„Ne, nemám s tím problém… je fakt, že už jsem to dělal…“ Geo se pořád ptal, jestli mi to vážně nevadí. Musel jsem se smát. Alespoň něčemu, jestli mě chápete. Můžu říct, že v tuhle chvíli jsem Billa, alespoň prozatím, pustil z hlavy.
Stalo se vám někdy, že jste po nějaké informaci úplně přestali vnímat, co vám dotyčný říká? Tak to se teď právě stalo mně. William… Bill pojede s námi. Bože… co jsem ti udělal, že ses rozhodl mě týrat? Nahlásím tě za týrání zvířat! To si říkáš milosrdný?! Vyžívat se v sadistických útocích na moje srdce! Přece… jako by to byla naprostá samozřejmost. Pro ně možná, ale pro mě? Ne! Nejradši bych to odřekl, ale už nemůžu… nemůžu to udělat Andymu… Geovi… sobě. Sobě? Jo, možná mě napadlo, že bych během toho mohl Billymu dokázat, že jsem se změnil… že už nejsem tak nebezpečný a neovladatelný. Že si zasloužím druhou šanci.
„Tak jsme domluveni?“ Georg nejspíš domluvil. Ani nevím, jestli mě zajímá, co říkal. Nejspíš jo. Určitě mluvil celou dobu o Billovi. Najednou jsem jak plný nové síly. Cítím se skvěle. Živě. Ale kdo ví, jak dlouho mi tohle vydrží.
Ovšem jak smích přišel, tak rychle odešel. Jen jsem se otočil, uviděl jsem Anett… s Billem. Byli v ohradě. Anett seděla na koni, kterého Bill vedl za otěže kamsi z ohrady. Nebudu lhát. Bolelo to. Bolelo mě vědomí, že s ní se dokáže smát, ale se mnou ne. Se mnou jsou jeho čokoládové oči zality slzami. Jak asi zareaguje, až zjistí, že s nimi jedu? Nebo to už ví?
Anett
Will mě vzal na krátkou projížďku na koni. Bylo to sice moc krásný a on byl skvělý, ale… něco nebylo v pořádku. Neznám ho sice moc dlouho, ale myslím, že u nikoho není normální, aby byl tak moc roztěkaný a nesoustředěný, jako byl v tu chvíli Will. A přiznávám, že já sama jsem se možná taky chovala trochu jinak než obvykle. Pořád mi vrtala hlavou událost ze včerejšího dne a Tomova odpověď dneska. Přece není normální, aby něco jen hádal tak jistě. Ne. Musel to vědět. Znám ho přece jen už tři roky, a i když se to může zdát málo, poznám, když lže. Je to sice geniální lhář, ale mně zjevně tak dobře neoklame.
„No… a jak dlouho už pracuješ tady, Anett?“ Willův hlas mě vytrhl ze zamyšlení. Doufám, že na mě doteď moc nemluvil, cítila bych se trapně.
„Tak… já tu rozhodně tak dlouho nejsem.“ Zasmál se Will. „Teď na podzim to budou dva roky, co jsem tady, takže zase tak dlouho to není.“
Nechtěla jsem to dál rozebírat, bylo na něm znát, že o tom nechce mluvit, a já ho nechtěla trápit. Dojeli jsme skoro až na to místo, kde jsme byli včera. Ale Will se zastavil u jednoho akátu a chvíli koukal k zemi. Nezdálo se mi, že je tam něco podezřelého, spíš jeho výraz se zdál podezřelý. Byl tak nějak… mimo.
„Wille?“
autor: Wind
Uuuuuch takže budeme muset čekat ještě další díl než se zase sejdou?? Achjoooo! No ještě, že už mám skoro po zkouškách. Tohle by mě akorát tak rozptylovalo 😀 😀 Těším se na další dílek 🙂 😉
Honem další dílek jsem zvědava co Bill až zjisti že jede Tom taky.
Tomuhle se, Tome, rika zakon schvalnosti 😀 Neprijemne, ja vim 😀 Snad ale ani nemusim rikat, ze jsem rada. Jsem si temer jista, ze se mezi Billem a Tomem trochu uvolni atmosfera, kdyz spolu budou muset spolupracovat. Tak me napadlo, ze Bill se ocitne v nejake nebezpecne situaci a Tom ho zachrani. To by snad jejich vztah trochu zlepsilo.
Nevim proc, ale jsem nejak nedockava, az to vsechno Anett dojde. Mozna tak doufam proto, ze by se kolem Billa mozna prestala tolik motat 😀 Jako mam ji rada, ale Toma mam jeste radsi a nelibi se mi, jak ho pohled na ty dva nici. Zatim to sice celkem zvlada, ale nevydrzi to vecne.
Moc se tesim na pokracovani <3
Musím se přiznat, že pokračování je někdy trochu… chaotické. Pár dílů jsem slátala v době, kdy mi vymýšlení průběhu povídky moc nešlo, ale psala jsem, abych neměla moc velkou časovou mezeru a taky jsem se snažila to období nějak přelomit. Ale snad to není tak zlé a jsem si jistá, že z děje pochopíte, co chtěl básník říci 😀
Tak prvně jsem vážně ráda, že ti dva pojedou na tu výpravu spolu. Podle všeho Bill ještě nejspíš nic neví a ani nevím, jestli chci vůbec vědět, jak se na to tvářit bude 😀 Nedokážu se totiž pořádně vžít do jeho situace, takže nevím, co bych dělala já osobně. A Toma je mi pořád tak moc líto! 🙁 To je strašné, jak teď pořád trpí a musí koukat na to, jak Anett a Bill spolu tráví spousty času, když on se k Billovi nemůže pomalu ani přiblížit, aby jej nevyděsil. Opravdu moc doufám, že se na té výpravě aspoň trošku mezi nimi prolomí ledy. Takhle by se mohli trápit pořád dokenkonečna.
Děkuji za další díl!! :))
Týranie zvierat 😀 to bolo zlaté 🙂 ale toto čo sa tam deje je zase týranie čitateľov:) Mrzí ma, že sa Tom trápi aj to že sa trápi Bill a obaja svorne budú trápiť Anet…
Ďakujem za kapitolu:)