Forced 11.

číst celé: http://bit.ly/Zci6zp

Svoboda… anebo ne…

O tři dny později byla i naděje Sarah zlomena pod neustálou brutalitou. Odpor vedl jenom k tomu, že jim nedávali jídlo a jejich voda byla špinavější. Tresty a představení byly taky horší, když se bránili. Stráže je využívaly jako osobní šukací hračky, když zrovna nebyli zatáhnuti na sadistické představení. Každý kousíček jejich těl byl poškozený a bolel.

Tom přestal doufat, jenom se schoulil do malé kuličky a snažil se ztratit ve své mysli, jak to dělával Bill. Na druhé straně Sarah měla potřebu vyplnit každý volný okamžik kecáním a Tom se namáhal, aby na ni nebyl hnusný. Každý má svůj vlastní způsob, jak zvládnout těžkou situaci, to si připomínal vždy, kdy měl chuť na ni zakřičet.

Když se dveře opět otevřely, Sarah s tichým fňuknutím zmlkla, a stejně jako Tom se schoulila ke zdi, připravena na to, aby ji ty hrubé ruce osvobodily od okovů jenom na to, aby je přemístily předtím, než je vyvlečou schodama nahoru. Zavřeli oči před sluncem a čekali ve strašném utrpení.

*~*

Bill stál venku před svým bytem, snažíc se rozpomenout, kde schoval náhradní klíče. Skončil v San Francisku a zavolal svým rodičům, aby je požádal o letenku. Bylo to ověření toho, jak moc Billa milovali, když mu nekladli žádné otázky. Jenom mu poslali lístek, a pak pro něj Gordon přijel, když si Bill vzpomněl, že jeho ID karta zůstala někde v té kobce, kde ho drželi. Gordon vystoupil už v Denveru a vzal si let zpátky. Bill pokračoval až do New Yorku. Teď stál a zíral na béžové dveře, a konečně se sklonil dolů, aby odsunul rohožku z falešné trávy. Bronzové klíčky se zaleskly ve žlutém světle z chodby.

Zvedl je a odemkl dveře. Byt byl tak důvěrně známý, že Bill sotva prošel dveřmi, než se zlomil a začal nekontrolovatelně vzlykat. Nebyl si jistý, proč brečel, jediné, co věděl bylo, že je hezké být zpátky. Opřel se na chvíli o dveře, dokud mu neuschly slzy, a posbíral se, pak vešel dál do bytu. Ve vstupní hale skopnul dolů boty a setřásl ze sebe kabát, co si koupil v San Francisku. Vhodil klíček do keramické misky vedle dveří.

Zpozoroval, že vedle dveří byla urovnaná hromádka dopisů. Andreas mu pravděpodobně začal třídit poštu a staral se o místo, když byl unesený. Andreas byl zvyklý na Billova zmizení z času na čas na pár týdnů, takže byl zvyklý mu vybírat dopisy a platit šeky extra kartou, co mu Bill dal, protože mu důvěřoval, a která se odemkla, když mu bylo osmnáct. Bill zvedl štos dopisů a rychle si je přebral, než došel do obýváku.

Byt byl krásný a veliký. Obývák byl jeden velký otevřený pokoj s dřevěnými parketami, přes které bylo přehozeno několik tmavě modrých koberců. Byla tam velká kožená pohovka a několik stolků s lampičkami. Nebyla tam televize, jenom několik knihovniček a různé umělecké potřeby rozházené přes celý dům, Bill byl čistotný, ale ne až příliš jako Andreas. Kuchyň byla přímo napravo, oddělená od obýváku jenom nějakou polostěnou. Byly tam tmavé kachličky s moderními lesklými aplikacemi.

Bill byl vděčný, když Simone zamítla Billovi bydlení ve špatných částech města, takže přesvědčila Gordona, aby mu dali tenhle byt a platili ho, až dokud Bill nebude mít stabilní práci a vydělávat dost na to, aby jeho svěřenecký fond nebyl příliš vyčerpán a on mohl ještě studovat. Byly tady dvě ložnice a koupelna na každé jejich straně. Jeden z pokojů byl přetvořen na jeho studio a ten další byl pěkně vyzdobený, ale málokdo ho viděl kromě Andrease.

Pokračoval v probírání se poštou, všiml si, že jeho profesoři čekají na jeho telefonát, aby si přeuspořádal zkoušky, jeho rodiče o něj měli obavy, a taky tam bylo několik pohledů od jeho babičky, která pořád cestovala, nikdy se neusadila. Byl tam zavřený tři, téměř čtyři měsíce a nikdo nebyl vyděšený, jenom se upřímně obávali. Bill si uvědomil, jak lehkovážné od něj bylo se někdy prostě vypařit, aniž to dal někomu vědět, což znamenalo, že když ho unesli, nikdo si toho nevšiml. Bylo to, jako kdyby ho polili studenou vodou. Byl příšerný syn a přítel.

Položil kopku dopisů zpátky na stůl a šel si dát sprchu, doufajíc, že teplá voda a pořádná kosmetika mu pomůžou vyčistit si mysl a bude se pak cítit líp. Když vyšel ven v plyšovém županu, tak rozdílném od rouch, která tam nosíval, téměř vykřikl, když zmerčil blonďatého muže sedícího na jeho gauči.

„Vítej zpátky, Bille,“ řek Andreas.

„Nemůžeš na mě takhle vybafnout,“ řekl Bill a položil si dlaň na srdce, téměř dostal infarkt. Opravdu čekal, dokud se jeho srdce neuklidní.

„Kam jsi jel protentokrát?“ zeptal se Andreas, když si Bill sedl vedle něj a schoulil se mu po boku.

„Nechci o tom mluvit. Nebylo to až tak dobrý,“ odpověděl Bill, přičemž vdechoval Andreasovu známou vůni; kůže, mentol a cigaretový dým. Bylo to pohodlné, stejně jako teplá ruka na jeho rameni.

„Promiň, babe,“ řekl Andreas a volnou rukou prohrábl Billovy vlasy. „Co sis to udělal s vlasama?“

„Zapomněl jsem si sbalit vlasovou kosmetiku. Mizerný hotelový šampon,“ vymyslel si Bill. Cítil se špatně vzhledem k tomu, že tam nechal Toma, ale oni budou vědět, že mu Tom nepomohl, takže by měl být fajn. Bill se teď musel vypořádat se svým vlastním životem, a to znamenalo chovat se, jako kdyby se právě vrátil z jednoho ze svých blbých dobrodružství.

„Hlupáčku Bille, uděláme ti zítra kúru s teplým olejem,“ řekl s úsměvem Andreas po tom, co se zaksichtil nad zmínkou o hotelovém šamponu. „Řekni mi alespoň, kdes byl,“ řekl Andreas po chvíli soudržného ticha.

„Kalifornie,“ odpověděl Bill a viděl, jak Andreas nakrčil obočí.

„Proč?“ zeptal se Andreas.

„Potřeboval jsem změnu prostředí, ale zjistil jsem, že San Francisko je mlhavý a dusný jako Washington, a LA se ukázalo jako moc teplé,“ odpověděl Bill.

„Proč jsi zůstal tak dlouho?“

„Navzdory všemu bylo hezký vypadnout z města. Půjčil jsem si auto a prostě jel. Myslím, že jsem jednou skončil v Mexiku, ale nikdo mě nezastavil na cestě tam ani zpátky,“ odpověděl Bill, moc se o tom nechtěl bavit, ale věděl, že se o tom vždy bavili, když se vrátil.

„Jsem rád, že ses vrátil,“ řekl Andreas, Bill se usmál a pak se uložil tak, aby mohl blonďáka políbit.

*~*

Tom stál spoutaný s rukama připevněnýma nad hlavou a nahý, jenomže tohle nebylo představení, tohle bylo bití. Pokusil se ubránit Sarah, protože jí bylo celý den blbě a pravděpodobně by nebyla schopná dnes v noci zvládnout představení. Jediné, čeho dosáhl bylo, že vystavil sebe sama trestu a ona byla dotáhnutá na vystoupení i tak, mohl slyšet její křik a smích jejich patronů i o dvě poschodí níž.

Jorg prošel dveřmi a nesl si svůj kožený bič. Tenhle byl ale odlišný od normálních bičů v domě, byl speciálně navrhnutý tak, aby prorazil kůži. Tenhle nezpůsobí modřiny, bude to řádné mrskání jako před občanskou válkou. Jenom málo otroků čelilo tomuhle biči, ale Tom byl v pořádném průseru, když okovy udeřil stráž přímo do tváře.

„Proč si tohle děláš, Tome?“ zeptal se Jorg. Tom jenom stál nehybně jako kámen a vzdorovitě se díval Jorgovi do tváře. „Škoda, takový hezký kluk.“ Jorg před ním podržel kus kůže, aby se do ní mohl zakousnout. Tom to přijal, byl vzdorovitý, ale ne hloupý. Pokud by to neskousl, tak riskoval trest za to, že by byl moc hlasitý, a taky by si mohl zlomit zuby, kdyby je při tom tiskl moc pevně k sobě.

Napnul se, když uslyšel, jak bič přetnul zvukovou bariéru a cítil šlehnutí jako ohněm přes svá ramena. Ještě nezakřičel. Věděl, že Jorg ho dožene ke křiku, ale byl schopný vydržet tak prvních deset. Byl to akt z pouhého vzdoru. V ten moment, když Tom vykřikne, trest bude kompletní. Jorg jej udeřil desetkrát, dokud Tom nevykřikl, a pak mu převázal zranění. Neudělal nic, aby bolest nějak ztišil, jenom je vyčistil a zavázal, aby jim pomohl se zahojit a aby předešel infekci.

Nechtěli, aby otroci umírali na infekce anebo otravu krve. Bič pokračoval ve šlehání přes jeho záda a po dvanácti se přesunul bičem na místo jeho obvazů, dokud se Tomovi nepodlamovaly kolena a nevykřikl. Jorgovy další údery byly jemnější, ale pořád žhnuly jako oheň na jeho již utýrané kůži.

Pak byl bič položen na zem a o moment později jej Jorg zvedl a odnesl ke stolu. Tom cítil, jak byly některé šlehance sešité, ale většina z nich byla jenom vyčištěná a pak zagázovaná.

„Doufám, že tě tady již neuvidím, i když vím, že jo,“ řekl Jorg během své práce. Tom nedovolil jeho bolestí zamlžené mysli, aby vstřebala ta slova. „Víš, že by ses měl alespoň pokusit dát Billovi něco, co může najít. Oba víme, že se vrátí pro tebe a pro Sarah. Vrátí se, aby celou tuhle chorou frašku zničil. Nech mu tady něco, pro co se může vrátit.“

Pak byl předán strážím a dotáhnut zpět dolů do temné místnosti. Sarah tam seděla s několika novýma modřinami vybarvujícími se jí na pokožce.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Sarah.

„Jo, co ty?“ zeptal se Tom.

„Po představení mě vzali znovu na testy. Očividně jsem v téhle pekelné díře již rok. Zjistili, že jsem těhotná, proto mi dneska bylo špatně. Ještě neví, koho to je, ale pokud je to mistrovo dítě, nebudu se tomuhle muset podrobovat. Pokud je to jiného otroka, zabijí mě,“ řekla Sarah. Tom s ní soucítil, věděl, že každý její syn, který by nebyl Gustavův, bude zabit, a každá dcera bude vychována v kuchyni a vytrénována na to, aby uvěřila, že tohle je jediný způsob života, jaký existuje.

„Je mi to líto, Sarah,“ řekl a spojili ruce v té studené, vlhké temnotě. ‚Kde do pekla jsi, Bille?‘ pomyslel si Tom, když mu zapulzovalo v zádech a dech Sarah ho doprovázel do bezvědomí.

*~*

Bill se vzbudil s jasným slunečním světlem pronikajícím přes jeho závěsy a protáhl se jako kočka. Čisté povlečení, čisté tělo, teplé a jasné sluneční světlo připomínalo Billovi, že je volný. Bill vstal a znovu se osprchoval, i když se sprchoval předtím, než šel do postele, snažil se ze sebe smýt každičký kousek onoho místa, takže v nejbližší době bude pravděpodobně chodit do sprchy tak dvakrát třikrát denně. Vklouzl do čistých džínů a obtáhnutého trička a pak bosky sešel do kuchyně.

Andreas přišel, když Bill snídal, a zároveň telefonoval se školou, aby si dohodl zkoušky a udělal si rozvrh na zbytek semestru. Posunul zbytek ovesných vloček Andreasovi, který se na něj usmál, a vtiskl mu jemnou pusu na líce.

„Děkuji, madam,“ řekl Bill a položil hovor studijní poradkyni.

„Máš všechno vyřešené, vesmírný kadete*?“ zeptal se Andreas, když podával Billovi prázdnou misku.

„Jo, mám, a nejsem vesmírný kadet,“ zvedl Bill misku.

„Máš pravdu, ty jsi jenom zkažený bohatý kluk, protože jenom zkažení bohatí kluci si z rozmaru zmizí do Kalifornie na tři měsíce přesně před zkouškami,“ dobíral si ho Andreas a omotal ruce kolem Billova pasu.

„Jestli já jsem zkažený bohatý kluk, co jsi pak ty, protože ty ses vypařil na čtyři měsíce do Paříže přesně před našimi vědeckými závěrečkami na střední,“ připomněl mu Bill. Andreas se zasmál, když zabořil nos do Billových vlasů a šel mu vtisknout pusu na krk.

„Máš nové tetování,“ řekl Andreas a uvolnil jednu ruku z Billova pasu, aby prozkoumal linie.

„Jo, je to cool dizajn. Viděl jsem ho v salónu a prostě jsem ho chtěl,“ odpověděl Bill.

„Je to zajímavý. Znamená to něco?“ zeptal se Andreas a vtiskl na něj polibek. Bill polkl, věděl přesně, co to znamená, ale nebyl schopný to říct Andreasovi. Před očima mu na moment proběhl Tomův obličej, ale polkl hroudu v hrdle a přinutil se Andreasovi zodpovědět jeho nevinnou otázku.

„Ne, jenom jsem myslel, že by to vypadalo dobře,“ odpověděl Bill, překvapen, že jeho hlas byl pevný. Andreas zavrtěl hlavou, byl to prostě Bill, který udělal něco impulzivního a stupidního, co mu vydrží do konce života.

„Tak pojď, jdeme ti dát do pořádku vlasy,“ řekl Andreas a Bill přikývl, dovolil Andreasovi, aby ho dotáhl do koupelny a namočil jeho vlasy do teplého pečujícího oleje. Nechali to usadit na dvacet minut, zatím vtipkovali a smáli se, pak ho vypláchli a Bill si musel umýt vlasy znovu, ale teď už byli oba zase normální. „Takže, co chceš dělat dnes?“ zeptal se Andreas. Měl hlavu položenou na Billových kolenech a Bill dokončoval kresbu, na které dělal předtím, než byl unesen.

„Nevím, dodělat všechno, co jsem zmeškal,“ odpověděl Bill a pokrčil rameny, když rozmazával čáru.

„S tebou není sranda. Normálně bys řekl kašleme na práci a jeli bychom dělat něco zábavnýho. Mohli bychom se jít ulejvat do Roofies,“ řekl Andreas.

„Zní to lákavě, ale není mi jednadvacet a můj falešný ID se ztratil někde mezi NYC a San Franciskem,“ odpověděl Bill. Nebyla to tak úplně pravda, ale nebyl si jistý, co se stalo všem jeho věcem, když ho unesli. Byl vzhůru téměř celou noc, když si znovu objednával všechny učebnice a novou tašku. Znovu si stáhnul všechny songy do svého opraveného iPodu, který měl od patnácti. Věci se vracely zpátky do normálu.

„Bille,“ Andreas zatahal za jeho skicák, uvolnil mu tužku z ruky, položil je bokem, a pak obkročmo přisedl Billa. „Znám něco zábavného, co můžeme dělat, a nepotřebuješ k tomu ID.

„Jsi příšerný,“ řekl Bill, položil ruce na Andyho boky a usmíval se, když se jejich rty spojily v horkých polibcích, úplně odlišných od těch něžných z předešlé noci.

„Líbí se ti to,“ řekl Andreas chraplavým šeptem, který obyčejně vyslal zachvění nahoru Billovou šíjí, ale teď jenom Billovi připomněl Toma. Věděl, že kdyby od sebe odtáhl Andrease, tak by to nezpůsobilo podezření, protože Andreas věděl, teda alespoň si myslel, že věděl, že Bill je panic. Bill odolával Andreasovu pokusu dostat se mu do kalhot od šestnácti, přičemž Andreasovi bylo tehdy devatenáct.

Bill zjistil, že chce Toma, a jeho tělo odpovídá Andreasově něžné péči, jako by odpovídalo, kdyby to byl Tom, kdo o něj pečoval předtím, než do něj přirazil. Bill zavzdychal do Andreasových úst nad vzpomínkou z té noci. Byla pro něj hořko-sladká, ale teplo z Tomových doteků a jeho pohled se zdál, že objímal Billa ještě teď.

„Můžu tě vzít do postele?“ zeptal se Andreas, když cítil, že mu Bill odpoví kladně. Tohle nutně neznamenalo, že Bill je na něj připraven, ale Andreas cítil potřebu to zkontrolovat.

Bill přikývl a neodtáhl rty od pokožky na Andreasově krku. Andreas se od něj odmotal a vstal, pak nabídl Billovi ruku a vedl ho do ložnice.

*v angl. někdo, kdo se sem tam sebere a zmizí, nenašla jsem český ekvivalent, J. :o)

autor: Starling011

betaread: Kira & Janule

original