And the winner is… 27.

číst celé: http://bit.ly/11208Mi
autor: Iveth Biersack


Dobré ráno-odpoledne-večer!
Hlásím se vám s dalším dílkem, který slibuje hodně zlomové momenty v našem příběhu. Možná se i pomalými krůčky chýlíme ke konci, ale opravdu jenom šnečím tempem 🙂 Popřeju vám asi jenom hezké počtení 🙂

Vaše Iveth~




„Mně ne,“ zněla černovláskova slova. Pohledem hledal nějaký záchvěv citu v očích svého protějšku a doufal v zázrak. Ne že by ho otravovalo být sám. Jenom prostě chtěl zapomenout, a to sám nemohl zvládnout. Proto se takhle rozhodl. Jeho srdce možná řvalo bolestí, ale on to musel ignorovat a snad poprvé v životě se spolehnout na zdravý rozum. Který také schytával rány osudu. Neměl prostě na výběr.

„Jak-jakže? A-a co Tom?“ přešlápl znovu Nick a opětoval mu pohled do čokoládových dálek. Všiml si, jak Billovi buší srdce. Jak je nesvůj. Třásl se. Ale neuměl si to vysvětlit. Včera to prostě přehnali, a tím to pro něj haslo. Nebo ne? Byl pro něj snad jenom náplastí na bolavé srdce?

„Tom? To je minulost. Potřebuju… zapomenout.“ Bum. Tohle bolelo. Černovlásek cítil, jak ho zabolelo u srdce. Nikdy nechtěl zapomenout na to, co bylo mezi nimi. Ale Tom si za to mohl sám a Bill nic neudělal. „Musím zapomenout a myslel jsem… že-že tady můžu začít znovu,“ zadíval se Nickovi do očí a s nadějí očekával jeho reakce.


Nick ne, že by Billa neměl rád. On měl a moc! Za tu krátkou dobu, za ten rok, co hráli spolu, mu hrozně přirostl k srdci. Neuměl si to vysvětlit, ale trávili spolu volný čas po zkouškách i mimo ně, když měli volno. David je sice během vystoupení škrtil na čase, ale tihle dva si vždycky našli skulinku, aby mohli být spolu.

Teď na něj ale jenom koukal a nevěděl, co má říct. Chtěl ho obejmout a říct mu, že všechno bude dobré, že mu pomůže, s čím bude chtít, a že ho miluje víc než svůj život. Bylo tu bohužel jedno ale. Na to abyste dotyčného milovali, musíte vědět, že je stoprocentně vyrovnaný s minulostí a že se nebude po nocích trápit kvůli někomu jinému.

„Víš, Billi, já,“ začal opatrně Nick a založil si ruce.

„Ne, neříkej nic, já… nechám ti čas, hm? Dáme si chvilku odmlku a-a pak to vyřešíme,“ usmál se Bill a pohladil Nicka po bledé tváři. Ten přikývl a s mírným úsměvem si vzal svoji tašku, a rozešel se ke dveřím. Hlavu plnou pomíchaných myšlenek, a navíc ta bolest hlavy. No, bylo mu vážně skvěle.

Bill za ním jenom koukal s pochopením v očích a namlouval si, možná naivně, že je mu přece jenom po roce trápení souzeno trochu toho štěstí. Když za Nickem zapadly dveře, vydechl a promnul si obličej. Pak se sebral a šel si uvařit něco k jídlu.

***

V Německu panovalo deštivé počasí. Sem tam byl slyšet hrom, ale po pořádné bouřce ani stopy. V ulicích plno lidí pospíchajících z práce, do práce, za zábavou. Všechno bylo strašně uspěchané. Někdo tvrdí, že miluje déšť, ale když už konečně prší, radši si otevře deštník a zaleze do nejbližší kavárny, aby se schoval a nepromokl. To ovšem nebyl Tomův případ. Seděl doma ve své malé pracovně a ťukal prsty do klávesnice, vytvářeje příběh. Příběh krátké lásky a následného zklamání a bolesti. Ne nechtěl snad ani vydat knihu. Jenom se potřeboval vypsat a nějak ventilovat svoje pocity ven z hlavy. Už takhle měl popsáno několik stránek, jenomže měl pocit, že mu to nijak nepomáhá. Kdykoliv potom zavřel program, ve kterém psal, objevila se na obrazovce jeho společná fotka s Billem, jak se fotili v parku a byli spolu šťastní.

*flashback*

„Billi! Bille, sakra, necukej se!“ smál se Tom a snažil se foťák nastavit tak, aby mohl zapnout samospoušť. Leželi spolu na dece v parku, stranou od lidí. Tom chtěl jenom nějakou další z mnoha fotek s Billem, aby se na ni mohl v práci dívat, až mu bude smutno. Jenomže Bill se k tomu neměl a pořád dělal blbosti.

„Ne a ne!“ zasmál se znovu, ale když už ho konečně Tom uklidnil, samospoušť cvakla a hned na první pokus z toho vzešla jejich nejlepší fotka ze všech.

„Miluju tě, Tomi,“ pohladil ho po tváři černovlásek a políbili se.

*konec flashbacku*

Povzdechl si nad vzpomínkou a vypnul počítač. Nemohl se na to dívat. Co dělá? Jak se má? Myslí na něj taky tak? Jedna otázka za druhou, co mu běhaly hlavou. Ani na jednu nevěděl odpověď, ale doufal v pozitivní možnost.
Povzdechl si a vytáhl cigaretu. Otevřel okno a zapálil si. Koukal ven na mraky a představoval si, že jsou spolu a mají se rádi. Jak těžko to šlo. Ale aspoň něco mu zbylo. Vzpomínky. Ty nikdy nezmizí. Měl ale pocit, že Bill to mezi nimi už hodil za hlavu. Že už to vzdal a vrátit to nechce. Ani netušil, jakou pravdu měl.

***

Uběhl týden a Bill tušil, že dneska se dozví, jak se jeho život bude odehrávat dál. Seděl doma na balkóně a pokuřoval si z elektronické cigarety. Normálně už nekouřil, tak si pořídil tuhle vychytávku, aby měl alespoň nějakou náhražku. Usrkl latté a koukal na mraky. Myslel na Nicka. A jak se říká, my o vlku a vlk za dveřmi. A přesně to se stalo. Jen zavadil myšlenkami o jeho krásné modré oči a po bytě se rozdrnčel zvonek. Bill se hned zvedl z pohodlného kulatého proutěného křesílka a vystřelil jako neřízená střela ke dveřím. Ještě se v zrcadle prohlédl, upravil si vlasy v culíku a otevřel s širokým úsměvem na tváři. To co viděl, mu však vyrazilo dech. Stál tam Nick oháknutý do obleku a s růžemi v rukou.

„Nicku, co-co to… já,“ zakoktal se Bill a nasucho polkl. Nevěděl, co říct. Byl překvapený a dojatý zároveň.

„Přišel… jsem se zeptat, jak… to tedy bude… mezi náma,“ usmál se smířlivě a vstal. Podal Billovi růže a pořád se usmíval.
„No… já-já… pojď dál,“ koktnul Bill a vyjukaně sledoval všechno kolem.
Nick vešel a jen co klaply dveře, měl Billa kolem krku. Objal ho šťastně a políbil.

„Bille, ani nevíš, jak… se teď cítím,“ pohladil ho po tváři.

„Vím… protože se cítím naprosto stejně,“ usmál se černovlásek a obdařil ho dalšími polibky. Oběma se jim honily hlavou nejrůznější věci, ale myšlenkami se stejně setkali u toho druhého.
„Pomůžu ti se vším, co budeš potřebovat,“ šeptal Nick a pohladil ho po tváři.
„Děkuju,“ usmál se Bill a setřel si slzy dojetí. Nevěděl ale ještě, že jejich vztah bude komplikovanější, než si myslel.

***

Uběhl měsíc, za ním další a nastala jejich koncertní šňůra spojená s novým albem, které neslo název Sweet dreams. Songy byly ale všeho druhu. Jak rychlé s pomalu nesrozumitelným textem, tak i pomalé, plné lásky a nostalgie. Převážně to byly ty, co napsal Bill za ten rok, co byli do sebe, a utápěl se v depresích. Proto říkal na rozhovorech, že z toho důvodu má jejich album jako jedno z mála duši. Že songy jsou o něčem. Vypovídají o životních okamžicích jak šťastných, tak těch méně šťastných. Měli naplánované světové turné zahrnující samozřejmě i Německo. Bill z toho neměl radost, ale David byl neoblomný a na Německu, jakožto největšímu přísunu peněz pro něj, trval.

První koncert se odehrál v New Yorku v jednom z klubů a pak se rozjížděli všude možně. Až asi další týden se odebrali do německého Berlína. Bill měl celou dobu po cestě divný pocit, že se něco stane. S Nickem byli šťastní a zamilovaní. Pořád trávili veškeré volné chvilku mezi vystoupeními spolu. Jejich nejbližší okolí je nechávalo být, ale na veřejnost se tato informace ještě ani nedostala. A oba doufali, že ani nedostane.

Přijeli toubusem před klub, kde měli za pár hodin hrát, a už teď tu stál zástup lidí, křičících jejich jméno a mávali ve vzduchu jejich cédéčky. Všichni s úsměvem na tváři jich několik podepsali a pak další část bude večer na autogramiádě. Začali nosit věci do klubu a pak se za nimi zavřely dveře. Na druhé straně barikády stála i osoba v černé mikině a trpělivě vyčkávala na vpuštění dovnitř.

Iveth Biersack

betaread: J. :o)

3 thoughts on “And the winner is… 27.

  1. To Billove šťastie nemôže byť úplné, ale je fakt, že prečo by sa mal celý život trápiť kvôli niekomu, kto ho vlastne zradil a ešte pred tým zradil aj matku svojho dieťaťa a tak trochu aj svojho syna. V tejto poviedke sa na Toma hnevám, ale to neznamená, že ak by pekne zabojoval, tak nechcem aby sa k sebe vrátili.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics