číst celé: http://bit.ly/17jbvIk
statistika: http://bit.ly/17jbvIk+
autor: Mischy & Turmawenne
TOM
Ucítil jsem, jak mě prsty hladí něžně po hrudi a při tom mě líbá jemně na krk. Sázel mi jeden droboučký polibek za druhým a mazlil se nosem s mou pokožkou.
„Lásko,“ šeptal mi Bill do ouška a poté se naopak prsty přesunul na můj odhalený krk a přejížděl mi po tepně. Jeho jsem potom ucítil v okolí bradavky.
„Mmm,“ zakňučím a zavrtím se. Miluju, jakým způsobem mě pokaždé budí, ale klidně bych ještě spal.
„Méďo můj,“ pošeptal a sjel mi dlaní po hrudi až na bříško.
„Já vím, že jsme na líbánkách, ale nemohl bych ještě spát?“ brouknu a nespokojeně zafuním. Přetočím se na břicho a zabořím si ruku pod polštář.
„Spinkej,“ brouknul a líbnul mě na lopatku. No vidíš, že to jde, lásko. Přitulím se k němu a obejmu ho rukou kolem pasu.
„Ty jsi takovej můj mazlíček milovanej,“ šeptal mi tiše a hladil mě něžně po zádech. Takhle se tedy už moc nevyspím. A tohle je jeho plán. Vyděrač. Povzdechnu a otevřu oči.
„Fajn, už vstávám,“ zabručím a začnu se hrabat z postele. Když vylezu na čtyři, nohy a ruce se mi stejně rozjedou a plácnu sebou zpátky do polštáře. „Vidíš? To je nedostatek spánku. Navíc mě bolí zadek,“ postěžuji si a zase se uvelebím. Však jsme se také milovali ještě celý večer a celou noc.
„Chceš ho pofoukat?“ usměje se a pohladí mě po zádech. „Lež, udělám ti něco dobrého k snídani, hm?“
„Mm-mm,“ zavrtím hlavou, „nemám hlad.“
„Dobře, tak odpočívej, ano?“ políbí mě na šíji.
„Ne, já už lezu ven. Nemůžu to tu celý prospat,“ zamručím. Vyhrabu se z prostěradla a posadím se. Jen se rozespale podívám kolem. Je tu pěkný bordel. Dnes by měl přijít úklid. Asi z nás nebudou nadšení. Nakonec zívnu a protřu si oči.
„Proč? Nic ti v tom nebrání,“ usměje se mile a uvelebí se vedle mě.
„Právě že brání,“ zamžourám na něj.
„A co?“ podzvedne obočí a uculuje se.
„Ty,“ ukážu na něj prstem a důležitě našpulím rty. „Nejdřív mě tu otravuješ, pak mi řekneš, že můžu spát, i když mě tu líbáš, takže ani nechceš, abych spal. Ten problém v mém spaní seš ty, můj drahý,“ pokývám hlavou a vylezu z postele. Posmutněle se zatváří a našpulí trošku rty.
„Promiň,“ pípne tiše a klekne si na čtyři. Doleze ke mně a zvedne ke mně pohled jako nějaké štěně. Pche, si asi myslí, že to zabere.
„A tohle na mě nezkoušej. Neznamená, že když jsi teď můj manžel, že ti tohle budu žrát,“ řeknu naprosto vážně, ačkoli se usmívám a rozejdu se do koupelny. Ale on se zvedl a doběhl za mnou.
„…můj drahý manželi,“ řekne a se smíchem po mně hodí boxerky. Tsss, a na truc si je nevezmu. Schválně tu budu chodit nahej.
„Taky tě miluju,“ ušklíbnu se ironicky a poplácám se po zadku. Se smíchem po něm hodím boxerky zpátky a zajdu do koupelny.
„Jenže já… tebe víc,“ zasměje se a zaběhne za mnou do koupelny.
„Jen ironie, miláčku,“ pošlu mu vzdušnou pusu, pobaveně zavrtím hlavou a otevřu sprchový kout.
„Já to myslím upřímně,“ usměje se a nakonec se sladce usměje. „Můžu k tobě?“ To by se mu líbilo. Zavřu za sebou sprchový kout a se sladkým úsměvem na něj vypláznu jazyk.
„Pusť mě,“ zasměje se a zaťuká na stěnu sprcháče.
„Jdi si klepat o dům dál,“ otočím se k němu se smíchem zády. Už jsem někdy řekl, jak mě baví ho provokovat? Pustím na sebe vlažnou vodu a opláchnu si obličej. Jenže jemu se povede otevřít. Hned proklouzne dovnitř. Hajzlík, stejně jsem to tušil.
„Já ti nedovolil vejít,“ opláchnu si ramena a poté i krk.
„Já budu hodnej, slibuju,“ kníkne a polechtá mě jemně na bedrech.
„Hele…“ varuji ho se smíchem a plácnu ho přes ruku. Otočím se k němu čelem, nechám si do pusy natéct vodu a plivnu ji po něm. Poté si omyji pobaveně hrudník.
„Ohh, ty…!“ ukáže na mě se smíchem a plácne mě jemně po zadku.
„Toho se vůbec nedotýkej. V noci jsi ho skolil tak, že teď budu týden abstinovat,“ rozesměji se a šťouchnu do něj bokem.
„Já ti ho zase dám do pořádku, neboj,“ zasměje se. „Budu se o něj starat lépe než o svůj,“ culí se.
„Myslím to vážně. Odteď budu asexuální,“ řeknu naprosto vážně. Jsem zvědavý, jak dlouho to vydržím. To hlavně já tady Billa uháním do sexu. No co, jsem mladší, potřebuju se vybít. Vezmu si sprchový gel a začnu si mýt hruď a břicho.
„Vážně? To se mi ale vůbec nelíbí,“ zakroutí hlavou a vleze si pod proud vody. „To nemůžu dopustit.“ Hah, jako by to na něm snad záleželo.
„Vzal sis za manžela impotenta. Teď budeš bez sexu. A jestli se mě jen pokusíš podvést, tak ti uříznu koule,“ rozesměji se a odstrčím ho zadkem stranou. Jsem zvědavý, co mi řekne na tohle.
„To bych neudělal,“ hned mě plácne po stehně. „Miluju tě, i kdybys byl impotent,“ usměje se. Jak dlouho by mu to asi vydrželo, hehe.
„Hm, škoda. Už jsem doufal, že se tě zbavím,“ utrousím s úsměvem. Zavřu oči a nechám se jen tak omývat vlažnou vodou.
„Tak to bylo hodně hnusný…“ šťouchne do mě a nakonec mě začne lochtat na bocích. „Chceš se mě zbavit, jo?“
„Jasně, že jo. Vzal jsem si tě jenom pro prachy, to ti ještě nedošlo? Kdo by co asi dělal s takovou rachejtlí, jako seš ty,“ uchechtnu se sarkasticky.
„…jsem taková rachejtle, že pode mnou křičíš, když tě projíždím,“ vydechne náhle a natiskne mě břichem na zeď. Ruce mi dá rychle za záda a natiskne se zezadu ke mně. Tohle prostě žeru. Nad tím se zasměji a vyšpulím na něj zadek.
„Takže mi to hned musíš dokázat, ty egoisto, viď?“ brouknu.
„Nemusím, ale můžu, ty můj impotente,“ řekne a otře se mi penisem o zadek.
„Asi bys měl. Seš nějakej tvrdej. Nebo sis vzal viagru, staříku?“ ušklíbnu se pobaveně.
„Jo,“ vydechne a pomalu mě pustí. Odstoupí ode mě, se sklopenou hlavou otevře stěnu a vyjde ven. Jen za sebou sprcháč zavře, rychle se zabalí do županu a jde z koupelny. Otočím se a zůstanu za ním pouze tupě zírat. Co jsem udělal? Co mu… je? Celou dobu se provokujeme, nevadí mu to, a teď se najednou urazí a odejde? To je tak háklivý na svůj věk nebo co? Není mu ještě ani 25, proboha. Tohle vážně nechápu… S povzdechem si otřu obličej rukama, sednu si na zem a opřu si hlavu o dlaždičky. Dnešní den tedy začal opravdu pěkně. Snad jsem neřekl až tak moc, ne?
Seděl jsem tam alespoň hodinu na zemi pod vodou a pozoroval svůj snubní prstýnek, přičemž jsem přemýšlel, co se všechno odehrálo za posledních pár dnů. Stále jsem tomu všemu nemohl uvěřit… Tím vším, čím jsme si už prošli, si někdo neprošel za celý život. Doteď si neuvědomuji tolika věcí. Především to, že tu Molly už opravdu není. Až se vrátíme domů, nepojedu k nám domů, nedoběhnu do jejího pokojíku, nepopadnu ji do náruče a nezačnu jí vyprávět, jaké jsme měli s Billem líbánky. Přijdu jen do prázdného pokoje, v němž se mi vybaví plno vzpomínek, které mě nakonec doženou k pláči. Ucítil jsem v očích protivné slzy, jak se draly ven. Rychle zamrkám a zakroutím nad sebou hlavou. Pak Billova bouračka, pocit, že už se mnou není, že není na tomto světě… Bože můj, a pak ta léčebna. Odporná nevědomost, kdo jsem, kde jsem a co tam dělám. Už nikdy to nechci zažít. Ležel jsem na hnusné bílé zemi a jen brečel. Nic jiného jsem dělat nemohl, co mi zbývalo. Mohl jsem jen brečet nad svým neštěstím a nevědomostí. Byl to tak hnusný pocit, až se mi při těch vzpomínkách chce brečet. A teď mě požádal o ruku, vzali jsme se. Miluju ho víc než cokoli na světě, ale zda toho budu někdy litovat, to teď nedokážu říct. Vždycky jsem chtěl rodinu, ale teď se mi sny začínají pomalu ale jistě plnit. A mě to děsí. Proč?
Pomalu se vyškrábu na nohy a opláchnu si obličej od slaných slz. Není Bill ten pravý? Jsem moc mladý? Vždy jsem byl trochu šílený, spontánní, a i když jsem byl dospělejší než moji vrstevníci, náhle bych chtěl být divoký a vynahradit si věci, kterých jsem se kvůli Mollyině nemoci vzdával. Ale nemůžu, jsem zasnoubený… Vlastně nejsem zasnoubený, už jsem ženatý. Mám zodpovědnost, musím se chovat dospěle. Už to nebude žádná sranda, měl bych se začít chovat jako vyspělý jedinec. Jako Bill… Zhluboka se nadechnu, abych zabránil nadcházejícím vzlykům, a na chvíli zadržím dech. Nejsem jako Bill, zkrátka nejsem. Nemůžu být jako on, hodí se ke mně vůbec? Já bych se stále něčemu smál, něco podnikal. Ale on ne… Je usedlý, vlastně ani není ztřeštěný jako já, nesměje se tolik jako já. On je prostě… dospělý, zodpovědný, spoutaný… A já jsem teď už také spoutaný… Proč jsem to vůbec udělal? Ze strachu, že ho ztratím a tímhle ho k sobě konečně připoután? Bože, nesmím nad tím takhle přemýšlet. Vzal jsem si ho, chtěl jsem si ho vzít… Ale co když je za tím opravdu něco víc…?
Nakonec jsem dokonal hygienu, zabalil se do osušky a přesunul se do ložnice. Utřel jsem se, oblékl si boxerky a zůstal tiše sedět na posteli. Bill musel být nejspíš venku, tak jsem se po nějaké době zvedl, oblékl si triko a došel za ním. Vážně seděl venku a díval se do vody. Zastavím se u dveří a kousnu se do rtu. Chvíli mi trvá, než se odvážím ke slovu.
„Co přesně tě naštvalo?“ hlesnu do ticha. Jestli mi řekne, že narážka na jeho věk, tak se otočím a zas jdu. Natočil ke mně trošku hlavu, avšak pak zase pohled sklonil.
„Mě nic nenaštvalo, Tome,“ řekl celkem vlídně. Fajn…
„Aha, takže… ses prostě sebral a odešel jen tak,“ kývnu hlavou a semknu rty k sobě.
„Jen mě to zamrzelo,“ přizná a pomalu se začne zvedat.
„Co přesně?“ dotážu se.
„To je celkem těžký popsat,“ zvedne se a po chvilce se ke mně čelem otočí. Takže se urazil proto, že se mu prostě zachtělo. Bezva. Jen zafuním nosem, raději nic neřeknu a s kývnutím hlavy zajdu zpátky dovnitř. Radši to nechci vědět, než tu poslouchat jeho stížnosti na to, jak jsem ho ranil při narážce na jeho věk. Pokud si proti mně připadá starý, nemusel si mě přece brát. Ale on se ještě rozmluví.
„…mám strach, já… asi to byla přehnaná reakce, ale já jsem nechtěl něco ještě víc pokazit,“ šeptne. Něco pokazit? Zastavím na místě a zhluboka se nadechnu. Lepší výmluvu asi vymyslet nemohl. Raději za sebou zavřu dveře, vezmu si v obýváku cigarety a dojdu si na opačnou stranu domku zakouřit. Zaslechl jsem, že také vešel dovnitř, ale nijak jsem to neřešil. To jsem tak tupý, nebo co, že prostě nechápu, proč se kvůli tomu musel urazit? Provokovali jsme se celou dobu a pak se zničehonic urazil.
Za chvíli za mnou však došel. „Promiň mi to,“ šeptnul mi za zády.
„Co chceš slyšet?“ odklepnu popílek z cigarety do moře a vyfouknu kouř.
„Nechávám na tobě, co mi odpovíš,“ broukne. „Tohle jsem ale vážně nechtěl. Jen mě zamrzelo, co jsi řekl, tak mi to promiň.“
„Fajn, tak já raději nebudu říkat už nic. To bude lepší,“ zakroutím hlavou.
„Ne, já jsem rád za všechno, co řekneš. Všechno zlý je pro něco dobrý,“ vydechne. To si ze mě dělá srandu. Tohle už ale vážně přehnání. Zatnu ruku v pěst a zavřu oči. Hodlá mi oznámit, že si díky tomu uvědomil, jak je starý?!
„…promiň, prosím,“ šeptne a udělá krok ke mně.
„Už ses omluvil, tak můžeš jít. Já ti na to už nic říkat nebudu. Tady je lepší mlčet, nebo se náhodou zase dotknu ve srandě tvého šíleného věku, na který jsi tolik háklivý. Jestli si oproti mně připadáš tak starý, tak sis mě nemusel vůbec brát,“ odseknu mu a potáhnu z cigarety. Zadívám se na moře a hluboce vydechnu. Je chvíli ticho.
„…tady vůbec nešlo o ten věk,“ řekne a nahlas vydechne. „A… já… já si tě vzal, protože si tebou jsem jistý.“ To už se mu hlas chvěje. Jasně, tak šlo určitě o viagru, že jo.
„Jasně, tak nevím, proč ses najednou musel urazit, když jsme si ze sebe dělali srandu i do té doby a vůbec nic jsi neřekl. Ale když se zmíním o tvém věku, můžeš se div né zbláznit. Měl by sis konečně uvědomit, že to jsou jen tři roky. Třeba chcípnu o nějakých deset let dřív než ty, a ty tu řešíš pitomé tři roky,“ otočím se k němu rozčíleně.
„Mně jsou ty tři roky úplně u prdele,“ vydechne a podívá se na mě. „Asi toho na mě bylo jen dost, tak promiň. Já se ale neurazil. Poskládal jsem si jen víc pojmů dohromady… a… nechci se hádat, prosím,“ sklopí nakonec zrak.
„Víc pojmů dohromady,“ zašeptám ironicky. Otočím se k němu zády, opřu se rukama o zábradlí a zadívám se na ruku. Nakonec si sundám z prstu snubák a zakroutím hlavou. Měli jsme se vůbec brát? Je to pár dnů a už se tu dohadujeme jako dva idioti.
„Nechci každý konflikt řešit hádkou, Tome… Já si s tebou chci ty líbánky užít,“ šeptal už hlasem pod tónem. Jo, to já chtěl taky, ale u nás dvou to asi prostě nejde. Nic mu na to neřeknu. Pouze dál přetáčím mezi prsty prstýnek.
„Proč… všechno pokazím,“ zašeptal zřejmě už sám pro sebe. V jeho hlase jsem rozeznal rozrušení, snad i pláč. Potom už se dal na odchod. Bezva, teď ještě bude brečet, bude si to vyčítat, a nakonec spolu nepromluvíme po zbytek líbánek. S povzdechem se otočím a rozejdu se za ním dovnitř.
„Nic nekazíš, prosím tě,“ odložím prstýnek na skříňku a chytím ho za ruku.
„Ne? A co tohle všechno…“ vydechne a otočí se ke mně, jak ho chytnu za ruku. „Omlouvám se,“ pošeptá a vzhlédne mi do očí. Ty jeho jsou přímo skleněné.
„Prostě na to zapomeň. Jsme na líbánkách,“ pohladím ho druhou rukou po tváři. Sjede mi dlaní po paži a smutně se na mě koukne.
„…já vím,“ pošeptá.
„Tak vidíš,“ pousměji se. Ještě jednou ho pohladím po tváři a poté ho pustím, načež se rozejdu do kuchyňky, abych něco snědl. No co, mám hlad. Nemůžu za to. Po chvíli tam přišel také. Natočil si sklenku vody, napil se a následně se trošku vysmrkal. Chvíli jen tak zírám do lednice, ale když tam vidím jen samé ovoce, znechuceně vydechnu a vyndám si banán. Tohle už je fakt krize. Nemůžu přece žít jen na ovoci. Vždyť za chvíli umřu na převitaminování. Oloupu si ho, sednu si ke stolu a začnu v tichosti jíst.
„Dneska by měli dovézt jídlo,“ koukne se na mě a otře si trošku tváře.
„Sláva bohu,“ kývnu hlavou.
„Bylo už načase,“ přizná. Ještě trošku se napije a znovu ke mně vzhlédne. „Co bys rád… dnes dělal?“
„Nevím. Tady se nedá nic dělat,“ pokrčím nevědomky rameny a vyhodím slupku od banánu.
„Nechtěl bys zajet na ostrov?“ zeptá se tiše.
„Proč ne,“ přikývnu a pohladím se po břiše. Bože, jak já bych si dal čokoládu. A mám hlad. Bože. Co to je tohle za stravu?
„Asi by bylo dobré jet na večer,“ navrhne. Tohle je konverzace za všechny prachy. Jestli to takhle půjde dál, dobrovolně se utopím. Vody tu je dost.
„Mně to je jedno, klidně.“
„Dobře,“ pokývá hlavou a trošku se pousměje. Vynutím ze sebe nějaký škleb, alespoň podle mě, zdánlivě podobný úsměvu.
„Ah, už dovezli to jídlo,“ pípne náhle Bill a rozejde se ven. Beze slova se zvednu, seberu po cestě iPhone se sluchátky a venku si lehnu na lehátku. Dám si sluchátka do uší a začnu se opalovat. Tak ať žijí novomanželé.
Náhle mě Bill pohladil po rameni.
„Hm?“ vytáhnu si sluchátko z ucha, aniž bych otevřel oči.
„Dáš si čokoládový croissant?“ zeptal se.
„Ne, díky,“ odmítnu a chystám si dát sluchátko zpátky do ucha.
„A nedáš si něco jiného? Dovezli všechno možné,“ nabízí mi.
„Nemam chuť, díky,“ strčím si sluchátko do ucha. Uvolním se a nechám se unášet svojí oblíbenou muzikou. Ani nevím, jak jsem tam v klidu dlouho ležel. Náhle mě však Bill chytnul za ruku. Během pár vteřin mi navlékl snubák na prsteníček a pohladil mě po tom prstu. Ah, kde jsem ho jen… Otevřu oči, otočím k němu hlavu a pousměji se. Jen se trošku usmál, stiskl mou dlaň a poté se narovnal. Vyndám si sluchátka z uší a zastíním si obličej rukou, aby mi sluníčko nesvítilo do očí. Lehce se nad tím usměje a pokusí si stoupnout tak, aby mi do očí nesvítilo.
„Odpočívej,“ pošeptal a pohladil mě po ruce ještě. Já ho však za ruku chytím a stáhnu si ho k sobě. Hned se ke mně poslušně sehne. Jemně ho chytím za tvář a vážně se mu zadívám do očí.
„Tohle… už mi nedělej, ne kvůli takové blbosti,“ pošeptám. „Jinak ti ho vrátím.“ Silný kecy, ale skutek utek. Možná bych ho po něm hodil ve vzteku, ale pak bych ještě prosil, aby mi ho vrátil. Pokývá hned hlavou jako malé dítě a upřeně se mi dívá do očí.
„Neudělám. Já… chci, aby sis ho nechal.“ Zněl tak bezbranně.
„A teď pojď ke mně,“ šeptnu s úsměvem a udělám mu na lehátku místo. Hned se ke mně posadí a pohladí mě láskyplně po tváři. Obejmu ho rukama kolem pasu, přitulím se k němu a položím si mu hlavu na rameno. Nechci se hádat, už ne.
„…tak moc tě miluju,“ pošeptal a přitiskl se ke mně, jak jen mohl. Při tom mě začal hladit po zádech.
„Já tebe,“ zavřu oči. „Drž mě, prosím,“ vydechnu bezmocně.
„Mmm,“ hned mě pevně obejme a vtiskne si mě do náruče. Schovám se mu do ní a spokojeně vydechnu.
Dali jsme si něco málo k obědu a poté se rozhodli už jet. Doprava po moři do hlavního města trvala přes půl hodinky, takže jsme si objednali odvoz a poté už vyjeli.
Jeli jsme po azurovém moři, sluníčko se odráželo od hladiny vody. Bylo nádherné počasí. Jen se usměji na Billa a dál sleduji řidičovo řízení. Měl tam nějakou brožuru.
„Could I…?“ otážu se.
„Yeah, sure,“ pokyne mi rukou. No, přízvuk nic moc, ale co bych mohl chtít po takovém domorodci.
„Thanks,“ pousměji se. Vezmu si příručku a vrátím se k Billovi. Sednu si k němu a začnu listovat. Vzhlédne ke mně a usměje se. Trošku se vykloní a prohlíží si zase moře. Stále říkal, jak se mu hrozně líbí ta barva, tak jsem ho nechal koukat a začetl jsem se do anglické příručky, abych se něčemu přiučil. Prezident Mohammad Našíd, haha, to je jméno. Pro sebe se uchechtnu a stáhnu obočí. Hlavní město Male má přes 100 tisíc obyvatel. To není až tak málo.
„Copak?“ koukne se na mě Bill hned a zase se normálně usadí.
„Nic, nic,“ brouknu. Vyrovnám si obličej a čtu si dál.
„Dobře, dobře,“ usměje se a jen se rozhlíží kolem.
„Věděl jsi, že ten jejich jazyk se podle nich nazývá divechi?“ podívám se na něj po chvíli. Řidič hned zpozorněl.
„No, to jsem nevěděl,“ zakroutí hlavou a přisune se blíž ke mně.
„A tahle loďka se jmenuje Dhoni, je to dřevo z kokosových palem,“ dočtu se. Rostou tu samé kokosy, tak určitě nebude to dřevo třeba z dubu, že jo.
„Vážně? Teda, co tam všechno nepíšou,“ zasměje se.
„Co tu nepíšou?“ podívám se na něj, načež si ho shlédnu. „Že jsi dneska strašně sexy,“ zakřením se.
Podívá se na mě a jemně do mě dloubne prstem. Pak se rozesměje. „To nikde psát ani nikdy nebudou.“
„Proto ti to musím říkat alespoň já,“ zasměji se.
„No jo,“ zasměje se taky a zakroutí hlavou. „Co bych měl udělat proto, abych pro tebe byl sexy, hm?“ směje se. O něčem bych věděl…
„Raději nic. Tady vládne islám, můj drahý. Taky by nás mohli pověsit,“ brouknu.
Nechápu náboženství, která neuznávají homosexuály, ale už vůbec nechápu ty, kteří homosexuály věší a popravují. Jako bychom za to mohli, ne. Já jim také nenadávám, že jsou černí. Náhodou, já mám černochy rád. Mají velký klacky a… No, to jsem zase odběhl jinam.
„A jéje,“ řekne opět se smíchem. „Tak snad zase dám raději pokoj,“ uculí se a jen mě pohladí po zádech.
„Bude to tak lepší,“ přikývnu a znuděně vydechnu. Nakonec si položím hlavu na jeho rameno a zavřu oči. „Nazpátek pojedeme letadlem. Tohle hrozně trvá.“
„Pojedeme letadlem? To jsem ještě nezažil,“ zasměje se a pohladí mě po tváři. „To uteče, uvidíš…“ líbne mě na rty.
„No tak hydroplánem,“ převrátím oči v sloup a přivinu se k němu.
„Něco vymyslíme,“ usměje se přívětivě a hned si mě k sobě sám přitulí. Pohladí mě po paži a líbne mě na tvář. „Dej mi pusinku,“ zakňučí.
„Hele, nevím jak ty, ale já chci, aby mi hlava zůstala u těla,“ brouknu. Sice pochybuji, že by nám něco udělali, když jsme turisti, – tady by na to měli být zvyklí, vždyť sem jezdí kdekdo – , ale i tak. Nechci přijít o hlavu zrovna o líbánkách. Nechci přijít o hlavu vůbec.
„To by nás zabili pro jednu pusinku?“ šeptne. „Tak já si počkám, až dorazíme.“
„Až dorazíme na pokoj,“ doplním ho s pohledem upnutým k jeho očím. Lehce si olíznu rty.
„Mmm,“ pokývá hlavou posmutněle a dívá se mi na rty. On je přímo hypnotizuje!
„Nezkoušej to na mě,“ šeptnu s úsměvem.
„Já nic nedělám,“ pípne a zavrtí se.
„A odteď až do večera bez pusy, bez objetí, bez dotyku… Mmm,“ našpulím nespokojeně rty.
„Já to nevydržím,“ vyhrkne hned a upře ke mně ty svoje čokoládky. „Musím to udělat nějak… tajně,“ promne si ruce. Hah, to bude pro něj trest. Nic na to neřeknu, jen se pobaveně usměji a kousnu se do rtu. Začne náhle ruku pomaličku postrkovat víc ke mně a uculuje se u toho. Ruku mu s úsměvem odstrčím a odsednu si raději dál. Sundám si košili, opřu se rukama za sebou a provokativně se na něj podívám. Řidič si nás naštěstí nevšímal. Bill si skousnul spodní ret a sjel mě pohledem. Dlaní si přejel po stehně a prohlížel si mě. Hihí, tohle mě tak baví! Olíznu si prst a promnu si mezi prsty bradavku. Semknu rty k sobě a zafuním nosem.
„Nedělej to,“ sykne a trošku se zamračí. „Jinak budu bez hlavy,“ zasměje se, pak a nahne se ke mně. To bych nedopustil.
„To nevadí. Právě proto. Když umřeš s erekcí, budu tvoje tělo moct dál využívat,“ rozesměji se.
„Tome,“ zasměje se a dloubne do mě jemně prstem.
„Ježiš, jsem mladej, jsem nadrženej. Nediv se,“ řeknu se smíchem. Ohlédnu se na řidiče a poté si sjedu rukou mezi stehna. Kousnu se do rtu a stále s pohledem upřeným k Billovi si rozkrok promasíruji krouživými pohyby. Však já vím, jak ho vzrušit a vyprovokovat.
„…ale já jsem kvůli tobě taky,“ stiskne stehna k sobě a sjede si taky po rozkroku. „Mmm,“ zavrní tiše. Natočím hlavu ke straně, pootevřu rty a začnu si jazykem narážet zevnitř do tváře, jako by mi tam narážel penisem.
„Ohm,“ šeptne a silně si v dlani stiskne rozkrok. „Dost, dost, nebo po tobě vážně vyjedu,“ pošeptá s úsměvem a olízne si rty.
„Ok,“ zvednu se s úsměvem a dojdu k němu. Teď tu vypustí duši a pojedeme leda tak do nemocnice. Postavím se těsně před něj a ohlédnu se za sebe na řidiče, zda náhodou nekouká. Poté si stáhnu níž kraťasy, vyndám juniora a stáhnu si předkožku. „A tohle budeš mít minimálně až za 10 hodin,“ šeptnu pobaveně. Přejedu si palcem po žaludu, a poté mu ho otřu o rty. Fakt bych si ho teď klidně nechal vykouřit, god. On mi však rychle žalud aspoň na okamžik vsaje a zakmitá po něm jazykem.
„Mmmh, tohle ne, tohle nevydržím, když mě takhle provokuješ,“ chytne mě za boky.
„Budeš muset,“ pošeptám. Jemně mu přirazím do pusinky, přivřu oči a pohladím ho po tváři. Také přivře oči a hned mě jazykem masíruje, dlaní si mě přidrží a ještě mi po penisu párkrát sjede.
„Uhmmm,“ zakňučí tiše a laxně mi rty pak objede žalud. Nasucho polknu, olíznu si rty a semknu k sobě oční víčka. Ne, tohle nevydržím. Musíme přestat. Zhluboka se nadechnu, pohladím ho po vlasech a odstoupím. Otřu si penis dlaní a natáhnu si kraťasy. Jen se ohlédnu na řidiče. Nakonec se usadím dál od Billa a začnu se dívat na moře, abych se uklidnil.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
no to snad je jen o sexu tahle povidka .. enbo ja nevim .. ale vazne mi to tak pripada, ze proste v kazdem dile si ho vykouri enbo si to rozdaji .. 😀
ale taky nechapu, proc se vlastne Bill urazil .. no treba se to osvetli v dalsim dile.. 🙂
Nějak se mi nelíbily ty Tomovy myšlenky a Bill se začíná taky chovat divně. nevím co to s nima je… jsou pár dní manželé a už si nerozumněj no co to je??? tak to ne… a ten konec…. myslim ze bych asi nedokazala prestat bejt Tomem :DDDDDDD za to ho obdivuju 😀
Tvle,to je skor jak dajaky namet na porno :DF
Tom se vůbec nezměníl pořad neví co chce.
Líbí se mi, ajk tahle povídka plyne. Ostatně čekala jsem, že ty jejich líbánky nebudou bez mráčků, byť bych si to přála 🙂 Je ale dobré, že jste nechaly, aby se Tomova podstata, kterou si pamatujeme z druhé řady ukázala, že se to nestrčilo do pozadí 🙂 Ti dva mají ještě hodně dlouhou cestu a jenom doufám, že by se Tom mohl třebas "vrátit" jaký byl v té první řadě… 🙂 No jsem na to opravdu moc zvědavá, jak si s tím poradíte nadále a chci poděkovat, že povídka přibývá takhle pravidelně 😉
nejlepší povídka :DD přesně pro mě 😀
Akorát nechápu toho Billa.. smála jsem se jak se naštval a jak pak přilezl…. nevím proč přišlo mi to vtipný 😀