autor: Tina
Zdravím vás, milé twincestní dušičky. A máme tady konec! Jsem opravdu moc ráda za každý komentář, který jste mi tady zanechali, moc si toho vážím. Popohání mě to k dalšímu psaní. Moc se mi líbily vaše úvahy a především obavy, jak to vlastně s Billem dopadne, jestli zemře nebo bude žít? Vše se dozvíte už v tomhle posledním díle. Ještě jednou mnohokrát děkuji a užijte si poslední díl. Přeji hezké čtení. Tina
„Všichni jsou odvážní a prohlašují silná slova, ale pak, až se dostaví ta naprostá beznaděj, pochopí, že jejich karty už jsou vyložené,“ zasmál se zlověstně. „Tak, kdo by chtěl jít první, ať je to zajímavější? Co myslíš, Bille? Bylo by větší utrpení dívat se na ni, jak umírá, nebo aby se dívala ona, jak umíráš ty, hm?“ pověděl svou otázku, jako by se snad bavil o počasí.
„Tohle ti neprojde, za všechny ty mrtvé, které jsi sprovodil násilně ze světa. Shniješ ve vezení na věky, kdyby existoval trest smrti, bylo by to pro tebe moc velké vítězství!“ pověděl rozhořčeně Bill.
„Na tohle jsem se, Bille, ale neptal,“ zasmál se opět. Tímhle se vždycky náramně bavil. Když jeho oběti měly plnou pusu silných slov.
„Tom mě stejně najde, nepodaří se ti to, navíc rozestavění kamer není nejlepší. Jsou moc blízko u sebe, takže některé záběry nebudou vynikající, ale pouze amatérské,“ pokračoval dál. Mladá Erika neřekla ani slovo a pouze pohlížela z jednoho na druhého. Bill jej nenechal promluvit a pokračoval v kritizování dál. „Navíc celá tahle místnost působí, jak kdyby tady žili pravěcí lidé, a tvoje nástroje? Upřímně, domácí kutilové jsou už trochu z módy, nemyslíš?“ Theodor se mračil. Nesnášel, když někdo kritizoval jeho práci.
„Zavři hubu!“ okřikl ho rozčíleně.
„Navíc si nemyslím, že bych zvolil tak přímé osvětlení, pokud chceš mít kvalitní záběry, chce to o trochu méně světla, je to pomalu, jako bychom byli někde na módní přehlídce. A mimochodem, neodpověděl jsi mi na otázku. Proč tohle děláš? Že by nějaký problém z dětství? Tos byl vždycky takhle… zvrhlý? Vsadím se, že to lidi nedokázali pochopit, ostatně, kdo by dokázal pochopit…“ dostal facku a Theodor mu svou silnou rukou pevně chytil ústa, aby nemohl mluvit.
„Říkám ti drž hubu!“ Bill náhle pochopil, že našel jeho slabinu. Tohle ho zraňovalo, podle jeho rozčílení celkem hodně. Když pustil jeho ústa a očekával od Billa ustrašené mlčení, mýlil se, černovlásek pokračoval dál.
„Mohlo mi to být hned jasné. Tys byl prostě magor už od dětství. Měli tě aspoň za magora a byl jsi sám. Nikdo se s tebou nechtě kamarádit a posmívali se ti. Bodejť by ne. Byl jsi sám a jsi sám i teď, a navždy také sám zůstaneš. Sám uzavřený ve své zvrhlé ulitě. Brzy budeš už navždy hnít ve vězení!“ zvyšoval na něj stále hlas a sám byl až překvapený, co vlastně dokázal. I když jej stále z toho úderu bolela hlava. Nehodlal se vzdát, hodlal bojovat za svůj i Eričin život.
Theodora tím rozčiloval čím dál víc. Nehodlal se s ním už dál párat. Odpoutal mu ruce i nohy a táhl jej ke kamerám. Bill se vzpouzel a bojoval. Jenomže Theodor vypadal jako hokejový hráč a Billa neměl problém zvládnout. Vždyť zvládl i Leona Rutha, který by z fleku mohl dělat vyhazovače v klubu. Jeho kosti byly silné, takže nebylo snadné je pilou přeřezat.
„Podříznu tě jako chovný prase a už po tobě ani pes neštěkne!“ sykl mu do ucha. „A ty se, má milá, pěkně dívej,“ ušklíbl se na Eriku, která měla smrt v očích.
„Ne! Nechej ho na pokoji!!“ křičela zoufale Erika, ale bylo to jako bojovat s větrem. Theodor držel Billovy černé vlasy pevně v ruce a donutil ho si kleknout. Surově mu zakláněla hlavu, a ta tím pádem bolela ještě víc.
„Nedívej se na to,“ řekl mladé dívce, která měla vyděšením oči vykulené a byla snad ještě bledší než před tím.
„Ale ano, jen ať se dívá, čeká ji něco podobného,“ zasmál se opět zlověstně a škubl s Billovými vlasy. Přiložil mu nůž ke krku a neustále se ďábelsky usmíval. „Podívej se do objektivu, ať je to dramatičtější,“ ušklíbl se a nožem trochu zatlačil. Ostří prořízlo kůži jako nůž máslo a ven se vyvalila rudá tekutina. Nebyla to příliš hluboká rána, ani mu ještě nepřeřízl dýchací trubici. Chtěl mu jen způsobovat větší bolest. Zatlačil ostřím ještě víc, aby byla rána hlubší a krve se valilo více.
Bill začínal pociťovat beznaděj a celý život mu proběhl před očima. Nejspíš už Toma nikdy neuvidí. Stihli spolu toho tak málo, měl ještě tolik velkých plánů a co teprve to mladé děvče? To mělo život před sebou. Teprve se z malého káčátka stávala mladá slečna a už má přijít o život? Jestli existuje Bůh anebo spravedlnost, tak její život musí ušetřit.
Theodora vyrušilo v jeho zvrhlém počínání dupání v přízemí a následně po schodech. Někdo byl v jeho domě. Našli ho!
„Pomoc!“ křičela okamžitě Erika a Bill využil jeho nepozornosti a vší silou jej praštil loktem do boku. Účinek to sice nemělo takový, jaký očekával, ale z rovnováhy ho to přece jen vyvedlo. Zavrávoral a pustil jeho vlasy. Než však stačil Bill rychle vstát a utéct, popadl jej za paži a přimáčkl si ho na hruď. Ostří nože mu tiskl ke krku a společně s ostatními sledoval ozbrojenou jednotku, která naběhla do místnosti a mířila na něj.
„Všichni okamžitě vypadněte, nebo ho podříznu!“ vyhrožoval, a když Bill zahlédl Toma v neprůstřelné vestě se zbraní v ruce, pousmál se. Tak přece ho ještě vidí.
„Odhoď to, Nachte, nemáš žádnou šanci. Nech ho jít,“ mluvil Tom jakožto velitel celé této ozbrojené jednotky.
„Tak na to zapomeň, podříznu ho, i kdybych tady měl sám zemřít! A ji zabiju taky!“ vyhrožoval silným a rozzuřeným hlasem. Jeho sny se hroutily, všechno se hroutilo. I když se Billovi tiskla ke krku velice ostrá čepel, nehodlal se vzdát. Je už takový krůček ke svobodě. Neměl tušení, jaký trik by mohl ještě Theodor vytáhnout a zabít tak i Eriku, to nemohl dopustit. Masívním podpatkem mu dupl na nohu a kopl jej do holeně, jak nejsilněji dokázal. Díky jeho tvrdým a masivním botám byl účinek skvělý a v momentě, kdy se osvobodil, mu vytrhl nůž z krku a zezadu mu ho tiskl na krk. Theodor byl vysoký, ale Bill taky. Byli skoro stejně velcí.
„Neříkal jsem, to? Zůstaneš sám!“ sykl Bill v mužově blízkosti.
„Bille, odstup od něj!“ varoval jej Tom, protože tohle nebylo zrovna dobré postavení, vzhledem k Theodorově síle a mužnosti. Bill okamžitě udělal, co Tom řekl, a o několik kroků ustoupil a nůž odhodil.
Převzala si jej ozbrojená jednotka a v poutech jej odváděli pryč. Mezitím stihli Eriku zbavit pout a mohla se tak svobodně pohybovat. Okamžitě běžela do náruče své vystrašené matky.
Bill udělal podobnou věc. Rychlými kroky došel až k Tomovi a nechal se pevně obejmout. Tomovi spadl ze srdce tak obrovsky tíživý balvan. Velice dlouho si tiskl Billa k sobě a hladil jej po vlasech.
„Neumíš si představit, jaký jsem měl o tebe strach, Bille,“ vydechl a odmítal jej byť jen na pár centimetrů pustit od sebe.
„Já se taky bál. Bál jsem se, že už tě nikdy neuvidím. Doufám, že ten hajzl v tom vězení shnije a spoluvězni mu dají co proto,“ pověděl rozhořčeně Bill. Na malý kousek se od Toma odtáhl a viděl jeho zděšený pohled. Tom zahlédl jeho celkem hlubokou ránu na krku, která byla opravdu jen pár milimetrů od jeho dýchací trubice.
„Zavolejte někdo doktora!“ křikl na ostatní.
„Jsem v pořádku, Tome,“ ujišťoval jej Bill. „Je Erika v pořádku?“ vyptával se.
„Ano je. Je s Annou,“ vysvětlil Tom a odvedl Billa z toho místa pryč. Byl na něj pyšný. Jeho černovlásek byl tolik statečný.
Když přijela sanitka, odvezli Billa do nemocnice. Bude na to potřeba několik stehů. Ostatní zatím zajistili potřebné důkazy.
„Vidím, že jsme chytli opravdu šílence,“ pověděl Max poté, co s hrůzou sledoval Nachtovy fotografie. Našli také spoustu záznamů o jeho obětech, které měl pečlivě schované. Tohle jim poslouží k identifikaci posledního těla. Navíc se dozvěděli, že zabil ještě dva další lidi. Henryho Astora a Oliviu Prinzovou. Jejich těla však nenašli, z čehož usoudili, že se jich nejspíš zbavil nějak chemicky. Ať už za použití nějaké silné kyseliny, nebo spálením. Tohle byly dostačující důkazy k tomu, aby jej obvinili z devíti násobené vraždy.
Tom měl konečně na duši klid. Na tento den čekal velice dlouho. Ne proto, aby se musel děsit toho, zdali jeho milovaný přežije, či nikoliv, šlo hlavně o toho, že konečně našli vraha a zastavili to neskutečné vraždění.
Po zajištění důkazů a znepřístupnění místa nějakým šíleným nadšencům či zvědavcům zajel Tom pro Billa do nemocnice. Byl opravdu neskutečně rád, že je živý. Je to jeho bojovník. Když přijeli domů, první věc, co udělal Bill byla, že zavolal své sestře. Musel se ujistit, že je v pořádku a že jej Theodor pouze na tuto historku o jejím únosu vylákal. Jeho domněnka se potvrdila a černovlásek byl skutečně rád, že slyší její optimistický hlas. Neřekl pravý důvod, proč volal, rozpoutal by pouze zbytečnou paniku. Použil obyčejnou výmluvu a následně hovor ukončil.
Když spolu leželi v posteli a jeden ke druhému se navzájem tiskli, aby se tak ujistili, že to není jen pošetilý sen, ale skutečnost, ani jeden nespali.
„Jak jste nás vlastně našli?“ zeptal se Bill, který tak prolomil to ticho.
„Díky odposlouchávacímu zařízení, které jsem u tebe tady našel. Brian mi totiž řekl, ať jedu domů, ale já to tam sám nedokázal vydržet, proto jsem jel sem. A našel tu zařízení, kde jsi k němu přišel?“ zajímalo Toma a byla to otázka, na kterou se chtěl dlouho zeptat.
„Ráno jsem si bral do školy kytaru, kterou mívám za skříní, a zezadu na desce od skříně jsem objevil právě tohle, nevěděl jsem, co to je a neměl jsem ani čas to zjišťovat, měl jsem zpoždění, tak jsem se tě na to chtěl zeptat až později. Jenomže mi volal Nacht s tím, že má moji sestru, a pokud nepřijdu sám, zabije ji, všechno se to semlelo tak rychle.“ Pověděl černovlásek a detektiv jej jemně hladil po rameni. Do vlasů se neodvážil poté, co zjistil od doktora, jakou ránu Bill dostal do hlavy.
„Měl jsi mě informovat, Bille, mohli jsme být skryti,“ vysvětlil Tom.
„Já vím, jenomže to bylo tak náhle a já si myslel, že má skutečně Amandu, omlouvám se, měl jsem ti zavolat, ale bál jsem se, že jí něco udělá,“ vydechl černovlásek.
„Já vím, já vím. Nejspíš bych na tvém místě asi reagoval stejně.“
„Pořád jsi mi ale neřekl, jak jsi mě vlastně našel?“ zeptal se Bill opět.
„Oh jistě. Podle toho odposlouchávacího zařízení. Dokázali jsme najít přijímač a tak i polohu, kde byl ten prokletý dům, a vy jste se v něm nacházeli. Jsem na tebe ale strašně pyšný. Byl jsi tak odvážný. Viděl jsem ty záznamy z kamer, většina je viděla přímo na místě. Byl jsi úžasný, opravdu. Dokázal jsi zachránit nejenom sebe, ale i Eriku. Anna měla o ni obrovský strach a já o vás dva taky,“ políbil jej velice jemně na rty. Jako by se o ně pouze otřela motýlí křídla.
Bill se pouze usmíval. Po tom všem, co se stalo, se dokázal usmívat. Nebál se Theodora, ani v nejmenším.
„Nechtěl jsem dopustit, aby jí něco udělal, vždyť je tak mladá. Tak jsem se na něj snažil mluvit a provokovat ho.“
„Bylo to odvážné, mohl tě zabít,“ tahle slova se neříkala Tomovi lehce, nechtěl ani pomyslet na to, že by se to stalo. Vždyť Bill byl jeho všechno.
„Já vím, ale byl jsem ochotný to risknout. Pochopil jsem, že když na něj mluvím a provokuju ho, vyvádí ho to z rovnováhy a dělá chyby.“
„Jsi můj hrdina,“ políbil jej opět Tom a jemně ho hladil po zádech. Už se k tomu ten večer nevraceli. Pouze si užívali vzájemnou blízkost toho druhého, než nakonec usnuli.
Spánek byl pro ně vítězstvím, vzhledem k tak náročnému dni plném strachu, napětí a kuráže. Spánek jim pomohl dobít baterky a zahnat tak všechny chmury toho strašlivého dne.
Následující den už bylo všechno jasné. Poslední díly skládačky do sebe zapadaly a všechny nejasnosti byly vyřešené. Stejně tak jako případ Sibylly Vogelové a Romana Engela.
„Sibylla se snažila vydírat Theodora, avšak ten si to nenechal líbit a sprovodil ji ze světa. Roman Engel se ke všemu připletl jen pouhou náhodou, když se snažil Sibyllu přesvědčit, aby to okamžitě ukončila, poněvadž tohle byla hra s ďáblem. Oba však překvapil samotný Theodor, když k nim napochodoval a oba dva zabil.“ Objasnila Irma na společné radě.
„Hloupá holka,“ zavrtěl hlavou Artur.
„To je pravda. Za její naivitu a hloupost zaplatil životem i Engel,“ přidala se Eleonora.
O pět měsíců později
Uběhla velmi dlouhá doba,od případu Theodora Nachta a všechno se opět uklidnilo. Ty hrůzy sice nebyly zapomenuty, ale nebyly tolik čerstvé, což umožnilo všem se zase dostat do normálního života.
„Mami, ty jsi stejně nejlepší,“ usmívala se blonďatá Erika na svou matku.
„Ale pročpak?“ usmívala se Anna.
„Celá tahle oslava bude skvělá, díky, díky, díky,“ usmívala se nadšeně. Dnes měla Erika oslavit své šestnácté narozeniny a její matka se rozhodla odjet za svými rodiči a Erice tak nechat dům pro sebe, aby si mohla pozvat své kamarády a mít tak bezvadnou párty.
„Doufám, že až se vrátím, dům zůstane ve své podobě a nelehne popelem,“ utahovala si z ní.
„Neboj se, dám na všechno pozor, mám tě vážně ráda.“ Objala dívenka svou matku.
„Já tebe taky, dceruško.“
***
„Netušil jsem, že máš tolik věcí,“ zasmál se Max, když přinesl další bednu do obýváku.
„To já taky ne,“ zasmála se Eleonora a nohou zavřela vchodové dveře. Nesla poslední krabici, kterou postavila na zem.
„Aspoň se to tady trochu oživí, nemám buňky na to kupovat dekorace a podobné serepetičky, na to budu mít tebe,“ usál se a za pas si ji přitáhl pro polibek.
„Ty máš buňky na jiné věci, viď? Ale neboj se, naše společné bydlení bude hezké a útulné, jako ze škatulky.“
„Je mi jedno, jaké bude naše bydlení, hlavně že bude společné,“ usmíval se šťastně. Konečně se totiž rozhodla nastěhovat do Maxova domu, který byl pro něj moc velký a prázdný. Když však na to teď byli dva, všechno šlo mnohem lépe.
***
Tom přinesl dva velké kufry do velice hezky zařízeného pokoje a poslíček donesl ty zbývající. Skutečně nechápal, na co Bill potřebuje na dva týdny pět kufrů. Ovšem zvyknul si. Tohle k Billovi prostě patřilo. Rád se oblékal, i když byl učitel hudby, měl svůj osobitý styl.
„Bože, tady je nádherně a ten výhled, myslím, že se na celé dva týdny uhnízdím tady na balkoně a budu se kochat,“ zasmál se černovlásek a jeho havraní krátké vlasy mu neposlušně poletovaly v příjemném teplém vánku. Tom dal mezitím poslíčkovi nějaké spropitné a nechal jej jít.
„Nemyslím, že by tě to příliš dlouho bavilo. Je tady ještě spoustu krásných míst, které určitě navštívíme, bude to skvělé,“ objal jej zezadu a políbil na pravou stranu krku. Na levé straně bylo zranění již dávno zahojené, ale pořád tam zůstala jizva jako připomínka toho, co se odehrálo. Bill položil své dlaně na ty Tomovy a usmál se.
„Už se nemůžu dočkat, hlavně na ty krásné večery a noci,“ usmíval se Bill. Měl romantickou náladu.
„Až si na pláži zadupeme jako králíci a písek budeme mít všude,“ zamumlal detektiv a při tom se usmíval.
„Ty jsi teda romantik,“ zasmál se Bill a natočil hlavu na stranu. Políbil Toma na jeho měkké plné rty a nehodlal se od něj vzdalovat. Měl neskutečně rád, když jej Tom zezadu objímal a on cítil tak teplo jeho náruče a jeho vůni.
„Víš, že tohle mi zrovna moc nejde,“ hladil jej teplou dlaní po bříšku, které zakrývala jen tenká látka bílého tílka.
„Spíš jsi líný můj, drahý muži,“ pověděl Bill se smíchem a díval se na moře. Ve velké dálce pomalu splývalo s nebem.
„Znáš mě velice dobře, můj drahý manželi,“ políbil černovláska na ouško a víc se k němu přitulil a užíval si ten výhled s ním.
„Manželé, je to tak zvláštní, ale líbí se mi to. Tyhle líbánky budou opravdu famózní, tím jsem si jistý,“ otočil se k detektivovi čelem a hluboce jej políbil a strkal pomalu dovnitř ke krásné a velké posteli.
Když oba dopadli do měkkých peřin za stálého líbání, Tom se na chvíli od Billa odtáhl a uličnicky se usmíval.
„Budeme muset provést tělesnou kontrolu, pane Trümpere, zdali něco nepašujete,“ uličnický úsměv ho neopouštěl a opět černovláska políbil.
„Klidně si mě zkontrolujte, detektive, jsem vám plně k dispozici.“
KONEC
autor: Tina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 21
Oh, krásný, krásný, krásný!! On žije!!
Juchů!! A vzali se! 😀 Moc krásnej
díl, ale musím upřímně říct, že teď
nemám co číst :/ To je pěkně stresující.
Na další díl jsem se vždy těšila jak
dítě na vánoce a ted? -_-
Jejda, já ještě nechci konec! 😀
Jsem teda mile překvapená 🙂 Na začátku tohoto dílu jsem si myslela, že Bill určitě umře 🙁 Nějak jsem nedoufala v to, že by je mohli zachránit. Vážně jsem si myslela, že to je ztracené. Hlavně ta část, kde Bach držel Billa a vrýval mu nůž do krku. No tak to byl konec. Pomalu se mi až chtělo brečet z toho, jak ošklivě to skončí. A on jej Tom nakonec zachránil! Jupíí!
A konec byl opravdu nádherný! Tak oni se vzali? Paráda! 🙂 A jsem moc ráda, že v Billovi tahle ´zkušenost´ nějak moc neublížila a že kvůli tomu očividně nemá žádné velké psychické problémy. Věřím, že teď si jej Tom už bude pečlivě hlídat a nikdy se nic podobného nebude opakovat! 🙂
Moc děkuji za tuhle povídku 🙂 Vážně se mi moc líbila, i když jsem měla skoro po celou dobu velký strach o Billa. Kolikrát jsem se každého dalšího dílu bála, ale nakonec všechno dobře dopadlo, takže jsem spokojená :))
Moc pěkně a dobře to skončilo.Dík za krásnou povídku.
Juu, tak to nakonec skoncilo krasne. U vetsiny povidek mam radsi dobre konce. A snad ani nemusim rikat, jak jsem rada, ze se Bill s Tomem vzali <3 Krasna predstava.
Skvela povidka, hrozne se mi libil ten jejich vztah, uzasne <3 Skoda, ze je konec. Ale fakt super 🙂