autor: Wind
Celou noc jsem pomalu oka nezamhouřil. Nešlo to. Stále jsem na něj musel myslet. Vzpomínal jsem na chvíle, kdy byl se mnou šťastný. Vzpomněl jsem si na naše první rande v klubu. Jak se tam opil a pak… nelituju, že jsem nevyužil jeho opilosti. Kdybych udělal ještě tohle, už bych se asi musel pod tíhou viny zabít. Ale… následující den… jak se ke mně tulil a tiše mi šeptal do ucha. Bylo to krátce po incidentu s jeho matkou. Bože. Ta ženská by ani neměla mít děti.
Každopádně, když se začalo rozednívat, vstal jsem z postele, oblékl se a šel ven. Stejně bych už neusnul. Venku jsem potkal Georga. Byl z místního operačního týmu.
„Dobré ráno, Tome. Tak co? Jak ses vyspal?“ Ptal se hned s úsměvem od ucha k uchu. Hnědé vlasy měl stažené do culíku, oblečený byl jako všichni ošetřovatelé tady, béžové kraťasy a košile, na hlavě naražená kšiltovka (tu tady ovšem každý neměl, někdo chodil v klobouku, někdo riskoval úpal).
Pokusil jsem se mu úsměv oplatit, ale nejspíš se mi to moc nepovedlo.
„Dobře.“
„Ale… nekecej. Poznám, když mi někdo lže, to si piš.“
„Eh… tak dobře. První noc na novym místě nikdy nezvládám. Chce se mi spát, ale nemůžu, protože bych neusnul.“
„Tak vidíš, že to šlo. No… ale když už jsi tady, můžu tě zneužít? Včera odjeli dva lidi do buše zkontrolovat terén, jestli nám tu zase neřádí pytláci. Odjeli Will s Gustavem, takže… mohl bys prosím dát zvířatům vodu? Cisterna je za záchytkou. Já musím ještě zkontrolovat zvířata na záchytce. Uděláš to pro mě, prosím?“
„No jasně. Alespoň se tu nebudu nudit.“
„Ok… díky, Tome.“
Když jsem udělal, co po mně Geo chtěl, a cisterna byla zase na původním místě, vylezla z naší dočasné ubikace Anett. Vlasy jí trčely na všechny světový strany, protáhla se a zívla.
„Dobré poledne, sestřičko.“
„Hmm? Oh… ahoj, Tome.“
„Tak co? Jak ses vyspala?“
„Krásně. Celou noc se mi zdály nádherný sny.“
„Ani se nebudu ptát, o kom.“ Zasmál jsem se a uhnul před její dlaní. Ovšem ona se taky smála.
Jsme vážně jako sourozenci. Pořád se pošťuchujeme, ale když přijde do tuhýho, nedáme na sebe dopustit. Anett mi tu vlastně tak trochu nahrazuje smečku.
Když se trochu zkulturnila, rozhlédla se a špitla.
„Em… Tome? Neviděl’s tu Willa?“
„No… Georg říkal, že jel zkontrolovat terén. Jestli tu zase neřádí pytláci.“
„Snad se mu nic nestane.“ Povzdechla si Anett smutně.
„Ale no tak… trochu důvěry. Zvládne to a vrátí se v pořádku do tvé otevřené náruče.“
Snažil jsem se jí nějak zvednout náladu a nejspíš se mi to trochu povedlo, protože se pousmála.
„Seš šašek, Tome… ale pamatuješ na Jima? Ten umřel, když stíhal pytláky. Zastřelili ho.“
„Ale no tak… na to nesmíš myslet. Hele… večer se vrátí.“
„Ok.“ Špitla tiše a nechala mě, abych jí omotal ruku kolem ramen.
Celý den byl ve znamení poznávání terénu místní základny. Georg nám ukázal snad i každý kámen v rozsahu dvou kilometrů od tábora. No… na druhou stranu… Anett to alespoň zaměstnalo natolik, že nemyslela na to, že by se tomu jejímu objevu mohlo něco stát. Nebo na to nemyslela alespoň tak moc.
Když se blížil večer, a tím pádem i návrat jejího idola, seděli jsme spolu na terásce u naší chatky a hráli karty.
„Prší!“ Vyjekla Anett vesele a mrskla poslední kartu na provizorní stolek před námi. Vlastně to byl obrácený lavor. Ale nám to jako stůl na karty posloužilo.
„Vidíš, jak…“ začal jsem, ale Anett mě zjevně vůbec nevnímala.
„Wille! Ahoj!“ Vykřikla zničehonic Anett, čímž mě přerušila, což jí ovšem vůbec nevadilo. Zanedlouho po ní zbyla jen ohnivá čára a sklo, jak se hnala pískem ke svému idolovi. Musel jsem se zasmát. Ovšem… když jsem se otočil, abych se podíval, po kom to vlastně tak moc šílí, úsměv mi z tváře zmizel. Ta tvář… tak známá. A když mě ovanul lehký větřík, nesa mi tak vůni zcela nezaměnitelnou… měl jsem jasno. Anettin Will je opravdu můj Billy. Bože. Tak je to pravda. Bylo mi… já vlastně ani nevím, jak vyjádřit, co jsem v tu chvíli vlastně cítil. Byla to směs zděšení, radosti, vinny, bezmoci, malátnosti a taky… žárlivosti. Najednou jsem hrozně žárlil na Anett, která si s ním mohla normálně povídat, usmívat se na něj a hlavně… on jí úsměv vracel. A pak… Anett na mě ukázala a on se otočil.
Podíval se přímo na mě. Krásný úsměv zdobící jeho andělskou tvář v mžiku zmizel. Poznal mě. To bylo jisté. Bylo vidět, jak zalapal po dechu. A pak už jsem jen zaslechl.
„P-promiň, Anett… j-já… ještě musím… něco udělat. Tak… zatím.“
A než se Anett nadála, zmizel mezi domky.
Nečekal jsem, až se ke mně sestřička se zamyšleným a smutným výrazem vrátí. Vyřítil jsem se za Billem. Jenže… na konci tábora jsem jen zahlédl vířící prach a slyšel dupání koňských kopyt. Rozeběhl jsem se za ním, a když jsem věděl, že mě nikdo neuvidí, proměnil jsem se. Jako vlk jsem přeci jen rychlejší. V zápalu mě ani nenapadlo, že proměnit se nebyl zrovna dobrý nápad.
Billa na koni jsem dohnal velmi snadno, ale nedošlo mi, že vzhledem k mé velikosti to zvíře vyděsím. Kopytnatec se lekl, vzepjal se, a jak to Bill nečekal, skulil se z něj jak brambora. Ještě ani nedopadl na zem, když jeho oř zmizel. Nestaral jsem se o koně. Hned jsem přiskočil k Billovi a proměnil se zpět.
„Billy… Bille… jsi v pořádku? Bože, řekni něco! Billy!“
„Nesahej na mě!“
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
Och:(to stretnutie som si predstavila úplne inak 🙁 Tom to trochu pohnojil. Mrzí ma, že Bill ho stále nenávidí, ale je to pochopiteľné. A je mi ľúto Anett 😀 ale nie veľmi len trošku.
Mooooooc chytrý, Tome! 😀 No tak teď očekávám tak pět dílů Tomova snažení a Billova ignorování 😀
Neee :(( Nemuzu rict, ze jsem cekala, jak bude Bill stastny, kdyz uvidi Toma, ale stejne se mi jeho reakce nelibi. I kdyz bylo jasne, jak na nej zareaguje. Z jedne strany ho chapu, ale stejne je mi Toma lito. Bude asi trvat hodne dlouho, nez mu Bill zacne aspon trochu verit. A Tom by nemel delat tak spontanni reakce, jak je videt, nejsou spravne 😀 Alespon ne v tomto pripade. Ale treba si o tom ted promluvi, i kdyz, Bill asi nebude chtit.
Dost me zajima, jestli Tom rekne Anett, ze Will/Bill je vlastne jeho byvaly. Anett by z toho asi nebyla nadsena, ale na druhou stranu, mohla by se u Billa za Toma primluvit, ale to asi hodne snim 😀 Treba taky bude nastvana, i kdyz si to nemyslim.
Moc se tesim na dalsi dil, uzasne <3
Jejku takhle to utnout.
Jajajaj, tak se nám to už začíná komplikovat.
Nejen, že se mi nelíbí to, jak moc je Anett do Billa zamilovaná. Ne že by mi to až tak vadilo, ale jde o to, že Tom a Anett mají strašně krásný vztah. A mám strach, že až jednou dojde k tomu (pokud k tomu ovšem dojde! :D), že se dají kluci dohromady, tak Anett bude hodně ublížená a mám strach, aby ji Tom neztratil. Zatím ještě jejich vztah neznám tak dobře, takže si netroufám odhadnout, jestli tohle Anett přežije. Protože Tomovi by bylo určitě líto, kdyby se rozkamarádili :/
A to jejich setkání 🙁 Achjo 🙁 Jasně, že jsem nečekala, že by si padli kolem krku 😀 Až tak naivní opravdu nejsem 😀 vlastně jsem tuhle Billovu reakci čekala. Já být na jeho místě, tak taky uteču. Co jiného měl taky dělat, žejo? Ale Tom se neměl měnit 🙁 Myslím, že tím to opravdu pokazil. Chápu, že chtěl Billa dohnat, aby si s ním promluvil a jinak to prostě nešlo. Ale myslím, že když jej Bill opět viděl takhle..tak se mu vrátil ten tehdejší strach z něj.
Nooo, tohle bude ještě hodně těžké 🙁
Těším se na další díl a za tenhle moc děkuji :))
Padnout do náruče si rozhodně nemohli. To by bylo moc jednoduché. Jinak jen tak okrajově prozradím, že Anett je rozumná holka a rozhodně kamarádka do deště. No ale jak se bude vyvíjet vztah mezi těmi třemi, to se dočtete až v povídce. 😉 Jsem ráda za všechny vaše komentáře.