číst celé: http://bit.ly/15cvsNu
statistika: http://bit.ly/15cvsNu+
autor: elvisfan
Tom zběsile mačkal červené tlačítko na své Blackberry a potlačoval nutkání hodit tím debilním strojem přes pokoj, stejně jako to dělal už tři dny.
„Nedělej to,“ varoval ho Bill, ani nezvedl pohled od časopisu People.
„Mám toho dost. Překročil jsem už sedm neopětovaných hovorů.“ Hodil Tom svůj telefon na stolek. „Ať táhne. Oba ať táhnou.“
„Geo to nebere?“
Bill položil časopis a přisedl si blíž, položil si hlavu do Tomova klína.
„Ne. To je ale nejlepší kámoš, co?“
„Neříkej to. Je to jen pár dní. On se vrátí.“
„Nevím, proč bych to měl chtít po tom, co řekl o mně a tobě.“ Zamračil se Tom a projížděl prsty bratrovy vlasy. „Řekl, že jsme nemocní sráči, Bille.“
„Po tom, co tě viděl líbat své dvojče. Tome, jak bys reagoval, kdybys ho při tom načapal?“
„Andy o nás ví všechno! Je v pohodě!“
„Andy to věděl od začátku. Geo… byl prostě v šoku.“
„Znám Gea dvanáct let. Gustava osm. Ty znáš Andyho… jak dlouho ho znáš?“
„Dva roky.“
„Dva roky!“
„Tome, ne všichni budou reagovat stejně. Sakra, Gustav odešel beze slova. Geo vybouchl. Snažil ses volat i Gustavovi?“
„Proč se starat? Když jsem to zkoušel poprvé, zvedl to, říkal, ať už na to číslo nevolám a zavěsil mi. Možná taky potřebuju slyšet, jak mě Geo posílá do prdele. Jo, to bude ono.“
„Tak nějak to řekl,“ připomněl mu Bill, zamračil se, když ho Tom štípl do nosu. Vzal bratra za ruku a držel ho. „Hele, možná se vrátí oba, možná ne. To nikdo neví.“
„A koho to vůbec zajímá? Jak jsem řekl, ať si táhnou, jestli nás chtěj zazdívat.“
„Tome, můžeš mě milovat a mít své přátele zároveň.“
***
Bylo to o více než týden později, než dvojčata pomyslela na to, že by měli dodělat pokoj jejich rodičů. Pronajali si stěhovací vůz a Andy přijel o volném dni, aby jim pomohl. Ve třech všechno rozebrali, zabalili a nastrkali do vozu. Trvalo jim to jen dvě hodiny, a stálo je to jen pár nadávek od Billa.
„Dva nehty, Tome.“ Bill držel svou pošramocenou ruku bratrovi před obličejem. „Zlomil jsem si dva nehty.“
„Aw, moje miminko.“ Pohladil Tom bratrovi prsty a políbil je. „Lepší?“
„Nebolí to. Jsou jen zlomené.“ Protočil Bill oči, ale ruku si zpátky nevzal.
„Tak si je zapiluješ.“
Andy se díval na jejich semknuté dlaně a odkašlal si.
„Okay, no, já už půjdu.“
„Andy, děkuju ti moc, žes nám pomohl.“ Objal Bill svého kamaráda.
„Jo, chlape.“ Potřásl mu Tom rukou. „Díky, žes pro nás vzdal svůj volný den.“
„Jo, no, co jiného bych dělal? Dlouho spal, odpočíval, díval se na televizi…“ zasmál se nad výrazem v Billově obličeji. „Dělám si prdel, Bille. Rád pomůžu. Jen je mi líto těch dvou.“
„To je prostě život.“ Pokrčil Tom rameny, když s Billem následovali Andyho chodbou, zastavili se před pracovnou, která byla teď skoro prázdná.
„Páni, vy už jste vyklidili i tohle?“ zeptal se Andy.
„Pár chlápků z tátovy společnosti přišlo, a odnesli věci, co patřily práci, což byla většina,“ vysvětlil Bill. „Teď je to jen masivní stůl, počítač a pár prázdných polic.“
„Které nejspíš budeme muset přemístit nahoru, aby je Bill používal na svou rozrůstající se kolekci knih,“ ušklíbl se Tom. „Přísahám, že musí vlastnit akcie u Barnes a Nobla.“
„Oh!“ vykulil Bill oči. „Měli bychom koupit někde nějaké akcie, Tome! Nebyla by to sranda?“
„V prosinci budeme bez peněz, co?“
„Nene! Jsem vlastně velice zodpovědný, co se týká našich peněz, děkuju pěkně.“
„Opravdu je,“ usmál se Tom na Andyho. „Mimo jeho fetiše na úzké kalhoty.“
„Máš rád moje úzké kalhoty,“ připomněl mu Bill, přitiskl se k němu a objal ho kolem pasu.
Tom se podíval na Andyho, než Billa políbil na krk. „Nejsme sami, zlato.“
„Je to jen Andy.“
„A co se mě týká, vy dva jste jen dva kluci, co ze sebe nesundaj ruce,“ zasmál se Andy. „Okay, vyhodím všechny vaše věci na charitě a vrátím náklaďák, pak se vrátím domů a budu se po zbytek dne válet.“
„Ještě jednou díky, Andy.“ Bill se odtrhl od Toma dost daleko na to, aby otevřel dveře a šokovaně se díval na člověka, který se na něj díval zpod schodů.
„Um, Tome?“ Bill se vykuleně podíval přes rameno.
Tom vyšel zpoza něho a viděl, jak po schodech jde Georg.
Jelikož Andy nechtěl zůstávat v tom všem napětí, rád využil toho, že může odejít a jen kývl na Georga, zatímco scházel schody.
„Ahoj… kluci.“
Billovi bylo skoro líto toho, jak nepohodlně Georg vypadal.
„Můžu… dál?“
„Trvalo ti dva týdny, než jsi sem dorazil,“ odpověděl Tom chladně. „Takže klidně pojď na chvíli dál.“
Tom šel chodbou s Georgem za sebou a Bill šel za nimi. Opřel se o velké křeslo, přitáhl si Billa k sobě a objal ho, zatímco se na ně Georg díval od jedné z kuchyňských židlí. Všichni tři se na sebe dívali, než Georg konečně otevřel pusu.
„Omlouvám se, kluci. Omlouvám se za to, co jsem řekl a za to, jak jsem se choval. Ale… sakra, myslel jsem, že přijdu a že Tom bude zase jako vrak po tom, co bude myslet na rodiče. Pak sem přijdu a vy dva se líbáte a říkáte, že se milujete a… no, no tak, to není normální, kluci. To je…“
„Špatný?“ přerušil ho Tom. „Nepřirozený? Jsou to slova, která hledáš?“
„Je tvoje dvojče, Tome!“
„Oh díky. Na to jsem zapomněl.“
„Takže si nemyslíš, že je něco špatnýho na tom, co děláte…“
„Bill je ta jediná správná věc v mým životě, Geo! Víme, že jsme dvojčata a víme, co si o tom bude zbytek světa myslet, ale je to jedno. Miluju ho a on miluje mě. To je to, na čem nám záleží.“
„Ještě něco ti povím, Tome. A co incest? Ilegalita? Protože jsme si opravdu jistý, že to nelegální je.“
„Geo, nepotřebujeme přednášku, ano? Jestli jsi sem přišel jen proto…“
„Přišel jsem se sem omluvit!“
„Proč?“
„Protože jsi můj nejlepší kamarád, Tome! Dostals mě skrz nejhorší část mýho života a já z ní dostal tebe.“ Georg se nadechl. „A jestli mám být upřímný, jednou jsem vykouřil celou krabičku cigaret, a to mě hodně uklidnilo… uvědomil jsem si, že Bill tě z toho taky dostal. A kamarád dokáže jen to, víš? To žes našel svého bratra v tu dobu, kdys ho našel, bylo nejspíš to nejlepší, co se ti mohlo stát, Tome. Což je trochu na hlavu, když se nad tím zamyslíš. Já nevím. Je dobré, že se k sobě konečně chováte jako bratři a že jste se sblížili a tak. Ale… sakra, netušil jsem, že se to změní v tohle.“
„My taky ne,“ odpověděl Bill. „Vlastně, oba dva jsme se to snažili necítit, ale…“ usmál se na svého bratra. „Nemáme na výběr. Zamiloval jsem se do něj, on do mě, a není to špatné, Georgu. Ne pro nás.“
„Geo, ten den, když jste přišli a viděli nás… Bill chtěl odejít hned po tom, co vy. Myslel si, že to, že je v mém životě způsobuje, že ztrácím všechny ostatní. A ta myšlenka, že by někam odešel, mě vyděsila tisíckrát víc, než když jsem viděl tebe a Gustava stát ve dveřích.
Když se Georg díval na Toma, uvědomil si, že celou dobu, co mluvil, nespustil pohled z Billa. Že se na něj opravdu díval, jako by ho miloval.
„Okay.“
Oba se otočili na Georga, jako by zapomněli, že je v místnosti.
„Okay,“ zopakoval. „Vidím, že… se opravdu milujete. Sakra, viděl jsem to i před dvěma týdny, což je to, proč jsem se vrátil. Tome, jsi můj nejlepší kamarád na světě. Omlouvám se, že jsem byl takovej kretén a oba máte důvody, proč mi neodpustit. Ale doufám, že to dokážete.“
Bill se nadějně podíval na Toma a usmál se, když se konečně s Georgem postavili a chlapácky se objali.
„Debile,“ řekl Tom s úšklebkem.
„Losere,“ odpověděl Georg. Podíval se na Billa a usmál se. „Bille, doufám, že dokážeš…“
Byl přerušen, když po něm Bill skočil a pevně ho objal.
„Tak to mi asi taky odpouštíš.“
„Ano!“
„A ty si radši zvykej na objímání, vole,“ usmál se Tom. „Je to pak jednodušší.“
„Ví, um, o vás ještě někdo?“
„Andy to ví. Je radši, když se tulíme v soukromí, ale jinak to bere v pohodě.“
„Jo, můžu to mít taky tak? Opravdu vás už nikdy nepotřebuju vidět, jak se líbáte.“
autor: elvisfan
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Ohh..Tak Geo si to rozmyslel :)To je MOC dobře! A Bill byl dokonalej, když si stěžoval na nehty 😀
Každopádně doufám, že to půjde už jen líp a líp!
Krása! Děkuju moc za překlad!
Ano, ano, ano. Je super, že sa George vrátil, dúfam,že sa vrati aj Gustav. Bill je neuveriťelný, a jeho povahu v tejto poviedke zbožnujem.
Teším sa ďalej.
Ďakujem za preklad.
Je faujn že se Geo se vrátil ty dva jsou krásně zamilovaní.
Jsem tak rada, ze se Georg prisel omluvit, popravde jsem premyslela, jestli se vubec jeste s Tomem uvidi. A myslim, ze Gustav za nimi driv nebo pozdeji taky prijde, oba si jen musi zvyknout. Snad uz to bude dobry.
Krasny dil, dekuju za preklad 🙂
jsem opravdu rada, ze se Georg prisel omluvit :)) aspon nekdo pochopil lasku, co mezi sebou dvojcata maji :))
No tesim se na pokracovani :))
Jsem ráda za Georga, že si to rozmyslel a přišel se omluvit, teď už ještě Gustav a bude to perfektní. Tohle byl moc pěkný díl, těším se na další 🙂
Bill a jeho nehty mě totálně odrovnaly 😀 😀 😀 Tuhle scénu mám pořád před očima a musím se tomu děsně smát 😀 😀
Jinak se musím přiznat, že jsem z georga překvapená 🙂 Já jsem si popravdě nemyslela, že by se jejich vztah mohl napravit. Ano, doufala jsem v to, ale myslela jsem si, že ej to zcela zbytečné. To, jak na ně Georg tehdy vyjel..tak jsem si fakt myslela, že je konec. Jsem za něj neskutečně ráda a vlastně za kluky taky.
Děkuji za skvělý díl 🙂
Bill je zlatíčko, je mi ľúto, že sa mu polámali nechtíky:DDDD
Strašne som rada, že sa vrátil aspoň Georg. Som zvedavá či to nakoniec zvládne aj Gustav. Dúfam, že áno.
Ďakujem strašne moc za kapitolu:)