autor: T-KAY
Ahojky lidičky. Když už teda flákám vícedílky, tak to chci trochu vykompenzovat. Trochu jsem se teď zaměřila na nynější podobu dvojčat, protože i když si myslíte, že se to do povídek nehodí, tak já jsem jiného názoru. A navíc, proč nevyužít nové informace od zbytku kapely, že Bill mluví ze spaní xD
Užijte si to
pa T-KAY
V LA, kde skoro pořád svítí slunce, tedy až na těch pár zimních měsíců, jak všichni víme, žijí už nějakou dobu Kaulitzova dvojčata. Snaží se tam žít klidný život bez medií, ale ani ta jim nedávají pokoj. Tak trochu si mysleli, že tam bude jejich tajemství v bezpečí, ale moc se mýlili.
Proto možná se v jejich společnosti objevuje dívka filipínského původu, ke které se Tom hlásí. Jen oni vědí, jak to je, že je to pro dobro jejich tajemství, i když blonďatému, teď už muži, to pomalu začíná vadit.
Ne že by tu dívku neměl rád, ale všiml si, že jeho hnědovlasé dvojče s ní tráví víc a víc času. Blonďatý muž byl časem opravdu frustrovaný. Nevěděl, co dělat, aby měli zase čas pro sebe. A pak ho to napadlo.
Zahraje s bratrem takovou hru. Šlo jen o to sehnat pár lístků a velkou mašli. Chtěl, aby to bylo dokonalé, ale nikdo neví nic určitě, že? Ani blonďák.
Proto napsal pár vzkazů na papírky a sám odešel do prostor studia, které měli ve svém úžasném domě.
Tom se tu noc vracel opravdu pozdě. Netušil, že jeho dvojče má něco v plánu, tak nikam od Rii nespěchal.
Když však došel k domu, bylo všude zhasnuto, a to se mu nějak nezdálo. Věděl, že je bratr doma, ale nikdy se nestalo, že by v celém domě nesvítila ani lampička.
Odemkl si a potichu vešel.
„Bille, jsem doma!“ zavolal do domu, ale žádná odpověď nepřicházela. „To je divný. Měl by být doma. Nikam se nechystal,“ říkal si pro sebe.
Šel tedy do obývacího pokoje, rozsvítil a rozhlédl se kolem. Nikde však svého bratra neviděl. Až po chvíli mu padl do oka lístek na konferenčním stolku.
Jdi prosím do naší ložnice.
To bylo divné. Od jisté doby měli totiž pokoje jen pro sebe. Ale místnost, kterou nazývali jejich ložnicí, měli bezpečně zamknutou. Tom tedy pokrčil rameny, zkontroloval své klíče, zda je na nich klíč, a vydal se nahoru do patra, kde se nacházel zamknutý pokoj.
Opravdu byl zamčený, takže netušil, co má jeho dvojče za lubem. Odemkl tedy pokoj, vešel dovnitř a i zde rozsvítil. Hned na posteli ho upoutal další lístek.
Vím, že nejspíš budeš v oblečení, ve kterém jsi byl u ní. Převlékni se a jdi do studia.
Jasně. Bráška nenáviděl Riin parfém na Tomově oblečení. Zasmál se a rychle se šel převléknout k sobě do pokoje. Vzal si na sebe domácí tepláky a volnější triko. Tak se cítil pohodlně.
Chvíli přemýšlel, jestli má jít opravdu dolů do studia. Nakonec se ale rozhodl, že tam půjde a udělá Billovi radost.
Ještě než se ale vydal dolů, došel zamknout jejich ložnici. Nestál o to, aby některá jejich návštěva přišla na to, co se v těch místech většinou odehrávalo.
Ale že to byly moc krásné vzpomínky. Vlastně si ani nepamatoval, kdy byli s Billem opravdu sami v jejich ložnici. Bylo to opravdu dlouho.
Vlastně tak dlouho, jak trval Tomův vztah s Riou. Povzdechl si, když si uvědomil, jak se musel asi Bill cítit. Vzpomněl si na jejich sliby, že do jejich vztahu nikdy nevkročí žena, ale Tom bohužel tenhle slib porušil. Pamatoval jejich vyznání lásky, která rozhodně nebyla bratrská. Tolik se milovali. Nechápal, kde nastal ten zlom a oni oba se od sebe odcizovali.
Jakmile tedy zamknul ložnici, zamířil ke schodům, a pak následně i do studia. I tam bylo zhasnuto. Tom se trochu zamračil, ale nerozsvěcel velké světlo. Poslepu došel ke stolku, na kterém stála lampička, rozsvítil ji a rozhlédl se po místnosti.
Musel se usmát, když uviděl Billa spícího na gauči, a na jeho zápěstí byla dárková mašlička. Kdo mohl tušit, že Tom přijde tak pozdě. Ani Bill to netušil, a jeho únava byla opravdu velká, proto taky usnul místo toho, aby na bratra počkal.
Tom udělal těch pár kroků, co ho dělily od sedačky, a kleknul si k ní. Natáhl ruku, aby mohl Billa pohladit po tváři. Musel uznat, že i když měl na tváři to samé strniště jako on, tak mu to moc slušelo. Pořád byl ve spánku stejně roztomilý jako před lety.
„Tomi,“ uniklo z Billových rtů, až se Tom lekl, že je jeho bráška vzhůru. Okamžitě ale zjistil, že Bill spí.
Musel se usmát. Ani tohohle zlozvyku se nezbavil. Pořád mluvil ze spaní. Tom byl vlastně rád, že se jeho dvojčátko nijak nemění, když teda nepočítá jeho vzhled. I když ta světlá lví hříva mu opravdu moc sluší.
„Chybíš mi,“ řekl Bill opět ze spaní.
To už si Tom opravdu smutně povzdechl. I jemu Bill chyběl, i když spolu trávili nějaký čas. Většinou ale byli v místnosti s někým, kdo o jejich tajemství neměl ani tušení, takže nějaké nenápadné doteky nemohly stačit. Vlastně až teď si Tom uvědomil, že je s Riou většinu času jen proto, že si kompenzoval nedostatek Billovy blízkosti. Až teď si přiznal, že i když je Ria suprová holka, tak mu nedává tolik co Bill.
Chvilku přemýšlel, a pak se pevně rozhodl k tomu, že Billa opatrně odnese k němu do ložnice. Opatrně ho zvedl a doufal, že ho tím neprobudí, což se mu zatím dařilo. Zamířil tedy s bratrem v náruči po schodech nahoru ze studia a pak i do vrchního patra, kde měl Bill ložnici.
Jakmile však Billa pokládal na postel, naskytl se mu pohled do identických hnědých očí.
„Promiň, jestli jsem tě vzbudil,“ usmál se Tom, načež ho opravdu položil.
„Já… nechtěl usnout, ale bylo pozdě a tys nešel,“ řekl smutně Bill. Tolik si přál udělat něco jiného.
„Billy, to je v pohodě. Nevěděl jsi, v kolik dorazím,“ uklidnil ho Tom rychle.
„Já ti chtěl dát dárek,“ kuňknul Bill a zavřel oči.
„Dárek? Jakej dárek?“ zeptal se tiše Tom a ani nedoufal v odpověď.
„No… víš… sebe. Už jsme spolu nebyli tak dlouho,“ odpověděl nejistě blonďák a smutně si povzdechl.
„Já vím, Billy. Myslím, že se to ještě dá napravit, ale ne dnes. Už je pozdě a ty jsi ospalý,“ pohladil ho Tom po tváři, a zároveň se naklonil blíž k němu, aby ho mohl po dlouhé době políbit.
Jejich polibek trval jen pár minut, ale oba věděli, že jim to až moc chybělo. Takže když se od sebe odtáhli, vydal Bill nesouhlasné zamručení. To však Toma rozesmálo.
„Dneska ne, Billy. Slibuju, že se ti budu víc věnovat,“ řekl Tom a tentokrát však svůj slib hodlal dodržet.
„A lehneš si ke mně? Chybíš mi, když musím spát sám v téhle posteli,“ šeptnul Bill smutně.
Tom se ale usmál a hned si k němu lehnul.
„Taky mi to chybí,“ přiznal se bratrovi.
„Ale co Ria? Taky ti to chybí, když jsi s ní?“ zeptal se opatrně blonďák.
„Ani nevíš, jak moc mi to chybí, i když jsem s ní,“ přiznal. „Ale teď už pojď spát. Je fakt pozdě a tobě už se zavírají oči,“ přitáhl si ho blíž k sobě.
„Dobrou noc, Tomi,“ šeptl Bill a pomalu opět zavíral oči.
„Tobě taky, Billy. Miluju tě,“ řekl Tom, políbil brášku do vlasů, a protože i on byl unavený, společně pak usnuli ve vzájemném objetí.
autor: T-KAY
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
Krásný!
jeeej to bolo s.atrasne mileeee :)))
juuuj to je milý roztomilý :') fakt krásný <3 povedlo se ti to! 🙂
Trošku mě mrzí, že teď na sebe neměli moc času a Tom spíš trávil čas s Riou. Ale tak snad Tom vážně dostojé svého slibu, a bude se Billivo víc věnovat 🙂
Pěkná povídka 🙂
opravdu pekne :))
A aj verim, ze to takhle je i ve skutecnosti .. ze Ria je jen proste zasterka a nic vic .. :))
Krásna povídka.
Želala som si poviedku zo súčasnosti. A viem, že Ria tam patrí a myslím, že Bill vážne musí na ten čas, ktorý s ňou Tom trávi, žiarliť. A tu keďže sa milujú aj inak ako v skutočnosti, mi je to ľúto ešte viac. Mrzí ma, že ho Tom odmietol len preto, že bolo veľa hodín. Sľub bol síce pekný, ale kto vie, či nezostane sľubom 🙁 možno by to chcelo ešte maličký dodatok, že teraz urobil niečo pekné Tom pre Billa.
Je mi trochu smutno 🙂 ale bolo to krásne, tá Billova detinská snaha získať späť niečo čo sa vytratilo.
Vydařená jednodílka 🙂 velmi jednoduché, ale perfektní 🙂 moc se mi to líbilo. Hlavně představa spícího Billa s mašličkou kolem zápěstí 🙂
Krásny príbeh. Síce ma mrzí, že Tom Billa zanedbával a dúfam, že teraz svoj sľub splní 🙂