se.
***
Uběhl týden a Bill tušil, že dneska se dozví, jak se jeho život bude odehrávat dál. Seděl doma na balkóně a pokuřoval si z elektronické cigarety. Normálně už nekouřil, tak si pořídil tuhle vychytávku, aby měl alespoň nějakou náhražku. Usrkl latté a koukal na mraky. Myslel na Nicka. A jak se říká, my o vlku a vlk za dveřmi. A přesně to se stalo. Jen zavadil myšlenkami o jeho krásné modré oči a po bytě se rozdrnčel zvonek. Bill se hned zvedl z pohodlného kulatého proutěného křesílka a vystřelil jako neřízená střela ke dveřím. Ještě se v zrcadle prohlédl, upravil si vlasy v culíku a otevřel s širokým úsměvem na tváři. To co viděl, mu však vyrazilo dech. Stál tam Nick oháknutý do obleku a s růžemi v rukou.
„Nicku, co-co to… já,“ zakoktal se Bill a nasucho polkl. Nevěděl, co říct. Byl překvapený a dojatý zároveň.
„Bille, ani nevíš, jak… se teď cítím,“ pohladil ho po tváři.
Uběhl měsíc, za ním další a nastala jejich koncertní šňůra spojená s novým albem, které neslo název Sweet dreams. Songy byly ale všeho druhu. Jak rychlé s pomalu nesrozumitelným textem, tak i pomalé, plné lásky a nostalgie. Převážně to byly ty, co napsal Bill za ten rok, co byli do sebe, a utápěl se v depresích. Proto říkal na rozhovorech, že z toho důvodu má jejich album jako jedno z mála duši. Že songy jsou o něčem. Vypovídají o životních okamžicích jak šťastných, tak těch méně šťastných. Měli naplánované světové turné zahrnující samozřejmě i Německo. Bill z toho neměl radost, ale David byl neoblomný a na Německu, jakožto největšímu přísunu peněz pro něj, trval.
První koncert se odehrál v New Yorku v jednom z klubů a pak se rozjížděli všude možně. Až asi další týden se odebrali do německého Berlína. Bill měl celou dobu po cestě divný pocit, že se něco stane. S Nickem byli šťastní a zamilovaní. Pořád trávili veškeré volné chvilku mezi vystoupeními spolu. Jejich nejbližší okolí je nechávalo být, ale na veřejnost se tato informace ještě ani nedostala. A oba doufali, že ani nedostane.
Iveth Biersack
Kdopak to asi bude?
a nejhorší na tom je, že vím přesně jak se Tom cítí :/.
To Billove šťastie nemôže byť úplné, ale je fakt, že prečo by sa mal celý život trápiť kvôli niekomu, kto ho vlastne zradil a ešte pred tým zradil aj matku svojho dieťaťa a tak trochu aj svojho syna. V tejto poviedke sa na Toma hnevám, ale to neznamená, že ak by pekne zabojoval, tak nechcem aby sa k sebe vrátili.