Never give up 13.

číst celé: http://bit.ly/10FKYjU

statistika: http://bit.ly/10FKYjU+

Nikdy neslibuj. Nikdy neříkej navždy.

Miller

„Vy jedna bando neschopných idiotů… říkal jsem vám, že ho máte vystrašit a ne zmlátit,“ řval, vztekal se, byl celý rudý.

„Ale šéfe…“

„Žádný ale nechci slyšet,“ zařval snad ještě víc a mrštil po svých dvou kumpánech vázou, která doteď nevinně stála na stole. Ta se roztříštila na miliony malých kousků. „A teď vypadněte! Ráno nástup tady. Mám pro vás úkol.“ Ješitně se zasmál…

*

Andyho probudila libá vůně kávy, která se linula z kuchyně.

„Co se děje, že vstáváš tak brzo?“ neodpustil si rýpnutí. Bill nikdy nebyl ranní ptáče.

„Já jsem strašně nervózní, víš…?“ zašeptal a vydechl.

„Z čeho?“ zpozorněl.

„Nevím mám strach z Millera, mám strach z toho, že mu to nestačilo, že se bude chtít mstít i nadále, i když nevím, co by z toho měl. A pak je tu ještě Chriss neviděli jsme se 12 let. Co když se změnil? Co když už není jako dřív? Bojím se!“

„Miller už ti nic neudělá! Slibuju! Nedovolím mu to!“ chytl ho kolem ramen a políbil do vlasů. „A jestli chceš, tak k Chrissovi jezdit nemusíme…“

„Ne, já chci!“ přerušil ho rozhodným hlasem a pokusil se o úsměv.

„Dobře… tak jo!“

Andy měl vážně velké starosti. Nechtěl si to přiznávat, ale měl opravdu velký strach o Billa. Tušil, že Miller jenom tak neskončí. Byl zvyklý, že dostane vše, co chce. A Andy to věděl.

*

„Andy, co tam pořád hledáš?“ křikl Bill do pokoje „Měli bychom už jít!“

„Minutku, lásko, hned jsem u tebe,“ klikl na odeslat a zaklapl svůj notebook. Věřil, že udělal správnou věc.

*

„A kde je ten klub?“

„Ehm… kousek od centra, myslím, až tam budeme, tak se zorientuju, neboj,“ oznamoval nadšeně. Avšak jeho pocity byly rozpolcené. Na jednu stranu se strašně těšil a na druhou byl zase strašně nervózní z neznámého. Nevěděl, co má čekat.

Zamyšleně vykukoval z okénka a vůbec nevnímal, že mu Andy něco říká, dálnice mu ubíhala před očima. Probral se, až když sebou auto prudce škublo.

„Oh co se děje?!“ vykřikl vyděšeně. Znovu cítil náraz.

„Nevím, ten idiot za námi do nás pořád vráží.“ Zakřičel a snažil se udolat další náraz.

„Vo co mu de?“ řval Andy a snažil se udržet s autem na silnici. Klouzalo to.

Bill se ohlédl… přestal dýchat, byla to přesně ta dodávka…

„Andy… t-to jsou oni.“ Zakoktal.

„Kdo oni?“

„Millerovi kumpáni.“ Bill se vyděšeně podíval na Andyho, jejich oči se střetly, v tu chvíli dostali smyk.

… Bille!!! Ozval se výkřik, a potom už jenom ticho.

… A k dalším zprávám. Na dálnici A15 dnes došlo k dopravní nehodě. Bílé BMV nejspíš dostalo smyk, prorazilo svodidla a vjelo do protisměru, kde se střetlo s nákladním automobilem. Řidič byl na místě mrtvý. Spolujezdce transportovali s těžkými zraněními do nemocnice. Jeho stav zatím není stabilizovaný. Řidič nákladního automobilu vyvázl s lehkým otřesem mozku…

Tom zíral na záběry v televizi. Koukla, jak nesou čísi tělo v černém pytli. Měl moc špatné tušení, a když viděl ve zdemolovaném vraku Billovu mikinu… bylo to už jisté. Šok. Strach. Nevěděl, co má dělat, chtělo se mu plakat. Nevěřil tomu, říkal si, že to je určitě omyl… jako by byl v jiné dimenzi. Všechny zvuky se k němu nesly jakoby zdálky.

„Jsi v pohodě, Tomíno?“ zeptal se ho Chriss a položil mu ruku na rameno. Tom sebou cukl a ukázal rozechvělou rukou na obrazovku a zašeptal: „Bill.“ Na nic jiného se nezmohl.

Miller

„Sakra, kurva, doprdele…“ chodil po kanceláři. Už to věděl. Chtěl jenom, aby ho pozorovali a pak mu ho přivedli, chtěl mu udělat nabídku. Ale… ti debilové… Ozvalo se zaklepání na dveře. „Dále.“

„Šéfe, mi nechtěli… ono…“ stál tam kajícně ten větší. Věděl, že tohle vážně přepískli.

„Já to nebudu poslouchat! Posrali jste to. Protože jste totálně neschopní.“

„Marku,“ zavolal na svého bodyguarda, který hlídal u dveří. „Vyřiď to s nimi!“ a odešel. A tímto jediným gestem rozhodl o cizím životě!

Ti dva se na sebe jenom zděšeně podívali, ale než se stačili pohnout, měli vystřelený mozek z hlavy.

Není dobré zahrávat si s ohněm.

autor: MajKy