And the winner is… 28.

číst celé: http://bit.ly/13Cjae5


Iveth Biersack

Aaaahojte děcká!
Tak je tu další díl spojený hlavně s vystoupením naší partičky v Berlínském klubu 🙂 Kdo byla ona záhadná osoba před dveřmi? Všechno se dozvíte a možná že už se pomalými krůčky blížíme ke konci 🙂 Ale ještě se toho hodně stane. Vrátí se k sobě Bill s Tomem? Nebo Bill zůstane s Nickem? Co byste chtěli?:P Je to tak z poloviny na vás, mám vymyšlené obě varianty 🙂 Tak hurá do čtení a děkuju vám za komentáře !
Vaše Iveth~



Nastala hodina s velkým H. Na pódiu už bylo všechno nachystáno a členové kapely se drželi v zákulisí a ještě probírali detaily. Spíše se tím bavili. Těšili se jako pokaždé. Byli sice už trochu unavení tím neustálím kodrcáním v autobuse, ale za ten nádherný pocit a příval energie od lidí na pódiu to stálo vždycky.
Za nějakých deset minut už bylo slyšet, jak pustili lidi dovnitř. Už podle rozlehlosti hlasů bylo jasné, že je tu lidí víc než dost a klub tak bude mít narváno a dobré kšefty. To bylo dobré pro obě strany.

„Tak dámy, všechno v pohodě? Jo? Tak mazejte na pódium a rozbalte to pořádně!“ přiřítil se David celý vysmátý a každého poplácal po rameni. Kluci si všichni ještě mezi sebou plácli a vyrazili na pódium. Hezky postupně naběhli, a to se řev lidí ještě zvýšil. Světla blikala, transparenty se vlnily ve vzduchu a první struny kytar se rozezněly. Šílenství kolem Devilish prostě nabralo neskutečných obrátek, jak se zdálo.


Tajemná osoba v černém, která předtím stála nedaleko od dveří, když přenášeli věci do klubu, byla teď také blízko. Tak blízko, že stačilo natáhnout ruku a mohl Billa stáhnout přes zábrany k sobě. Nemohl si ale zapříčinit potíže. Holky kolem ječely a jemu to lezlo na nervy. Znaly snad všechny jejich texty až do posledního slovíčka nebo grimasy.

Bill si to neskutečně užíval. Do té doby, než v polovině jejich působení promlouval k lidem a ti mu svým pískáním a ječením dávali najevo, že je totálně žerou. Nadšeně se rozhlížel po všech a pak si ho všiml. Sundal si kapucu a upřel na Billa zlomený pohled. Byl to Tom.

Hned jak Tom zjistil, že budou v rámci turné hrát i v Německu, věděl, že se na ně musí jít podívat. Hlavně že musí vidět Billa. To, že na něj koukal z titulek snad všech časopisů ve městě, nebylo dost. On potřeboval vědět, že je spokojený a že je v pořádku. Nevěděl ale, že z Billovy strany už to bylo víceméně jedno. Nemohl tušit, že je s Nickem. Ale brzy se to dozví. Ani netušil jak brzy.

Koncert pokračoval směle dál a všichni se skvěle bavili. Až na Billa. Při pohledu na Toma, jak tam stál opřený o zábradlí a sledoval každičký jeho pohyb, gesto, nebo mimiku v obličeji, mu bylo divně. Zase jako před těmi pár měsíci, než vydali album a vyjeli na toto zatracené turné. Odvrátil od něj pohled a snažil se nakopnout zpátky do nálady. To mu pomohl až Nick. Když měli kratičkou pauzu na pití, přitočil se k němu.

„Billi, lásko co se děje? Jsi teď jak vyměněný,“ odhrnul mu zpocené vlasy z čela a starostlivě si ho prohlížel. Fanynky okamžitě omdlévaly při tomto gestu. Ani jeden z nich je ale nevnímal.

„Je tu, Nicku. Hned v první řadě,“ ještě než to dořekl, začal se mu třást hlas. Vracely se mu všechny vzpomínky, i přestože se snažil jim zabránit. Marně si snažil vybavit následující song. Pauzička jim končila a s fanoušky zatím dováděl jejich bubeník s přezdívkou Lucky. Rozestoupili se na svá místa a Bill opět nasadil úsměv a promlouval nadšeně k fanouškům. Pohledem koukal co nejdál do lidí, aby nemusel vidět Tomův výraz.

***

Koncert skončil a oni zmizeli do zákulisí se převléknout, napít a zmizet. Venku i za klubem stáli fanoušci a čekali na podpisy. Pár se jich opravdu dočkalo a všichni spokojení mohli jít domů. Až na Billa. Seděl pořád s malým ručníkem za krkem na pódiu a koukal do prázdna. Možná, že by si s ním i chtěl promluvit, ale nevěděl pořád nějak, co mu říct. Skousl si ret a zavřel oči. Uslyšel za sebou ale nějaké kroky, tak sebou cukl, že málem spadl dolů z pódia.

„Myslel jsem, že už tě neuvidím,“ špitl jemný hlas plný bolesti.

Nejdříve nebylo v šeru vidět, o koho jde, ale Bill by tenhle hlas poznal snad všude. Jak to, že ho nevyhodili s ostatními? Co tu ještě dělá?! Ale že se ještě vůbec diví. Tom má autoritu a je slavný. Povzdechl si a pomalu se zvedl. Snažil se udržet si svou nepřístupnou masku jako po čas koncertu, od té doby, co si ho všiml.
„Musím jít… Nick mě bude hledat,“ hlesnul však o moc tenčím hlasem, než byl jeho přirozený. Tím dal najevo, bohužel, že je v rozpacích.
„Nick? Kdo je Nick?“ vydechl Tom nechápavě a koukal na něj.
No jistě, Tom o něm nemohl vědět. Černovlásek se nadechl a jenom na něj zůstal koukat.
„Nick je… on je-je můj přítel,“ řekl mu to na rovinu. Jak jinak taky, žejo. Jenom koukal na měnící se barvy v Tomově obličeji. Zvedl se, aby mu viděl pořádně do očí.
„Tvůj přítel?“ vydechl nechápavě a koukal na něj. „Jak tvůj přítel?! Vždyť… ty a já… to,“ nestíhal vymýšlet slova. Do hlavy mu to nešlo. Jenom myslel na to, že o něj totálně přišel. Jeho poslední naděje zhasla a srdce se rozpadlo na milion kousků.

„Já vážně musím jít, Tome, takže… se mějte, pane Trümpere,“ šeptl Bill, plácl ho po rameni a s hlavou vztyčenou odešel. Z chodby totiž slyšel Nicka, jak volá jeho jméno a hledá ho.

„To je dobrý, lásko, jsem tady jenom jsem se zapomněl na pódiu, znáš mě,“ usmál se černovlásek a sledoval Nickův nádherný úsměv zdobený stříbrným kroužkem ve rtu.
„A je všechno v pořádku? Zdáš se mi bledý,“ vzal ho Nick kolem ramen a šli směr tourbus. Zítřek mají na cestu do dalšího města a pozítří hráli.

***

Po pár dalších koncertech už byli zpátky v LA, aby tour zakončili. Jejich album šlo na odbyt velmi rychle, že se skoro nestíhalo doplňovat jednotlivé kopie do obchodů. Na internetových stránkách s MP3 byli mezi nejstahovanějšími songy a v hitparádách se o nich mluvilo každý den.

„Chlapi, my jsme to fakt zvládli!“ smál se Lucky a obrátil do sebe znovu flašku jakéhosi alkoholu.
„Jo… zvládli,“ usmál se Nick a přitulil k sobě Billa sedícího vedle sebe. Ten se na něj sladce usmál a věnoval mu polibek na tvář. Bylo jim spolu hezky. I když teď budou mít s tour klid na nějakou dobu, tak po celé Americe je známo, že mají množství televizních show od rána do večera. A nejméně 60% z nich si Devilish pozvalo na rozhovor a sem tam i nějaké to vystoupení, ale to jenom, když kluci sami budou chtít, nebo je David donutí.

„No nic, hoši, vy tu moc nezlobte a my jedeme domů,“ zasmál se Bill a zvedl za ruce i Nicka.

„No nebojte se, tohle studio vydrží všechno,“ zasmál se Lucky a mrkal na jejich basáka. Ten jenom protočil očima a těm dvěma naznačoval, ať se seberou a vypadnou, nebo se tu strhne další debata. Tak Nick popadl připitého Billa za ruku a vypadli. Nick byl ještě stále v pohodě, a tak sedli do auta a jeli k Billovi domů.

Bill neměl zdaleka tak dobrou náladu, jak by se možná mohlo zdát. Myslel neustále na jejich krátké setkání v Berlíně a na to, co mu pak řekl. On si pořád myslel, že se k němu Bill jednoho dne vrátí? To se ale šeredně zmýlil! Vždyť Bill přeci už začal nový život a vracet se k minulosti by byla největší blbost, co by mohl udělat. A on to také neudělá. Nechce ublížit Nickovi a s Tomem přeci jenom už skončil.

***

„Já vážně musím jít, Tome, takže… se mějte, pane Trümpere,“ přesně tahle věta zněla Tomovi v hlavě pořád dokola. On s ním nadobro skončil. Odstěhoval se, našel si náhradu a začal nový život. Nebo vlastně bůhvíjak dlouho tohle mezi nimi už trvalo? Ne to je blbost. Byli pořád spolu.

Povzdechl si a promnul si obličej. Doma všechny věci, co měl spojené s ním, naházel do jedné krabice, zalepil ji a odložil na půdu. Teď ležel v posteli, protože pršelo a on neměl nic jiného na práci. Sandra odjela s malým na zahradu k její matce, aby si odpočala od města, a jeho tam nechali. On vlastně ani nechtěl jet. Na tchýni neměl náladu i přes to, že ho měla moc ráda a byla moc šťastná, že si její dcera vybrala tak dobře. Nevěděla ale o událostech posledních měsíců. A jestli jí to Sandra už řekla, tak jakože si byl více než jistý, že ano, tak už ho ráda nemá.

Ušklíbl se. Kdo by stál o protivnou tchýni? Asi tak jeden z miliónu. Přetočil se na druhý bok, upravil si polštář pod hlavou a zavřel oči. Měl sice puštěnou televizi, ale film, který běžel, ani nevnímal. Ani vlastně nevěděl, co dávají. Program nestudoval a neměl na nic náladu. Pořád mu v hlavě běhala myšlenka na ten moment na pódiu a na to, jak se na něj Bill díval. Takhle chladný pohled snad nikdy neviděl. Myslel to vážně. Je konec. Mezi nimi určitě. Jenomže Tom to nechtěl vzdát. Nemohl. Musel začít bojovat a dostane ho zpátky. Vstal tedy, sedl si k počítači a začal plánovat.

Iveth Biersack

betaread: J. :o)

3 thoughts on “And the winner is… 28.

  1. ou .. tak vidis to Tome .. ztratil si ho .. ale ja verim tomu, ze se ho dockas zpatky .. a jednou Bill konecne pochopi, ke komu vlastne patri .. ze patri k tobe .. mzona Nicka opusti a ty treba budes stastny s nekym jinym ..
    A Bille .. ty vis, ze s Tomem se budes mit nejlepe . .tak nedelej caviky a vrat se k nemu :))

  2. Myslím, že toto je asi moja prvá poviedka na tomto blogu v ktorej mi vlastne ani nebude vadiť keď Bill zostane s niekým iným než s Tomom, pretože tento Tom je od začiatku egoistický pako. A ani mi ho nie je ľúto, že smúti. Som zvedavá ako to ukončíš, pretože po tom stretnutí Bill vyzerá, že sa naozaj z tej lásky skoro úplne vyliečil.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics