autor: Wind
Tak tu máme konečně jejich první setkání. Musím přiznat, že se mi psalo hodně špatně. Vžít se do situace obou dvou a pak vymyslet nějaký kompromis ve psaní byl úkol na dlouho. Každopádně doufám, že se vám to bude líbit. Těším se na komentáře od vás.
Vaše Wind
„Billy… Bille… jsi v pořádku? Bože, řekni něco! Billy!“
„Nesahej na mě!“
Dobře, nechtěl jsem slyšet zrovna tohle, ale i to byla známka toho, že žije. Ovšem… v jeho hlase byly znát stopy pláče a bolesti. Ale ne té tělesné. Trpěl psychicky. Bolel mě pohled na jeho… vztekem, lítostí a… tak trochu i nenávistí… zkroucený obličej. Smutně jsem svěsil ramena.
„Billy… já…“
„NE!“ přerušil mě. „Bože… co jsem ti udělal! Proč jsi tady?! Já… co tady děláš? Rozhodl ses mě navždy týrat? Tome… ty… zmiz mi už konečně ze života!“
Tohle bolelo. A to hodně. Zasáhl moje nejcitlivější místo.
„Billy… poslouchej.“
„Ne!“
„Sakra, poslouchej mě chvíli!“ Zařval jsem naštvaně. Doprdele! Nenávidím svoji vlčí výbušnost. Billy jako by zamrzl na místě a jen na mě upíral své v slzách utopené oči.
„Billy… já… nechtěl jsem ti nikdy ublížit. Bože… jak se za to nenávidím! Billy… já… vím, že mě nejspíš budeš nenávidět až do konce života, že mě nejspíš proklínáš každou buňkou svého já každou vteřinu, ale… jen chci, abys věděl, že i přes tvou nenávist… tě stále miluju. A nikdy nepřestanu… nechám tě být, jen… řekni mi, že ty už mě nemiluješ. Že pro tebe jsem mnohem míň než nic. Když mi to řekneš, mnohem líp mi půjde nechat tě být.“
Když jsem ukončil svůj dlouhý monolog, upřel jsem na Billa slzami zalité oči. Bill se na mě ani nebyl schopný podívat. Vůbec se mu nedivím. Po chvíli ticha zavřel oči, sklonil hlavu ještě víc a špitl.
„Není to tak.“
Nechápavě jsem nakrčil čelo. Co jak není? Asi… asi se mu něco stalo při pádu z koně.
„Cože?“
„Není to tak! Není to tak, že tě nenávidím… jen… nedokážu ti to odpustit…“ začátek věty skoro zakřičel, ale postupně jeho hlas slábl, až na konci jen šeptal. Odvážil jsem se kousilínek přiblížit. Neodtáhl se, a to bylo pro mě dobré znamení.
„Billy…“ špitl jsem, boje se, aby se nepolekal při hlasitějším mluvení. Na jeho tváři se objevil lehký úsměv doprovázený smutkem vrytým hluboko v rysech veselé tváře z mých vzpomínek.
„Takhle mi už dlouho nikdo neřekl.“
„Není divu… proč sis změnil jméno?“ Bill se trpce usmál.
„Abych zapomněl. Chtěl jsem začít nový život někde jinde… proč ty jsi vlastně tady?“
„Já… nedokázal jsem si odpustit, co jsem ti udělal… opustil jsem smečku.“ Bill na mě kouknul naprosto nečitelným pohledem. Ani nevím, co jsem z něho měl cítit. Možná překvapení?
Aniž by něco řekl, pokračoval jsem.
„Připomínali mi, kdo jsem… a co jsem udělal. Víš… od té doby, co… se to stalo… jsem… naučil jsem se ovládat svoje pudy… už se ani při úplňku nemusím proměnit… pokud to teda nechci. A i pak se dokážu kontrolovat. Opustit smečku bylo… těžké, moc těžké… ale bylo to mnohem méně bolestivé než zjištění, že jsi pryč… tehdy, když jsem stál před vaším domem, abych tě mohl ještě vidět… padnout na kolena a prosit… nikdy mi nebylo tak zle… jako ve chvíli, kdy mi otevřel Sebastian a řekl, že ses odstěhoval.“
„Tys… tys byl pak u nás doma?“ špitl Billy téměř nevěřícně.
„Byl… naivně jsem doufal, že když se budu dost usilovně omlouvat, odpustíš mi.“
„Jsi hodně naivní, Tome.“ Podíval se na mě pohledem přetékajícím bolestí. Smutně jsem sklonil hlavu. Billy pokračoval.
„Není jednoduché něco takového odpustit… zapomenout… bohužel není lehké ani zapomenout na tebe… jen… už bych ti nejspíš nikdy nedokázal věřit. Už nikdy bych se k tobě nemohl přitulit s naprostým pocitem bezpečí, když jedno velké nebezpečí číhá právě ve tvé náruči. Mám strach, že kdybych vedle tebe večer usnul, ráno bych se taky nemusel probudit. Nechci vidět, jaké by to bylo, kdybychom se někdy pohádali. Tome já… na tohle nemám.“
A s těmito slovy se zvedl, zapískal a než jsem se nadál, ujížděl pryč na svém koni, který poslušně čekal, až ho zavolá.
Já zůstal sedět na prašné zemi s hlavou v dlaních. Tohle jsem vážně podělal. Teď už vím, že mi nikdy nebude moci znovu důvěřovat. Všechny sny a naděje o tom, že až ho znovu potkám, omluvím se mu a on bude zase můj Billy, se rázem rozplynuly jako dým v povětří. Nenávidí mě a už to nejspíš nikdy nebude jinak. Bolí to. Opravdu to bolí.
Po dlouhé době jsem se konečně zvedl a šouravým krokem se vrátil zpět na základnu. Jen jsem prošel hlavní branou, naskytl se mi pohled na moji malou sestřičku, jak sedí na ohradě pro koně a směje se… s Billem. Nebo bych měl říct s Willem? Bill byl můj… můj maličký. Billy mě miloval. Will je dnes někdo úplně jiný. Will mě nenávidí. Ovšem… co to říkal? Není to tak. Ano, říkal, že to tak není. Není to tak, že by mě nenáviděl. Ovšem k čemu mi to je, když vím, že se mnou stejně už nikdy nebude? K ničemu. Nebo přece? Možná. Alespoň trochu se mému osamělému srdci ulevilo při zjištění, že kdesi v hloubi mě stále miluje. Ovšem otázkou zůstává, jak hluboko to v něm je.
Nemohl jsem se na ty dva spolu déle dívat. Zapadl jsem zpět do naší chatky, shodil jsem ze sebe oblečení z venku, a aniž bych se obtěžoval se sprchou, zalezl do postele. Pro koho bych se taky myl, že? Bože… cítím se jak odpad… dokázal jsem zničit něco tak čistého a nevinného. Dokázal jsem udusat důvěru někoho tak křehkého, jako je Billy. Moc… moc bych si přál, aby mi to jednou byl schopný odpustit.
Slunce už zapadlo a obloha byla poseta hvězdami. Jedna z nich zářila jako Billovy oči. Když se smál, když se červenal… krásně se mu třpytila očka. A hele…
Padá hvězda…
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Moc krásný díl a myslím, že se ti podařilo to popsat moc hezky 🙂 Hlavně teda se mi líbilo Tomovo uvažování 🙂 Doufám, že mu ta padající hvězda jeho přání splní 🙂
Wau to bylo úžasný %D chudaaak Tom,ten konec,a to přání,to bylo dokonalý;)
Oh, tenhle díl byl vážně nádherný! ♥
Ano, byl neskutečně moc smutný a taky se musím přiznat, že se mi na konci dílu úplně svíralo hrdlo smutkem a chtělo se mi brečet. Úplně s nimi tohle prožívám, je mi smutno a je mi všechno líto. Vlastně ani nevím, co bych měla napsat. V hlavě mám nějak prázdno a jenom se modlím, aby se to brzy napravilo.
Nejhorší je, že je chápu oba dva. Vím, že si prostě nemůžou hnedka padnout okolo krku. Vím, že tohle bude mít Bill v sobě už napořád, vím, že mu jen tak lehce neodpustí a vždycky tam nějaký strach bude. Ale i přesto mě mrzí, že už nejsou spolu 😀 Vím, že je to nereálné a taky jsem ráda, že tahle povídka není až moc ´slaďoučká´, protože sama vím, že kdyby si teď padli okolo krku, tak by to bylo opravdu divné..ale i prostě přes to všechno mě to štve. Vím, že tahle povídku bude ještě minimálně pár dílů smutná a to se mi vůbec nelíbí. Takže doufám, že se pak dočkám toho šťastného konce! 😉
A pro mě osobně byl ten závěr dílu skoro stejně bolestný jako pro Toma. Vždycky je mi strašně smutno, když se Bill baví s Anett. Mám strach, že spolu ti dva začnou chodit. Nechci to. Ano, Anett je hodná a milá dívka..ale Bill prostě patří k Tomovi, ať se děje co se děje. Je mi Toma vážně líto, tak snad se kvůli tomuhle nebude až moc trápit 🙁 A snad se jeho přání splní. Moc v to doufám!
Děkuji za další díl! ♥
[3]: O Anett se nemusíš moc bát, možná vás ještě chviličku potrápím, ale… no uvidíš. Nechci prozradit moc dopředu. A co se konce týče… mám připravené minimálně tři znění a nemám tušení, které vyberu. 😀 Tak se všichni těšte 😀
Bolo to strašne krásne stretnutie. Bála som sa, že Bill Tomovi povie, že ho nemiluje, som rada, že nedokázal klamať, aj keď aj to čo povedal bolelo, ale aspoň je nádej. Dúfam, že Tom niekam nezmizne ale pokúsi sa zabojovať. Ďakujem za kapitolu, je krásna.
Krásna kapitolka doufám že mu Bill odpusti.
No cekala jsem ten jejich rozhovor horsi, jsem rada, ze si aspon trochu promluvili. A taky me tesi, ze Bill stale Toma miluje, i kdyz mu (verim, ze jen prozatim) nedokaze verit. Tom ma aspon nejakou sanci. Ale bylo mi ho tak lito, kdyz videl Billa s Anett, jak se spolecne smeji. Taky bych si zalezla k sobe a byla sama.
Porad nevim, jestli uz Anett vi, ze ten Tomuv byvaly je Bill, ale podle toho konce to vypada, ze ne. Ja jen doufam, ze Bill nezacne chodit s Anett, to by Toma znicilo.
Ja verim, ze Bill Tomovi odpusti <3 Moc se tesim na dalsi dil.