And the winner is… 29.

číst celé: http://bit.ly/133Wyo4

V LA už druhý týden pršelo a Bill začínal být pěkně otrávený. Nic se mu nechtělo, na show chodil jenom proto, že musel, zpívat se mu nechtělo a pořád měl nějakou divnou chřipku. Bolelo ho v krku, skoro občas nemohl mluvit, jak mu vypadával hlas, ale všem okolo tvrdil, že je v naprostém pořádku.

Nick mu sice tisíckrát říkal, aby si zašel k doktorovi a on mu to vždycky odsouhlasil, jenomže se mu tam nechtělo, tak tam nikdy nešel. Měl z nemocnic a jiných zdravotnických ústavů hrůzu.

Dnešní volné odpoledne trávil doma na gauči s hrnkem čaje, se zavázaným krkem a zabalený v dece. Chtěl spát, ale neustálá bolest mu nedovolovala usnout. Nedařilo se mu to. Tak to vzdal a koukal už po několikáté na Batmana. Nebavilo ho to, ale jelikož to znal nazpaměť, nemusel to tolik vnímat a koukal do notebooku na webovky různých show a na žebříčky hitparád. Všude jenom viděl, jak jsou z nich všichni v háji, jak jsou strašně moc úžasní a podobně. Na jednu stranu ho to těšilo, ale čeho je moc, toho je vždycky příliš, takže i on měl několika stránek dost.

Ale u jednoho blogu se celkem i pobavil. Našel jeden z mnoha blogů, který obsahoval povídky s nimi. Ne úplně byly ale takové, jaké by si představoval. Stránku podle informací vlastnily dvě mladé slečny z Německa a přispívaly každý den. Návštěvnost byla vysoká, což Bill nechápal, dokud si něco nepřečetl. To mu teprve spadla čelist. Jak tohle někdo může psát?! Musel najít nějaké vysvětlení. Nakonec se začal ale smát tomu, co šílené fanynky dokážou vymyslet. Dostal se k jedné povídce a málem se u toho potrhal smíchy. Ne, ale vážně… jak tohle někoho může napadnout? Nick a sadista? Ne. To by nešlo.

Uklidnila ho až ostrá bolest v krku, kterou vyvolal smích. Napil se horkého čaje a lehl si. Jakmile zavřel oči, tak po chvilce usnul. Nickovi dal klíče, takže kdyby něco potřeboval, dostane se sem.

***

Už dva týdny byl doma a bylo mu pořád hůř a hůř. Mluvit už nemohl vůbec a s okolím komunikoval pomocí napsaných tabulek nebo tabletu.

„Billi ,dojdi si k tomu doktorovi!“ hučel do něj neustále Nick, ale tvrdohlavý pan Kaulitz vždy jenom zavrtěl hlavou a odbyl ho několika slovy, co napsal na tabletu.

„Zlato, ale takhle se z toho nikdy nedostaneš. Myslím to s tebou dobře,“ vzal ho za ruku Nick a koukal na něj ustaraně. Jak málo jedl, začínal být nějak nezdravě vyhublý.

„Nesnáším nemocnice a to ty víš,“ napsal několik slov a ukázal mu to.

„Já vím, lásko… ale doktor by ti dal nějaký antibiotika a bylo by ti do tří dnů líp,“ založil si naštvaně Nick ruce a nakrčil obočí. Prostě ho k doktorovi dostane a hotovo.

Taky že další den to Bill už nevydržel a sám řekl, že potřebuje k doktorovi. Nick ho tedy naložil do auta a jeli do nemocnice. Jak se dalo očekávat, v tuhle hodinu čekali snad věčnost. A když už se konečně dočkali, nečekaly je dobré zprávy. Nick přetlumočil doktorovi, co všechno Billovi je, co ho bolí a na co si stěžoval. Doktor mu vypsal žádanky na nějaká vyšetření, vzal mu vzorky krve a poslal je do čekárny zpátky.

Bill byl na nervy. Byla mu zima a ještě tu musí minimálně hodinu sedět. A to jenom proto, aby dostal nějakou pitomou krabičku léků?! Povzdechl si a zachumlal se do mikiny.

„Neboj se, bude to v pořádku,“ pousmál se Nick a hladil ho po zádech.

***

Po snad nejdelší hodině v jeho životě se konečně dočkali všech výsledků vyšetření. Vzešlo z toho, že musí neodkladně na operaci s hlasivkami.

Bill se vyděšeně podíval na Nicka a pak na doktora. To přeci nešlo! Začal se bát o svůj hlas. Miloval zpěv a nemohl přijít o jedinou věc, kterou se chtěl živit.

„Ale nepřijde o hlas, že ne, doktore,“ zeptal se hned Nick, když viděl, jak se Bill tváří. Vypadal, že každou chvilkou omdlí.

„Uvidíme, jak dopadne operace, ale tohle jsme u nás dělali už několikrát, nemusíte se o přítele bát,“ usmál se mile mladý doktor.

„Bylo by ale dobré, kdybyste tu zůstal už dnes, pane Kaulitzi. Musíme nasadit léky a doma byste s tím nic neudělal,“ to byla asi jediná věc, které se Bill bál. Že tu bude muset zůstat, a druhá věc to, že bude muset na nějakou operaci. Zažil operaci jednou, a to to byl jenom slepák. Stejně se z toho probíral hodně dlouho.

„Dobře, tak… já ti sjedu domů pro nějaké věci, hm?“ pousmál se na Billa, ale ten ho chytl pevně za zápěstí a snažil se něco říct. Nešlo to. Odešel mu kvůli cystě na hlasivkách hlas. Neuvěřitelně se lekl a rozbrečel se. „Bille… lásko moje, neboj se, bude to dobré. Za chvilku budeš už zase zpívat a běhat po pódiu,“ snažil se ho nějak povzbudit Nick a hladil ho po ruce, kterou on drtil tu jeho. Měl o něj strach. Neuvěřitelný strach. „Jsem tu za půl hodinky, hm? Zůstanu tady pak s tebou,“ ujistil ho a Bill přikývl. Přitáhl si ho pro polibek, a pak už si ho odvedl doktor. Nick se za nimi díval, dokud nezašli za roh, a pak se rozběhl k autu a jel rychle domů sbalit Billovi nějaké věci.

***

Černovlásek dostal nadstandardní pokoj a na jeho žádost k němu už nikoho nemohli dát. Chtěl být sám. Dostal, na co si vzpomněl, až si připadal jako v nějakém luxusním hotelu. Jenomže to byla jenom obyčejná nemocnice, on měl napíchané hadičky všude možně a nemohl se skoro pohnout. Bolest byla utlumena léky, tak mu bylo o něco lépe. Nick za ním přijel téměř okamžitě a domluvil se s doktorem, že tu mohl s ním zůstat.

„Jak je ti?“ zeptal se hned Nick, když odložil tašku a sedl si k němu na postel.

„Je mi fajn, ale to jenom ty léky,“ napsal Bill a usmál se.

„To sem rád… doktor říkal, že zítra už tě vezmou na sál, abys to měl rychle za sebou.“

Bill se usmál a kývl. Pod vlivem léků se mu ale zavíraly oči, tak po chvilce usnul.

***

Další den hned brzy ráno vezli Billa na sál. Měl hrozný strach. Chtěl něco říct, ale nešlo to. Takovou bezmoc nikdy nezažil. Pak mu dali narkózu a o ničem nevěděl.

Probral se až na pokoji, když kolem sebe slyšel hlasy. Pomalu se snažil otevřít oči, ale prudké světlo ho oslepilo, tak chvilku ještě čekal.

„Bude v pořádku, operace proběhla v normálu a teď musí hlavně odpočívat a nenamáhat to. Za pár týdnů bude moci zkoušet znovu mluvit a bude docházet k logopedovi,“ upřesnil doktor.

„Děkuju, doktore… moc vám děkuju,“ usmál se Nick a úlevně se podíval na Billa, který už pomalu mžoural kolem.

„Ahoj, lásko,“ usmál se na něj a líbl ho na čelo. „Jak je ti? Jak se cítíš?“

Bill jenom unaveně kývl a pohnul rty na náznak úsměvu. Bylo mu fajn. Pořád cítil vliv prášků, tak byl jako zfetovaný. Ale vnímal, co mu kdo říká. Chtělo se mu ale hrozně spát, tak znovu zavřel oči a pomalu usnul.

***

Následující týdny probíhaly tak, jak říkal doktor. Nick si to náležitě užíval. Dřív Bill prostě nezavřel pusu třeba celý den, a teď ať se dělo cokoliv, bylo ticho. Nemohl na něj křičet, nadávat, hystericky lítat po baráku, že nemůže najít ten a ten kousek oblečení, prostě pohoda. Jemu to vyhovovalo, ale Bill byl zničený. Nemohl si zvyknout na to, že nemůže mluvit. A poctivě to dodržoval. Otvíral pusu, jenom když se šel najíst, napít nebo vyčistit zuby.

Dnes večer měli jít na afterparty někoho ze superstar, kdo se chytnul stejně jako Bill. Byla to právě ona slečna, co byla s Billem ve finále. Teď z ní byla celkem úspěšná, mladá, začínající sólo zpěvačka. Právě měla zpívat v jednom z klubů a pak byla afterparty a všichni z nejlepší dvacítky byli pozvání, plus ještě několik vlivných lidí, kteří by jí mohli pomoct na vrchol.

Mezi nimi byl i Tom. To Bill ale nevěděl. Ze slušnosti se tam jako celá kapela museli ukázat hlasivky nehlasivky. Proto si večer vzal všechny prášky, co měl, upravil se, na oči hodil černé brýle a šli.

Před barákem na ně čekala jejich limuzínka a v ní čekal už zbytek kapely včetně Davida, který se na Billa soucitně díval a pořád se ho ptal, jak mu je, jestli něco nepotřebuje, a to ani nevyjeli.

Jakmile přijeli ke klubu, vítal je červený koberec a několik novinářů a fanoušků. Nick zodpovídal za Billa některé otázky, co byly mířené na něj, jelikož pořád nemohl mluvit. Na pravidelná cvičení docházel, ale zatím to nebylo to, co to bývalo, a Bill se modlil, aby se to spravilo co nejvíce.

Domluvili s novináři a šli dovnitř do klubu, kde už to hýřilo barvami a hlučela tu hudba.

Černovlásek měl první moment pocit, že se mu hlava rozskočí, ale nakonec si na to přivykl a sedl si k jednomu ze stolečků společně s celou kapelou. Nechal si donést nealko koktejl a v klidu upíjel a rozhlížel se kolem. Všiml si povědomé postavy, co seděla na baru kousek od nich.

Tom! Prolétlo mu hlavou. Co tu sakra dělá?! Pronásleduje ho snad?! Hned stočil pohled jinam a schoulil se Nickovi sedícímu vedle něj do náručí.

autor: Iveth Biersack