autor: Davidoff a Viollett Shadow
Hey leute, přicházíme s povídkou, která je naším společným dílem. Snad se Vám bude líbit. Zabruslíme do starých dob muslimů v Arábii, kde byla homosexualita hříchem, ale za zdmi královského paláce, kde oko nedohlédlo, se děly různé prasečinky. Moc děkuju za spolupráci LízátQu, že sdílela mé nadšení pro arabskou zemi. 🙂 V povídce se vyskytují různé názvy, které jsou většinou ve vysvětlivkách, jsou tam informace pravdivé a vymyšlené. Jistě potěšíme fanoušky Billshida.
Pac a pusu Davidoff a LízatQo…
pairing: Bill/Bushido
Těžká a temná noc se snesla nad ulice hlavního města Tariq Ibn Ziyad. Visela jako pohřební
pokrývka nad hlavami všech obyvatel. Cele město, až na pár výjimek, spalo… Ulice byly tiché a jen občasný křik odsouzených narušil klid a mír, jenž panoval.
Louče na konci jedné z mnoha ulic potutelně vábila duše zemřelých, aby se shromáždily pod jejím světlem. Písek vířil kolem hliněných zdí domů a usazoval se na prahu dveří.
Tariq Ibn Ziyad bylo hlavní město tehdejší Arábie v 8 stol. n.l. V jeho středu stál vysoký, honosný palác sultána Anise Ibna Mohameda Youssefa Ferchichiho. Jeho vláda byla krutá a nelítostná. I když byl Anis již dospělý a dovršil 34. rok života, občas měl chování pětiletého dítěte, pořád se mu něco nelíbilo a co si řekl, to taky dostal. Jeho slovo tu bylo zákonem a i přes tuto krutou dobu a přísné náboženství se za zdmi paláce děly věci, které si běžné obyvatelstvo nemohlo ani představit.
Zvěrstva a prasečinky zde byly na denním pořádku. Nebyl den, aby si Anis díky své pýše a moci neužil poprav a mučení. Hlavně v noci se zde ozývaly nářky desítek vězňů. Jenže ne všechny duše najdou klid pod teplým světlem loučí…
—
„Vaše ctěné veličenstvo, právě přijeli obchodníci z daleké země. Mohu je pustit do paláce na výměnný obchod, nebo je za dveře paláce nemám pustit.“ Optal se jeden z věrných rádců a podíval se na vládcovy ruce. Nebylo mu přeci jen souzeno vzhlédnout bez dovolení do vládcových očí.
Sultán seděl na parapetu okna. Sluníčko na něj nedosáhlo, jelikož se zdržoval v chladném stínu. Jeho oči bloudily po střechách domů a sledovaly poddané, kteří byli venku. Sledoval muže, kteří se baví, ženy, jež se zabývají domácími pracemi a děti, které poskakují sem a tam ve víru her. Na jeho rtech však nebylo úsměvu. Dalo se říct, že vládce snad úsměv ani neznal. Líně sjel pohledem na svého rádce.
„Můžeš je pustit, ale řekni jim, že pokud nebudou mít nabídku, která mě nadchne, trestem za to bude useknutí ucha.“ Řekl jasně a jeho oči se opět odvrátily. Neměl potřebu shlížet ani na své rádce. Však se mohl rovnat Alláhovi, nebo si to přinejmenším myslel…
„Dobře, vaše veličenstvo.“ Rádce se správně uklonil, a poté jeho kroky vedly před brány paláce, aby oznámil obchodníkům, co je čeká, pokud nemají dobré nabídky, které by sultána mohly zaujmout. Avšak i přes toto pohrožení obchodníci souhlasili. Nejspíše si mysleli, že to byly pouhé plané řeči. Ovšem obchodníci nevěděli, že sultán této země je opravdu takto krutý.
Sultán se líně šoural po vzorovaném koberci, který se táhnul po dlouhé chodbě pískové barvy. Jeho zlatem prošívané hedvábné a bílé roucho se vznášelo jen pár centimetrů nad zemí a vlálo kolem vládcových kotníků. Bílá barva dokonale kontrastovala s jeho snědou nugátovou pokožkou. Temné, leč kruté oči se dívaly zpříma. Jeho nohy jej vedly do obchodního sálu. Tam se již shromaždovali obchodníci s látkami, s lektvary, zlatem a stříbrem i s koberci a zvířaty, dokonce se zde našli i obchodníci, kteří za dva velbloudy prodali mladé a zdravé ženy, patřičně zahaleny v burce.
Jakmile sultán vešel, všichni uctivě padli k zemi a čely se opírali o kamennou podlahu.
Po chvilce se opatrně zvedli. Nikdo z nich neměl odvahu pohlédnout do sultánových zlých a nelítostných očí. Už zdálky ze sultána vířil respekt a strach. Každý z obchodníků měl co nabídnout a doufal, že si sultán koupí zrovna od něj. Avšak chápali, že si také nemusí koupit nic a opravdu mohou přijít o uši.
„U Iblíse*… tomu říkáš hedvábí?“ Zahřměl sultán a jeho oči se zúžily do škvírek, když v rukou žmoulal nabízené „hedvábí“. „Chceš mi prodat nějaký šunt? Víš o tom, že takto ošidit vládce tě přijde draho? To „hedvábí“ má z hedvábí jen jméno!“ Sultán po obchodníkovi naštvaně hodil jeho zboží, ten okamžitě padnul na kolena, chytil sultánovo roucho a modlil se za odpuštění. Vládce se podivil, to si snad poddaní už dovolují ho takto obelstívat? Cožpak jsou tak bláhoví, že si myslí, že sultán nerozpozná pravé hedvábí od levných napodobenin?
Přemýšlel, zatímco k jeho nohám padla hlava obchodníka. Bílé hedvábí a kamenná podlaha se zbrotily krví. Sultán si rukávem otřel obličej, na kterém ulpěla krev. Chvíli se s kamenným výrazem koukal na tu spoušť a následně vrátil šavli jednomu ze svých stráží.
„U Alláha, doufám, že se něco podobného nebude opakovat!“
Ostatní obchodníci ihned poodstoupili a sledovali, jak se krev rozlévá podél škvírek v kamenech. Nebyl to hezký pohled, ale sultán přeci zabít mohl, navíc ho ten obchodník obelstil, měl plné právo vzít si jeho život. Ted‘ se však každý z obchodníků modlil, když šel sultán k němu a jeho věcem, které nabízel. Z třesotu v rukou obchodníků byl vidět a snad i cítit strach. Avšak jen jeden z obchodníků strach neměl, a to byl obchodník s lektvary a bylinkami, který pocházel až z Gálie. Byl klidný a vůbec se nebál. Samozřejmě, že se do sultánových očí nedíval jako každý v tomto paláci, ale nebál se ho. Pán byl starší, ale byl klidný. Nejspíše se smrti nebál jako ostatní, kteří byli tak mladí… měl přeci jen už nějaké zkušenosti. Obchodník pohladil starý kus plátna a čekal, až na něj přijde řada s nabídkou pro sultána. Přitom si hladil svůj dlouhý šedobílý vous
„Co mi nabídneš, cizinče?“ Optal se sultán a prohlížel si různé amfory s lektvary a také sušené bylinky.
„Nu, od každého trochu, můj pane, ale největší poklad mám zde.“ Usmál se starý muž a rozprostřel před sultána starý kus plátna, na kterém byl namalovaný portrét černovlasého chlapce.
„U Alláha…“ Hlesl sultán v tichém úžasu.
***
Několik tisíc kilometrů na západ od arabských zemí se rozprostírala velká země – Gálie. Odtud pocházeli i různí obchodníci.
Bylo to tam jiné než v Arábii, zde se totiž střídalo roční období. Zima s létem a léto se zimou. Bylo zde jaro, kdy rostliny rozkvétaly, aby mohly ukázat svou krásu a barvy světu. Léto, které bylo teplé a zářivé v barvách. Podzim, který vyzařoval svými odstíny hnědé, červené, a žluté. A také tu byla i zima, která byla chladná a bílá. Nyní tu ale bylo léto, všude byly rozkvetlé květiny. Jejich vůně si hrála s nosy dětí, ale i dospělých. Děti pobíhaly nahé a se smíchem skákaly do vody, kde si poté také hrály. Dospělí lidé pracovali na svých domech, které si postavili. Starší lidé pouze seděli a užívali si tepla. Všechno bylo tak harmonické. Nikdo nechtěl přírodě ublížit, než by musel. Ale někteří lidé přírodu milovali hodně. Dokonce se učili, jak pomocí přírody léčit.
Léčit bylinkami se učil i jeden mladý chlapec. Sotva dovršil šestnácti let, ovšem byl velmi chytrý a uměl pomocí bylinek léčit bolesti lidí v jeho okolí. Musel ale nasbírat a pěstovat si bylinky, a to nebylo také lehké. S košíčkem, který mu upletly dívky zde ve vesničce, kde bydlel, chodil ke své zahrádce, kde sbíral bylinky, co potřeboval. Jeho havraní vlasy se leskly pod paprsky přímého slunce, které pomalu spalovalo jeho bledé alabastrové tělo.
—
„Billarixi! Billarixi!“ Dusot malinkých nožiček skončil na prahu malé světničky. Všude, kam lidské oko dohlédlo, se povalovaly rostliny a sušené bylinky. Vonělo to zde mateřídouškou a heřmánkem.
U vyhaslého krbu stál středně velký ožehnutý kotlík. Na stoličce kousek od něj seděl chlapec v dlouhém taláru černé barvy. Svazoval k sobě šalvěj lněným provázkem a zavěšoval ji na dřevěný kruh, který visel ve vzduchu.
„Ano, tady jsem.“ Usmál se přívětivě na holčičku s velkými zrzavými copy.
„Maminka mě poslala pro lék, otec je nemocný, bolí ho na plících.“ Řekla tiše a v rukou držela košíček, jehož obsah byl přikrytý starým hadrem. Billarix se jen usmál, natáhl se na poličku a nahmatal malou dřevěnou misku plnou léčivé masti. Není to poprvé, co pro misku holčička přišla. Billarix jí mističku podal a za to dostal košík s křepelčími vejci.
„Víte, jak to otci namazat, že?“ Optal se, i když věděl, že holčička kývne. Jen co dívka odešla, se chlapec otočil a začal opět svazovat k sobě šalvěj. Zhluboka se nadechl, aby ucítil vůni, která je pro něj tak známá, ale přitom stále kouzelná. I když byla stejná, vždy v ní byl kousíček jiné vůně, a to to dělalo krásnější a kouzelnější. Šalvěj se musela správně vysušit, aby byla zdravá a neztratila léčebné účinky. Potom naskládal do košíčku všechno možné, protože nosíval starším obyvatelům jejich bylinky a mastičky na jejich nemoci…
*Iblís= satan v islámu
autor: Davidoff a Viollett Shadow
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
Milujem Billshido :3 zaujímavý nápad som vážne zvedavá ako sa to vyvinie dalej 🙂
Povídka vypadá hodně zajímavě, mám ráda takový nádech tajemna. 🙂 Těším se na další díl.
no tak billshido, to je moje parketa ze jo 😀
neni den, kdybych si neprecetla nejake to Billshido, takze tady tim budu urcite pravidelny ctenar :)) a jelikoz Arabii miluju, takze budu jeste vetsim fanouskem teto povidky 🙂
Opravdu se tesim na pokracovani, jak to bude vypadat a co se odehraje :))
Jsem blázen, nemám ráda Billshido a začnu to číst 😀
Líbí se mi tu role Billa, bylinky… :)Pomáhá lidem, takové milé 🙂 A Anis je pěkný sadista 😀 Useknout mu mezinoží.
Oooo dekujem moc, vazime si nasich ctenaru :3
ááá konečne budem po dlhej dobe čítať Billshido!! :3 začína to moc zaujímavo, som zvedavá ako to bude pokračovať 🙂
to jsem se výborně pobavila. 🙂 zařekla jsem se, že si tu rozečtenou povídku už nikdy nepřečtu, ale udělali jste si na fb pěknou reklamu. 🙂
Bushidovi role pěkně sedne, obzvlášť teď, když si nechává narůst ten příšernej plnovous. jako bych ho živě viděla. 😀 teroristu jednoho. 😀 ale Billarix… prosím, že mu tam takhle nebudete říkat celou povídku, protože to bych se furt jen řechtala a ze čtení neměla nic. 😀
awww, Bill s bylinkama je sladkej! 😀 Je to taková hodná víla 🙂 A musím říct, že přesně to se mi na povídce hrozně líbí-ten kontrast povah Billa a Anise. No už se vážně těším, co bude Anis dělat, protože se mu ten portrét zřejmě hodně líbil 😀 Chdáček Bill, raděj ho už teď začnu litovat, protože Bu je zřejmě velkej sadista 😀
Mát to vážně úžasně napsaný-ten úvod mě naprosto vtáhnul do děje. A ještě musím pochválit ten úvodní obrázek! Strašně se mi líbí! :3
Vypadá to zajímavě Bill bude ten hodnej a Anis ten zlej.